První díl byl darem z nebes pro všechny milovníky Středozemě a akčních her. Dokázal Shadow of War něčím překvapit?
Recenzovaná verze: PlayStation 4
První díl s podtitulem Shadow of Mordor si oblíbil nejeden fanoušek Tolkienova Pána prstenů. Příběhově sice balancoval na hraně toho, co skalní fanoušci ještě snesou, ale radost z povedené herní adaptace jasně převažovala. Shadow of War jde ale ještě dál a hned na úvod varuji všechny extrémní vyznavače knižní předlohy – příběh a zpracování Shadow of War může způsobit fatální následky na vašem psychickém zdraví.
Nový milášek?
Příběh navazuje prakticky tam, kde skončil. Hraničář Talion stále propojen s duchem elfského kováře Celebrimbora sice pomstil smrt své rodiny, ale leží před ním úkol daleko větší – osvobodit Mordor a s ním i celou Středozem. Zde přichází první zásadní změna, kterou si scénáristé vymysleli. Celebrimbor je totiž dle legendy autorem původních prstenů, a proto pro něj očividně není problém ukovat prsten nový. Kašlat na to, že se dá prakticky jen tak v Hoře osudu ukovat nový prsten. Důležité je, že je Talionovi ihned odcizen. To však není ústřední linkou příběhu. První část hry, která zabere rovnou několik hodin, nastaví atmosféru a směřování příběhu, takže brzy je nový prsten opět usazen na ukazováčku Taliona a je možné se vrhnout na to hlavní. Ovládnout celý Mordor.
To attack! For the Bright Lord!
Ano, Talionovi v Shadow of War nechybí megalomanské myšlení. To mu z počátku vnukne spíše Celebrimbor, protože Talion řeší v prvé řadě přízemnější problémy, ale brzy začnete cítit, že možná dopomáháte na pomyslný trůn Středozemě dalšímu masovému vrahovi. Dobývat velká území je velký cíl a nestačí na něj ani tato „army of two“ v podobě Taliona a Celembrimbora. Přichází tak na řadu budování vlastní armády, se kterou budete dobývat jednotlivé pevnosti. Zapomeňte však na pomoc hraničářů, rohanských jezdců nebo snad vznešených elfů ze severu. Verbovat totiž budete přímo v řadách nepřítele, takže nebude trvat dlouho a po vašem boku stane poměrně velká armáda skřetů.
Jak je to možné? Prsten propůjčuje Talionovi mnohé schopnosti a jednou z nich je také možnost ovládnout skřety, kteří se stanou vašimi spojenci. Podobně jako v jedničce tak vyhledáváte nepřátelské kapitány, které můžete zabít a získat tak cenné vybavení, nebo daného velitele přetáhnout s pomocí prstenu na svou stranu. Relativně rychle se vám tak podaří vybudovat armádu čítající vyšší desítky jednotek. Samotná mise, ve které dobývání probíhá, je pak tím nejlepším, co celá hra nabízí. Vše začíná cutscénou před pevností, kdy Talion, respektive Celebrimbor vydá rozkaz k útoku a vaše jednotky se rozeběhnou proti hradbám.
„Dobývání pevností je skvělou válečnou vřavou, která mnohdy připomíná slavné bitvy z filmového Pána prstenů.“
Zcela klíčové je složení vaší armády. To se odvíjí samozřejmě od silných a slabých stránek každé pevnosti a také kapitánů, kteří ji střeží. Některé pevnosti mají kamenné opevnění a vyplatí se investovat herní měnu Miriam do vylepšení, které vám dá obry s palcáty, kteří udělají do hradeb díru. Jinou možností je třeba opatřit pěchotě caragory, kteří mrštně vyšplhají po hradbách a první úderné jednotky máte v týlu nepřítele. Jindy se zase zdmi nemusíte zabývat vůbec, protože tvrz má dřevěné dveře. Podobných příkladů je samozřejmě nespočet a mohl bych se tu dlouze rozepisovat o tom, jak hra chytře kombinuje silné a slabé stránky nepřátel.
Samotné dobývání je pak skvělou válečnou vřavou, která mnohdy připomíná slavné bitvy z filmového Pána prstenů. Pevnost se promění ve směsici mihotajících se postaviček, které se vzájemně rubají na život a na smrt. Malé skřety likvidují obři po skupinkách, obry s palcáty zase čas od času spraší ohněm poletující drak, kterého ostřelují skřeti s kušemi stojící na hradbách. Obsazování pevnosti pak probíhá tak, že musíte zabrat několik stanovišť, kterými postupujete až do centra pevnosti, kde se utkáte s hlavním Overlordem.
Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
Celá hra je prošpikována Nemesis systémem, který už představil první díl a Shadow of War ho značně vylepšilo. Ústřední úlohou systému je stále to, že každý hráč má zcela odlišné protivníky, kteří mají náhodně namíchané silné a slabé stránky a další specifika. Zůstal i systém hierarchie nepřátelských armád, kdy zabitím jednoho velitele uděláte místo nějakému jinému, který ho zastoupí, naopak v případě, že přemůže on vás, povýší. Navíc si vás pamatuje a při dalším střetu vás počastuje narážkami na to, jak vás rozsápe i podruhé a bude to klidně dělat znovu a znovu.
Shadow of War značně vylepšuje konzistenci tohoto systému a přináší nové principy. Tentokrát si totiž hra pamatuje kompletně vše, co uděláte, co se vám podaří nebo naopak nepodaří. Rozšíření hry o budování armády má také za následek budování vztahů s vlastními veliteli. Ani prsten moci totiž nedokáže spoutat lstivou skřetí mysl, a tak se nezřídka kdy někdo rozhodne zběhnout nebo rovnou uspořádat puč. Nemesis systém je jednoznačně fantastickou inovací na poli umělé inteligence nepřátel, ale stále přetrvávají otravné neduhy. Někteří nepřátelé se vrátí třeba i pětkrát ze záhrobí, aby vás zabili a podobně otravné je také to, že zabitého kapitána nepřátelské armády po čase nahradí jiný, a tak to jde pořád dokola.
Bahno a špína kam se podíváš
Shadow of War je obrovská a komplexní hra. Není to závodní titul, kam můžete naskočit v polovině kampaně a vesele hrát. Několik prvních hodin vás bude hra seznamovat se vším, co můžete dělat a že toho je opravdu hodně. Tím hlavním je samozřejmě prostředí, které je rozděleno do několika regionů, z nichž každý má svou vlastní identitu. Nejen, že vypadá odlišně, najdete v něm ale také jiné nepřátelské klany a odlišné pevnosti. Každý klan má značná specifika, která určují, jak s nepřítelem bojovat a rovněž jde o jednu z dobrých vlastností Nemesis systému. Velikost hry a nabízený rozsah činností je vskutku obrovský, což může mít za následek, že chytne-li vás hra, budete se desítky hodin bavit. Naopak se ale také můžete ve hře tak říkajíc „utopit”, protože náplň hry je ve výsledku dosti repetitivní a dělat 50 hodin to samé se nebude chtít každému.
„Shadow of War reflektuje skřety jako zábavné kumpány do nepohody, kteří dobře znají všechna vtipná zákoutí sarkastických hlášek a úsměv na tváři jim není cizí.“
V tuto chvíli by se hodilo argumentovat příběhem, který by mohl vše zachránit. Ale ani ten překvapivě není tahounem hry. Respektive výsledný produkt táhne spíše ke dnu nežli kupředu. Příběh je zbytečně rozvláčný s četnými odbočkami, z nichž jen některé jsou zajímavé a než se stane v příběhu něco aspoň trošku poutavého, trvá to. Je pravda, že nakonec má příběh docela zajímavý náboj, ale cesta k finálnímu rozuzlení je zbytečně plytká a ukecaná. S tím souvisí i vaši nepřátelé. Skřeti jsou v Tolkienových knihách a posléze i filmech vyobrazeni jako krutá a nechutná stvoření. Shadow of War je ale reflektuje jako zábavné kumpány do nepohody, kteří dobře znají všechna vtipná zákoutí sarkastických hlášek a úsměv na tváři jim není cizí. Autoři sice údajně příběhové a další zásahy nejdříve komunikují s Middle-earth Enterprises, což je společnost, která exkluzivně vlastní práva na knižní předlohy, ale opravdu bylo nutné zprznit předlohu až takhle? Díky tomuto nepovedenému příběhu a dalším věcem se z Shadow of War stává obyčejná fanfiction, nežli nějaké oficiální rozšíření univerza.
V Mordoru se nudit nebudete
Poslední záchranou by tak pro hru mohla být hratelnost a ona kupodivu také je. Ani zde se ale drobné kritice nevyhnu. Jednotlivá území nabízí tentýž obsah, což je u hry v otevřeném světě poměrně charakteristické, ale vzhledem k dlouhé herní době vás může Shadow of War prostě přestat bavit. Celou situaci zachraňuje nepřeberné množství skillů, které si postupně odemykáte. Ty jsou rozděleny nejenom do několika skupin, z nichž každá se zaměřuje na jiné dovednosti hlavní hrdiny, ale také každý skill obsahuje tři specializace. Aktivní může být vždy jen jedna, a zatímco některé použijete k úpravě svého bojového stylu, který po celou hru nezměníte, jiné budete přepínat docela často. Mocným úderem Celembrimborova kladiva do země totiž můžete okolní nepřátele například zmrazit nebo nakazit jedem. Nejdříve se tak podíváte, proti jakému protivníkovi stojíte a pokud má například strach z ledu, je jisté, co použijete.
Skillů je opravdu hodně a vzhledem k tomu, že hra vás skill pointy zasypává opravdu vehementně, brzy se z prosťáčka Taliona stane vraždící monstrum. Speciální útoky vypadají naprosto skvěle a jsou hodně variabilní. Jsou šity na míru systému Nemesis, takže bude zapotřebí osvojit si celou škálu schopností a využívat je velmi chytře. V přímém boji Talion rozdává smrt na počkání, ale když se s ním vyrazíte proběhnout po střechách skřetích pevností, nálada vás trochu přejde. Rozhodně kvituji přidání nových pohybových schopností jako je dvojitý skok, díky kterému je pohyb po světě ještě rychlejší (to je vzhledem k jeho rozloze rozhodně žádoucí), ale přesnost a hbitost Taliona není vždy ideální.
V porovnání s posledními díly Assassin's Creed je pohyb hlavní postavy méně komfortní jak pro hráče, tak očividně i pro samotného Taliona. Ten totiž občas předvádí tanec slona v porcelánu. Těžkotonážní hraničář se před skokem natáčí ze strany na stranu, neví, kam chcete, aby skočil, a nakonec skočí někam jinam. Pohyb po zemi není zas tak významný problém a pokud pominete trošku vyšinutý způsob běhu, není moc co kritizovat. Jakmile se ale vydáte na vyvýšená místa, kde by měl být Talion jako doma, přichází občas zmar, nadávky a plácání se do čela. Trefit se například na lávky z lan natažené mezi střechami je při běhu prakticky nemožné, Talion je prostě mine a skočí až na zem. Jisté mezery má náš hraničář i v hbitosti. Kolikrát je odezva trošku pomalejší a pohyby na sebe nenavazují tak, jak jsme zvyklí třeba v již zmíněném Assassin's Creed.
„Příběh hry vyplňuje mezeru mezi Hobitem a Pánem prstenů.”
Ve výsledku tak bude záležet především na tom, jestli vás hra prostě chytne, anebo ne. Ano, má značné mezery v příběhu, občas zazlobí ovládání a je dost možné, že se v záplavě různých aktivit doslova utopíte a Shadow of War vás přestane bavit. Na druhou stranu má ale hra své zbraně, jak si vás udržet. Stálý přísun skill pointů, dynamické prostředí Nemesis systému a obrovská masa aktivit, jejichž množství vás sice může odradit, ale pokud vás hra pohltí, budete rádi objevovat skrytá zákoutí světa i samotného příběhu, který vyplňuje mezeru mezi Hobitem a pánem Prstenů. Příjemný je i nový RPG systém, který vám zajišťuje přísun nového vybavení, jež lze postupně vylepšovat.
Shadow of War je jedna z těch her, které si prostě musíte vyzkoušet. Má své nepopiratelné plusy a je vhodné vypíchnout to, že bojování s nepřáteli je velmi zábavné a díky mnoha schopnostem a proměnlivým nepřátelům i vcelku variabilní. Takže pokud vás učaroval svět Pána prstenů a jste schopní překousnout troufalost, s jakou si autoři překrucují příběh, s chutí do hry. Sice to není taková sláva, jakou jsme možná po nečekaném příchodu jedničky očekávali, ale pořád je to nejlepší volba, pokud si chcete zahrát něco kvalitního z prostředí Středozemě.
To nejlepší na konec?
Cože? Že jsme na něco zapomněli? Ale kde že! Podobně jako si hra nechává rozuzlení příběhu až na úplný konec, kdy se musíte prodrat tzv. Shadow Wars, i my jsme si nechali poslední „jobovku” na závěr recenze. Řeč je samozřejmě o mikrotransakcích. Pozitivní je, že je absolutně nepotřebujete. A pokud máte pocit, že ano, hrajete hru špatně nebo jste zvolili příliš vysokou obtížnost. Navíc většinu z prodávaných beden si můžete pořídit přímo za herní měnu. Špatné je to, že vám je hra prakticky neustále nutí díky „reklamě” v pauzovacím menu. Především ale stojí za zamyšlení to, že singleplayer hra, která se prodává za plnou cenu, obsahuje mikrotransakce. Nemám v zásadě nic proti kosmetickým bonusům pro multiplayer hry, ale v tomto případě tu něco hodně smrdí a není to tlející skřet ležící opodál.
Trošku větší naštvání zažijete po dohrání příběhu, kdy se vám zpřístupní zmíněné Shadow Wars, což jsou války mezi pevnostmi. Jde vlastně o nezábavný grind, kde dost možná právě nějakou tu bedničku nakoupíte, protože si budete chtít zkrátit trápení. Proč? Protože konec samotného příběhu uvidíte právě až po dohrání Shadow Wars. A teď už dost, žádné spoilery.
Shadow of War koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Nadšení z toho, jak první díl zapracoval do sebe zábavnou hratelnost a prostředí Středozemě se vypařilo. Shadow of War má nelehký úkol a plní ho tak z poloviny. Je relativně snadné se ve hře doslova utopit a z toho všeho kolem ztratit o hru zájem. Snad ještě snazší je ale hře totálně propadnout a prominout jí i nemálo přešlapů.
