Jak se nám líbí nová bojovka, který spojila světy Marvelu a Capcomu?
Recenzovaná verze: PS4
Reality kolidují. Svět superhrdinů Marvelu se sloučil s videoherním vesmírem studia Capcom, komiksoví hrdinové tak potkávají postavy známé ze slavných her. Společně musí zachránit tuto alternativní realitu a vrátit svět zase do pořádku. Stojí za to tento nelehký úkol absolvovat s nimi? Dozvíte se v naší recenzi.
Marvel a Capcom na jednom bojišti
Ultron, jeden z největších záporáků marvelovského universa, a Sigma, hlavní padouch videoherní série Mega Man X, spojili své síly ve víře, že veškerý biologický život musí být zničen. Pomocí Kamenů Nekonečna, konkrétně Kamenů Reality a Prostoru, sloučili své vlastní osobnosti do jedné jediné bytosti nazvané Ultron Sigma a propojily světy Marvelu a Capcomu do jedné společné dimenze. Tu hodlají ovládnout pomocí kybernetického viru, který všechny myslící bytosti zbaví svobodné vůle a ponechá je napospas jejich rozkazům.
Hrdinové obou sloučených světů tedy musí získat zbývající čtyři ze šesti Kamenů Nekonečna, pokud chtějí zachránit obě reality a vrátit vše zase do pořádku. Nejen, že to znamená položit své životy v sázku, ale zároveň budou nuceni spolupracovat i se svým úhlavním nepřítelem Thanosem. Dá se mu ale věřit?
Pokud vám předchozí řádky shrnující děj hry připadají poněkud přehnané, věřte mi, že to chápu. Na druhou stranu, pokud čtete komiksy, dal by se tento příběh zařadit ještě mezi ty umírněnější. Důležité ale je, že dějová linka, jakkoli je přitažená za vlasy, celému konceptu sedí jak ulitá. Příběh je sympaticky komiksově nadsazený, přehnaně akční a snad nemá hluchého místa. Marvel vs. Capcom: Infinite jsem poprvé spustil kolem půlnoci s úmyslem, že si trochu osahám ovládání, zkusím pár zápasů a pak půjdu spát. Hra na mě bohužel sázela jeden souboj za druhým v takovém tempu, že prostě nešlo přestat. Spát jsem šel polomrtvý kolem čtvrté ráno.
Story mód vám v závislosti na vašich bojových schopnostech zabere tak 5-6 hodin. Seznámíte se v něm s většinou charakterů a musím říct, že příznivci komiksů a videoher od Capcomu si určitě přijdou na své. Zahrát si můžete třeba za Iron Mana, Hulka, Spider-Mana, Rocket Raccoona nebo Ghost Ridera v marvelovské sekci, od Capcomu si zabojujete třeba v kůži Franka Westa z Dead Rising, Chrise Redfilelda a Nemesis z Resident Evilu, Chun-Li a Ryu ze Street Fighteru a mnoho dalších. Nabídka bojovníků je tedy opravdu pestrá, pojďme se ale podívat, jak se v této bojovce ehm… bojuje.
Útočné kombo stokrát jinak
Marvel vs. Capcom: Infinite je čistokrevná bojová hra. Herní náplň vás tedy asi ničím nepřekvapí. Máte na výběr hromady postav (30 celkově), slušnou řádku útočných komb pro každou z nich, super útoky, bloky, protiútoky a tak podobně. Musím ale říct, že mi zde soubojový systém přišel o něco přístupnější, než v ostatních hrách tohoto žánru. Klávesové kombinace jednotlivých útoků nejsou tak složité a většinou se jedná o stisk maximálně čtyř tlačítek. Základní kombo je zjednodušeno na čtyřnásobné stisknutí čtverečku (na PS4), superútok zase aktivujete stiskem kolečka a trojúhelníku najednou (nebo L2 + R2). Pohodlné a jednoduché.
Samozřejmě neříkám, že tato zjednodušení degradují hru na úplně triviální záležitost. To v žádném případě. Jednak je lze vypnout a zkušení hráči vás roznesou na superhrdinských kopytech nehledě na to, jestli máte automatická komba zapnutá, nebo ne. Pokud ale plánujete s bojovými hrami začít, Marvel vs. Capcom by mohl být vhodným odrazovým můstkem. Než se ale naučíte perfektně za sebou jednotlivá komba řetězit, chce to spoustu cviku, trpělivosti a hlavně preciznosti. A právě při této příležitosti vám přijde vhod opravdu podrobný tréninkový mód.
„V praxi to funguje tak, že před každým zápasem si zvolíte své hrdiny a v průběhu souboje pak mezi nimi můžete libovolně přepínat.“
Tento režim naleznete v hlavním menu pod názvem Missions a krom základních pohybů a útoků společných pro všechny postavy také nabízí tutoriály pro každý hratelný charakter zvlášť. Je jich opravdu hromada, a pokud si s nimi dáte tu práci, seznámíte se se všemi skrytými mechanismy, které byste jinak mohli minout. Minimálně budete mít velmi dobrou bojovou průpravu pro další souboje, zbytek už ale závisí na vašem bojovém skillu.
Série Marvel vs. Capcom totiž byla vždy o střetnutí dvou týmů, tedy vícero bojovníků naráz. V předchozích dílech to bylo vždy tři na tři, tentokrát se počet srazil na dva proti dvěma. V praxi to funguje tak, že před každým zápasem si zvolíte své hrdiny a v průběhu souboje pak mezi nimi můžete libovolně přepínat. To hře dodává zajímavý strategický element, jelikož každá postava je unikátní a má odlišný bojový styl, nemluvě o tom, že neaktivní postavě se pomalu do určité míry dobíjí zdraví. Přepnutí charakteru se tak stává krom rychlé změny bojového stylu i zásadním strategickým momentem, který vám nejednou může zachránit kůži.
Pokud se nechcete tutoriály zabývat, můžete se směle pustit do všech zbývajících herních módů. Moc jich není, tak jen v rychlosti - najdete zde již zmíněný příběh a tréninkové mise, online režim pro zápolení (jak ranked, tak i casual zápasy) a arkádový mód. Ten jakoby z pěstí zasaženého oka vypadnul z automatových bojovek 90. let. V zásadě se jedná o sérii několika zápasů za sebou zakončené tuhým bossem. Když se vám ho podaří porazit, budete odměněni alternativním kostýmem pro postavy, se kterými jste tento mód absolvovali.
Je to zábavná kratochvíle a čas zde strávený se může vyšplhat klidně na desítky hodin, pokud máte v úmyslu si odemknout všechny úbory pro každého hrdinu v soupisce. Přesto mi ale nabídka herních módů přijde poměrně prostá. Postrádám něco, co by mě nutilo se ke hře stále vracet, třeba jako systém gearu v konkurenčním Injustice 2, kde nové části kostýmů měnily i vaše statistiky. Různé verze kostýmů samozřejmě potěší, ale krom jiného estetického zážitku nic závratného nepřináší.
„Ústředním motivem hry jsou bezpochyby Kameny Nekonečna. Fandy komiksů pravděpodobně potěší, že tyto mocné předměty zde nejsou pouhými rekvizitami, ale můžete jejich nezměrnou moc i využít.“
Nekonečná geologie
Ústředním motivem hry jsou bezpochyby již zmíněné Kameny Nekonečna. Fandy komiksů pravděpodobně potěší, že tyto mocné předměty zde nejsou pouhými rekvizitami, ale můžete jejich nezměrnou moc i využít. Je jich šest a všechny mají unikátní schopnosti, které často výrazně ovlivní vývoj celého zápasu. Před každým soubojem si prostě jeden vyberete a jeho sílu pak máte během zápolení k dispozici. A co že to vlastně umí?
Třeba takový Kámen Prostoru (Space Stone) na chvíli vašeho oponenta uzavře do dimenzionálního vězení, kde je vydán napospas vašim útokům (ideálně dálkovým). Kámen Reality (Reality Stone) vstříc vašemu sokovi vyšle ničivý rudý výboj, Kámen Času (Time Stone) umožňuje rychlý teleport dopředu či dozadu, Kámen Mysli (Mind Stone) na pár vteřin protivníka znehybní, zatímco Kámen Síly (Power Stone) ho odhodí směrem dozadu. A konečně Kámen Duše (Soul Stone) nepřátelům na dálku ubírá zdraví a přidává ho vám. V podstatě se nejedná o nic zásadního, přesto jsou Kameny Nekonečna vítaným zpestřením, které hře dodávají ještě více dynamiky a pořádnou porci variability navrch.
Komiksová grafika, videoherní zvuk
Vizuální zpracování přejímá určité prvky komiksové stylizace a všemožnými efekty rozhodně nešetří. Animace jednotlivých bojovníků jsou zpracovány pěkně a jejich zběsilé pohyby působí i při všech těch nereálných chvatech věrohodně. Obraz je plynulý a během hraní jsem ani jednou nezaregistroval nějaké zpomalení nebo trhání.
Grafika jako taková je ale spíše rozporuplná. Jednotlivé arény a většina charakterů je zpracována slušně, některé postavy ale mají poněkud prazvláštní proporce. Třeba takový Captain America má tak přehnaně velké trapézy a hrudník, že mu pro samé svaly není vidět krk. Vypadá tak trochu jako želva oděná do americké vlajky. Stejně tak obličejové animace několika postav (Thor, Hawkeye) jsou nepříliš povedené, až mizerné. Jsou to věci, které vás během bojování nebudou trápit, přesto je škoda, že všechny postavy nejsou zpracovány stejně kvalitně.
„Vizuální zpracování přejímá určité prvky komiksové stylizace a všemožnými efekty rozhodně nešetří.“
Zvuková stránka je podobně nevyvážená. Elektronická hudba je výborná, jen ji v zápalu boje tak trochu nestíháte vnímat. Ústřední hudební motiv (slyšíte ho v menu) je ale parádní. Dabing je spíše průměrný a u některých postav budí dojem, že jejich repliky herci nahráli na první pokus a šli si pro svačinku do cateringu. Opět to jsou neduhy, které na hratelnost nemají moc vliv, přesto jejich přítomnost ve hře zamrzí.
Závěrečný úder
I když předchozí odstavec možná vyzněl lehce negativně, celkově můžu říct, že Marvel vs. Capcom: Infinite je povedená bojovka, která obzvlášť potěší fanoušky komiksů Marvelu a videoher studia Capcom. Hratelnost je svižná a zábavná, bojové mechanismy jsou přístupnější i úplným začátečníkům, aniž by urážely ostřílené hráče tohoto žánru. Jen bych uvítal více herních módů, díky kterým bych měl důvod se ke hře dlouhodobě vracet.
Verdikt
Svižná a zábavná bojovka se spoustou postav, sympaticky přepáleným příběhem a trochu rozporuplným audiovizuálním zpracováním. Pro fanoušky komiksů od Marvelu a videoher studia Capcom takřka povinnost.
