Doplňkový speciál k recenzi.
Před necelým týdnem jsme vám dali možnost se nás zeptat na libovolné otázky ohledně brzy vycházejícího Assassin's Creed Odyssey (pro majitele dražších edic již zítra, pro ostatní 5., tedy v pátek). Recenzi, v níž se dozvíte to nejpodstatnější, už si můžete přečíst zde. Tady naopak najdete odpovědi na ony otázky.
Dais se ptá:
„Je příběh zajímavější než v Origins? Nebo je to zase: tady máš 3 cíle na zabití… Hotovo? Tady jsou další.”
Odpověď: Odpovědět na tuhle otázku bez spoilerů nebo jakéhokoliv prozrazování není úplně jednoduché. Celé Odyssey se vlastně skládá ze dvou příběhových linek, nepočítáme-li tu z moderní doby, které jsou navzájem propojené a zároveň běží každá zvlášť. Ta úplně hlavní, kterou je potřeba hrát pro dohrání hry, je o rodině. Ta druhá je právě o zabíjení cílů. Jinými slovy - ano, je zajímavější. O tom, jak funguje to zabíjení cílů, se trochu podrobněji zmiňuji dál.
Blackhand47XD se ptá:
„Jsou veškerá monstra vysvětlena přes Úlomky ráje nebo zde najdeme i nějaké „skutečné“ anomálie?”
Odpověď (obsahuje menší spoilery): Záleží na tom, co člověk považuje za „monstrum”. Například legendární zvířata jsou rozhodně „skutečná”. Pokud jde ale o ty unikátnější typu medúza, tak… Tam není tak jednoduché říct ano nebo ne. Respektive tedy, není to ani jednoznačné ano, ani jednoznačné ne. Lépe na to opravdu odpovědět nejde.
Johnysh se ptá:
„Je tam ekvivalent Heka truhlic z Origins? Fungují stejně? Dají se koupit za drachmy, nebo je to tentokrát pouze za placenou herní měnu? Ta Evie něco dělá nebo jen tak stojí a pořvává a sem tam něco řekne? Jen jestli má cenu si ji v Uplay clubu koupit.”
Odpověď: Mikrotransakce jako takové fungují v Odyssey úplně stejně jako v Origins, to znamená, že i zde je ekvivalent Heka truhlic. Ten samotný ale funguje trochu jinak. Ve Fókidě lze najít speciálního obchodníka, který nabízí vybrané předměty (které se mění jednou týdně) a tzv. Olympský dar, což je vlastně ta Heka truhlice. Tenhle obchodník ale neobchoduje s drachmy ani jinou měnou, ale tzv. orichalkovými rudami. Ty lze buď vzácně najít kdekoliv ve světě, nebo je možné je mnohem jednodušeji a spolehlivěji získat plněním denních a týdenních úkolů. Takže pokud člověk nechce platit reálnými penězi za něco speciálního v rámci mikrotransakcí, ten nejjednodušší způsob je se každý den vracet a plnit nové a nové úkoly a doufat, že mu z Olympského daru padne něco pěkného.
Pokud jde o Evie, tak ta na lodi funguje jako najímatelný (legendární) poručík, to znamená, že přidává bonusy a pomůže při naloďování. Jestli má cenu? To je subjektivní. Její statistiky ovšem jsou, pokud nejsou náhodně generované, +9 % k poškození způsobenému oštěpy, +15 % k poškození způsobenému ohnivými oštěpy a +18 % k poškození při nízkém zdraví.
KrupkaDD se ptá:
„Mně se nový Assasin líbí, jen mám dotaz, půjde tam renovovat obchody a získávat území?”
Odpověď: Ne. Alexios nebo Kassandra jsou po celou hru žoldáky tak nějak bez domova nebo, v jistém slova smyslu, povinností. Ekonomika nebo správa území je jim cizí jak svetr.
VereWolf se ptá:
„Historik, se kterým hráč cestuje, je v podobném stavu s hráčem jako Edward a Mary Read v předchozím díle? Furt mu předhazuje jeho rozhodnutí?”
Odpověď: Jak to přesně v Black Flag fungovalo si už nepamatuji, abych pravdu řekl, ale ani jedna z postav, která s Alexiosem nebo Kassandrou na Adrestii cestují, jim „furt nepředhazuje jejich rozhodnutí”. Samozřejmě si mezi sebou občas povídají, navzájem doplňují vědomosti o své cestě nebo jinak debatují, ale to je tak všechno. Takže v jistém slova smyslu ano i ne.
LucyferEwill se „ptá”:
„Odhad délky hlavní a vedlejší linie.”
Odpověď: Pokud jde o příběh jako takový, při normálním hraní vydrží ta primární tak na 40-50 hodin, řekl bych. Dodělávání té druhé rozhodně také zabere nějaký čas. A pokud chce člověk udělat úplně všechno... To nelze posoudit. Origins jsem na 100 % hrál přibližně 105 hodin, Odyssey se mi se vším všudy zdá mnohem delší a rozsáhlejší. Takže můj odhad je, že odehrání na 100 % bude trvat klidně i 150 hodin. Dost možná víc.
Draper se ptá:
„Je v těch námořních bitvách i nějaké naloďování, kde mezi sebou posádky bojují?”
Odpověď: Ano. Na každou nepřátelskou loď se dá nalodit. Naloďování samotné ovšem není tak dramatické nebo kulervoucí, jak se může zdát, a jde jen o boční záležitost. Rozhodně nedoporučuji se naloďovat na každou loď, ale jenom jednou za čas. Dost rychle to totiž omrzí, protože variace je de facto nulová.
erazghul se ptá:
„Jak moc velký vliv mají volitelné odpovědi na příběh? Např. jestli je více konců příběhu nebo jestli to jen ovlivní názor postav na vás. Lze kupovat suroviny a kožešiny u obchodníků? Využití světa? Odhaduju, že to klasicky zaplní [sběratelské předměty].”
Odpověď: Dialogové volby (a některé činy mimo ně) mohou mít zásadní vliv na to, jak se příběh nakonec vyvine. Podle příručky pro recenzi to ale nevypadá, že by se od sebe konce (kterých má být údajně devět) lišily nějak drasticky. Spíše v menších ohledech. Vaše volby tak mají spíše větší dopad na průběh hry a nespočet vedlejších questů než na konec hry.
U obchodníků (resp. kováře) suroviny kupovat jdou. Naštěstí ale není jejich ruční získávání taková otrava jako v Origins, hlavně protože těch typů je mnohem méně a získávají se mnohem snáz.
A v neposlední řadě - využití světa je stejné jako v Origins. To znamená, že po celé mapě je bůhví kolik lokací, které mají svoje mini-podúkoly. V pevnostech je potřeba zabít kapitány nebo osvobodit vězně, v lokacích pod vodou zase vybrat truhly. Nejsou to tedy sběratelské předměty v tom pravém slova smyslu.
Kolousek001 se ptá:
„Kolik je tam černochů a ostatních menšin?”
Odpověď: Není to něco, na co jsem koukal konkrétně, protože je mi to v zásadě úplně jedno, ale nevybavuji si žádné zastoupení menšiny. Řecko v Odyssey je v podstatě tak bílé, jako je nasycené.
101macro se ptá:
„Možná trochu neobvyklá otázka, ale pro mě celkem důležitá – je v AC: Odyssey v nastavení opět možnost vypnout zobrazeni krve při soubojích jako v předchozích dílech?”
Odpověď: Ano, je. Včetně rozsáhlé úpravy uživatelského rozhraní/HUDu.
Einfari se ptá:
„Zaujal mě strom dovedností, který de facto evokuje, že bude možné hrát jako lovec s lukem, válečník s mečem nebo zabiják s dýkou. Jsou mé předpoklady správné a opravdu půjde hrát hru s tím, že jako primární zbraň budu třeba využívat hlavně luk a souboje řešit s lukem s tím, že na chladné zbraně sáhnu pouze ve výjimečných situacích (např stísněné prostory apod.)?”
Odpověď: Jak už jsem víceméně psal v recenzi, ano. Například díky tomu, že ve hře je nyní jenom jeden typ luku a ty ostatní typy (válečnický, lovecký, ap.) jsou v rámci těch schopností, tak je možné hned během chodu měnit všechno podle potřeby. Navíc jsou tam i další zajímavé dovednosti, které mohou udělat z „pouhého” luku neuvěřitelně silnou zbraň, která nebude mít problém s vyvražděním celých lokací během chvilky. Vlastně abych pravdu řek, ke konci jsem začal luk využívat snad více než zbraně na blízko.
Narw se ptá:
„Pořád je tam miliarda otazníčků a člověku už po 20ti hodinách lezou krkem? Nebo to aspoň trochu zredukovali?”
Odpověď: Se vším všudy jich je pořád hodně. ale řekl bych, že méně než v Origins. Případně v menším poměru vůči rozloze mapy.
Pokud jde o pekovu odpověď na tvou otázku („Od toho je ten objevitelský mód, otazníček nebude ani jeden.”), tak ta je chybná. V recenzi se o průzkumném režimu nezmiňuji, a to z toho důvodu, že toho vlastně moc nezměnil. Člověka to akorát donutí častěji otevřít mapu, aby se podíval, kam má jít (otázka několika vteřin). To je vlastně všechno. Otazníčky a všechno další zůstává při starém.
OneShot nám poslal esej:
„Mám jen jednu jedinou otázku, zato bych prosil, zda by mohla být odpověď poněkud obsáhlejší, ježto tato vaše odpověď samotná rozhodne o mé koupi či nekoupi:
jak je na tom hra po příběhové stránce?
– Utáhne příběh celou hru, resp. stojí hra za zahrání i kvůli příběhu samotnému? (úroveň příběhu AC2, AC3, dejme tomu ještě Unity a AC1)
– Není příběh mezi přemírou vedlejších aktivit příliš rozmělněný? (jako v Black Flag, neřkuli v Origins)
– Dává ve hře smysl, jak se hlavní hrdin(k)a dopátrá svých cílů, nebo jako posledně vše vyřeší orel a logika a příběhová návaznost jdou stranou?
– Jsou ve hře nějaké zapamatováníhodné scény, které rozhodně stojí za to vidět? (poprava rodiny, Eziův proslov, Altaïrova smrt, souboj Kenwayů, …, prostě scény, na které se zírá s otevřenou hubou nebo ve vás vzhledem k příběhu dokážou vzbudit emoce)
– Má linka ze současnosti konečně rozumný prostor (jako do AC3), nebo je zase na ocet (jako v dílech pozdějších)?
– Obsahuje hra zajímavé historické postavy a věnuje jim dostatečně prostoru (Leonardo, Machiavelli, Ben Franklin, Kleopatra), nebo na ně spíš kašle a mají max. cameo role?
– Jsou příběhové scény podpořeny alespoň trochu zajímavou hudbou, nebo je vše generické jako titulní skladba ke hře?
Děkuji za odpověď a těším se na recenzi.”
Odpověď poněkud obsáhlejší: Uf... Takže hezky postupně, ať to má hlavu a patu. V první řadě zde dojde na velmi mírné spoilery. Samozřejmě nic konkrétního, spíše jenom tak o tom, JAK ten příběh vlastně funguje.
O tom, jak celou hru drží příběhová linka, se zmiňuji už v samotné recenzi. Srovnávat to s ostatními hrami ovšem není tak snadné. Celá odysea se totiž skládá z dvou rozdílných linek, které na sebe porůznu navazují. Tou základní je příběh o rodině. Ovšem stejně jako v některých předchozích hrách (jmenovitě třeba Assassin's Creed 2 nebo loňském Origins), i tady je jistá síť nepřátel, které je potřeba pozabíjet. Na rozdíl od předchozích her je tu ale ten zásadní rozdíl, že zneškodňování těchto nepřátel je sekundární příběhová linka. Ta hlavní je pořád o té rodině, a to se nezmění, přičemž stačí dohrát jen tu linku s rodinou, abyste dohráli hru jako takovou. Pokud se tedy té další lince nechcete tak úplně věnovat, tak prostě nemusíte.
I když to nemusí znít kdo ví jak důležitě, pravdou je, že to v praxi v rámci vyprávění příběhu a příběhu jako takového mění hodně věcí. Především to, že oba příběhy můžete sledovat tak trochu nezávisle na sobě, respektive se věnovat tomu, kterému zrovna chcete.
Což krásně navazuje na druhý bod - jestli vyprávění netrpí přemírou vedlejších aktivit. Odpověď je, že netrpí. Třeba pro to, abyste odhalili řadu nepřátel z té zmíněné sítě, tedy v rámci té druhé příběhové linky, musíte právě dělat ty vedlejší aktivity. Pro odhalení identity jednoho z nepřátel musíte například zabít polemarcha jedné pevnosti, pomoci lidem v okolí nebo třeba bojovat v aréně. To znamená, že tentokrát, když děláte spoustu vedlejších aktivit, se pořád vlastně posouváte v příběhu dál. Možná ne tak úplně přímo, ale pořád nějak. Rozhodně to nepůsobí nijak nesouvisle a furt se vlastně něco děje.
Což opět krásně navazuje na ten další bod - jestli dává smysl, jak se hlavní hrdin(k)a dopátrá svých cílů. Smysl to tedy, jak je evidentní, dává. Musíte udělat konkrétní věc na konkrétním místě, abyste odhalili něčí identitu, což vám prozradí, kde se schovává, tam musíte dojít a cíl zneškodnit. V jiných případech to může fungovat zase trochu jinak. Vzpomínám si například na jeden rozsáhlý vedlejší quest, který spočíval v zabití místního vůdce. Hned od začátku jsem věděl, kde je. Nebylo by vůbec problém k němu přijít a zabít ho. Měl ovšem vyšší úroveň než já a kolem sebe silnou ochranku. Takže jsem se pomocí dalších vedlejších questů rozhodl oslabit jeho pozici, což sníží počet jeho stráží, mezitím jsem se dostatečně vyleveloval a už nebylo problém ho kuchnout. Pokud dotaz směřuje na to, jestli stačí dojít na přibližnou lokaci cíle a orlem se dopátrat k přesné lokaci, to tu zůstává.
To každopádně opět krásně navazuje na ten další bod - jestli jsou ve hře nějaké zapamatování hodné scény. Třeba ten quest, který jsem právě zmínil, měl jeden nebo dva krásné momenty. Pokud jde ale o něco, co je vyloženě „zapamatováníhodné” a utkvěje to v paměti na hodně dlouhou dobu, takových scén tam není tolik, ale nějaké se najdou. V tomhle ohledu je příběh Odyssey poněkud mělčí, to je pravda. Ale zároveň je zase obrovský a skvěle napsaný. V praxi to prostě znamená, že si konkrétní scénu nebo moment úplně nevybavím, ale o to více si tak nějak přehrávám celou hru a všemožné dialogy a rozhodnutí, která jsem učinil. Takže bych řekl, že dojem na mě ta hra udělala zhruba stejně velký, jenom jiným způsobem.
„Má linka ze současnosti konečně rozumný prostor (jako do AC3), nebo je zase na ocet (jako v dílech pozdějších)?” - Tady kráčím po tenkém ledě, ale řeknu jenom to, že z moderní doby je tam toho o něco více než v Origins, ale rozhodně méně než v prvních dílech.
„Obsahuje hra zajímavé historické postavy a věnuje jim dostatečně prostoru (Leonardo, Machiavelli, Ben Franklin, Kleopatra), nebo na ně spíš kašle a mají max. cameo role?” - Jestli jsou přítomné historické postavy zajímavé je samozřejmě subjektivní. Nadšenec do téhle éry Řecka si tu najde oblíbenců hned několik. Málokterý z nich ale setrvá v příběhu na delší dobu. Z příběhového hlediska to dává smysl, protože hlavní postava cestuje po celé mapě z rohu do rohu. V Origins to dávalo smysl, protože se to točilo kolem toho konfliktu. A v ostatních dílech to bylo snazší, protože byly zpravidla omezené na jedno nebo pár měst. Odyssey je na tom holt trochu jinak. Už jen proto, že pro ten příběh prostě není většina těch historických postav stěžejní, aby se museli opakovaně objevovat. Ale stejně jako s dalšími věcmi, i tohle je pojaté trochu realističtěji. Už zkrátka nehrajete za tu postavičku, která je shodou okolností obrovskej kámoš Da Vinciho nebo z ničeho nic narazí na Franklina, se kterým se dá do styku, ale za nedůležitou postavu, která prostě potká další víceméně „nedůležitou” postavu, které mohou a nemusí vytvořit nějaký vztah.
„Jsou příběhové scény podpořeny alespoň trochu zajímavou hudbou, nebo je vše generické jako titulní skladba ke hře?” - Opět subjektivní. Ale pravdou je, že si libovolnou skladbu nevybavuji, takže se spíše přikláním k tomu, že je to všechno generické. Kromě té titulní skladby, kterou zase považuji za povedenou.
A co se týče mého vztahu se sérií, tak ve zkratce jsem kromě Rogue a Unity hrál všechny hlavní díly. Syndicate jsem nedohrál, protože mě to dost rychle omrzelo, zato na 100 % jsem odehrál Brotherhood, Revelations, Assassin's Creed 3, Black Flag a Origins. První a druhý díl jsem na 100 % neodehrál, protože sbírání vlaječek a pírek mě nebavilo, a k Unity jsem se zkrátka nikdy nedostal. Jinými slovy, mám rád drtivou většinu dílů. Ale pokud bych měl například vybrat ty nejoblíbenější, tak v rámci příběhu určitě celá Eziova trilogie a třetí díl (nemůžu si pomoct, ale mě se ta trojka prostě fakt líbila) a naopak v rámci hratelnosti zase Origins. Tak ještě štěstí, že Odyssey je vlastně taková míchanice toho nejlepšího „z obou světů”.
Assassin’s Creed: Odyssey vychází 5. října s českými titulky na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk s dvojicí exkluzivních dárků.
