Je vše tak špatné, jak říkají fanoušci série?
E3 2018: Za nadšeného křiku šílícího davu oznamuje Todd Howard nový díl série Fallout, následně jsou ukázány záběry z hraní. Poprvé za celou svou existenci má Fallout za cíl nabídnout zážitek ne pro jednoho, ale pro celé skupiny hráčů, které budou společně prozkoumávat pustinu zdevastovanou válkou. A situace po betě a následném vydání? Nadšení opadlo a vystřídalo ho nebetyčné rozhořčení, ale proč?
- Vychází na: PS4 (testovaná verze), PC, Xbox One
- Datum vydání: 14. listopadu 2018
- Žánr: Akční RPG
- Česká lokalizace: Ne
Abych to zjistil, i já jsem se vydal do Vaultu 76
Cesta Falloutu jakožto herní série byla dlouhá a náročná. Svou popularitu si získala zejména díky umístění do světa zasaženého nukleární katastrofou, typickým humorem, který nikdy nešetřil skrytým sarkasmem či ironií s často očividným podtextem a také spoustou předmětů a bytostí souvisejících s radiací, které se časem staly kultovními. Kdo tedy neslyšel o Nuka-Cole, jako by nebyl, a pojmy jako Vault nebo Pip-Boy by určitě také měli znát všichni, kdo se alespoň trochu orientují v herním prostředí.
Ve zkratce by se tak dalo říci, že se z Falloutu stala takřka legendární záležitost a každý nový díl byl vždy očekáván s až nesnesitelným napětím, které se však s vydáním proměnilo v ohromnou radost, jež byla jen stupňována hodinami strávenými v radioaktivním pekle.
Pro příklad mohu uvést oznámení Falloutu 4. Já osobně jsem si první gameplay video pouštěl několikrát dokola, protože jsem byl doslova nadšen ze všech nových možností, které tenkrát byly představeny. Pokročilý crafting, stavba přístřeší, úprava zbraní, samozřejmě vždy věrný Dogmeat - to vše mi zkrátka a dobře při první prezentaci hry vyrazilo dech a já se nemohl dočkat, až se mi čtyřka dostane do rukou.
Jenže ve chvíli, kdy jsem tehdy ještě nový Fallout, teď už druhý nejnovější, spustil, přišlo velké a pro mě velice smutné rozčarování. Jistě, hra to byla nepochybně skvělá, ale měla své chyby, a že jich byla spousta. Grafika, která mě nemile překvapila, budování základny a navíc spousta často velice otravných a nudných dialogů. Neberte mě špatně, Fallout 4 jsem si nesmírně oblíbil, ale zkrátka to nebylo to, co jsem čekal. Nesplnil, co slíbil, ačkoliv to na druhou stranu kompenzoval zábavnou hratelností a rozlehlým světem. Dalo by se říci, že se jednalo o vcelku vyvážený zážitek, byť zanechávající poněkud hořkou pachuť v ústech hráčů.
Ale proč vlastně tohle všechno píši v úvodu k Falloutu 76? Protože v jádru je to naprosto identická hra.
Reclamation Day
Příběh je vcelku prostý a točí se okolo události známé jako Reclamation Day. Ve zkratce jde o to, abyste jako správný vlastenec společně s dalšími přeživšími znovu vybudovali společnost. Probudíte se tak ve Vaultu číslo 76, vytvoříte si postavu a první z mnoha pásek vás seznámí s Overseer, vedoucí pracovnicí Vaultu 76, která odešla neznámo kam těsně před ostatními, a kterou budete mít za úkol najít.
Na papíře zní hlavní zápletka hry hezky, to nepochybně. Mnohokrát se prokázalo, že je častokrát lepší mít prostší příběh než megalomanské vyprávění, které se ve výsledku ztrácí samo v sobě a vytváří tak nepřehlednou smršť dialogů a cutscén. Ale nový Fallout má snad nejslabší příběhovou linku, kterou jsem za letošní rok prošel. Je to dáno hlavně tím, jak je vám celý příběh podáván.
Kdo by totiž čekal, podobně jako ve čtvrtém díle, NPC, která s ním budou vést rozsáhlé dialogy, bude tvrdě zklamán. Fallout 76 je totiž, co se příběhu týče, v podstatě jen zběsilé pobíhání sem a tam, jakýsi podivný hon za páskami, které zanechala právě Overseer. Je škoda, že hra s takovým potenciálem zahodila šanci na nějaké větší a hlubší vyprávění a místo toho nám nabídla jen toto. Jistě, dalo by se namítat, že nový Fallout je zaměřen hlavně na hru více hráčů, ale musí to nutně znamenat, že se kvůli tomu budou dělat ústupky v příběhu, aby se urychlila práce?
Bohužel mé výtky u hlavního příběhu nekončí. I vedlejší úkoly ve spoustě případů postrádají smysl a sestávají jen z prostého „DOJDI, ZNIČ, PŘINES“. Častokrát jsem tak díky tomu měl pocit, jako bych hrál levné MMORPG a ne hru ze své oblíbené série, což je, a to si po pravdě přiznejme, velice smutné. Kdyby v tomto směru autoři hře věnovali více péče, jsem si naprosto jistý, že výsledek by byl o mnoho lepší.
Co však musím pochválit, je systém eventů a daily questů. Tady Fallout boduje svou zábavností a v mnoha případech nepotřebuje složitá zadání na to, aby vše fungovalo tak, jak má, a někdy se nebojí jít až do absurdity. Ještě doteď se mi svírá bránice při vzpomínce na event s názvem The Battle that Never Was a s klidným svědomím vám ho mohu vřele doporučit.
Jak už jsem ale napsal, vedlejší úkoly prostě chabou hlavní linii zachránit nedovedou. Ta sice někam směřuje, to ano, jenže způsob, jakým je prezentována, způsob, jakým se dostáváte dál, je tak špatný, že vás možná odradí od dalšího postupu, a to je u takové hry neodpustitelné.
Do pustiny
V zemi Appalachia, kde se během hraní budete pohybovat, na vás čeká spousta míst k průzkumu. Ale nebyl by to Fallout bez různých mutantů a jiných monster, takže vás čekají souboje, na které je třeba být řádně připraven. No a jakožto správný přeživší musíte mít také zbraně, s nimiž se budete moci dostatečně bránit.
Arzenál je tu poměrně pestrý. Najdete zde spoustu starých známých, pár nových kousků a každý si určitě najde svého oblíbence, takže v tomto ohledu Fallout rozhodně nezklamal. Zbraně si také můžete řádně upravit, pokud na to máte materiály a pracovní stůl. Na výběr opět máte z dlouhé řady možností, které však podle mě svou rozsáhlostí rozhodně nepřesahují Fallout 4, což nutně nemusí být na škodu.
Když už jsem tak trochu zabrousil do soubojů, rád bych popsal novou podobu systému V.A.T.S. Nejen z Falloutu 4 známe tento systém jako zpomalení času, během něhož jsme si mohli vybrat část protivníkova těla, do níž měla jít střela nebo rána. Jenže toto už neplatí, protože nově tento systém probíhá v reálném čase. Už nyní vám mohu říci, že v mnoha případech nefunguje ani zdaleka tak dobře jako ty z předchozích Falloutů.
Když ve Falloutu 76 aktivujete V.A.T.S, ihned si všimnete, jak moc je hra nepřehledná. Možná je to tím, že jsem hrál předešlé díly, ale na novou podobu tohoto systému jsem si prostě a jednoduše nemohl za žádnou cenu zvyknout. Při jeho použití mi souboje přišly o něco chaotičtější, nepřátelé mě překvapovali tím, že ke mně doběhli dřív, než jsem stačil vystřelit. Navíc jsem si během svého průchodu hrou uvědomil jednu věc, které se týká právě V.A.T.S.
Tím, že vše teď probíhá v reálném čase, byla Falloutu sebrána jedna z jeho charakteristických vlastností. Ti z vás, kdo hráli předchozí zástupce této série, si totiž určitě vzpomenou, jaká zábava byla s původním systémem, kolik bláznivých nápadů se v něm dalo dělat a jak vtipně nebo působivě pak ve výsledku vypadaly. Jenže u Falloutu 76 tento dojem prostě nemám. Jediné, co ve mně nový V.A.T.S. vzbuzuje, jsou obavy o charakteristické prvky série a jejich budoucnost.
Ale abych nezůstal jenom u soubojů. Život přeživšího je i o přežívání samotném, bez soubojů, a to naopak umí Fallout 76 simulovat skvěle. Čeká vás tak správa ukazatelů hladu a žízně, na které je třeba dávat velký pozor, jinak vám můžou ubývat AP (action points), od kterých se odvíjí věci jako výdrž nebo počet výstřelů či úderů ve V.A.T.S. Samozřejmě jsou tu i negativní efekty jako nemoci, krvácení a další, ale hra vám dává spoustu možností, jak se jich zbavit. Můžete vařit, vyrábět lékárničky, to vše u specifických výrobních stanic. Ty jsou pro hru stěžejní, a pokud se chcete vydat na nějaké větší, a hlavně delší dobrodružství, doporučuji vám, abyste si tyto stanice vyrobili, protože bez nich horko těžko přežijete.
Postavit stanici můžete ve vašem táboře, který je velice chytře vymyšlen a na rozdíl od Falloutu 4 si vaši základnu můžete přenášet z jednoho místa na druhé, což kvituji. Variabilita věcí, které lze vybudovat, je obdivuhodná. Od podlahy až po generátory napájející čističky vody. Jenže i přenosný tábor, jinak také nazýván C.A.M.P., má své mouchy. Asi tou největší je jeho opěvovaná a častokrát zmiňovaná přenosnost. Jistě, tábor můžete nosit kamkoliv, ale nelze ho postavit kdekoliv. Třeba ve městech a u staveb to nejde a hra vám to samozřejmě řekne, což ale chápu. Větší problém však vidím v tom, že tábor, ačkoliv jste na správném místě mimo město, nelze postavit všude, jako by si dělal, co chtěl. Počítám, že v tomto ohledu přijde ze strany autorů nějaká oprava, ale do té doby se budeme muset spokojit s několikaminutovým hledáním toho ideálního místa pro naše obydlí.
Ke C.A.M.P.u se váže ještě jedna zajímavost. Pokud máte nadbytek věcí v inventáři, stačí, když je uložíte do svého tábora a ony tam zůstanou, ať jdete kamkoliv, i když jej přesunete. To je dle mého velké plus.
Po světě také můžete cestovat pomocí fast travel systému, který zde funguje na principu placení víčky, ale cena není všude jednotná a záleží, jak daleko je od vás dané místo. V případě, že umřete, je totiž respawn mnohdy zdarma.
Poslední věcí, kterou bych rád zmínil v rámci herních mechanik, jsou perky a systém S.P.E.C.I.A.L. Netuším proč, ale z nějakého nepochopitelného důvodu se vývojáři rozhodli jít cestou systému kartiček. Na jednu stranu dobře a nepochybně to do jisté míry funguje, ale na stranu druhou se mi moc nezamlouvalo, že za mě rozhodovala náhoda o tom, kterou kartičku dostanu do sbírky. Jistě, pak už bylo jen a jen na mně, jakou z nich umístím pod jeden z dovednostních stromů, ale stejně; štěstí by nemělo určovat, co dostanete do rukou, zvláště ne ve Falloutu.
Nukleární orgie
Po grafické stránce si Fallout oproti svým předchůdcům o něco polepšil. Prostředí působí velice pěkně, a to hlavně díky hře světla a stínu. Častokráte je zde naprosto skvělým způsobem vyjádřena monstrozita těch největších budov, u kterých budete mít pocit, že jste jen malým mravencem, který se vyděšeně plazí u země. A místa spálená výbuchy? To je pastva pro oči, ale bohužel jen do chvíle, kdy se na věci začnete dívat zblízka.
V tu chvíli se ukáže pravá tvář Falloutu, která má na dálku sice hezky působit, ale zblízka je fakticky stejná jako obličej předchozího dílu. Textury jsou velice často rozmazané, někdy trvá než naskočí, někde dokonce chybí... Grafika se zkrátka a dobře sice někam posunula, ale velký skok vpřed to nebyl. Kdyby toto někdo chtěl ospravedlnit tvrzením, že někde se ústupky dělat musely, protože se jedná o hru pro více hráčů, ať se podívá na konkurenční kousky. Adekvátní textury, většinou vše bez problémů a dobrý technický stav.
Co však novému Falloutu nelze upřít, tak je variabilita všemožných animací, nabíjením zbraní počínaje a různorodostí pohybu nepřátel konče. Tady hra boduje, ale opět platí, že ačkoliv jsou takové animace nepochybně překrásné, fakt, že hra jako celek působí nedodělaně, to nevyváží.
Rádio Virginie
Hudbu pro Fallout 76 zkomponoval jeho dvorní skladatel Inon Zur. Během hraní vás bez rušení provází orchestr hrající překrásné skladby. Už úvodní skladba znějící v intru vás o tom přesvědčí. Soundtrack vám mohu jen doporučit. Jinak uslyšíte šum lesa, skřek nakažených, křik monster a spoustu jiných zvuků, které vám dají poznat, že si tvůrci s touto stránkou hry dali spoustu práce.
Ve dvou se to lépe táhne
Už jste skoro na konci recenze, ale zatím jste se nedozvěděli, jaká je vlastně hra více hráčů. Upřímně musím říci, že mě moc nebavila. Jistě, našly se i momenty, které byly neskutečně vtipné, obzvláště ve více lidech, ale jinak mi tato stránka hry nesedla. V podstatě musíte najít ten správný tým, pokud se s vámi budou vůbec ostatní bavit, protože Fallout 76 je plný sólistů, což při hraní brzy zjistíte, a s takovou partou pak vyrazit za tou nejzábavnější částí hry - odpálením atomovky.
To má hned několik následků. Předně uděláte z místa dopadu hořící pustinu. Když se do ní však následně vydáte, zjistíte, že není tak úplně prázdná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Odpálení atomovky je totiž asi největší výzvou ve hře. A pokud u Falloutu vydržíte natolik dlouho, abyste ji s kamarády absolvovali, výsledek bude určitě stát za to.
A co vlastně multiplayer nabízí? PvP, obchodování, tvorbu týmů a pár dalších možností, které najdete skoro v každé druhé hře pro více hráčů. Je škoda, že Fallout 76 nepřišel s něčím navíc, co by ho v tomto směru odlišovalo, takhle je z něj totiž další zástupce nekonečné řady opakujících se titulů.
Je vše špatné?
Fallout 76 si, zdá se, ukousl až příliš velké sousto. Ukázalo se, že jeho ambice byly a jsou příliš velké a myslím si, že v následujících měsících se tento dojem nezmění, protože samotné jádro hry něco postrádá. A to něco je život. Když totiž procházíte světem, který je mrtvý, daleko mrtvější než okolní prostředí, víte, že je něco špatně. Chybí mi tu více NPC, rozhovorů a nějakých větších rozhodnutí. A to, že jsou ve světě další hráči, neberu jako dostatečnou kompenzaci.
K tomu si připočtěte technické nedostatky jako jsou pády FPS, bugy a špatné servery. Z toho všeho vám vyjde hra, jež si s odřenýma ušima zaslouží hodnocení popsané níže. Fallout 76 zkrátka a dobře zklamal.
Hru koupíte na Xzone.cz nebo GameExpres.sk.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Hra s obrovským potenciálem, který byl rozdupán uspěchaným vývojem a nedotaženými nápady. Fallout sráží svět bez života, spousta technických chyb a snaha měnit časem prověřené systémy. Kdyby se tomuto hra vyhnula a raději vypilovala nedostatky jako chabý příběh, C.A.M.P. a stabilitu serverů, byl by Fallout 76 skvělá hra. Takto však bohužel z bojiště odchází poražen.
