Knight’s Contract – kladivo na hráče

Nalijme si hezky od začátku čistého vína. Než mi disk s Knight’s Contract přistál na stole ani jsem netušil, že Namco Bandai něco takového kutí. A upřímně věřím, že stejně je na tom i drtivá většina z vás. Otázkou tedy zůstává, přehlédli jsme málem výborný titul? No, když už jsme u toho podávání vytříbeného alkoholu … žádný zázrak to není, ALE jsem přesvědčen, že by byla škoda nepořídit si hru alespoň ve výprodeji.

To sice nezní zrovna povzbudivě, jenže na víc ta hra jednoduše nemá. V žádném případě to ale neznamená, že by byla od úvodních titulků až po ty závěrečné vyloženě špatná. Ona je jen jiná. Konec konců, dělalo na ní japonské tvůrčí studio pod dohledem japonské vydavatelské společnosti. A kdo si umí dát dvě a dvě dohromady ví, co to pro průměrného evropského hráče znamená. Ale vezměme to popořadě.

Knight’s Contract vás vezme na krvavý výlet do středověko-novověké Evropy, kde se důkladně seznámíte nejen se splašky radostně proudící dolů ulicí, ale rovněž s čarodějnictvím v té nejčistší podobě. A jelikož jsou lidé hloupí, obzvlášť v této historické epoše, podaří se jim skrze vykonstruované procesy poštvat si všechny ty Baby Jagy proti sobě. Hlavním problémem totiž je, že všechny čarodějnice byly součástí tajného spolku, od nepaměti chránícího lidstvo. Když se ale zemí začne šířit mor, je třeba najít viníka.

A zde se paradoxně setkáváme s oběma hlavními postavami. Heinrich je robustní popravčí s neposedným svědomím, Gretchen čarodějka, o jejíž krk si jednou ztupil meč. Když se ale všechny popravené čarodějnice rozhodnout pomstít na lidstvu, musí tito dva spojit síly a zabránit nejhoršímu. Ani na okamžik však nepochybujte, že by nesledovali taktéž své vlastní zájmy.

Ano, příběhové pozadí hry je do puntíku propracováno, a i když nejde o nic převratného, nebo snad originálního (zdravíme Monkeyho a Trip z Enslaved), všechno šlape jak má a relativně nenásilnou formou se vám děj gamesy zarývá stále hlouběji pod kůži. Naneštěstí, zbytku klíčových prvků každé áčkové hry se stejné pozornosti nedostalo. A je to vidět doslova na každém kroku.

Hlavní překážkou tu pro mnohé bude jistě audiovizuální zpracování, které za svými rivaly zaostává přinejmenším o tři kotle a dvacet bradavic. In-game animace jsou toporné, herní prostředí statické, fyzikální model poškození úsměvný a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Pravdou je, že u mlátičky asi není grafický kabátek zrovna prioritou, všechno by ale mělo mít jasná pravidla a hlavně meze. Zvlášť když se po vás chtějí stovky korun. Paradoxem nicméně je, že cut-scény jsou úžasné, jak ostatně bývá u japonských her zvykem.

Bohužel, dojem z nich kazí nevýrazný hudební podkres, který sice disponuje několika málo silnými motivy, ale ve výsledku jde jen o sérii stále se opakujících melodií, které ani nejsou nijak zvlášť povedené. Velké mínus. Stejně neslavně jsou na tom i nepřátelé, kteří jsou tupí až to práská se všemi dveřmi v domě. Pomineme-li navíc bossy, téměř se všemi si poradíte během pár sekund. Bez ohledu na jejich velikost. Ve finále tak kupříkladu zjistíte, že padesátimetrového, vyžraného hada zabijete stejně snadno jako oživlé chrástí u cesty. WTF?

Plusové body jsem tak hře chtěl přiřknout alespoň za zajímavé lokace a level design. Jenže, ačkoliv vás hra vezme od zasněžených vrcholků hor, přes rozsáhlé jeskyní komplexy až po zaplivaná města, celkově to vyzní tak nějak naprázdno. Nejen, že vás Knight’s Contract nenechá volně pobíhat po okolí (to bychom ostatně ani nečekali), on vás rovnou zblbne tak, že se bez problému ztratíte i na předem vytyčené cestě. Některé lokace jsou totiž tak rozmanité až jsou zmatené a především ve městě, kde se musíte pohybovat skrze kanály, to nevěstí nic dobrého.

Veškerá tíha úspěchu tak leží na bedrech soubojového systému a vývojového stromu. Zatímco k tomu prvnímu nelze říct o moc víc, než že jde o klasiku žánru, druhé si zaslouží pochvalu. Gretchen se s vámi totiž nepotlouká jen proto, abyste měli kam směřovat své chlípné myšlenky. Naopak, propůjčí vám svou moc, díky čemuž se kromě kosy budete moci ohánět i nějakou tou magií. Kouzel máte k dispozici celkem šest, přičemž každé lze ještě párkrát vylepšit. Naráz nicméně můžete používat vždy pouze čtyři, takže doporučuji důkladně zvážit namountování před každým velkým soubojem. Konec konců, to je to jediné, co budete dělat, tak byste se na to měli pořádně připravit.

A když říkám „to jediné“, opravdu tím myslím „to jediné“! Víc než jako hra na mě Knight’s Contract působilo jako interaktivní film, do něhož vám režisér milostivě dovolí čas od času vstoupit a popohnat události kupředu. V praxi to znamená, že je titul doslova přeccpán krátkými i dlouhými animacemi, jichž se dočkáte každých pár minut (beze srandy). Osobně by mi to vůbec nevadilo, kdyby ale každé video nebylo spojené s nekonečným načítáním dat. To se totiž objevuje ještě častěji než cut-scény a po pár desítkách minut strávených hraním si s hrůzou uvědomíte, že jste polovinu času tupě zírali na tzv. loading screen.

Takže opakuji, tahle gamesa prostě nemá na to kopat první ligu. I v druhé nejvyšší soutěži se ale čas od času vyskytne přízrak, který dokáže strhnout fanoušky a nabídnout jim přesně to, co hledají. A věřím, že přesně to je případ Knight’s Contract. Za těch dvanáct, nebo třináct stovek, za které se gamesa aktuálně prodává, nestojí, ale s 50% slevou je to jasná koupě pro všechny, kteří vyhledávají celistvé příběhy a nekonečnou akci.