Outward – milostný dopis Gothicu

Pokud jste na přelomu tisíciletí vyrůstali či žili v naší malé republice a již jste patřili k hráčům videoher (předně teda her ze žánru RPG), určitě jste někdy přišli do styku se sérií Gothic od německého studia Piranha Bytes.

Série, jejíž první díl učaroval neskutečné množství hráčů svojí ignorací klasických trop ze žánru hrdinských fantasy, nabízející nekompromisní bojový systém, neortodoxní prostředí trestanecké kolonie, tři zajímavé frakce, a hlavně neskutečně dobrodružný pocit z explorace. Dvojka následně přidala ostrov Khorinis, vyměnila ústředního záporáka za draky a celkově byla o něco rozmáchlejší, avšak stále neztrácející své neodolatelné kouzlo (datadiskem Noc havrana ho dokonce ještě navyšuje).

Neúspěch třetího dílu (jenž jsem ale stejně časem vzal na milost) ale způsobil to, že studio začalo trochu přešlapovat na místě recyklací své doposud fungující formule. A zatímco se jim to u prvního dílu Risen poměrně ještě dařilo, tak v následujících pokračováních a ve fantasy/sci-fi hybridu Elex jsem jim to přestal „žrát“ i já. Tím nastartovala má nemalá frustrace z toho, že z žádného RPG nebudu mít takovýto podobný pocit. Nejblíže jsem u něho byl při hraní japonského Dragon’s Dogma (titul, jenž celým svým srdcem miluji), avšak stále to nebylo úplně to samé.

Nicméně již nějakou dobu jsem pokukoval po titulu s názvem Outward, které má na starosti malé desetičlenné studio Nine Dots. To sice z marketingových materiálů nevypadá příliš vábně, avšak po zhlédnutí několika videí si uvědomíte, že přeci jen za vaši pozornost dost možná stojí, pročež jsem se ho nakonec rozhodl zakoupit. A ihned od začátku jsem si říkal, že tady se jedná o duchovního nástupce prvních dvou dílů Gothica, jenž ale přichází i se svými nápady, které to posouvají ještě dál.

Tvrdý život ve fantasy světě

Jak jsem již řekl, hlavní esencí prvního (ale docela i druhého) Gothica bylo naprosté „kašlání“ na pravidla a stereotypy hrdinských fantasy, kdy jste hráli za obyčejného bezejmenného trestance, jenž ve skutečnosti nebyl nijak zvlášť odlišný od ostatních. A přesně takhle to je i v Outward!

Vaši postavu si sice vytvoříte v jednoduchém editoru postavy a taktéž si ji i pojmenujete, avšak jinak jste zcela obyčejným obyvatelem vesnice. Vaše dobrodružství začíná tím, že jednoho dne se probouzíte ve svém domě, který jste zdědili od babičky. Jakmile vyjdete ven, čeká na vás rozzuřený dav, jenž si žádá vaše vyhoštění z vesnice, jelikož jste už poměrně dlouhou dobu nezaplatili svůj povinný příspěvek. Dostanete tedy přesně 5 dní na to, abyste splatili svůj dluh, jinak přijdete o střechu nad hlavou. Od této chvíle jste vrženi napospas otevřenému světu (rozděleného do jednotlivých lokací), v němž si musíte sami, případně s jemnými nápovědami od místních NPC, poradit.

Dostanete tedy přesně 5 dní na to, abyste splatili svůj dluh, jinak přijdete o střechu nad hlavou.

Je tedy zcela na vás, jestli se rozhodnete svůj dluh splatit či se vrhnete na úplně jiné aktivity s tím, že jednoduše o svůj domov přijdete. Volba je čistě na vás. Pokud se ovšem rozhodnete následovat cestu hlavního příběhu, tak se pořád nedočkáte nijak zvláště rozsáhlého epického příběhu, kdy se vše drží relativně při zemi. Jednoduše stále máte pocit, že děláte docela běžné věci, které jsou v tomto světě na naprostém pořádku. Žádný příběh o záchraně celého světa apod.

Strach z neznáma

Z hlediska stylu vyprávění a zasazení si tedy Outward s Gothicem nic nezadá a naprosto identická situace je to z pohledu explorace. Nejsou zde tedy žádný ukazatele, kam máte jít, a pro nalezení cíle musíte pečlivě pročítat textová zadání a hledat rozcestníky. Mapu u sebe sice máte, avšak taktéž na ní nevidíte, kde se zrovna nacházíte, takže se velmi brzy musíte naučit orientovat podle různých lokalizačních bodů. Chybí i jakýkoliv systém rychlého cestování, takže všude musíte dojít poctivě pěšky.

Nejsou zde tedy žádný ukazatele, kam máte jít, a pro nalezení cíle musíte pečlivě pročítat textová zadání a hledat rozcestníky.

To samé platí i pro jednotlivé nepřátele. Při prvním setkání s nimi vůbec netušíte, jak jsou silní, takže musíte být opravdu opatrní u každého střetu a postupně se učit, co si můžete dovolit a co ne. Stejně jako v německé legendě. K tomu jsou ale přilepeny zajímavé survival mechanismy, na které je třeba si dávat pozor. Musíte tedy čas od času pít, jíst, kontrolovat vaši teplotu a spát. To v tomto typu hry dává překvapivě velký smysl a nutí to hráče řešit další věci a být neustále ve střehu. Samozřejmě se postupem času může stát, že to některé hráče může unavit a otravovat, avšak mně to z nějakého důvodu vyhovuje, a to jsem ve většině případu proti těmto prvkům.

Soubojový systém

I souboje se nesou ve stejném náročnostním duchu. Samotný systém bojů se velmi inspiruje v Dark Souls sérii, kdy se učíte pohyby nepřátel, uhýbáte se jim a v momentě klidu zasadíte ránu. Nekompromisnost titulu je tedy na svém místě i zde, ačkoliv je samotný systém boje se zbraní takový nemastný neslaný.

Samotný systém bojů se velmi inspiruje v Dark Souls sérii, kdy se učíte pohyby nepřátel, uhýbáte se jim a v momentě klidu zasadíte ránu.

Jenomže změna přichází v systému kouzlení. Zatímco v Gothicovi jste si vybrali dané naučené kouzlo či svitek a následným stiskem klávesy seslali, tak tady se tvůrci skutečně vytáhli s příjemnou komplexností. Nejen, že ke kouzlení potřebujete mít u sebe požadované suroviny (kterých není mnoho a jejich cena je nemalá), ale pro lepší účinky musíte i jednotlivá kouzla kombinovat, čímž dosáhnete ještě více devastujícího účinku. Zároveň ale many je poměrně málo (na úkor many se omezuje stamina a životy), takže si musíte pekelně rozmyslet, kdy je používat. Jednoduše geniální. Zároveň zde neexistují žádné levely, takže veškeré schopnosti, kouzla, výbavu (které je opravdu mnoho druhů a typů) můžete užívat ihned, jakmile je získáte, případně si je budete moci dovolit (peníze jsou tady opravdu důležitou komoditou).

Kamarád mi schází čím dál víc!

Nicméně pokud by vám obtížnost přišla až příliš náročná, existuje zde jistý způsob hraní, jenž by vám průchod přeci jen mohl trochu usnadnit. Tím je kooperace s dalším hráčem (lokální či online). Za její pomoci se otevírají zcela nové taktické možnosti a samotné souboje se přeci jen o něco usnadní. Se správným kamarádem se ale umocní zábava.

Za její pomoci (kooperace) se otevírají zcela nové taktické možnosti a samotné souboje se přeci jen o něco usnadní. Se správným kamarádem se ale umocní zábava.

K tomu titul v tomto režimu oplývá poměrně super mechanikou, a to takovou, že se získaný loot nijak nedělí. Já vím, já vím. Však tohle je věc, která většinu hráčů štve, avšak díky zaměření celé hry mi sem tak nějak zapadá, jelikož se tímto přidává jistý prvek výjimečnosti a kompetice, což je jednoduše příjemné, stejně jako místní hudba, která je jedním slovem brilantní.

Má to chyby, ale co

Naprosto si uvědomuji, že předcházející odstavce zní až příliš optimisticky a nadšeně. Vím to a samotná hra má určitě obrovské množství chyb a nedodělků. Optimalizace pořád poměrně zlobí, vizuální stránka by někomu mohla přijít příliš zastaralá (ačkoliv dokáže vyčarovat opravdu nádherné krajiny) a někteří zase nebudou spokojeni s oním průměrným soubojovým systémem.

Takhle bych mohl pokračovat poměrně dlouho, ale ten pocit dobrodružství, ten strach z neznáma, to kašlání na pravidla hrdinské fantasy a ten geniální systém kouzlení, to jsou jednoduše věci, které v dnešní době nabízí jen opravdu málo her a díky nimž jí budete schopni tak nějak zvráceně odpustit to všechno zlé. Tím spíše pokud se řadíte právě k fandům onoho německého klenotu, kterémuž je Outward skutečně takovým neoficiálním duchovním pokračováním.

Případní zájemci si mohou Outward zakoupit ve verzi pro PC (na Steamu za 999 Kč), PlayStation 4 (za 999 Kč) a Xbox One (nyní ve slevě za 399,60 Kč - normálně za 999 Kč).

Článek není recenzí, nýbrž komentářem.