S týmem Indian jsme se vydali na Budějovickou, kde v sídle Microsoftu probíhala prezentace pohybového ovládání Kinect. Dozvěděli jsme se příjemné maličkosti a především vyzkoušeli vše na vlastní kůži. A jaké to je?
Překvapivě dobré. Můžete zapomenout na žvásty ohledně omezenosti senzoru, nemožnosti hrát v sedě či lagů během hraní. Microsoft totiž nespí a díkybohu Kinect stále vylepšuje. U prohlížení filmů si tak před Kinectem klidně lehnete, odezva se navíc počítá v milisekundách, takže tu o problémech skutečně nelze mluvit. Dojmy urazili od nepříliš dávného GamesComu lví podíl cesty a vše je jaksi uhlazenější, rychlejší a prostě lepší. Dozvěděli jsme se také, že již nyní dokáže senzor snímat celou místnost a vy si s 3D projekcí můžete libovolně hrát. Kinect tak snímá kompletní trojrozměrné prostředí pokoje, nikoliv pouze čelní stranu hráče, což je rozhodně dobrá zpráva. Budoucí vývojáři toho totiž mohou využít k mnohem propracovanějším hrám. Ale popořadě. Na prezentaci jsme měli možnost si vyzkoušet většinu startovního portfolia Kinectu, žel některé tituly chyběly (nejvíce jsem se těšil na Fitness Evolved od Ubisoftu, na vykopávání stropního lustru patou si ale budu muset počkat). Takže se pojďme zavrtat do jednotlivých her.
Kinect Sports
Jako první jsme si vyzkoušeli všude proklamovaná sportovní klání. Výběr byl relativně široký. Od bowlingu, ping pongu po volejbal, běh na 100 m či hod oštěpem. My se rozhodli vybrat to nejlepší a začali se protahovat na běh. Nešlo si nevšimnout dobře snímaných pohybů, ať už jsme se protahovali či poskakovali. Jen ruce za zády vypadali trochu divně. O rukou ale běh není, takže jsme odstartovali. Stačilo co nejrychleji kmitat nohama a bylo vystaráno. Hra nesnímá vaše přesné pohyby, pouze reaguje na rychlost a výšku zvedaných nohou. Pro srandu ve dvou se jeví běh rozhodně zajímavou záležitostí, zvláště s originální hudební vsuvkou a videozáběry, které Kinect pořídít během hraní. Netřeba dodávat, že jsme vypadali jako totální cvoci a nebýt Kinectu, jeli by pro nás z Bohnic.
O něco těžší bylo vychytání hodu oštěpem. Tam totiž nestačilo jen rychle kmitat nohama při náběhu, nýbrž bylo potřeba také správně mávnout rukou. Po dvou trapných zkouškách se mi povedl hod důstojný konkurence, který však pro hostesky nebylo těžké překonat. I tato disciplína je hodně podobná běhu, využívá komixové avatary a jednoduché grafické prostředí (i když je grafika Kinectu mnohem propracovanější, než řekněme u Wii). Rozhodl jsem se tedy spravit chuť bowlingem, v jehož reálné odnoži obvykle sekám striky. Po prvních hodech bylo jasné, že tu máme čest s mnohem propracovanější verzí bowlingu, než kterou známe např. z Nintenda Wii. Pohyby a cit pro rychlost a sílu je tu mnohem přirozenější, díky čemuž můžete opravdu využít své zkušenosti a vytírat s kamarády podlahu. Nakonec jsem se dočkal i striku.
Kinect Adventures
Dobrodružství Kinectu byly další na řadě a nabídly podstatně akčnější zábavu. Jako první jsme okusili oblíbený rafting v minihře River Rush. Úkolem bylo v jednom či dvou hráčích ovládat gumový člun po divoké řece a sesbírat co nejvíce medailí. Zatímco sjezd pro jednoho hráče je relativně jednoduchou záležitostí, ve dvou už to chce podstatně více trpělivosti. Především je potřeba dokonalá koordinace, což nám předvedl jeden ze zaměstnanců Microsoftu. Když totiž nespolupracujete, často líbáte obličejem okolní skály a o bodech můžete jen snít. Chce to cvik, rozhodně ale není o zábavu nouze. Také při slaňování řeky jsme nepostřehli výrazné zpomalení či lagy, pohyby a skoky avatarů od nás odstávali sotva vteřinu. Jednou z dalších zajímavostí Kinectu je jeho snímání prostoru před sebou. Pokud hrajete sami a do hrací oblasti vejde kamarád, senzor to ihned zaregistruje, rozdělí obrazovku a přidá do hry bez jediné pauzy dalšího hráče. Pokud má svého vlastního avatara, senzor to dle obličeje rozpozná a využije právě postavičku registrovaného hráče. Ačkoliv Kinectu stačí jeden a půl metru na hraní, nejlepší je vyhradit si alespoň tři metry. Ne proto, že by vás senzor nenašel, ale spíše proto, abyste si nerozdrtili koleno o nejbližší gauč při snaze vykouzlit perfektní backflip. Pokud herní zónu začnete opouštět, hra vás na to ihned upozorní malou ilustrací. Maličkost, ale potěší.
Další na řadě byla Překážková dráha, kde jedete na plošince, sbíráte medaile ve vzduchu a snažíte se vyhýbat překážkám. Zde bylo nejvíce vidět dobré snímání našich pohybů, postavička na obrazovce věrně kopírovala veškeré skopičiny, které jsme vyváděli a až na výjimky divně vlajících rukou odváděla skvělou práci. Jediné, co nám tak chybělo byl polštář do ksichtu při naražení do překážky, o to se snad ale postarají kamarádi na večírku. Čas jsou peníze, a tak jsme se po dvou „avatařích“ titulech přesunuli ke dvoum zbývajícím, které nás zajímali.
Kinect Joy Ride
Na závody jsme byli celkem zvědaví. Není totiž nic lepšího, než držet vzduch a házet rukama dopředu pro trochu nitra. Překvapivě byla samotná hra zábavná a nepostrádala náboj. Ovládání bylo bezchybné a zaostávalo jen v prudších pohybech, což doufáme k vydání vychytají. Nitro se spouštělo vymrsknutím rukou k sobě a od sebe, podobně jako když čelně nabouráte a snažíte se udržet ruce na volantu, abyste na něm nepřistáli obličejem (ne, že bych to zkoušel).
I když vypadá držení pomyslného volantu dost divně a nepřirozeně, nic vám nebrání si do ruky vzít jakýkoliv předmět, který vám hraní usnadní. V tomto případě nejspíše talíř z kuchyně. My se ale podstatně více těšíme na Forzu, která vypadá pro Kinect luxusně a především prohlídka vozů ve 3D prostředí s možností pohybu do jakékoliv strany vypadá až neuvěřitelně realisticky.
Kinectimals
Jako poslední jsme si nechali moderní tamagoči neboli Kinectimals, které je všude po internetu proklamované fešnou dívenkou, co si hraje s tygříkem. Ono je to i milé, vybrat si zvířátko, se kterým si můžete hrát, když nejsou rodiče doma. Demo bohužel obsahovalo pouze malého tygra a geparda, také samotná nabídka a možnosti hry byly značně omezené. Po chvíli zkoušení tahání za ocas a uši, fackování, trápení nebohého zvířete a hlášek, že to nějak nefunguje jsme byli ujištěni, že je to především dětská hra a brutalit se tu opravdu nedočkáme. Člověk holt nemůže chtít všechno.
Po chvíli drbání jsme se tak s tygříkem vydali na překážkovou dráhu, kde musíte běhat, skákat a krčit se, což zvířátko na obrazovce opakuje. Rozhodně se jednalo o zábavnou chvilku, kromě této minihry a obyčejného hraní si se svým svěřencem na zahradě (kde uměl jen pár triků) však demo jiné radovánky nenabízelo. Plná hra toho má prý obsahovat podstatně více. Také jsme se dozvěděli, že si do hry budeme moci naskenovat množství jiných zvířat skrze plyšáky, jež se budou prodávat vedle samotné hry. Chytrý tah.
Finito
Kinect na nejnovější prezentaci příjemně překvapil. Určitě se jedná o pokrok z nedávných verzí a je vidět, že na něm Microsoft stále pracuje a snaží se jej vylepšit. Rozpitvávat tu souboj s PS Move opravdu nemá cenu, každý si vezme to, co je mu bližší. Za mě osobně mohu říci, že mě více přitahuje Kinect. Proč? Když už mluvíme o revolučních ovladačích, PS Move stále vyžaduje držení fyzického ovladače, což jej nechává na půl cesty mezi dnešními joysticky a pohybem končetin. Kinect naopak zanechává lehce futuristický pocit, kdy musíte pohybem rukama klikat, posouvat a mávat, aniž by vás muselo něco otravovat v ruce. A když už po tom prahnete, můžete si vzít cokoliv od tenisové rakety po talíř, koště či mobil. Kinect totiž snímá pouze vaše tělo.
Na finální verdikt si budeme muset počkat nejen na samotné senzory, nýbrž také na herní trh a hry, jež budou pro pohybová ovládání v nabídce. PS Move se již nyní více zaměřuje na hardcore scénu, zatímco Kinect se více přiklání k mainstreamu a rodinné zábavě. To vůbec není špatné, my bychom ale chtěli vidět i nějakou tu pořádnou hru. Z ukázek Forzy je totiž jasné, že to může dopadnout náramně. Na to je však ještě času dost. Prozatím si pusťte náš videoblog s reportáží a načichněte k prezentaci.
