Playstation Vita - dospělý kus hardwaru

Ano, skutečně je to tak. Mučivé více jak půlroční čekání se pomalu ale jistě blíží ke konci a již příští středu si všichni kupující mohou na vlastní kůži osahat, jak dobrý handheld vlastně Sony vyrobilo. Nám však do redakce dorazila Vita již nyní a tak vám její klady a zápory můžeme prozradit trošku dříve.

Strohá krasavice

Hned na první pohled je jasné, že to Sony s touhle konzolí myslí smrtelně vážně a Vita působí skutečně luxusním dojmem. V Sony vsadili na strohý styl a nutno říci, že udělali dobře. Kombinace převážně lesklých plastů a kovové obruby táhnoucí se okolo celého zařízení se opravdu vyvedla na jedničku. Jedinou trošku ozdobnou funkci mají dvě očka umístěné na spodní straně handheldu a potisk zadního dotykového panelu pro Sony typickými znaky.

Jak můžete sami vidět z obrázků, desing je jednoduchý, ale účelný. Na výkonnostní parametry potěší přívětivá váha a rozměry prakticky shodné s PSP.

Celkově jsou všechny materiály příjemné na omak a hlavně působí bytelným dojmem, což je u přenosného zařízení asi nejdůležitější. Zároveň ale konzole nepůsobí přílišně těžkým dojmem. Naopak je v tomhle ohledu tak akorát abych si řekl, že v ruce držím pořádnou věc. Hlavní část, tedy displej je pak překryt jakýmsi druhem odolného plastu. Takové gorrila glass to sice není, ale samotné Sony se dušuje, že škrábanců se přílišně bát nemusíte. Navíc jsem byl příjemně překvapen z minimálního upatlávání displeje. Ani po několika hodinách usilovného ťapkání jsem nezaznamenal přílišný počet otisků.

Pochválit musím tvar příjemně padnoucí do dlaní a fakt, že ani po dlouhém hraní nebolí ruce. Nadšení nakonec ve mně vzbudila dvojice zabudovaných repráčků. Nejen, že zvukový výstup obecně, je z Vity krásně čistý a plný, ale repráčky bez problému ozvučí celou místnost, což jsem opravdu nečekal.

Výkonné srdíčko

Pod povrchem tepe procesor ARM Cortex A9 o čtyřech jádrech, který je k vidění i v posledním iPhonu(2 jádra). Ten zdejší je však taktovaný na daleko vyšší výkon a z vlastní zkušenosti mohu říci, že je jeho kapacita dostačující. Ostatně, jen pro systém je rezervováno celé jedno jádro a skutečně to jde pocítit. Vita šlape hladce a ani jednou jsem nezaznamenal, že by systém nestíhal. Právě naopak není problém nechat běžet zároveň větší počet aplikací.

Aby taky ne, když o grafický výkon se stará grafika PowerVR SGX543 MP4+, která taktéž jede na 4 jádrech a taktéž ji znají majitelé posledního iPhonu (2 jádra). Vita si díky tomu získala přízvisko malá PS3. Osobně teda grafiku za vyloženě konkurenceschopnou velkým konzolím nepovažuji, ale ve své kategorii se opravdu jedná o naprostou špičku, kterou jen tak někdo netrumfne. V souvislosti s tímto faktem považuji za velký zápor nemožnost přenášet obraz třeba do televize, protože výkon na to konzole rozhodně má! Pochlubit se tak kámošům, jaké dělo v ruce máte, můžete pouze na displeji konzole.

Jednou z největších zbraní Vity je výkon, který hravě předčí veškerou konkurenci. Trošku zamrzí pouze výdrž baterie, ale nikdo asi nečekal nic převratného.

Co také u většiny potencionálních kupců zrovna velký aplaus nesklidí je baterie. Konkrétně její výdrž ve mně zrovna největší nadšení nevzbudila. V praxi sice je možné se pohybovat někde okolo 4 hodin, ale pokud jedete někam na celý den, tak to určitě stačit nebude. Záležet navíc určitě bude i na samotných hrách a jejich hardwarové náročnosti. V případě delšího cestovaní tak nezbývá, než dokoupit přídavný akumulátor.

Intuitivní a jednoduchá

Co se ovládacích prvků týče, najdeme na konzoli kromě dvojice analogových páček standardní čtveřici směrových šipek a klasický křížek, kolečko, čtvereček a trojúhelník. Chybět nemůže ještě dvojice horních spouští, které jsou vyrobené z průhledného plastu. Důležité pak ještě je tlačítko home, které minimalizuje programy, nebo se díky němu vracíte zpět v menu. To všechno už ale známe i ze starší generace soňáckého handheldu.

Novinkou je dotykový displej. Ten disponuje technologií OLED a třeba takové podání barev je famózní. Špatně pak na tom není ani jeho přesnost, které jsem se bál asi nejvíce. Pohyb v menu pomocí dotyku je až překvapivě přesný a hlavně jen s minimální odezvou. Spojenost nakonec panuje i s jeho rozměrem, který bohatě stačí i na hraní dospělých her.

Oproti tomu mám prozatím trošku rozporuplné dojmy ze zadní dotykové plošky. Jako nápad je to sice povedené a na propagačních materiálech je vidět děsně "cool" použití, ale mé osobní zkušenosti jsou už o poznání horší. Největší problém mám asi s její odezvou. Přenos jednotlivých pohybů je citelně opožděný. Věřím ale, že tento neduh se časem podaří odstranit.

Ovládání se vyznačuje jednoduchostí, grafické rozhraní menu je příjemně jednoduché a celkově se nemůže ztratit ani člověk nepolíben angličtinou.

To můj druhý problém, a sice rozměry dotykové plošky a její umístění se s konzolí potáhnou už nastálo. Pokud tedy máte trošku větší ruce, často si omylem budete na plošku šahat a v některých hrách může tento detail udělat menší neplechu. Rozhodně se však nejedná o nic hrozného.

Kromě ovládaní dotykem, disponuje nový handheld ještě dalšími dvěma vychytávkami. Gyroskop už je dneska v přenosných zařízeních spíše standardem a hodí se především na hraní všemožných mobilních hříček (přesto však zaslouží vývojáři pochvalu již nyní, protože smysluplné využití ovládání pohybem mají už launchové tituly). Na druhou stranu mě zaujala přítomnost dvojice kamer. Jedna vpředu a jedna na zadní straně. Ne, že by fotily v úžasné kvalitě, ale je slibováno jejich široké využití ve hrách. Obstojně totiž reagují na světlo. Toho je hezky využito třeba v Uncharted, kde musíte měnit intenzitu světla k odhalení skrytého písma.

Software

Programová výbava prozatím oproti svému konkurentovi od Nintenda tak trošku zaostává, ale na launch je to slušné. Základní funkce konzole představuje soubor 5 miniher v minimalistické grafice s názvem Welcome Park. Jednoduchá blbůstka vás naučí používat obě kamery, gyroskop nebo třeba ovládání dotykem. Dále tady máme prográmek Near, který je obdobou StreetPassu a umožňuje tedy vidět, komunikovat anebo hrát s majiteli dalších zařízení v nejbližším okolí. Za zmínku ještě stojí mapy od Googlu a webový prohlížeč. Prohlížení webu je sice trošku pomalejší než jsme běžně zvyklí, ale aspoň oproti Nintendu funguje. Díky vysokému rozlišení a velikosti displeje se pak dá net prohlížet bez větších problémů. Jediné co zamrzí je absence flashe a prozatím nefunkční HTML5, což by se ale mělo ještě změnit. Mapy pak zrovna velkou pochvalu nezaslouží. Nepochopitelně v jejich případě všechno trvá neuvěřitelně dlouho.

Programů zatím konzole moc nemá, ale je nade vší pohybnost, že s otevřením PS Store se to změní. Alespoň momentálně všechny fungují tak jak mají.

Kapitolou samou pro sebe pak je filmový a hudební přehrávač od Sony. Opět v minimalistickém designu, ale za to schopny přehrávat všemožné typy souborů. Nakonec jsem si nechal PlayStation Store a nezbytné komunitní propriety, na které si v Sony opravdu potrpí. Právě skrze prvně jmenovanou službu se nejspíše v den vydání dočkáme další pořádné nálože aplikací a samozřejmě her. Na jejich zhodnocení si ale počkáme, až bude handheld v obchodech a my s konzolí strávíme více času. Ještě nesmím zapomenout zmínit Content Manager, který zcela bezproblémově kopíroval soubory z PC do Vity, či naopak.

Trošku rozčarován jsem byl z menu. Překvapivě se trošku blíží řešení z 3DS, ale to určitě není na škodu. Ovládání pomocí barevných kroužků je intuitivní a pohodlné. Třeba pak říci, že všechno co se menu týče, obstaráte pouze skrze dotykovou obrazovku. Naštěstí je to přesné a jak už jsem psal výše pouze s minimální prodlevou. Celkově se pak handheld vyznačuje značnou intuitivitou a návod rozhodně nikdo potřebovat nebude.

Fotograf z ní nebude

Za co Vita rozhodně nezaslouží pochvalu, je kvalita fotografií. Od handheldu jsem sice moc nečekal, ale určitě to mohlo být lepší. Obzvláště, když konzole slibuje využívání augmentované reality. Moje zkušenosti mluví jasně. Pokud máte jen trošku hůře osvětlenou místnost, tak si s realitou moc nepohrajete. Paradoxem pak je fakt, že přední kamera dosahuje mnohem lepších výsledků, než ta zadní.

Vyspělý kus hardwaru

Vita je skutečně přenosným zařízením nové generace a jasně dokazuje, že handheldy ještě tak úplně nevymřely. Hned na první pohled zaujme střídmým, ale povedeným designem a také svou odolností. Na ten druhý pak většinu hráčů uhrane svým brutálním výkonem, který se nebezpečně blíží i velkým konzolím.

Zároveň ale Sony zaslouží pochvalu, protože je zřejmě, že oproti minulé generaci už tak moc nesází na brutální výkon, ale dotykové ovládání, smysluplné využití gyroskopu k domíření při střelbě nebo třeba slibný náznak využívání obou kamer naznačuje, že Vita cílí i na současné majitele 3DS, kterým rozhodně není cizí casual hraní.

Až na pár drobností panují velice pozitivní dojmy. Vita je dobře udělaná a promyšlená konzole, která toho má ještě hodně před sebou.

Skvělou konzoli však vždycky dělají skvělé hry. A ne jinak tomu nakonec bude i u Vity. Launchový line-up slibuje mnoho a to nejen z těch takzvaných dospělých her, jako je Uncharted: Golden Abyss. Dočkat bychom se měli i zajímavých hříček jako je třeba Escape Plan, tak uvidíme, jak to v tomhle ohledu dopadne.

V současné době bych konzoli určitě koupit doporučil. Je to totiž zařízení, které ví, co chce a nelze pochybovat o tom, že je připravené na delší životní cyklus. Skvěle se hodí na cesty, ale i na domácí hraní a pro každou příležitost je schopno poskytnou odpovídající hru. Je však nutné míti na paměti, že je to primárně hardware na hraní her. Na takové prohlížení internetu se najdou daleko lepší věci. Za jediný citelnější zápor bych chápal cenu, a to ne samotné konzole, ale případného příslušenství. Na delší hraní se stává nezbytností dokoupit přídavnou nástavbu pro baterku a naprosto každý majitel Vity nesmí zapomenout na pořízení paměťové karty, která také není nejlevnější.