Středověké a realisticky pojaté RPG odehrávající se v Českém království 15. století dorazilo. A dorazilo... tak trochu rozporuplně.
Hráli jsme na: PC a PlayStation 4
Poznámka na úvod: Hru jsme hráli a recenzovali s day one patchem, a to jak na PC, tak PS4.
O prvotině Warhorse Studios a jejím příběhu se už od začátku ví hlavně jedna věc, a to, že jde o velmi uzemněnou a realistickou záležitost. Kingdom Come: Deliverance totiž nesleduje žádného vyvoleného, žádného všemocného dobrodruha nebo významného talenta století, který je v daném světě jediný, co něco zmůže a dokáže. Tohle je příběh o Jindřichovi, tak trochu nemotorném a naivním synkovi jednoho vesnického kováře, který přežije brutální napadení jeho domova cizí armádou a úmrtí svých rodičů a blízkých přátel, což ho povede k cestě za pomstou a chtíči po dostiučinění. Někdo by si mohl myslet, že jde o celkem standardně znějící příběh, kterých je dvanáct do tuctu. A ten někdo by měl pravdu. Přesně takový ten příběh je. A přesně takový taky být má.
Od Kingdom Come: Deliverance nečekejte nic, po čem vás bude mrazit na zádech z naprosto epických momentů hodných legend. Od Kingdom Come čekejte příběh skoro až náhodného kolemjdoucího, kterého potkala strašná tragédie a snaží se jí napravit. Nikdo se s vámi nebude mazlit a šlechta 15. století už vůbec ne. Pro ně i pro svět samotný jste prostě jen člověk bez postavení a respektu, který kolem sebe kope a křičí, že život není fér. Hrajete možná za hlavní postavu hry, ale rozhodně ne za hrdinu. Porušíte zákony nebo rozkazy? Nebavíte se s urozenými pány, jak se sluší a patří? Šup s váma před bič, vy verbeži neschopná!
Jindřich opravdu hrdina není a v takřka ničem není výjimečný. Ze začátku umí jen trochu jezdit na koni, neumí pořádně bojovat, neumí ani číst nebo plavat. Je to v zásadě takové normální vesnické kopyto. To ovšem neznamená, že nejde o zajímavou postavu, která neprožije obdobně zajímavé věci. Během hraní se dostanete do spousty veselých i nešťastných situací, do služeb několika pánů a během toho všeho budete lovit zvěř i bandity, vyšetřovat vraždy, krást, co hrdlo ráčí, pytlačit nebo prostě jen popíjet s pár kamarády a hrát kostky.
Příběh a vlastně i zbytek hry tak drží nad vodou především samotná atmosféra. A samotnou atmosféru zase příběh. Vesnice, městečka a lesíky v 15. století vypadají přesně tak, jak si vypatlaný velkoměšťák jako já vždy představoval - plné vidláků s obyčejnými problémy. Támhle si nějaká děvka potřebuje vyřídit účty s neplatícím zákazníkem. Támhle v lese je zase banda lapků ohrožující místní obyvatele a támhleti mlynáři nebo hostinští by si rádi přivydělali ne tak úplně legální cestou. Do všeho můžete být více či méně zapletení a záleží jenom na vás, jak moc to bude. Vývojáři se mnohokrát před vydáním dušovali, že konec má být ve hře jenom jeden, ale je jen na vás, jak se k němu dopracujete. A skutečně tomu tak je. Úkoly často mívají více řešení nebo více rozuzlení a křižovatek a pokaždé to působí realisticky a logicky. Motivy a chování všech postav prostě dávají smysl. Kingdom Come: Deliverance je zkrátka drsný návrat do minulosti, který před vámi sice v mnoha momentech roztáhne červený kobereček, abyste si hru alespoň nějak užili, ale ten kobereček je značně malý, rozpáraný a děravý. Většinu času tak budete chodit po studeném kameni nebo rovnou rozpáleném uhlí.
Čtyři století před mým domovem
České království v podobě téhle hry stojí opravdu za to. Jestli bych měl vyzdvihnout jenom jednu věc, co se Warhorse Studios vážně povedla na jedničku, tak je to prostě atmosféra. Barvité vesničky a krajina, zeleň, kam oko dohlédne, dobová hudba... všechno sedne jak prdel na hrnec a prostě se budete cítit jako doma nebo jako v klasické české pohádce (i když trochu drsnější pohádce).
Nakolik je všechno historicky do puntíku přesné, nevím, nejsem historik, ale nic z toho, co jsem viděl, rozhodně nevyčnívá nebo nepůsobí nemístně. Oblečení, zvyky a obyčeje lidí, mluva, architektura, všechno prostě vypadá, jako kdyby to vypadlo z pozdního středověku. Samozřejmě když už se mluví o atmosféře a historické přesnosti, je nejspíš potřeba zaběhnout k jednomu z těch kontroverznějších témat, kterým je český dabing, resp. jeho absence.
Každý na to máme nějaký svůj názor. Mně třeba absence češtiny tak úplně nevadí, v té době se mluvilo všelijakou hatmatilkou. Tady se od většiny jazyků upustilo a všichni mají jenom anglický dabing, s výjimkou cize hovořících Kumánů a několika konkrétních slov (jako je několik českých nadávek nebo pár německých pozdravů). Výsledkem je, že je sice hra o něco méně autentická, ale ve finále to vůbec nevadí. Dabéři až na výjimky odvedli skvělou práci a mít jeden centrální jazyk, byť ne češtinu, je pořád lepší než kombinace několika různých. Jestli je pak absence českého dabingu obecně jenom snaha ušetřit, protože by se stejně nejspíš nevyplatil natolik, aby se i sám zaplatil, to už vám nepovím. Je to rozhodně pravděpodobné. Ale na kvalitách hry to tolik neubírá a každý, kdo není tímhle problémem doslova zaslepený, si hru užije i tak.
Největší výtku v oblasti dabingu bych ale měl určitě k dabérovi samotného Jindřicha. Často zní, že si trochu šlape na jazyk a dostat z něho nějaké emoce se zdálo jako nadlidský výkon. Jsou momenty, kdy si Jindra trochu zakřičí nebo je trochu naštvaný, ale často jsem měl pocit, že se dabér snažil napodobit Geralta z Rivie ze Zaklínače a jeho emocionální výjevy, případně že třeba při pokusu něco říct naštvaně do samotného mikrofonu spíš nahlas šeptal. Časem si člověk zvykne, co jiného mu zbývá, a mám pocit, že v pozdějších fázích hry je vše lepší, ale pořád bych čekal od Jindřicha jakožto ústřední postavy trochu víc aktivity a kvalitnější dabing. Zvlášť když řada vedlejších postav na tom mnohdy bývá o poznání lépe.
Hra ale samozřejmě nabízí české titulky, které jsou také velmi kvalitní. Často se ale děje, že jejich obsah úplně nesedí k tomu, co říkají samotné postavy. A tím samozřejmě nejsou myšleny různé slovní obraty, které jsou v angličtině trochu jiné. Je tím myšleno to, že občas může postava říct pár slov, ale titulky jsou roztahané na dvě věty a je v nich mnohem více informací, než se člověk dozví pouhým posloucháním. Titulky jsou ovšem vážně kvalitní a je v nich vidět česká ruka, úderné poznámky a trochu toho zdravého českého sarkasmu a slovníku. I když se velmi výjimečně stává, že je něco anglicky, a to předevšm v případě položek „zpět” a „ukončit dialog”. Naštěstí je ale zbytek plně přeložený.
„Jindřich opravdu hrdina není a v takřka ničem není výjimečný. Ze začátku umí jen trochu jezdit na koni, neumí pořádně bojovat, neumí ani číst nebo plavat. Je to v zásadě takové normální vesnické kopyto.”
Jak už jsem velmi krátce zmínil, ve hře se objevuje i několik českých nadávek, a to hlavně během soubojů, v nichž se občas objeví slova jako „kurva”, „do psí prdele” nebo i něco peprnějšího. V teorii i praxi dobrá věc, ale i tady bych měl výtku. A to fakt, že tyto nadávky často pochází od jiného dabéra. Nebo to tak alespoň působí. Kombinovat v tomto ohledu dva jazyky není špatná věc, ale kombinovat dva hlasy už samozřejmě ano. Bohužel jsem se s takovým problémem občas setkal i v jiných situacích. Začnu mluvit se strážným, který mi něco řekne a hned v další větě na mě reaguje naprosto jiným hlasem a tónem. Rozhodně to kazí celkový dojem. Možná to někomu může znít jako hnidopišství a prostě jen jako výmluva k tomu, abych měl důvod o téhle hře říct něco negativního. A pravdou je, že za normálních okolností bych neměl problém nad něčím takovým mávnout rukou. Bohužel je celá hra doslova zamořená desítkami a desítkami všemožných větších i menších bugů. A když myslím desítkami a desítkami, tak tím myslím, že jich je fakt, fakt, FAKT hodně.
Spolu s optimalizací, ke které se ještě dostanu, jsou technické problémy skoro tím jediným, co hře mohu vytknout. A bohužel jde o velmi vážnou věc. Zasekávající se (v jednom případě i permanentně) a mizející NPC, NPC zaseknuté v animaci, špatně navazující animace obecně, hrozný path-finding, kamera v dialozích, co často čumí někam úplně jinam nebo do hlavy Jindřicha, doskakování nebo mizení textur a pop-in předmětů, špatně navazující a občas úplně chybějící dialogy nebo kusy dialogů, propady pod mapou nebo pády hry jako takové, NPC chodící pozadu, dokonce NPC způsobující masivní propady snímků za vteřinu, když na ně člověk kouká, cenzura tváří (líp to vysvětlit nedokážu), časté loadingy před dialogy, obecně naprosto tragická umělá inteligence lidí i zvířat...
Tohle je jen vybraná hrstka spousty problémů, které jsem během hraní zažil. Snad na každém kroku mám pocit, že ta hra jen o vlásek drží pohromadě a stačí malý vítr a všechno se to sesype jako domeček z karet. Něco z toho se stává jen občas nebo výjimečně, něco z toho zase pořád. Ale kamkoliv a kdykoliv někam kouknu, tam je něco, co kazí celkový dojem z hraní a působí zkrátka rozbitě a narychlo slepeně dohromady. Problémy naneštěstí trpí i mimika tváří, kdy sice postavy dokážou hýbat pusou, ale jakékoliv zamračení nebo cokoliv jiného, čím mohou dávat najevo emoce, je takřka neexistující. Postavy tak působí trochu jako skály s pohyblivou dolní částí tváře.
A když se do toho vloží zmíněná optimalizace, tak je oheň na střeše raz dva a problémů z technického hlediska jen přibývá. Právě optimalizace je dalším nedostatkem. Bohužel. Od RPG v otevřeném světě běžícím na CryEnginu a s takovou grafikou jsem nečekal, že hru rozjedu na plné detaily na rozlišení 2560×1440 s GTX 970 a i5-6400 bez větších problémů. Na řadu kompromisů z mojí strany jsem byl rozhodně připravený. Ale to, že mi hra ani na nejmenší detaily při 1080p nepojede všude na 60 snímků za vteřinu, to jsem vážně neočekával.
Na minimální detaily není většinou problém si užít 60 snímků někde v přírodě nebo mimo civilizaci. Jakmile se ale začne člověk přibližovat k vesničkám a hradům, kde stejně budete trávit značnou část hry, tak snímky klesnou místy klidně i k 50 nebo méně. Za normálních okolností bych se pokusil najít nějaký dobrý střed mezi výkonem a grafikou, ale fakt, že i na nejmenší nastavení hra nejede nijak světoborně, tomu vážně nepomohl.
Nepočítaje grafiku, tak je technická stránka Kingdom Come: Deliverance skoro až noční můrou, které se může i Skyrim smát do aleluja. Na konzolích to možná nemusí být místy tak horké, o tom více řekne Michal ve svých druhých dojmech, ale pokud jde o PC verzi, tak jsou technické problémy masivní. Ale abyste hru hned neházeli z okna, berte na vědomí, že i přes tyhle problémy není problém si hru užít, jakkoliv zvláštně to může znít. Jsou případy, kdy mi lezou všechny problémy krkem a jsou také případy, kdy jsem kvůli nim ztratil i hodinu postupu, ale hru jsem si pořád užíval. Protože zatímco technická stránka stojí stručně řečeno za jedno velký h..., v rámci hratelnosti je na téhle hře skoro všechno správně.
Ve jménu Otce, i Syna, I Vávry svatého
Což je něco, za co jsem rozhodně rád. Nemít Kingdom Come dobrou hratelnost, nehrát se to dobře, šlo by rozhodně o masivní zklamání ve všech směrech. Ale to se naštěstí nekoná. Hratelnost je právě v takřka ve všech směrech úžasná. Všechno funguje, všechno má nějaký smysl a opravdu se cítíte jako v pořádném zabydleném světě. Každý obchůdek má svůj smysl a ke každému, nebo skoro každému, si čas od času zajdete, protože to bude potřeba. Místní rychtáři a majitelé hospůdek vám mohou prozradit pár drbů a nasměrovat směrem k práci, u kovářů si můžete ručně pomocí minihry nabrousit zbraně, u apatykářů zase koupit byliny a ty pomocí další minihry uvařit u alchymistického stolku. U kolbiště můžete trénovat, u střelnice si zastřílet, ve stájích kupovat nové koně, u plátnéřů, ševců a krejčích opravovat nebo nakupovat zbroj a oblečení. Po nocích lze loupit, můžete číst knihy (když se naučíte číst), můžete jít hledat byliny, můžete jít bojovat, můžete… můžete toho dělat opravdu hodně a skoro všechno je zábava, skoro všechno má smyslu a skoro ke všemu se dříve nebo později dostanete. I když jsou momenty, kdy dokáže hra svými mechanikami tak trochu frustrovat.
„Nepočítaje grafiku, tak je technická stránka Kingdom Come: Deliverance skoro až noční můrou, které se může i Skyrim smát do aleluja.”
Hned zkraje je potřeba vytáhnout soubojový systém, který byl před vydáním jedním z těch větších lákadel. Realistické pojetí, kdy můžete útočit z pěti různých stran nebo bodnout, uhýbat a provádět riposty, je něco, o čem bylo v minulosti navykládáno první poslední. A právě souboje jsou tak zajímavé, těžké i zábavné, jak o nich vývojáři mluvili. Rozhodně nečekejte, že prostým mácháním meče ze strany na stranu něco vyhrajete. Je třeba pozorně sledovat soupeře, všímat si, kde mají zbraň a využít jejich agresi proti nim.
Zde ale začíná jeden celkem zásadní nedostatek, kterého jsem si v určitých soubojích často - a nejen já - všímal. Nepřátelé mají tendenci s téměř perfektním načasováním provádět protiútoky, tudíž kdykoliv a jakkoliv po nich máchnete, nemáte šanci je trefit, zatímco oni to do vás následně našijí jedna báseň. Nakonec takové konflikty řeším tak, že odběhnu, vezmu luk s šípem, vrazím jim jednu mezi oči a je klid. Kvůli tomu mám pocit, že souboje občas ztrácí smysl. Když fungují, tak fungují skvěle a ovládají se skvěle a jde rozhodně o jeden z těch zajímavějších soubojových systémů, který je navíc velmi efektní. Když ale nefungují, což je bohužel častější, než bych byl rád, pak spíše dochází k frustraci. V neposlední řadě je také škoda, že zde chybí možnost odšroubovat hlavici meče a vrhnout ho po nepříteli, abychom ho pořádně dorazili.
Naštěstí je spousta situací, kdy se můžete krveprolití vyhnout úplně. Tam zase všechno řeší vaše statistiky. Charisma, výřečnictví a s nimi spojené perky jsou důležitými schopnostmi, pokud chcete například při nákupech ušetřit nebo někoho přesvědčit. Schopnosti, dovednosti a perky obecně fungují zhruba tak jako v ostatních hrách, třeba jako v The Elder Scrolls titulech. Čím více něco děláte, tím více se v tom zlepšujete a jednou za čas si můžete pro dané odvětví - ať už je to jezdectví, um se zbraněmi, plížení, páčení zámků nebo samozřejmě pijáctví, které nesmí chybět - odemknout perk, kterým danou dovednost posunete zase dál. Odemykat si tak můžete různé pasivní dovednosti - od nutnosti méně spát po například možnost jíst syrové maso, případně odemykat úplně nová komba v soubojích.
Na první pohled může Kingdom Come: Deliverance působit jako takové standardní RPG, které toho do světa her nevnáší tolik nového. Pravdou je, že pokud hledáte zásadní revoluci žánru, tady ji asi nenajdete. V čem ale tenhle projekt tak vyniká a díky čemu je tak zatraceně zábavný, tak jsou právě ty detaily, minihry a maličkosti, jako je nutnost vlastnoručně brousit zbraň, vařit lektvary nebo smlouvat o penězích. Starat se navíc musíte o svou odpočatost a nasycenost, takže je třeba pravidelně spát a jíst. Všechno je zkrátka takové pomalejší a vždycky stačí malá blbost, malá nepozornost a máte nějaký problém. Hodně mi hra v tomto připomíná například Mount & Blade, které vám taky nic moc nedaruje.
O to více je tohle zjevné díky systému ukládání. Hra se automaticky jednou za čas uloží, například v důležitých momentech nebo na začátku questů, případně si ji můžete sami manuálně uložit pomocí nápoje zvaného sejvovice, kterou ale není sranda získat, a časté ukládání může mít i negativní následky. Když se tak plížíte vesničkou s plánem někoho okrást, nemůžete prostě rychle zmáčknout F5 a zkoušet to, dokud se vám to nepovede. Buď si musíte hru „složitě” uložit pomocí sejvovice nebo vyspáním se v pronajatém noclehu v nějakém hostinci, nebo zkrátka riskovat. Což mi přijde jako jeden z těch nejlepších způsobů, jak Kingdom Come od ostatních RPG her oddělit - v téhle hře prostě riskujete. Každý souboj, každá minihra, každý dialog, všechno může mít pozitivní i negativní následky. Zkrátka a jednoduše vám máloco zachrání prdel a pokud nehodláte riskovat, daleko se nedostanete.
„Souboje jsou tak zajímavé, těžké i zábavné, jak o nich vývojáři mluvili. Rozhodně nečekejte, že prostým mácháním meče ze strany na stranu něco vyhrajete. Je třeba pozorně sledovat soupeře, všímat si, kde mají zbraň a využít jejich agresi proti nim.”
V komentářích u našeho Ptejte se nás také padl dotaz, jak je na tom hra ohledně poměru soubojů a dialogů. S Michalem jsme na toto téma vedli menší debatu a shodli jsme se, že poměr soubojů a dialogů/chození je zhruba 70 ku 30. Pokud chce člověk hodně bojovat, meč si nejspíše najde, ale rozhodně nečekejte, že je to to jediné, co ve hře hráč dělá. Velmi velkou část tvoří právě chození, hledání a mluvení s lidmi. Na souboje nedochází tak často. A vzhledem k jejich obtížnosti i délce to tak bohatě stačí. Rozhodně jde totiž o vyčerpávající záležitost, kterou jakmile okusíte, tak budete rádi, že se s ní nesetkáte na každém kroku. V tomto ohledu by se tedy dala hra srovnat spíše s takovým Mount & Blade nebo Mass Effectem než například The Elders Scrolls a Zaklínačem.
V recenzi také zazněla umělá inteligence zvířat a lidí, včetně možnosti plížení a páčení zámků. Pokud chcete, můžete se plížit a vykrádat obchůdky. Ale samozřejmě to není hlavní mechanika hry, tudíž nelze čekat nic výjimečného. Bohužel ani nic normálního nebo standardního. Páčení zámků je až směšně jednoduché (alespoň s pomocí myši) a umělá inteligence je naprostá tragikomedie. Buď jsou všichni jako ostříž a vidí vás i skrze zdi, nebo vás pomalu nevidí, ani když stojíte před nimi. Stealth tak působí spíše k pobavení než jako styl hraní. To samé platí k umělé inteligenci zvěře, která vždy zajistí, aby mezi vámi byla určitá vzdálenost. Když se tak přiblížíte k zající, co něco požírá, tak uskočí dva metry dál a zase žere. To znamená, že zvěř v podstatě neutíká a lov je tak stejně jako páčení zámků strašně jednoduchý - až nezáživný.
O tom, co všechno v Kingdom Come najdete a jak to funguje bych se mohl vypisovat pomalu donekonečna. Ale ani tato recenze nemůže být se vším všudy nafukovací. Na spoustu věcí si tak musíte přijít sami, ale zkrátka to funguje.
Obsahově super, technicky strašné
Vynášet verdikt a hodnocení nad hrou, jakou je právě české Kingdom Come: Deliverance, není vůbec jednoduchá věc a bezesporu se v diskusích objeví několik… řekněme barvitých komentářů. Pravdou ale zůstává, že jde prostě o zábavu. Realističtější pojetí, a to jak v rámci příběhu, tak i hratelnosti, je rozhodně samo o sobě celkem unikátní a jde o něco, čím může takhle hra velmi pyšně vybočovat z řady. Krásná grafika a opravdu vynikající hudba tomu jen a pouze napomáhají. Bohužel se ale najde i řada nedostatků, mezi které patří především celá plejáda bugů a chyb včetně špatně navazujících animací, horšího lip-syncu a animací tváří, evidentního načítání textur a pop-inu detailů objektů. A pak tu je celkově nedokonalá optimalizace.
Kingdom Come je skutečně rozlehlá a nesmírně ambiciózní záležitost, která na dlouhé, předlouhé chvíle zabaví, pobaví i potěší každého milovníka české historie a českého území a RPG her obecně. Ale chyby a nedostatky uvidíte a pocítíte snad na každém kroku, a to je více než pádný důvod k vážné obezřetnosti. Pokud bych to měl hodně zjednodušit a zestručnit, tak by se dalo říct, že po obsahové stránce je Kingdom Come něco vážně speciálního. Po té technické ale škoda slov. Na téhle hře je vidět opravdu ohromný kus práce, který se z větší části opravdu vyvedl. Ale stejnou měrou lze vidět, že je potřeba nechat tenhle projekt ještě nějakou dobu v troubě. Ingredience a příprava na jedničku, ale ještě to úplně nedrží pohromadě tak, jak by mělo.
Druhé dojmy z PS4 Pro
Autor: Michal Burian
Honza svou část recenze zakončil technickými problémy PC verze. Na jeho slova navážu. Kingdom Come: Deliverance jsem hrál na konzoli PlayStation 4 Pro. Prvních několik desítek minut jsem byl nadšen a užíval si neokoukané prostředí naší drahé domoviny ve středověkém hávu. Malebnou krajinou jsem se kochal opravdu často. Vesničky jsou velmi vyvedené a propracované, hrady působí skvělým dojem a příroda je pastvou pro oči, i když je často taková mrtvolná, nikde se nic moc neděje a postavy si žijí svým životem hlavně ve vesnicích a městech. O to více zamrzí celá řada technických nedodělků a nešvarů, kterých jsem si začal postupem času všímat víc a víc.
Začalo to neposlušnou kamerou v rozhovorech, jež občas zabírala úplně něco jiného. Pokračovalo to viditelným doskakováním textur přes postavy, které chodí skrz jiné postavy, a skončilo to vypadnutím mnoha textur. Poslední zmíněná chyba měla za následek, že na mostě chybělo hned několik prken, místo dveří byla hnusná rozmazaná zeď a omítka baráků a hradů vypadala dost nepěkně. Naštěstí pomohlo restartování hry, které ale nezabírá na viditelné doskakování textur. To se děje téměř všude a vždycky. Stačí se jen tak procházet nebo projíždět na koni a uvidíte, jak se pár metrů před vámi z ničeho nic objeví stádo krav, na zelené louce probliknou stromy a na zemi lze spatřit nepěkné blikání. K tomu již zmíněné procházení postav skrz jiné, což společně s doskakováním a vypadáváním textur nepěkně narušuje zážitek z jinak povedené hry, která hodně sází na atmosféru. Zajímavé je, že v prologu k tomu nedocházelo, nebo jsem si toho nevšiml.
Naštěstí tohle jsou největší chyby, kterých jsem si během hraní všiml. Nepočítám do nich lehce delší načítání. I když ještě jedna by se našla. Výtku mám na chování mého věrného koně. Přišlo mi, že místo aby překážku přeskočil hned, tak se u ní zastavil, chvilku běhal na místě a až poté ji přeskočil. Ale možná to bylo jen mým neohrabaným jezdeckým stylem.
Warhorse Studios se sice nepodařilo vychytat bugy, ale vývojáři si dokázali ohlídat optimalizaci na konzoli a zajistit, aby nedocházelo k viditelným propadům frekvence snímků za sekundu. O framerate jsem se skutečně bál, ale na PS4 Pro jsem si nevšiml žádného velkého trhání apod. (konzole ale dost hučí). Kvituji tak rozhodnutí vývojářů vynechat rozlišení 4K a zaměřit se na 1080p na PS4 Pro a 1440p na Xboxu One X. Na původních modelech PS4 a Xboxu One má potom Kingdom Come: Deliverance běžet při 900p. Bohužel se nám do redakce nepodařilo získat Xbox One verzi, abychom otestovali, jak středověké RPG funguje na Xboxu One X. Na PS4 Pro hra po vizuální stránce nedělá ostudu, zároveň si ale všimnete různých nedostatků, a když budete grafiku porovnávat s podzimními hity loňského roku, tak je patrné, že za ty roky Kingdom Come: Deliverance zestárlo.
„Začalo to neposlušnou kamerou v rozhovorech, jež občas zabírala úplně něco jiného. Pokračovalo to viditelným doskakováním textur přes postavy, které chodí skrz jiné postavy, a skončilo to vypadnutím mnoha textur.”
Kingdom Come rozhodně není hrou, ke které si sednete o polední pauze, abyste se posunuli zase o kousek dál. Na hraní si vždy vyhraďte alespoň několik hodin. Jinak se moc daleko nedostanete. Zásluhu na tom má rychlé cestování mezi místy. Ono totiž není tak rychlé a hlavně není ani bezpečné a ubírá vám spánek a jídlo. Když jsem se potřeboval přemístit z jednoho koutu mapy na druhý, raději jsem sedl na koně a k cíli dojel. Mezitím jsem zažil nemálo dobrodružství, prozkoumal zajímavá místa, vydělat nějaké ty groše a vylepšil si dovednosti. Kdyby bylo cestování jako v jiných RPG hrách, tohle bych nejspíš nezažil.
Jsou souboje za odměnu, nebo za trest? Tuhle otázku si kladu vždy, když k nějakému souboji dojde. Systém soubojů mi přijde dost nevyzpytatelný a nikdy nevím, co mám od jakého úkolu čekat. To je na jednu stranu dobře, konečně nejsem hrdina, který si bez mrknutí oka poradí se vším a se všemi a hra mě neustále nevede za ručičku (vzpomeňte si na mne, až v lesích budete hledat ztraceného koně), ale v podání tohoto středověkého RPG mi to někdy přišlo až moc. Výbavu jsem měl obstojnou, meč nabroušený, základy šermu s útoky a obranou nacvičené, přesto jsem nejednou zemřel a litoval, že jsem si hru neuložil. Přesně jak zmiňuje Honza o několik odstavců výše, nepřátelé jsou velmi agresivní a skutečně rychlí.
V součtu jsem takhle přišel o několik hodin, které jsem musel chce nechtě znovu absolvovat. I tak to je ale zábava a teď si dávám na turkistické nomády a lapky velký pozor. Radím vám, než se v lese skloníte k mrtvole, kterou byste rádi prošacovali, rozmyslete si to a minimálně se pořádně rozhlédněte. Nikdy nevíte, kdy vás přepadnou a jak souboj tváří v tvář dopadne. Na cvičišti vám to totiž může jít sebelépe, avšak až v boji se ukáže, jak připraveni skutečně jste.
Soubojům se často můžete vyhnout kradmým postupem. Máte za úkol zabít Kumány v nedalekém táboře? Nejprve místo prozkoumejte, zjistěte, kolik nepřátel se v něm nachází a vyčkejte na vhodnou chvíli. U mne to byl moment, kdy protivník konečně vstal z pařezu a šel na hlídku. Já jsem se za ním potichu vydal, přiblížil se dostatečně blízko a zaútočil potichu a rychle zezadu. Poté jsem počkal na noc, proplížil se do tábora, otrávil jídlo v kotlíku a čekal do rána. Jed za pár hodin udělal své, posbíral jsem trofeje a vyrazil zpět za velitelem pro odměnu.
Bohužel se v těchto situacích odhalí skutečná chytrost umělé inteligence. Nejde mi na rozum, proč v baráku při kradení obyvatelé slyší každý zvuk, zatímco nepřítel, ke kterému se plížím zezadu (dokonce jsem šel pár metrů za ním), vůbec nereaguje a jde si vesele dál. Nebo se mi stalo, že jsem zaútočil na tábor, eliminoval dva protivníky a další dva vzali nohy na ramena. Vydal jsem se za nimi a s úsměvem pozoroval, jak lítají po lese sem a tam, bez jasného cíle a při tom vykřikují pozor, pozor, pozor! Ano, podobně se chová AI i v jiných hrách, ale tam není takový rozdíl mezi nepřáteli a obyvateli domu.
Nápomocný vám je luk, který ale vyžaduje nutnou dávku cviku a trénování. Zapomeňte na nějaký ukazatel míření, natož kam šíp dolétne. Vše je naslepo a přesně tak jako kdysi ve středověku. Je to plus nebo mínus? To si musí rozhodnout každý sám. Potom je tu absence českého dabingu, kterou nahrazují české titulky. Po textové stránce je přeloženo úplně vše. Češtinu ale ve hře uslyšíte jen málokdy. Vybavuji si dobovou písničku (sprostou) a pár nevhodných slov v dialozích. Přitom o českém jazyce se v Kingdom Come: Deliverance často mluví, zmiňován je kupříkladu Jan Hus, který v Praze káže česky.
„Warhorse Studios se sice nepodařilo vychytat bugy, ale vývojáři si dokázali ohlídat optimalizaci na konzoli a zajistit, aby nedocházelo k viditelným propadům frekvence snímků za sekundu.”
Je to škoda. Kdyby hra měla i český dabing, působila by po stránce audiovizuálu a atmosféry mnohem lépe. Je ale otázkou, zda by se dabing vyplatil a hlavně zaplatil. Přece jen, Kingdom Come: Deliverance je velká hra, se kterou Warhorse Studios chtějí ohromit svět a zazářit na velkých trzích. Tím bohužel Česká republika není. Změnit by to mohl názor zahraničních hráčů. Třeba i jim bude čeština chybět. Když já mohu hrát Metro 2033 a Metro: Last Light v ruštině s anglickými titulky, proč by nějaký Němec, Angličan, Španěl nebo Ital nechtěl hrát Kingdom Come: Deliverance v češtině s titulky z jeho rodného jazyka?
Co si o hře myslím? Kingdom Come: Deliverance mělo ambice na to stát se hrou roku. Bohužel si tvůrci nepohlídali nedodělky a naservírovali nám na první pohled krásný a voňavý flák hovězího masa, které je ale vevnitř syrové - Já raději medium. Přesto nelámu nad středověkým RPG hůl, věřím, že Warhorse Studios na technické stránce zapracují a za pár měsíců tu budeme mít skutečně propracované dílo, které by si z recenze mohlo odnést klidně 9/10. V současném stavu je na titulu až moc poznat, že si v Praze vývojáři v čele s Danem Vávrou ukousli až moc velké sousto.
A jen tak mimochodem, páčení zámku na gamepadu rozhodně není nic jednoduchého (Honzo). Chce to trénovat a mít zásobu trpělivosti a hned několik paklíčů, abyste uspěli. I obyčejná truhla, v níž není nic cenného, mi dala občas zabrat a zlomil jsem při ní nejeden paklíč. Jsem to ale kopyto.
Kingdom Come: Deliverance koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Kingdom Come: Deliverance má obrovský potenciál, který je v případě hratelnosti zcela naplněn. A tím je myšleno opravdu zcela. Úplně. Bohužel celou hru shazuje neuvěřitelný počet bugů, chyb a technických nedostatků, včetně příšerné umělé inteligence lidí a nepřátel. Pokud tohle vývojáři z Warhorse opraví, máme před sebou opravdu fascinující RPG hru, která by bez problému dosáhla i na hodnocení 9/10.
