MAFIA II.

Všichni si jistě vzpomínáme na dnes již kultovní a pro někoho dosud nepřekonaný tvrdý oříšek, na misi nazvanou Fairplay. Tato mise byla dosti stěžejní a to hlavně v tom smyslu, protože to byla výzva. A opravdových výzev je pro hráče jako šafránu.Někteří hráči nadávali na to, že je hra dosti nevyvážená. Nakonec tedy vývojáři v patchy hry přistoupili k volbě obtížnosti a tím odstranili celý potenciál zmíněné mise. Hry se prodalo přes 2 000 000 kopií. Ano, řeč je o českém klenotu zvaném Mafia: The City of Lost Heaven od Illusin Softworks.

VZPOMÍNÁME...

Vezmeme-li v úvahu pouhý fakt, že je Mafia 2 pokračováním můžeme dnes již říci "nepřekonatelné" původní hry Mafia: The City of Lost Heaven, je to tedy ta hra, u které vše začalo. Byla by tedy chyba nezmínit její jméno a nevzpomenout na ni!

Mafia 2 nepokračuje v původním předchůdci hry. Zvolila si něco poněkud odlišného... Mafia II je jiná. Jiná doba, jiný hrdina, jiné město, jiná auta, jiná muzika, jiný druh humoru a hlavně hratelnost je jiná...

Pokud by Mafia 2 pokračovala tam, kde jeho předchůdkyně končila a vše v čem Mafia tak excelovala ještě rozvinula na novou, ještě lepší úroveň - byla by M2 kvalitativně úplně někde jinde, než je nyní - což je pouze smutné konstatování faktu. Mafia 2 stále není otevřenou hrou typu GTA, i když to v tom někteří hledají. Zdejší město zvané  Empire Bay nepředstavuje žádné hřiště pro vaše svobodné řádění, město by se spíše dalo přirovnat jako takové rozměrné kulisy pro lineární cestu jednoho italo-američana zvaného Vito  a jeho kámoše Joa za štěstím (hnacím motorem obou zůčastněných je jak jinak vidina  snadného bohatství, povolných ženštin a chlastu – což je dalo by se říci jediný společný prvek obou dvou dílů hry Mafia ).

Když se Tommy Angelo dostal mezi kmotry a mafiány víceméně shodou nešťastných náhod, Vito Scaletta, hlavní protagonista  Mafie 2, na to šel úplně opačně – zapletl se se zákonem  už od svých útlých let a na šikmou plochu se Vito dostal hlavně jednak díky dluhu svého již zesnulého otce a jednak tím, že se Vitovi nechtělo vracet na frontu druhé světové války.

Vito je pragmatický a vždy je to on, kdo se snaží o nějaký náznak diplomacie,  zkrátka a dobře je Vito Scaletta úplně z jiného těsta než je cholerický parťák Joe Barbaro.

--------------------------------------------------------------

Vito své dětství strávil v ulicích, kde se seznámil s Joem Barbarou, uřvaným chuligánem, ze kterého se brzy stal Vitův nejlepší přítel. Vito a Joe, mozek a svaly, stály za stovkou drobných zločinů, neustále závistivě sledující bohaté mafiány namyšleně chodící po italské čtvrti. Vito a Joe, snící o lepším pohodlnějším životě. Dospělý Vito je za každou cenu odhodlaný dosáhnout v životě něčeho lepšího.(thx MG)

--------------------------------------------------------------

Vito pochází z italské přistěhovalecké rodiny. Jeho otec Antonio Scaletta, který si přes den sdíral záda v docích za nuznou almužnu a po večerech svůj hořký život utápěl v lahvích levné pálenky, zemřel. Jeho smrt bude v dalším příběhu hry hrát ještě nezanedbatelnou roly v souvislosti s jistým Derekem Pappalardem.

Pak už to všechno šlo ráz na ráz, nepovedená loupež, místo kriminálu narukování do armády a po návratu zjištění, že otec zemřel a nechal rodině na krku velký dluh, který musí být urychleně splacen. Co Vitovi zbývalo, než se spřáhnout se starým známým parťákem Joem, s kterým spolu vyrůstali a vyrazit vydělat nějaký ten rychlý peníz?

Jenže Vito se výnosného (ale riskantního) způsobu života nezříká, i když má tu možnost, naopak u něj zůstává.(stejně se zachoval i Tommy Angelo) Tommy byl do velké míry romanticky napsaný hrdina, zatímco Vito je emočně velmi chudá postava,(A možná právě proto si mnoho hráčů k současnému představiteli nevybudují žádné velké pouto a postavu si nezamilují.) která je ze svého válečného života zvyklá poslouchat rozkazy.

Když se ale  v pozdějších fázích hry nechává Vito zmítat emocemi, nefunguje to úplně ideálně. Na emoce je tu totiž Joe, statný parťák ,vtípkař a děvkař  v jedné osobě, který sice vypadá a často se chová jako trouba, ale ve skutečnosti je to on kdo plánuje velkou část operací.

Postavy jsou dobře napsané a vyprofilované ale bohužel jim něco chybí.

Možná ta pomyslná jiskra – kterou měli postavy v prvním díle a měli v sobě tu sílu vás k sobě připoutat svým nezpoutaným humorem a originalitou, u M2 nic takového bohužel nenajdete a když ano, tak v nesrovnatelně menší míře než-li předtím.Nicméně charaktery rozhodně platí za výrazný světlý bod a rozhodně se je podařilo zasadit do podobně podařeného příběhu, který je stejně jako Vito oproti jedničce o něco víc syrovější. Může za to už samotné zasazení do pozdních čtyřicátých a začátku padesátých let, kdy se mafie pomaličku přetavovala z toho skrytě přátelského: "pomoz kmotrovi a kmotr pomůže tobě" do sprostší a méně elegantní podoby kšeftující s drogami.

A možná za to může i fakt, že ze zapojujete i do těch méně tradičních rodin, které jsou v Empire Bay tři. Nálada příběhu je agresivnější a zároveň depresivnější a osamělejší, protože scénáristi si těžké chvíle pro Vita nenechávali jen do samotného závěru, víc ovšem neprozradím. Jen škoda, že právě samotný závěr vyznívá do ztracena (spíš do dalšího dílu). Nicméně životní osudy Vita a jeho pomalé prokousávání se kriminálním žebříčkem dokáží upoutat a neúnavně táhnou hru vpřed.

Vítejte v Empire Bay

Už Lost Heaven se přirovnávalo k Potěmkinově vesnici, protože vypadalo sice efektně, ale po stránce herního obsahu bylo prázdné. Rozhodně při porovnání s GTA. O Empire Bay se dá prakticky říct to samé. Narazíte tu nově na pár butiků s oblečením, pár hospod, bister a barů, prodejen zbraní a opraven aut, benzínek, ale to je asi tak všechno. Žádní náhodní cizinci s vedlejšími úkoly, žádné herny, žádný fungující systém hromadné dopravy.Což je sice dost tristní ale pravda je ta, že tohle prostě není GTA.

Hra vás prakticky ani nenutí zdejší obchody navštěvovat, protože zbraní najdete v misích dostatek, životy se (do určité, dostatečné míry) regenerují sami(autoheal bych já osobně do her vůbec nedával – vyřešené to bylo mnohem lépe v původní Mafii, díky tomu jste se mnohem lépe dostali do hry a hra byla alespoň nějákou výzvou) a potřeba jíst a pít není a když vás honí policie, je jednodušší auta vyměnit než přebarvovat a měnit SPZtky. Ostatně, tohle je vlastně jeden z nejlepších nápadů, co v Mafii 2 je - pokud vás honí policie, dokáže si pamatovat vaše auto i oblečení, takže vás začne znovu pronásledovat, i když jim jednou ujedete! Stačí však vyměnit vozidlo a šatstvo a je po problémech.

Jestliže Empire Bay nepřináší potěchu herní, o té vizuální nemůže být pochyb.

Jak zimní, tak jarní verze města vypadá úžasně a je plná různých detailů - stánky s hot dogy, pochůzkáři, prodavači novin, leštiči bot... Je toho spousta, třeba i takové kravinky, jako lidé padající na zledovatělých chodnících a v domech uklízečky šmírující sousedy.

Po zdech najdete plakáty s propagandou, u chodníků parkují auta se sněhovými čepicemi, v ulicích projíždí pluhy a lidé si žijí normální životy - baví se mezi sebou a celé se to snaží chovat uvěřitelněji.

Tvůrci prostě mají smysl pro humor.

Osobně považuji za o něco povedenější zimní válečný čas, kdy po zdech najdete plakáty s propagandou, u chodníků parkují auta se sněhovými čepicemi, v ulicích projíždí pluhy a lidé se koulují - prostě atmosféra úžasná a je vysloveně radost se po městě projíždět a nasávat podařené prostředí plnými doušky. Pravda, občas skripty zaskřípou a narazíte na dost bizarní situace, což je cena za všechny tyhle prkotiny.

Život mafiána

Celá hra je rozdělena do patnácti kapitol, což ale neznamená patnáct misí, protože v rámci jedné plníte většinou hned několik různě velkých úkolů, které spolu ani nemusí souviset. Obvykle začínáte v bytě se zazvoněním telefonu, které znamená zajet si k šéfovi pro úkol, pak jej jet splnit se všemi kličkami a zastávkami kolem toho a následně můžete zajet domů ulehnout a poskočit do další kapitoly, COŽ JE VELMI MONOTOLNÍ s ohledem na to, že se hra soustředí hlavně na vyprávění příběhu. Hráč z toho bohužel může být často znuděný – což je tristní výsledek.

Možná vás zajímají Negativa? Byl bych velmi rád – kdybych mohl podoknout, že hra nemá  žádná –což by byla ale lež jako věž.

Hra může působit zdlouhavě - ježdění sem a tam, kdy prostě trvá, než se dostanete do samotné akce (někdy ta akce ani nemusí být), což je ale přirozené a nepovažuji to za mínus hry. Samotné mise jsou tu akčnější, tu pozvolnější, přičemž logicky začínáte u samotného dna, jako je tahání poplatků z dělníků a kradení aut, abyste se později dostali k likvidací nepotřebných osob a vyhazování hotelů do vzduchu (mise z dema a trailerů, ať zbytečně nespoiluji).

Pozdější mise už jsou docela slušné vyvražďovačky, kdy pomalu nebudete věřit,  kolik stojí protivníků proti vám. Až v podstatě na finále, kdy je to takřka čistá střílecí akce, se herní náplň pestře střídá, sem tam dojde i na plížení, ale obvykle zábavu představují tři variace: ježdění, střílení a boje zblízka-který má pouze pár efektních variací ale jinak je to jedno a to samé – pro některé otrava.Na bitkách je prakticky postavena jedna kapitola, jinak se tolik s nimi nesetkáte, což je dobře, protože platí za nejslabší část. Ve zkratce, držíte tlačítko pro blok, občas zmáčknete lehký úder a víc prakticky nepotřebujete, za což ovšem můžeme poděkovat jednomu jedinému prvku – cílení na mainstramové publikum.

Přestřelky fungují jako ve velké většině dnešních third person akcích, kryjete se za překážkami, občas vystrčíte hlavu a snažíte se ji ustřelit protivníkovi.Nic nového, nic objevného, je to sice zábava,  ale kdyby byli tvůrci originálnější – mohlo to dopadnout mnohem lépe - realističtěji a atmosféričtěji.

Fyzikální engine se veskrze povedl – hodně objektů je zničitelných (ano, krýt se za stolem je fatální chyba). Za pozornost stojí, že být v krytu automaticky neznamená být zcela v bezpečí, občas totiž jsou protivníci v dobrém úhlu a dají vám to na vědomí olověným dárkem.

Umělá inteligence protivníků je na solidní úrovni, mají tendence zbytečně nevystrkovat hlavu a rychle přebíhat mezi kryty .

Jízdní model je bezproblémový, existují dvě varianty - normální a simulace, kdy auto přeci drží jen trochu méně na silnici. Vozidla mají různé vlastnosti a je to znát. Sporťáky jsou mrštné, s náklaďáky je problém vytočit zatáčku a tak dál. V zimě se pochopitelně počítá i s delší brzdnou dráhou na zmrzlé vozovce (ano, napálil jsem to do kandelábru). Svoje vybrané káry si můžete schovávat do mimoprostorové (vejde se jich tam totiž až 10 najednou) garáže vedle bytu, případně je za peníze prodávat v přístavu či lisovat na smeťáku . Což skoro nemáte důvod využívat – jediným možným důvodem jsou peníze ale ty v tom veskrze chudém výběru již nemáte kam proinvestovat, hra se to snaží maskovat tím – že vám v jedné části hry vezmou všechno.V opravnách narazíte i na určitou základní variantu tuningu, kdy si lze v několika stupních zvyšovat výkon. Opět je to poměrně zbytečné. Tvůrci se mohli na tyto prvky soustředit více – dali nám na výběr skutečně pouze jen to základní, což je veliká škoda.

V průběhu hry se jízda spíš používá k přesunu - honičky na čas jsou asi jen dvě a stejně tak ty akční s přestřelkami. Nelze vystrčit pistoli z okýnka a střílet.Což je opět tristní nedodělek vývojářů.

Ostatně i ty honičky s policajty jsou poněkud bezzubé, snaží se sice do vás šťouchat, ale než spustí vyšší úroveň poplachu, podaří se vám obvykle zmizet. I když pokud už jste hledaní vy i auto, je občas problém se zdekovat někam do bezpečí. A policejní zátarasy tomu taky nepomůžou.

Pozdravte kmotra

Mafia 2 vypadá rozhodně dobře na pohled.

Nejde až tolik o počty polygonů, ale jako o spoustu různých detailů a fyzikání PhysX engine.

Kouř za pneumatikami, pomačkané plechy a urvané nárazníky, střepy létající po okolí,Rozhodně hodně efektní. I když určitá rozmazanost v dálce a viditelně doskakující objekty až tak dobou vizitku nedělají.

To už spíše pochválím výborný dabing, zvukové efekty a soundtrack - ať už v podání symfonického orchestru ve specifických scénách či výběr dobových hitů, které hrají v rádiu. Tady si tedy nejsem jistý, jestli některé písničky nejsou z pozdější doby, ale kontrolovat se mi to nechtělo. Ostatně, i ty prsatice z Playboye, co nacházíte, jsou lehce mimo dobu, protože první číslo vyšlo až v roce 1953. Ale co, proč býti takovými detailisty.

U Mafia 2 je dobré hlavně to, že v průběhu misí nemusíte splnit všechny podmínky, a přesto můžete pokračovat. Například nestihnete rozvézt všechny kupóny ve třetí misi nebo vám ujede jeden z gangsterů, nevadí, změní se trochu animace a jede se dál.

Nicméně narazíte i na celou řádků různých otravných bugů, jako zasekávání postav či špatné spouštění skriptů. AI parťáků je obecně poměrně problematická.

Fanoušci prvního dílu najdou ve hře spoustu odkazů, včetně jednoho velmi konkrétního, na druhou stranu mohou být zklamáni některými změnami.Všichni ale bez výjmky - jsou zklamáni otřesným osekáním a takzvaným "rozkouskováním" hry do DLC. Osobně jsem se velmi těšil na scénu v kostele a kde je jí jenom konec? Mne by od příběhu tedy rozhodně neodrazovala, spíše naopak bych si hru mnohem více vychutnal. Nechápu tedy počínání amerického VEDENÍ 2K.

P.S. Mafia III. je již plánována