Nic tady není vyloženě špatně, ale tvůrci udělali hned několik zaškobrtnutí. Odpustit jim rozhodně nemůžeme neuvěřitelně stereotypní náplň a bídnou grafiku. Tedy prvky, které titul odsuzují především k zájmu pouze skalních fanoušků.

Návrat klasiky a dětské nostalgie, přesně to je vzkříšení legendární značky Might & Magic v podobě přísně staromilského krokovacího RPG. I když možná bych měl raději použít označení pokračování. Místo znovuoživování a křečovité snahy o kompletní předělání i těch nejzákladnějších principů se totiž v Ubisoftu rozhodli prostě udělat další díl jedné hodně stařičké legendy. Je ale vůbec dobrý nápad vytahovat něco tak starého a s výjimkou Grimrocku posledních pár let také pěkně zaprášeného? Dětská radost, kterou mi prvních pár minut připomnělo, dává jasnou odpověď! Jen pár her vás totiž dokáže vrátit do časů základní školy, kdy jste každý den sedávali u kamaráda a hráli tu samou hru jako dnes.

Zelenáčům v ústrety

Stejně jako ale není záhodno přistupovat k Might & Magic jako k remaku, není zrovna košer používat ani slovo staromilské, zpátečnické a ani žádnou jinou z jeho obměn. Podobně jako Legend of Grimrock totiž autoři z Limbick Entertainment přinášejí na pulty digitálních distribucí jakousi omlazenou verzi, která nevezme nováčky obouruční sekerou hned v menu a veterány zase nebude na každém kroku popichovat tupým mečem. Ne! Tohle je hodně slušný kompromis, který uspokojí takřka všechny strany.

Vidět to jde ostatně už při sestavování vaší party. Můžete si samozřejmě všechno naklikat sami z trošku omezeného spektra ras a povolání, ale můžete to také nechat na samotné hře. V takovém případě se pak navíc nemusíte starat ani o vždy ošemetné rozdělování zkušeností. Škoda jen, že variací zase není tak moc a povolání jsou navázána přímo na rasy. Potenciál znovuhratelnosti s jinou partou a odlišným postupem tím totiž autoři částečně házejí do koše. I přesto ale pořád platí, že na složení party sakra záleží a boje se mohou odvíjet rozličnými způsoby. Kdybyste však hned na začátku udělali školáckou chybu a vzali si totálně hloupou kombinaci, pořád to ještě můžete zachránit přibráním dalšího člena v průběhu hraní. Základní čtyřčlenná skupina je totiž rozšiřitelná o další dočasné bojovníky a mágy.

Malinkaté krůčky v ústrety nováčkům pak nese také uživatelské rozraní a samozřejmě i vývojové stromy postav. Úplný zelenáč sice do téhle části hry pravděpodobně nenakoukne, ale kdyby jej přeci jen popadl záchvat sebevražedné iniciativy, tvůrci připravili smysluplnou nápovědu a navzdory mým očekáváním se dokonce dá v opravdu šeredných nabídkách jednoduše vyznat.

Kladivo na arachnofobiky

Naopak v oblasti logických překážek a pečlivě navržených soubojů autoři moudře slevit odmítli. Obzvláště tahání za všemožné páky a poměrně mazané hrátky se slovy příjemně potěší. Důmyslnost Grimrocku sice pořád nechává Might & Magic daleko za zády, to ale rozhodně neznamená, že by se jednalo o ryzí zklamání. Na to tvůrci moc dobře věděli, co znamená krokovací RPG. Radost z objevování herního světa, hledání všemožných bonusů a pokladů, či snad jen odhalování zajímavě napsaného světa pomrkávajícího na pamětníky vám to bohatě vynahradí.

A kdyby ne, pořád ještě můžete vzít do ruky bojové kladivo a všechnu tu frustraci ze sebe vymlátit. Vývojáři si totiž dali na naplánování každého souboje extra záležet a vzhledem ke zkušené AI to určitě nebude procházka růžovou zahradou. Neustále se taky střídá tempo, a zatímco někdy můžete postupovat opatrně, jindy vás zase hra nutí neustále být v pohybu. Na rozdíl od starých dílů jsou ale souboje čistě tahové a tak si můžete každý krok rozmyslet. Důkladné plánování se hodí obzvláště u soubojů s bossy, kteří představují otravnou výzvu, jenž solidně prověří skvěle navržený systém automatického ukládání. Mnoho kroků zpět tak naštěstí nikdy nebude potřeba. To ocení hlavně arachnofobici, kterým hrozí skutečně infarktové stavy!

Zastaralá rutina

Už tady párkrát padlo jméno Legend of Grimrock, hodně povedeného krokovacího dungeonu z roku 2012. Jelikož se jedná o dvě téměř shodné hry, nelze Might & Magic s Grimrockem neporovnávat. Ten je však naneštěstí lepší prakticky ve všech ohledech a hlavně na první pohled vás zarazí až propastný rozdíl v grafickém zpracování. Kluci se opravdu moc nevytáhli, a ačkoli má hodně barevná grafika pár světlých momentů, krabicoidní modely a bídné textury vás u monitoru určitě neudrží dlouho. Pokud to pak měla být snaha o navození retro atmosféry, moc se bohužel nepovedla. Jednotlivé lokace přitom nepostrádají nápad, a tak se dá mluvit přímo o zbytečně promarněném potenciálu. Situaci alespoň částečně zachraňují solidní zvuky a chytlavý soundtrack, který není ani v nejmenším vtíravý.

Naštěstí se ale tyhle oldschool hry nehrají kvůli grafice. To se prostě nedělá! Přilákat vás má hlavně zajímavý svět Ashanu, který přímo láká k prozkoumání. Minimálně to tak vypadá prvních pár hodin. Časem ale naneštěstí dojdete do bodu, kdy začnete opakovat stále dokola ty samé rutinní akce. Might & Magic X: Legacy pouze bere odkaz předchůdců a nic do něj nepřidává. Nijak nerozbíjí stereotypní hratelnost a celou dobu stojí na těch samých pilířích. Pokud tedy neholdujete tradiční hratelnosti žánru krokovacích RPG na čtvercových mapách, moc dlouho vás navrátivší se Might & Magic neudrží. Jednoduše nemá čím a věřte, že příběh naťukávající snad všechna vypravěčská klišé bude až to poslední ve vašem zorném poli zájmu.

Až alternativa

Z toho už jasně vyplývá, komu je tahle hra určena. Jednoznačně to budou pamětníci, kteří se s radostí vyválí ve stoletých principech a hodně staromilském vyznění. Nováčkům pak sice brány desáté hry nezůstanou zapovězeny a dokonce se mohu minimálně ze začátku solidně pobavit díky zjednodušením a moderním úpravám. Časem se ale chtě nechtě dostaví stereotyp ještě umocněný nemastným příběhem a hlavně ryze průměrnou grafikou. Stydím se to říci, ale Might & Magic se tentokráte musí sklonit před dva roky starým Grimrockem a hrát pouze druhé housle. Jako alternativa pro hráče, kteří už ale znají zákoutí Legend of Grimrock nazpaměť mohu i hrdinové posloužit obstojně.