Micro Machines World Series ‒ reklamní poutač

Recenzovaná verze: PC

Od roku 1991, kdy vyšla premiérová hra Micro Machines na konzoli NES, již Codemasters a spol. vydali celkem 14 titulů. Tím patnáctým jubilantem je nyní Micro Machines World Series, navazující na mobilní odbočku z minulého roku. Jak vidno, v Albionu značku dojí, co to jen jde, přitom v posledních letech platilo, že celá série měla spíše sestupnou tendenci. Za řadou přitom stojí spolupráce s hračkářským gigantem Hasbro, který poděděné angličáky Micro Machines, jako konkurenci podstatně starším Matchboxům, prodával již od roku 1976.

Malá rekapitulačka

Já si nedávno znovu zahrál všechny „mikro mašinky“ z PlayStation konzolí, počínaje Micro Machines V3 z první PlayStation (poprvé na Sony konzoli, ovšem celkově již pátý titul) a konče V4 na PlayStation 2, která vyšla bratru před jedenácti lety. Dříve platilo, že každý nový titul po 2D éře (V3 byla právě první 3D hra Micro Machines) přinesl něco nového. V3 kromě těch tří rozměrů nabídl novou závodní školičku s pěti lekcemi, a s dvěma multitapy (adaptér pro připojení až čtyř ovladačů do jednoho konektoru pro PlayStation/PSOne) mohlo na jedné obrazovce hrát až osmero závodníků! Vskutku pravý lokální mulťák.

„S Micro Machines V4 by se měla nová World Series poměřovat.“

Revoluční byla odbočka Micro Maniacs z roku 2000, protože angličáky vystřídali fantaskní běžci, kteří se na tratích pošťuchovali a strkali pryč ze stolů. Maniaci nově přiběhli s podporou analogového ovládání, které dělá, spolu s menší rychlostí běhu oproti splašenějším autíčkům, z tohoto sedmého kousku v sérii asi nejpřístupnější díl. Micro Machines o dva roky později dorazily na modernější PlayStation 2 a tak už mohli být v kabinkách i řidiči a v sérii se objevila cvičební trať a motorky s vodními čluny. Následné Micro Machines V4 jsou až do dneška poslední hrou na velké konzole, protože pak následovaly jen mobilní platformy.

A poslední opáčko

V4 si dobře zapamatujte, protože právě s ní by se měla nová World Series poměřovat. Její ultimátní počet 56 tratí byl v sérii absolutní top, stejně jako 760 vozítek, byť se odlišují už jen barvou či jinými doplňky. Jenže dlouhá singlová kariéra obsáhla 76 závodů, nové tratě jste si mohli stavět v intuitivním editoru a hlavně potěšila možnost z tradiční pevné kamery vytvořit dynamickou, která se natáčela vždy od zadku vašeho autíčka, takže řízení bylo mnohem snadnější. Smolný byl pouze malý počet čtyř aut v závodě a multiplayer pro ten samý počet hráčů. Jinak jsou ovšem všechny výše zmíněné tituly docela solidní párty hry, byť na druhé hrací stanici již hodnocení nebyla tak vysoká jako o generace dříve.

Omlouvám se za ten předlouhý výlet do minulosti, ale chtěl jsem tím ukázat, že Micro Machines je dobře zajetá a vcelku úspěšná značka a nová hra má tak opravdu na co navazovat. Dobrou zprávou je, že pro nováčky má World Series jak příjemný tutoriál, tak i cvičební režim, v němž si pohodlně a bez stresu vyzkoušíte a zajedete všech 12 autíček. Ehm, ano, jen 12... Dobře, zatím krapet slabota, tak jdeme dále. Vozítka lze upravovat po stránce vzhledu, což je, pokud vím, první velká novinka. A každé z nich má i vlastní sestavu čtyř zbraní a powerupů. Základní střelecká je na furt, dvě se musí déle dobíjet a poslední je pak speciální, kterou si musíte nejdříve v závodě zasloužit. Docela zajímavý přístup, ale proč ne?

Jako destrukční derby

Zmíněná udělátka využijete ve zbrusu novém herním režimu bitev. Pro něj tvůrci vytvořili speciální kolonku 15 širších arén, v nichž nastupuje 12 bijců a všichni se za pomoci svých zbraní mydlí hlava nehlava. Kdo nejdéle přežije, vyhrává. Jedná se vlastně o velmi starou myšlenku ze všech herních destrukčních derby, však Codemasters ji naposled využili v DiRT Showdown. Lze dokonce hrát online na dva týmy po šesti, ale to je pak takový chaos, že nejde kolikrát poznat, kdo patří k jaké straně. Navíc se tucet kamarádů, či alespoň polovina jen tak nesejde, takže je tento režim často dán napospas náhodně vybraným hráčům, či AI avatarům, kteří ve všech částech hry vždy doplní zbývající volná místa.

„Neomluvitelným pokleskem je chybějící kariéra.“

Bitvy jsou fajn, ale bez internetu úplně k ničemu. Ona je bohužel celá hra bez internetu naprosto k ničemu a ničemná je i pro jednoho hráče. Neomluvitelným pokleskem je chybějící kariéra pro jednoho hráče. Ano, čtete správně, dlouhotrvající režim, který doposud měly všechny mašinky a jenž vám postupně otevíral nové a nové tratě, byl sprostě vypuštěn! Pokud nejste připojeni, máte otevřenou pouze střídmou Skirmish část, kde toho k jízdě zrovna moc není. Pouze plytký a nudný závod proti trojici umělých konkurentů, zmíněná bitevní aréna všichni proti všem a eliminační závod v šesti, kdy vypadnutí zpoza obrazovky znamená dočasný konec. Když zastrčíte čtyři ovladače, tak ty dva poslední módy platí i ve formě lokálního mulťáku.

I v online části najdete pouze stále ty samé jednohubky. V závodě nastupuje sice suprových dvanáct závodníků, ale již nelze zakázat zbraně, protože přemíra zbrojení jízdy často nemístně kouskuje a klidně se stává, že vybuchujete každých pár vteřin. Stejně rozkouskovaný je i eliminátor a o arénové bitvě jsem již psal. Prostě všechno to jsou jednotlivé podniky, které nemají žádné propojení a vlastně ani moc dlouho nezabaví. To spíše občas frustrují, protože i samotní AI závodníci dokážou být až moc schopní, málo chybují a nejde jim nastavit obtížnost. Navíc musíte stále zdlouhavě čekat na odpočet, až si všichni vyberou autíčko a na spuštění závodu, což také dost otravuje.

Nic dalšího tu není

Další dvě kolonky snad ani nestojí za řeč. Speciální události jsou velmi sporadické a časově limitované, protože jsou často nepřístupné (v době hraní a psaní). Jedná se ale znovu o stále ty samé jízdy jako výše, jedině okořeněné kupř. jiným autem po shození či zničení. Zase nic extra. A hodnocené online podniky slouží pouze k naplnění žebříčku, jinak je to zase pouze stále ten omílaný trojboj jediný závod, eliminačka, bitva. To už se fakt opakuji až moc.

Z toho mála, co se dá pochválit, určitě zmíním velmi rychlou a pohlednou grafiku, takže není žádným překvapením, že krásnější hru v sérii nenajdete. Tratě pro závody jsou skvěle interaktivní a záludné. Už nikoli jen okraje stolu a úzké lávky z karet či prkének jako minule, ale také křižující cirkulárka, puštěné stolní větráky, teleporty, šikovné a ukryté zkratky, katapulty a třeba i rozlité nápoje, co vás zbrzdí či hodí do smyku. Co naplat, když takových pěkných tratí je jen 10! A ta kamera je zase striktně statická...

„Reklamní brak na propagaci hračkářských značek Hasbro.“

Když World Series vystavíme účet, z EET nám vyjede podivně kraťounký papírek s několika málo řádky obsahu. V něm si přečteme něco o velmi ořezané hře, no spíše krátké hříčce na chvilkové odreagování, která nemá pro jednoho hráče nic dobrého a pro vícero jen pár drobných jednohubek. Nic, z čeho byste se pořádně herně nasytili. Free to Play jak vyšitá. Proto jsem pátral, proč to Codemasters, kteří nedávno vydali výborný DiRT 4, tak pohnojili. A nemusel jsem chodit daleko. Před třemi lety studio vydalo docela solidní klon Micro Machines bez licence, nazvaný ToyBox Turbos. Podle všeho to vypadá, že potřebovali z Micro Machines rychle udělat něco na způsob reklamní hry, ale aby to nebylo úplně okaté. A tak vzali jádro z ToyBox Turbos, které vykuchali, přestříkali ve stylu Micro Machines a ejhle, máme tu skoro bez práce rázem „úplně“ novou hru!

Že jsou oba tituly ze tříletého rozpětí jedno a to samé, je např. patrné na trati „Baking Cakes“ z ToyBoxu. Tvůrci se ani neobtěžovali nic skrývat a prostě znovu nahodili úplně ten samý stůl i do World Series, jen ho pro jistotku přejmenovali na „Mixer Madness“, protože na něm hrozí rozšlehání metličkami zapnutého mixéru. A takových příkladů je více. To si fakt mysleli, že tuto nebetyčnou recyklaci vůbec nikdo nepozná? Přitom ToyBox má sice jen kvarteto autíček v závodě, ale je po všech stránkách lepší, přitom aktuálně v letní akci Steamu stojí jen necelou stovku. To je oproti šíleným 30 eurům za vydlabané Micro Machines milionkrát lepší koupě.

World Series nás chce všechny opít rohlíkem, protože je to prachsprostě vykutaný a převlečený ToyBox Turbo, přičemž novinka mu ale nesahá ani po kotníky. Prostě reklamní brak na propagaci hračkářských značek Hasbro, protože logy NERF a třeba G.I. Joe se to ve hře hemží na každém kroku. Takhle opravdu ne pánové a dámy za kanálem. I přes nízkou cenu jsou nové Micro Machines jasně nejhorším dílem a velkým podvodem na hráče, kterým dají jen velmi málo.