Dojmy z aktuálního stavu hodnocených zápasů.
V posledních měsících jsem se hodně ponořil do hraní League of Legends. Měl jsem náladu si po letech zavzpomínat a tak jsem se plně vrhl do víru bitev. Normální režim byl relativně v pohodě, ale něco mi v něm scházelo, a tak mi nakonec přišlo jako dobrý nápad zamířit do hodnocených zápasů.
Za kamarády do pekla bych šel
Po většinu sezón jsem po dobu hraní League of Legends vždy balancoval mezi Gold a Silver úrovní. Neříkám, že jsem nějaký ultra hráč, ale v daných ligách jsem povětšinou narazil na relativně normální jedince nevytvářející zbytečné problémy. Každý prostě chtěl vyhrát a touha to ostatním kazit se v těchto ligách příliš nevyskytovala. Pak jsem ovšem kývl na hraní s kamarádkou, která takové štěstí jako já neměla a sám jsem se tak vydal vstříc světu, jenž jsem dosud neznal - Iron žebříčku. Ano, i taková hodnost v League of Legends existuje a nebál bych se říct, že je to reálné dno, v němž jsem si nejednou říkal, proč neexistuje i Wood, kde by mohla být ta opravdová smetánka.
Během posledního měsíce jsem totiž během hraní League of Legends narazil na opravdu šílené případy, z nichž zde pár uvedu. Při jedné z her jsem kupříkladu narazil na Branda. Kouzelník, který se většinou hraje na střední nebo spodní lince, pokud nenajdete lepší podporu. Problém u tohoto byl fakt, že se rozhodl zamířit na horní. Měl totiž možnost vidět řadu Youtube videí, v nichž viděl, jak si to tato postava dává proti defenzivním postavám a agresivnějším AD sólistům. No a hádejte, jak to asi dopadlo. Samozřejmě svou linku prohrál, načež se jeho nakrmený sok vydal vstříc dalším linkám, kde natropil slušné škody a fakticky tak vyhrál hru nepřátelům, jež Brand během následujících minut při svých sebevražedných výpadech také slušně nakrmil.
Dalším vykutáleným hráčem byl profík s Dariusem. Linku sice vyhrál, ale následně nebyl spokojen s akcemi junglera, načež sám zamířil do džungle, kde začal žít životem poustevníka stabilně pokřikujícího na ostatní, že za vše může jungler a on je nevinná oběť. Co ale šlo čekat od člověka se jménem Super Troller, že? Posledním příkladem se v tomto článku stane jedinec, který si na spodní linku vzal Miss Fortune. Normální volba, jenže už od počátku tento kousek skákal vesele vstříc střelám nepřátel a úderům věže. Pár smrtí jednoho nezabije, když ale umíráte dostatečně často a poté řeknete, že je to vlastně trollení způsobené tím, že vidíte, jak hrají ostatní, je to slušný bizár.
Někdo si samozřejmě může říct, že se prostě jedná o špatné hráče, těm však lze pomoci. U některých lidí ovšem celá anabáze startuje už v momentu, kdy si vybírají šampiona. Dokážete si představit Lulu v kůži junglera? Já už ano. Stejně tak jsem zažil Warvicka v roli supporta, nebo Treshe prohrávajícího na vrchní lince. Podivných kombinací jsem při hraní League of Legends spatřil opravdu hodně, ale tak to asi na úplném dně hodnocených zápasů, kde vám vyvolení vyprávějí o tom, že mají nárok na to, aby byla sranda, prostě chodí.
Dá se problém s trolly řešit?
Hrál jsem League of Legends opravdu dlouho, takže si ještě pamatuji časy, kdy si nešlo zvolit několik rolí, ale pouze jednu, díky čemuž se předcházelo mnoha obtížím. Pak však přišel aktuální formát, v jehož rámci kvůli urychlení vyhledávání týmu nikdy nevíte, jakou roli dostanete. Jednou vám hra dá tu, kterou hrajete, zatímco jindy vás vyšle na bojiště v kůži supporta, nebo rovnou junglera. Za sebe to považuji za jeden ze základních aspektů, jež generují toxicitu v tomto díle.
Jednou z cest, jak problém, který v League of Legends generuje fronta vyřešit, by bylo přiřazovat v hodnocených zápasech linku primárně na základě toho, jak na ní hráč byl úspěšný. Pokud nikdy nehrál podporu, je naprostým nesmyslem ho do takové role soukat, stejně tak nedává smysl jedince preferujícího primárně podpůrnou roli cpát na solo linku, nebo do džungle. Leccos je samozřejmě možné řešit v rámci chatu, avšak ne vždy se zadaří dojít k rozumné dohodě a už v této fázi se někteří pouští do tvrdého trollingu tím, že si vezmou naprosto nesmyslnou postavu.
Druhou možností, jak zmírnit celkový neklid hráčů League of Legends a jejich následné touhy po trollování, je zmírnění postihu, či jeho úplné odstranění v hodnocených hrách, pokud se některý z účastníků rozhodne hru opustit. Ostatní totiž nemají žádný, nebo minimální vliv na to, zda se odpojil. Nevidím tím pádem žádný důvod, proč mají platit za jeho úmysl, či nenadálý problém na jeho straně, který nejednou rozhodne v neprospěch vítězících už prakticky vyhranou hru, jelikož po nějakém čase definuje vítězství často počet hráčů, nikoliv to, jak moc dobře hrajete.
Finální variantou, jak celou situaci rozseknout, by mohlo být vytvoření speciální vrstvy ligy, jež by posílala specialisty na trolling rovnou do specifických zápasů, kde by na ně čekala podobná parta, jakou sami v League of Legends prezentují. Pokud se ptáte, jak by měl Riot přistoupit k oddělení zrna od plev, postavil bych ho primárně na reportech. Jakmile by hráč dosáhl dostatečného množství „pochval“, automaticky by putoval tímto směrem, načež by se kupříkladu po třiceti dnech mohl vrátit opět mezi normální část hráčské komunity. Částečně by to mohlo být problematické, myslím si však, že by toxicita díky tomu mohla mírně klesnout.
Je třeba mít silné nervy
Samotný Riot se samozřejmě snaží proti trollům v League of Legends bojovat, ale zatím mu to úplně nejde. Stejně tak mi přijde, že na všech úrovních hodnocených zápasů prohrává v boji s toxicitou. Frustrace je často hmatatelná a prvků, jež ji vyvolávají, tu není úplně málo. Máme tu bugy, občas dosti neoptimalizované šampiony a pak také systém, který vás tlačí do nekomfortních situací.
Nejlepší možností je samozřejmě sehnat si k hraní partu přátel, s jejichž pomocí si jakoukoliv multiplayerovou hru vychutnáte na 100%. Když to ale nejde, je třeba se připravit na to, že se minimálně v hodnocených zápasech frustraci asi nevyhnete. Z pekelných hlubin se ovšem při troše štěstí dá dostat. Je ale třeba zaměřit se na hraní určitých linek, hodně mezi nimi létat a celkově se pokusit být všude, protože vítězství na jediné linii o celé hře nerozhoduje.
Za sebe si zápasy užívám jen, když probíhají alespoň trošku normálně, každý je však něčím jedinečný. Vlastně se při hraní League of Legends cítím jako Forrest Gump. Nikdy nevím, jakého trolla v příští hře dostanu do týmu a tak stále zakouším něco nového. Na závěr tohoto textu bych vám chtěl však sdělit příjemnou novinu. Nakonec se mi podařilo spolu s kamarádkou z pekla dostat a nyní už je svět o něco veselejším místem.
