Orcs Must Die! – Tower Defense, jak ho neznáte

Jak už asi chápete podle perexu, Orcs Must Die! by se dalo nejlépe zařadit do žánru Tower Defense, jehož nejslavnějším představitelem je v současné době především Plants vs. Zombies. I tady se musíte neustále bránit proti hordám nepřátel v řadě levelů, stejně tak byste tu marně hledali náznak jakéhokoliv pořádného příběhu. Těmito slovy by se teoreticky dala celá hra shrnout, ale předpokládám, že vám to asi nestačí, takže se trochu rozepíšu.

Zelená zhouba útočí

V úvodu jsem zmínil, že je vaším úkolem se ubránit hordám nepřátel. O jaké nepřátele ale jde? Tentokrát může napovědět pro změnu název hry. Správně, musíte se ubránit nesčetným zástupům Orků. A to přesně takových, jaké si většina lidí pod pojmem Ork představí. Jde tedy o mohutné zelené potvory, jež neustále cení zuby, slintají a v prackách třímají kdejaký kus železa. O objemu mozku, který stěží dosahuje velikosti golfového míčku, ani nemluvě. Tak přesně proti těmto nepřátelům stojíte, i když si ty bestie často povolají o poznání nebezpečnější posily, jako třeba lučištníky, netopýry, zlobry nebo drobné skřety.

To však nic nemění na tom, že všechny musíte pozabíjet dřív, než zabijí oni vás nebo než se dostanou do portálu na konci každé úrovně, přičemž pokud se do něj dostane víc Orků než stanovuje limit, končíte. Hodně jednoduché, co? Jednoduché, ale postupem času poměrně obtížné. Prvních pár úrovní sice zvládnete i ve spánku, ale postupem času opravdu přituhne, a tak se může slušně prodloužit i hrací doba, normálně se pohybující v řádu cca čtyř hodin.

Pasti, pasti, pastičky

No jo, ale s čím vůbec můžete Orkům čelit? Když jsem výše prohlásil „než zabijí oni vás“, neznamená to nic jiného, než že se Orcs Must Die! nehrají na způsob klasické strategie kdy na všechno koukáte zhora, ale spíš na způsob akční hry, kdy se vžijete do role neohroženého bojovníka. Ten má k dispozici nejen ultimátní kuši a meč, ale i řadu všelijakých pastí, nástrah, lidských posil a užitečných nástrojů, které se vám zpřístupňují s každým dokončeným levelem, a pro něž máte vždy omezené množství slotů, takže si je před každým bojem musíte vybírat. Jde například o vystřelující bodáky, výbušné sudy, chrliče ohně, lučištníky, zpomalující plošiny nebo pro změnu zdi vystřelující šipky. Občas jde o takové pasti, že by si i Indiana Jones možná nadělal do kalhot, a co teprve banda nemyslících Orků kteří se prostě ženou za bleděmodrým světlem.

Ještě ke všemu je možné všechny hračky upgradovat, k čemuž slouží lebky, které pro změnu získáváte za úspěšné dokončení jednotlivých úrovní. Problém ale je, že dokud si vylepšené nástrahy nevyzkoušíte v praxi, nemáte šanci zjistit, jak se co vlastně zlepšilo. Prostě jen vyberete třeba vystřelující bodáky, stisknete enter, ikona bíle probleskne, a to je celé. Nikde ani čárka o tom, za co jste těch osm lebek vlastně utratili. Tahle otázka vám v mysli zůstane i při samotné hře, protože ani v ní vylepšení většinou nepoznáte, což je vážně škoda a celý systém tak ztrácí jakýkoliv smysl.

Jeden boj za druhým

Ačkoliv je pastí k dispozici víc než dost, přibližně po hodině hraní nastává otravný stereotyp. Pořád je to zkrátka o tom samém, Orkové se v základu moc nemění, jednotlivé levely odehrávající se v útrobách jakési pevnosti také vypadají pořád stejně, pokročilejší úrovně jsou navíc zatraceně nepřehledné, takže i když je počáteční nával adrenalinu bezvadný, brzy vás přestane Orcs Must Die! bavit, a co je nejhorší, nenajdete jediný důvod, proč se k němu vrátit. Sice je hra zaměřená hlavně na co nejvyšší skóre, statistiky a předhánění se s přáteli, ale pokud žádné nemáte, resp. pokud nemáte nikoho kdo Orky taktéž vlastní, je to trochu problém. Kromě toho i ty statistiky dokážou slušně naštvat, třeba achievementy jsou totálně nečitelné. Pro příklad, místo toho, aby v popisu jednoho z nich stálo „Kill 1,000 enemies“, dočtete se akorát „Ƙïll 1,000 œſ¢s©®™“ Takže i honba za achievementy ztrácí smysl, když ani nevíte, co vlastně máte udělat.

Situaci naštěstí zachraňuje audiovizuální stránka. Grafika je správně komiksová, všude je k vidění spousta detailů a působivých efektů, ale zároveň nejde o nic, co by se snažilo napodobovat realitu, což je v tomto případě jen a jen dobře. Hudební doprovod pak vždycky nasadí správnou atmosféru, a i když se skladby pořád opakují, aspoň někdy dokážou akci trochu popohnat.

Ve výsledku každopádně není Orcs Must Die! žádný zázrak. Z počátku je sice jednoduchý koncept dost zábavný, kromě toho je sranda sledovat, co s Orky nadělají všechny ty variabilní pasti, to všechno v sympatické grafice, ale velmi brzy zjistíte, že nic víc hra ani nenabízí, a když už, tak to nemá žádný smysl nebo to nefunguje tak jak má. Třeba upgrade všech pastí má tak minimální dopad na hratelnost, že se s tím tvůrci nemuseli vůbec obtěžovat. I když tedy nejde o vyloženě špatnou hru, nejde ani o nic převratného, i když nesmíme zapomínat, že jde o indie hříčku za pakatel, ke které je přeci jen třeba být trochu shovívavější.

Orcs Must Die! vyšlo na Steamu a Xbox Live Marketplace. PS3 verze prozatím bez data vydání.