Jak si povede příběh mladé Amicie a jejího bratra Huga v souboji s hordami nenasytných krys a nebezpečné Inkvizice?
V roce 1337 v Evropě vypukl snad nejdelší válečný konflikt historie, kterému historikové říkají stoletá válka. Tento konflikt mezi Anglií a Francií, který v rozporu se svým jménem trval celých 116 let, sebou přinesl velké množství důsledků i pro obyčejné obyvatelstvo středověké Evropy. Jedním takovým je i masivní šíření děsivého moru zvaného Černá smrt, nemoc, která má na svědomí ještě více obětí než samotný konflikt. Nejběžnějším přenašečem tohoto postrachu byly krysy, jak zjistili vědci až o více jak 500 let později, kterých tou dobou pobíhalo evropskými městy, ale také vojenskými tábory, nespočet. Bitvami zmítané území severní Francie se tedy pro tuto chorobu stalo perfektním centrem pro další šíření. A přesně do doby, kdy se zde objevuje mor poprvé, nás přenáší Asobo Studio se svým A Plague Tale: Innocence.
- Vychází na: PC, PS4 (recenzovaná verze) a Xbox One
- Datum vydání: 14. května 2019
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: České titulky
Válka, mor a inkvizice
A Plague Tale: Innocence sleduji od jejího prvního představení z roku 2017. Myslím si totiž, že patřím přesně mezi tu cílovou skupinu hráčů, na kterou vývojáři míří. Historie totiž patří mezi mé oblíbené koníčky, kterým se rád ve svém volném čase věnuji. Navíc jsem vždy dával přednost středověké historii Evropy před moderními dějinami, a tak romantické období nebojácných hrdinů, obřích bitev ve štítových hradbách nebo život obyčejného středověkého člověka je téma, ke kterému se rád vracím. A přesně to vývojáři ve svých marketingových materiálech slibují. Historickou hru se zaměřením na temný příběh odehrávající se za dob inkvizice a Černé smrti. Navíc vše z pohledu nevinných a na první pohled bezbranných dětí.
Právě příběh je to, co táhne A Plague Tale: Innocence nejvíce dopředu. Chopíte se role Amicie De Rune, patnáctileté šlechtičny, dcery zasloužilého rytíře francouzského vojska. Již od začátku příběhu je zřejmé, že Amicia není typické děvče z vysokého rodu. Jejím koníčkem totiž není vyšívání, tancování a další činnosti, které zdobí ostatní dívky jejího věku. Raději totiž tráví čas lovem nebo střelbou ze svého praku. Většinou však musí trávit čas sama, nebo s pracovníky na panství De Rune, jelikož její otec je nucen v dobách války plnit své vojenské povinnosti a matka se zase musí starat o jejího mladšího bratra Huga. Hugo, druhá hlavní postava tohoto dramatu, je teprve pětiletým chlapcem, který však trpí záhadnou nemocí. Od jeho narození se tedy o něj matka stará a musí žít v karanténě (historická poznámka: slovo karanténa také vzniklo v období Černé smrti, a to v Itálii), venkovní svět tak doposud nepoznal a se svojí sestrou se prakticky nezná. Jednoho dne však jejich domov poctí návštěvou velitel francouzské inkvizice. Tato návštěva se však nenese v přátelském duchu a tak jsou obě hlavní postavy nuceny opustit svoje rodné místo a vydat se hledat lék na Hugovu záhadnou nemoc.
Od prvního spuštění pochopíte, že příběh v celém tomto díle bude hrát prim. Postavy mezi sebou téměř neustále vedou dialogy, i v momentě, když byste radši přesně mířili, než se zabývali čtením titulků. Pro lepší autentický zážitek jsem si zvolil francouzský dabing, a jelikož mé znalosti tohoto jazyka by se daly srovnat s mými znalostmi v raketové vědě, užil jsem si čtení titulků do sytosti. Pochválit tak musím velikost písma, písmenka totiž nejsou žádné blechy, jak je u některých her zvykem, a tak není potřeba sedět metr od televize, abyste se dozvěděli, co se ve hře vůbec děje. Na druhou stranu čas od času se stane, že mluví třeba tři postavy najednou, v momentě, kdy je potřeba soustředit se na hru a titulky proběhnou tak rychle, že jsem si z rozhovoru neodnesl vůbec nic.
Celkové podání příběhu na mě ale skutečně zapůsobilo. Samotní autoři se netajili tím, že při jeho tvoření se inspirovali třeba u her od studia Naughty Dog a skutečně jsem si při hraní několikrát vzpomněl na tituly od tohoto oblíbeného studia. Především díky samotnému vývoji hlavních postav a vztahu, který mezi sebou mají. Tak například, při prvních několika konfrontacích s krysami je na obou protagonistech znát respekt a strach, který k těmto krvelačným bestiím mají, v druhé polovině hry se však z Amicie stane doslova profesionál na zvládání krysích hord a sebevědomě si kráčí s pochodní v ruce mezi celými hejny. Takovým charakterovým progresem si projde celá řada vlastností a vztahů obou protagonistů. Bohužel podobné péče se ale nedočkaly postavy vedlejší, kterých se k vám přidá na vaší cestě hned několik. Ty jsou sice velmi pěkně napsány, bohužel však nestihnete s nimi strávit dostatek času, aby se vám více dostaly pod kůži, či prošly nějakou větší proměnou. Je to však zcela pochopitelné, jelikož hru dohrajete asi za 14 hodin a vývojáři se rozhodli většinu tohoto času věnovat právě vztahu hlavních protagonistů.
Vybavení je cesta k úspěchu
Jak už jsem psal, hrou budete procházet v roli Amicie. Jelikož je to jen mladá dívka, bez špetky zkušeností s otevřeným bojem, velkou většinu hry tedy budete využívat tichý a plíživý postup. Všechny postavy mají totiž pouze jeden život, a tak každá rána mečem znamená jistou smrt. Je tedy potřeba vždy pečlivě uvážit každý váš krok a dostatečně kontrolovat okolí. K tomu všemu vám dopomůže prak a alchymie. Hra vám totiž nabídne hned několik různých projektilů a vychytávek, které můžete využít jak během plížení, tak při souboji s krysími hejny. K dispozici tak máte kameny, které zapálí či uhasí oheň. Využít můžete také střelu, která rozžehne kov, a donutí nepřátele například odhodit helmu, nebo alchymistickou verzi uspávacího plynu. K odpoutání pozornosti však můžete využít i tradičnější materiál jako je kámen nebo porcelánová nádoba. Sympatické je, že jednotlivé možnosti vám hra dává po celou dobu hraní, takže prakticky vždy můžete využít něco nového.
Kromě výroby projektilů pro boj a plížení můžete využívat i truhlářské ponky na vylepšování praku, alchymistických dovedností, nebo jednotlivého vybavení. Můžete tak zrychlit zaměřování praku, zvýšit objem svých kapes, nebo výrazně ztišit svůj pohyb a střelbu. K vylepšování slouží materiál, který se v hojném počtu nachází rozesetý po celém herním světě. Je však potřeba mít neustále na paměti že stejný materiál se používá k výrobě střeliva, a tak je často potřeba zvažovat, jestli je opravdu ten správný čas na vytvoření daného vylepšení, aby se pak nestalo, že vám v nevhodnou dobu dojde palebná síla.
Až moc lineární
Během svého putování budete soupeřit se dvěma druhy nepřátel. Tím prvním jsou lidští protivníci. Ti už se pak mezi sebou liší především výzbrojí, a jestli mají u sebe nějaký zdroj světla nebo ne. Těm je ve většině případů lepší se vyhnout a pokusit se je nějakým způsobem obejít. Druhou, neméně nebezpečnou skupinou nepřátel, jsou krysy. Nenasytné potvory, žijící v podzemí, které sežerou na kost vše, co se jim postaví do cesty. Jediné, co vás před nimi může ochránit je světlo. Stačí totiž malinká chvilka ve stínu, a pokud jsou někde v okolí, sežerou vás tak rychle, že nestihnete ani vykřiknout. A věřte, že jich potkáte milióny. Krysy se totiž shromažďují ve velkých skupinách a vytvářejí tak obrovská hejna. Díky tomu vám však hra nabídne nejeden doslova epický moment.
Řešení těchto situací však naráží na přílišnou linearitu. Je potřeba říct že hra je silně lineární, nejen ve vyprávění příběhu, ale také v řešení jednotlivých úrovní. Téměř každá konfrontace s nepřítelem je formou jakési hádanky, která má jedno jednoduché, ale na materiál drahé řešení, nebo trochu složitější, kde budete muset vykonat několik úkonů ve správném pořadí. Bohužel ani to trochu složitější řešení nepřináší nikterak velkou výzvu. Většinou při příchodu do nové lokace se vám kamera příhodně natočí tak, abyste viděli nezapálenou lampu, zámek vhodný k rozbití, či hromadu železného harampádí, pomocí kterého odlákáte nepřítele. Lidští nepřátelé jsou navíc tak příhodně rozmístěni, že jedním či dvěma hody se jich nadobro zbavíte a bez problému můžete postupovat dál. O to víc je to do očí bijící, když vám hra ve dvou, nebo třech kapitolách ukáže, že to vlastně jde vás nechat bojovat podle vlastních pravidel a že je to opravdu zábavný zážitek. Bohužel jsem se celou hru cítil uzavřený v představě vývojářů, kteří mě jen po dlouhém přemlouvání nechali předvést vlastní kreativitu. V praxi to pak vypadá tak, že se potichu plížíte, dvakrát zatočíte prakem a odplížíte se pryč, abyste si poslechli kousek dialogu či monologu. Následně opět dvakrát zatočíte prakem, pro změnu s jiným projektilem, a zase se nenápadně odplížíte k další konverzaci. Takto bohužel funguje 80 % hry, a i když je hra naplněna hromadou kvalitních rozhovorů a příběhu, svojí hratelností určitě nenadchne.
Problém totiž vidím hlavně v tom, že ačkoliv hra obsahuje poměrně hezky propracované vylepšování a vytváření předmětů, díky linearitě, se kterou hra přichází, všechny tyto prvky začnou postrádat smysl. Hra mě tak svojí náročností vůbec nenutila k vylepšování svého vybavení. Dokážu si tak představit, že bych dokázal projít podobně snadno bez jediného využití ponku na vylepšení. Stejně tak naráží i různorodost projektilů. Je sice opravdu hezké, že mám možnost střílet kdejakým alchymistickým zázrakem, ve finále jsem však neustále dokola používal kámen, který zapálil oheň, a kámen, který oheň uhasí. Ostatní jen velmi sporadicky, nebo v případě uspávacího prachu vůbec. A tak dále bych mohl pokračovat i s dalšími herními prvky, které sice hra představila, ale nikdy už mě pak nepřiměla je použít.
Krásné tvářičky
Pojďme se ale vrátit k příjemnějším stránkám této hry, a to je technický stav. Hned od první scény bylo vidět, že na grafice a prostředí si dali vývojáři hodně záležet. Samozřejmě se dá jen těžko srovnávat s vysokorozpočtovými hrami od velkých studií, přesto je na každém obraze vidět obrovský kus práce. To vše převážně v uzavřenějších prostorách jako jsou lesy, nebo města. Panoramatických pohledů si zde však moc neužijete, když už se vám totiž nabídne možnost zahledět se do dálky, vzdálená místa jsou ukryta za vrstvou mraku, či chytrým nasvícením. To však ničemu nevadí, jelikož se většinu hry budete pohybovat v úzkých koridorech. Vyzdvihnout však musím také určitý smysl pro detail, který autoři do své hry přidali. Tyto detaily utváří každou lokaci jedinečnou a dopomáhají budovat jinak perfektní atmosféru.
Tu vypomáhá budovat i samotná hudba. Neustále v pozadí hraje jemný soundtrack, který se snaží doprovázet scénu na obrazovce. Pokud tak narazíte na prázdné město, v pozadí hraje dlouhý a táhlý zvuk houslí, když vás však najednou obklopí hejno hladových krys, housle vystřídá basa, která rychlými a hlubokými tóny kopíruje tlukot vašeho srdce. Nejedná se tak o muziku, kterou byste si pouštěli v autě při cestě do práce, naopak jedná se o scénickou hudbu, která má stejně důležitou roli jako samotný obraz.
S řemeslnou prací na grafice se pojí takřka perfektní práce v rámci optimalizace a opravy chyb. V redakci jsme hráli tuto hru dva lidé a ani jeden z nás, ať už při průchodu hrou na konzoli PlayStation 4 Pro nebo Xbox One X, nenarazil na výrazné problémy. Hra běží naprosto plynule, bez zbytečných záseků. Dokonce se vývojářům podařilo vyhnout se různým prolínáním textur nebo ještě horším prohřeškům. Samozřejmě kdo chce psa bíti, hůl si najde, takže pokud například slepici zaženete do kouta, bez problému vámi projde, lokace jsou ohraničovány neprostupitelným křovím, dokonce jsem jednou objevil i neviditelnou zeď, tyto věci jsou však v tak malé míře že z celého prožitku neubírají vůbec nic.
Suma Sumárum
Na A Plague Tale: Innocence jsem se opravdu těšil. Nemůžu však říct, že by moje očekávání bylo naplněno, zároveň však nemůžu být ani zklamaný. Hra přináší skutečně zajímavý a originální příběh, který se může srovnávat s hrami jako The Last of Us nebo Tomb Raider, v opravdu pěkné grafice a skvělou atmosférou, zároveň však moje nadšení snižuje nízká obtížnost, lineární řešení úrovní a repetetivní hratelnost. Kdyby tak většina hry dokázala být jako těch několik málo otevřenějších úrovní, moje hodnocení mohlo dosáhnout ještě vyšších hodnot. Pokud ale patříte k lidem, kteří staví dobrý gameplay před zajímavý příběh, tato hra by pro vás mohla být zklamáním.
Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk pro PS4 a Xbox One. PC verze je dostupná pouze digitálně.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Verdikt
A Plague Tale: Innocence vás oslní především svým originálním a napínavým příběhem v hutné atmosféře Francie 14. století. K zemi ho bohužel sráží lineárně vytvořené úrovně, které vám odebírají možnost svobodně a kreativně přinést vaše vlastní řešení.
