Kojimova podivnost dorazila na PC.
Po více než půlnočním čekání jsme se titulu Death Stranding od slavného vývojáře Hidea Kojimy konečně dočkali i my – PC hráči. Za tuto dobu jsem si o této hře vůbec nic nezjišťoval a kdybych řekl, že jediné, co sem s jistotou věděl bylo to, že se v Death Stranding opravdu hodně chodí, nebyl bych daleko od pravdy.
Velmi se lišící hodnocení od hráčů na platformách typu Metacritic atd. ve mně však zanechávalo rozporuplné dojmy a já jsem si tak nebyl zrovna jistý, zda tato hra za zkoušku stojí či zda mě udrží po celou dobu hry. Po více než třiceti hodinách hraní sice mohu říci, že mne hra, nebo spíše její příběh udržel až do samotného konce, ale mnohokrát to bylo kvůli několika částem, na které každý z vás během hraní narazí, opravdu na hraně.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4
- Datum vydání: 8. listopadu 2019 (PS4), 14. července 2020 (PC)
- Vývojář: Kojima Productions
- Vydavatel: Sony Interactive Entertainment (PS4), 505 Games (PC)
- Žánr: akční adventura
- Česká lokalizace: titulky
- Herní doba: 30-40 hodin
- Cena: 60 € (Steam), 1899 Kč Limitovaná Day 1 Edice (Xzone)
Tak trochu jiná Amerika
Již během prvních hodin je jednoznačné, že tento titul nelze hodnotit jako vše ostatní. Ne, nejedná se o nový žánr ani nic podobného, ale unikátní hra to rozhodně je. Začněme proto v této recenzi u příběhu, který se zcela vymyká jakýmkoliv konvenčním pojetím.
Jak je u Hidea Kojimy zvykem, příběh je vskutku komplikovaný a je vám zprostředkován nejen za pomocí nádherně zpracovaných, často i několik desítek minut dlouhých cutscén, ale i za pomocí jakési „vysílačky“, díky níž se s vámi mohou ostatní postavy spojit, když nejste zrovna poblíž. Vaším úkolem je zapojit celou Ameriku, tedy spíše to, co z ní po přílivu smrti zbylo do chirální sítě. Pakliže se ptáte, co to příliv smrti znamená, velmi zjednodušeně se jedná o propojení našeho světa se světem mrtvých (hra se touto tématikou zaobírá opravdu podrobně, bližší popis by vám už ale mohl narušit vás vlastní zážitek).
Hlavní postavou je Sam Porter Bridges, kurýr, jehož úkolem je opět Ameriku propojit, má to ale háček. Samovi na zdevastované Americe vůbec nezáleží, a tak se do toho, jak už to, tak bývá zaplete ještě osobní problém, k jemuž splnění mu nic jiného, než propojit Ameriku nezbude. Nutno podotknout, že mapa samotná jejímu umístění opravdu neodpovídá a spíše připomíná Skandinávské země, pokud byste tedy čekali Americkou přírodu, dost možná budete zklamáni – dle mně je však mapa a její zpracování jednou z nejlepších věcí na Death Stranding.
Pokud ale čekáte typický herní příběh, není tomu tak. Vlastně je to právě on, kvůli němuž nelze Death Stranding k čemukoliv jinému přirovnat. Jeho pojetí, scénář, herecké výkony a režie jsou profesionálně zvládnuté, a troufám si tvrdit, že pokud vás mysteriózní příběhy baví, bude to z tohoto hlediska jedna z nejlepších her, jakou jste kdy hráli. I tak je ale narušen jednou problematickou věcí, ke které se ještě dostaneme.
Jak se tedy Death Stranding hraje
Jakožto kurýr máte po většinu času jediný úkol – donést zásilku na místo určení. Pokud jste však čekali běžné herní ovládání – tedy držení W či analogové páčky po dobu 30 hodin, nemějte strach. Samotné ovládání je opravdu dobře zvládnuté, vyšší hmotnost nákladu vás činí více neohrabaným, je vyšší pravděpodobnost, že spadnete a budete muset balancovat. V případě PC verze balancujete za pomocí levého nebo pravého tlačítka myši – pokud se Sam začne naklánět doleva, stisknete pravé tlačítko, čímž se narovná atp. Díky tomu se nikdy nestane, že byste během hraní nic nedělali – vlastně se vám často stane pravý opak kdy nevíte, co dělat dříve. Vaše schopnosti samozřejmě ovlivňuje rozmanité prostření. Jádro gameplaye je tedy jednoznačně zdařilé. Co ovšem zdařilé není jsou enviromentální hrozby a souboje s bossy.
Jednou z nejděsivějších věcí na Death Stranding by měl být takzvaný časodéšť, tedy déšť, který zrychluje čas čehokoliv, čeho se vůbec dotkne. Sam má proti tomuto jevu ochranný oblek, který ho před zestárnutím chrání. Na jeho náklad ale toto neplatí, a tak byste se měli snažit vždy z této oblasti co nejdříve dostat. Později ve hře pak narazíte ještě na alternativu časodeště, která ale funguje úplně stejně. V místě tohoto jevu se ale může objevit, a většinou se objeví hrozba – VV’s. Tyto volně se vznášející těla ze světa mrtvých jsou vám předkládány jako obrovská hrozba, které se musíte vyhnout. Ve skutečnosti ale vůbec nefungují a brzy tak začnou býti pouze otravní. A proč nefungují? Protože vás nemají, jak ohrozit – tedy v případě, že nenesete velmi nebezpečný náklad. Pokud vás VV’s chytí, máte šanci utéct, případně vás odvlečou na místo s bossem. Z arény však můžete kdykoliv odejít, boss se velmi špatně chová a je velmi nepravděpodobné, že vás vůbec zasáhne. V případě, že zemřete se kvůli funkci tohoto světa a hlavního hrdiny, kterou pojmenovávat raději nebudu, znovu vrátíte a buď souboj vyhrajete nebo odejdete. Pokud je možné do zamořené oblasti naběhnout a prostě z ní odejít, což mnohem jednodušší a praktičtější, než se plížit a vystavovat svůj náklad časodešti, tak je očividně někde chyba, obzvláště, je-li vám předkládáno, jak byste se tohoto jevu měl bát.
Enviromentální hrozby vás nemohou ohrozit.
Podobná situace se opakuje u příběhových soubojů a vlastně si nedokážu představit, jak by vás měli, pakliže si nenastavíte maximální obtížnost, která je pouhým posuvníkem síly útoku nepřátel, přemoci.
U zpackané hratelnosti ještě chvíli zůstanu – gunplay. Postupem času si odemknete přístup ke střelným zbraním a v některých pasážích se tak hra neúspěšně pokusí býti third-person střílečkou. Gunplay je nezáživný, velmi jednoduše zpracovaný a vlastně se jedná o něco, co už u AAA her není dlouhou dobu zvykem. Reakce nepřátel na střelbu, umělá inteligence atd. Zkrátka je očividné, že hra nebyla designována jakožto střílečka, ale i přesto zde klasické outposty naleznete.
Přestřelky v této hře rozhodně nepotěší.
Menší kritika by byla možná uplatnit i na jízdní model vozidel, který mi ani tak nevadil u motorky, jako spíše u nákladního vozidla, kde působí hodně nepřirozeně – vozidla vám ale ve hře opravdu hodně pomáhají a alespoň jejich ovládání funguje poměrně precizně.
Excelentní využití asymetrického multiplayeru
Po kritickém zhodnocení gunplaye a střetů s nepřáteli tu máme naprosto excelentní mechaniku – asymetrický multiplayer. Jeho zpracování je naprosto dokonalé a bez debat jde o nejlepší asymetrický multiplayer, který jsem kdy viděl. Za pomocí chirální sítě, která jednotlivé části mapy propojuje tak můžete ostatním hráčům pomáhat v postupu hrou. Můžete postavit mosty, žebříky, časodeštníky, poštovní schránky, ale i třeba lanové skluzy, které vás urychleně přepraví na vzdálenost až 300 metrů a lze je zapojit do řady. Ty jsem stavěl opravdu často a mohl jsem tak rychle přepravovat náklad i přes polovinu mapy. Berte ale v potaz, že vy můžete tyto prvky pokládat kdykoliv, a tak si cestu zjednodušíte, ovšem pokud chcete využívat stavby ostatních, musí být oblast zapojena do sítě, a tak si alespoň první cestu do oblasti budete muset projít hezky po svém. Stavby ostatních hráčů můžete ohodnotit lajky a díky tomu bude jejich majitel vědět, že jste ji použili.
Na PC lepší a hezčí, než kdykoliv předtím
Další věcí, kterou Death Stranding dělá skvěle je technické a audiovizuální zpracování, které je na PC ještě lepší. Hra nyní podporuje neomezený framerate a těšit se můžete také na detailnější nastavení, i když do her vyvíjených na PC nebo do ukázek z nastavení nadcházejícího Horizon Zero Dawn to má stále daleko (veškeré snímky v této recenzi jsou pořízeny na maximální detaily ve FHD rozlišení). Port jako takový funguje skvěle, optimalizace je naprosto špičková a hra vám tak pojede velmi slibně i na slabších sestavách. Vývojáři se náležitě chlubí i tím, že lze již na RTX 2060 dosáhnou 60 FPS při 4K rozlišení, což potvrdilo na Youtube mnoho testů.
Audiovizuální zpracování hry patři mezi naprostou špičku. Modely jsou detailní, pečlivě vymodelované a použitý engine Decima dokáže vykouzlit neuvěřitelné scenérie. Obzvláště cutscény si zaslouží velkou pozornost, protože jejich obrovské množství (přibližně 12 hodin), konstantní kvalita, výborné postavy a jejich herecké výkony ztvárněné výbornými herci a jejich detaily, vedle kterých vypadá téměř každá jiná hra komicky… Tohle se vývojářům opravdu povedlo.
Zpracování cutscén a prostředí je excelentní.
Před samotným závěrem ještě zmíním hudbu, bez které by tento zážitek nebyl takový, jaký je. Ať už vlastní soundtrack od Ludwiga Forcella nebo licencované skladby od Low Roar či Silent Poets jsou vynikající a použité vždy na správných místech, dlouho se jim věnovat je asi zbytečné, ale pokud si hru zahrajete, pak na vás ozvučení a soundtrack udělá velký dojem.
Závěrečné hodnocení se Death Stranding uděluje velmi těžko. Na jednu stranu tu máme unikátní, skvěle zpracovaný příběh a úžasné audiovizuální zpracování, na stranu druhou je tu špatná gradace příběhu v mnoha oblastech (někdy i 6 hodiny doručování před tím, než se příběh někam posune), špatné zpracování soubojů a hrozeb. Ve výsledku si tak myslím, že by titulu prospělo, kdyby byl o něco kratší, protože i propracované chození se může některým z vás brzy omrzet a pokud by se tak hra zkrátila ze 30-35 hodin na 25, pak by í to dle mého názoru jedině prospělo a některé nedostatky v gameplayi by nemuseli tolik vadit.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.
Verdikt
Death Stranding je unikátním a nezapomenutelným zážitkem. Pochlubit se může vynikajícím audiovizuálním zpracováním, asymetrickým multiplayerem i příběhem, který ovšem sráží jeho špatná gradace, nepovedený gunplay, repetitivní hratelnost a některé designové přešlapy. I tak se ale jedná o titul, který se může pochlubit jedním z nejlepších herních příběhu a tak by si jej měl zahrát, či alespoň zhlédnout naprosto každý.
