Světlo a temnota se střetávají v záři neonů.
28. února odstartovalo patrně předposlední DLC do populární (a pořád ještě živé!) online střílečky Destiny 2. Závěr téměř deset let budovaného příběhového oblouku by nás měl čekat příští rok, a právě na Lightfall tak připadla nelehká úloha připravit pódium a správně rozmístit všechny figurky na velké finále. Povedlo se?
- Platforma: PC, PS5, Xbox Series X/S
- Datum vydání: 28. 2. 2023
- Výrobce: Bungie
- Žánr: MMOFPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: Ano – Online + Co-op až tří hráčů
- Dat ke stažení: 80 GB
- Herní doba: 6+ hodin
- Cena: 1249 Kč (PS Store)
V záři Neomuny
Lightfall začíná epickou bitvou, která hráče záhy zavede na Neptun, kde se stovky let skrývala vzkvétající lidská kolonie. Jak už jsme se dozvěděli z trailerů, město Neomuna dýchá osmdesátkovým kyberpunkem, jde tedy o výraznou změnu prostředí.
Lokace je poměrně rozsáhlá, přirovnal bych ji ale spíš k Měsíci z Shadowkeep, mapa z loňské Witch Queen mi přišla přeci jen větší a rozvětvenější. I kampaň se řadí ke kratším, dohráno budete mít za zhruba šest hodin na standardní obtížnost. Dobrou zprávou je návrat legendární kampaně, kterou nám Bungie představilo ve Witch Queen. Můžete tedy příběh odehrát na vyšší obtížnost, což vás odmění lepším vybavením, díky tomu například nebudete muset tolik grindovat na dosažení optimálního levelu pro nový raid. Co je trochu horší je fakt, že na rozdíl od promyšlenějšího zvýšení obtížnosti, jako tomu bylo právě ve Witch Queen, v Lightfallu mají jen nepřátelé víc zdraví a hra vám staví do cesty elitnější jednotky.
Dobrou zprávou je návrat legendární kampaně, kterou nám Bungie představilo ve Witch Queen.
Neomuna samotná nabízí sbírku nových aktivit různých obtížností a po odehrání kampaně se odemknou ještě doplňující úkoly, noví obchodníci a hráči jsou trochu postrčení k objevování ukrytých bonusů, nudit byste se tedy určitě neměli. Konkrétně několikafázová aktivita Terminal Overload nechá vzpomenout na Escalation Protocol z Warmind DLC. Hrnout se na vás budou desítky a desítky nepřátel a každá fáze má vlastní bossfight. Jedná se o aktivitu, která se nedá zvládnout sólo a obvykle se u ní sejde několik náhodných hráčů na nekoordinovanou kooperaci.
Z(a)motaný Strand
Jednou ze zásadních novinek je představení nového elementu s názvem Strand. Tady jsem ale narazil na první problém. Systém, jakým se s elementem seznámíte, je prakticky totožný s Beyond Light a elementem Stasis. Tedy jste v rámci příběhových misí donuceni element použít, ať už chcete, nebo ne. Potíž je v tom, že Beyond Light neměla legendární kampaň a ve zvýšené obtížnosti Strand zkrátka není dost silný, zvlášť pokud vyrážíte do boje s pečlivě odladěným buildem, který je vám s novými schopnostmi k ničemu. Ústí to v poměrně frustrující chvíle a vítězství vykoupená jen nezlomným odhodláním.
Po dohrání kampaně a plném odemčení elementu je Strand solidním konkurentem zavedených schopností.
Po dohrání kampaně a plném odemčení elementu je ale Strand velice solidním konkurentem zavedených schopností. Přitahovat se ke kotvám ve vzduchu nebo k nepřátelům, kterým ještě při nárazu můžete dát pěknou „tečku“ mezi oči či optiku, je až překvapivě použitelné a stejně tak z „ultimátek“ máte pocit, že jste opravdu udělali něco výjimečného.
Zcela v souladu s tradicí Destiny tyto nové schopnosti hru trochu rozbíjejí, ale jde spíš o úsměvné, a ne moc časté glitche nepřátel.
Samé otázky
Zatím Lightfall vychází veskrze pozitivně, jenže všechno dobré musí jednou skončit. V tomto případě končíme u příběhu. Jak jsem psal v úvodu, po Lightfallu nás podle dostupných informací čeká už jen jedno další DLC, je tedy nejvyšší čas začít rozplétat celá pohoří záhad a zápletek, které Bungie za ta léta navršilo. Jenže přesně toho jsme se v Lightfallu nedočkali. Otázky se dál kupí, máme tady další a úplně nový mocný artefakt, o kterém toho patrně všechna NPC vědí víc než hráč, a tak to zůstane až do konce kampaně.
Naprostému zmatení přispívá příběh, který vás žene od čerta k ďáblu s nulovým vysvětlením, zato pod věčnou pohrůžkou apokalypsy. Ona hrozba totální katastrofy ale ostře kontrastuje s rozjuchaným tónem, který scénář opakovaně tasí v ty nejméně očekávané a dost nevhodné momenty. Dalším hřebíkem do rakve vypravěčství jsou i některá bizarní rozhodnutí ze strany Bungie. Zcela zásadní informace, které by hráči bývaly pomohly si udělat alespoň nějaké závěry, jsou předávány skrz anekdotické kanály jako jsou náhodná vysílání rádia nebo zvláštní mise k získání nové exotické zbraně. Jedná se o útržky, které zkrátka neuslyší všichni hráči. Navíc i k těm zbylým se dostanou až po dokončení kampaně a poté, co si vyslechnou až dadaisticky divné závěrečné proslovy některých NPC.
Hrozba totální katastrofy ostře kontrastuje s rozjuchaným tónem
A aby toho nebylo málo, ještě celá kampaň končí naprostým pošlapáním vašeho snažení a vítězství. Po Lightfallu hráč zkrátka nemůže mít jakýkoliv pocit zadostiučinění nebo že něčeho dosáhl. Marnost je navíc umocněná vyvrcholením poslední sezóny, která také skončila na dost depresivní notu. Celkově mi tedy Lightfall přijde z hlediska příběhu uspěchaný a nedotažený do míry, kterou jsem v Destiny snad ještě neviděl. Je to hrozná škoda, protože z hlediska hratelnosti, variability a audiovizuálu tu je jen málo co vytýkat, jenže takhle blízko před cílovou rovinkou to zkrátka nestačí.
Verdikt
Lightfall má spoustu dobrého, a přesto po něm zůstává hořká pachuť. DLC se skvěle hraje, má dost různorodého obsahu a Neomuna skýtá zase úplně jiné prostředí proti močálovité ponurosti Witch Queen. Zatímco se ale začíná hrát opravdu o všechno a osudovost by se z počátečního filmečku dala ždímat, následný tón hry se v příběhu mění na rozjuchaný pastelový blockbuster. V minulosti jsem Destiny odpustil leccos, u Lightfallu ale nepomůžou ani obě přivřené oči a selektivní slepota k tomu. Opravdu doufám, že práci, kterou si tady vývojáři ušetřili, věnují finále, které bude doopravdy stát za to.
