Tohle není hra, tohle je mučení!
Fanoušci kooperačních akcí či dobře promyšlených loupeží jsou pravděpodobně obeznámeni s populární sérií Payday od Overkill Software, kdy se aktuálně už nějakou dobu pracuje na očekávaném třetím dílu, jehož vydání je ovšem ještě výrazně vzdáleno, kdy se aktuálně cílí na rok 2023. Nicméně někteří veteráni z tohoto studia se rozhodli trhnout a založit celek zvaný 10 Chambers, který v roce 2017 představil svůj debut, a to v podobě extrémní atmosférické akce GTFO. Ta se následně ke konci roku 2019 podívala do předběžného přístupu na Steamu, kde ji autoři vylepšovali a zásobovali různými novinkami. A tato jejich snaha vykulminovala před několika dny, kdy jsme se dočkali vydání verze 1.0. Do ní jsme se následně ponořili i my v redakci, kdy vy si nyní můžete přečíst, jak se nám tento ponor do prostor podzemního mysteriózního komplexu zalíbil.
- Platforma: PC
- Datum vydání: 10. 12. 2021
- Výrobce: 10 Chambers
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ano (kooperativní)
- Dat ke stažení: 10 GB
- Herní doba: Podle dostupného Rundownu (aktuální 50+ hodin)
- Cena: 39,99 eur na Steamu
Vzhůru dolů
A když píšu mysteriózního, tak myslím opravdu mysteriózního. Titul se totiž vůbec neobtěžuje s nějakým vysvětlováním. V podstatě hru zapnete, leknete se na úvodní obrazovce a následně pochopíte, že se v týmu čtyř vězňů máte vydat do jednotlivých pater podzemního komplexu, kde na vás čekají ke splnění různorodé úkoly, jimiž vás pověřil tajemný Správce (The Warden). Avšak velice záhy zjistíte, že tato výprava se neponese v příliš „rozjuchaném“ duchu, jelikož zde na vás čekají dřímající monstra, jejichž útoky vás budou zbavovat životů rychleji, než řeknete švec. Nicméně zdárným procházením jednotlivých misí budete taktéž postupně odhalovat události minulosti a zdejší situace vám začne dávat trochu jasnější kontury, kdy tento přístup se mi ve skutečnosti velice líbí.
Každá z expedic nabízí vyloženě mrazivou atmosféru.
Každopádně každá z těchto expedic nabízí vyloženě mrazivou atmosféru, z níž vám bude bušit srdce adrenalinem, a zároveň svírat žaludek z toho, co na vás čeká za dalšími dveřmi. V podstatě mi to připadalo, jako by se zkombinoval druhý a třetí díl filmové série Vetřelec, kdy za tento fakt mohou hlavně dvě věci. Tou první je opravdu výborně vybrané prostředí vězeňského komplexu, působící správně depresivně a špinavě, přičemž zdejší viditelnost není vůbec dobrá, kdy proti vám nebudou hrát jenom špatné světelné podmínky, ale i třeba velice hustá mlha. Proto se vaším hlavním přítelem stane příruční svítilna, kterou ovšem nemůžete používat pořád.
Smrt čeká všude
Ptáte se proč? Inu, to nás právě přivádí k onomu druhému důležitému prvku, jenž se výrazným způsobem podílí na nepříjemných žaludečních pocitech. Titul je totiž opravdu nekompromisní hardcore záležitostí, v níž je naprosto esenciální, aby celý tým spolupracoval, kdy sebemenší chyba jednotlivce může velice rychle vyústit ve smrt celého týmu. Proto je zcela klíčové, abyste v případech, kdy je to možné, maximálně využívali kradmého postupu a odpravili co největší množství nepřátel bez toho, abyste je probudili. Což není vůbec lehkým úkolem, jelikož zdejší monstra (podobná Clickerům z TLOU) jsou extrémně citlivá jak na hluk, tak i právě na světlo, tudíž před každou potyčkou si všichni musí vypnout své svítilny. A věřte mi, odpravit nepřátele potichu bez toho, abyste je pořádně viděli, rozhodně není jednoduchou disciplínou.
Jedná se o opravdu hardcore záležitost.
V tomto tichém postupu pak nejčastěji budete využívat zbraní na blízko, u nichž je třeba správné načasování, ale vhod přijde i třeba detektor pohybu/tepu, bez nějž byste v podstatě byli naprosto ztraceni. Čas od času ovšem narazíte na situaci, která jednoduše nelze vyřešit potichu. Většinou se tak jedná o otevírání bezpečnostních dveří, které spustí alarm, což vyústí vlnou/vlnami nepřátel, kteří vás jsou schopni velice rychle zahltit. Kvůli tomu je třeba si před každým takovýmto střetem pořádně prohlídnout okolí a připravit obranu. K ní pak lze využít třeba udělátko, které střílí hmotu, s níž lze nepřátele zpomalit či i znehybnit, a pravděpodobně se neobejdete ani bez strážních věží. Také zde konečně přijdou na řadu vaše palné zbraně, jejichž výběr je naprosto dostatečný, každá se chová trochu jinak a pocit ze samotného střílení je použitelný, ačkoliv není nijak zázračný (to platí i o ozvučení). Ovšem ani v těchto situacích by se hra neměla zvrhnout v bezhlavé střílení, jelikož nábojů je velký nedostatek (ostatně jako všech důležitých komodit), kdy se počítá každý vystřelený projektil. A když se párkrát netrefíte, hra vám to později dá ráda „sežrat“.
Povědomé, ale přece jiné
Přeskočme ale dál a pojďme si trochu rozebrat zdejší obsah, jenž je ve skutečnosti řešený zajímavě. Jednotlivé expedice totiž do hry přicházejí za pomoci tzv. Rundownů, jejichž dostupnost se postupem času mění. Aktuálně tak ve hře naleznete Rundown 006, přezdívaný Destination, jenž se skládá z celkově deseti expedic. Jejich délka i náročnost se liší, kdy v některých můžete plnit sekundární a „overload“ cíle, které ovšem ještě více navyšují obtížnost daného průchodu. Proběhnutí všech vám na první pokus pravděpodobně vystačí na více než 50 hodin. Fígl ovšem spočívá v tom, že tyto jednotlivé expedice se s každým novým Rundownem obmění, a ty staré se stanou nedostupné (kromě toho se změní i třeba dostupné zbraně či dorazí noví speciální nepřátelé). V podstatě si to tedy můžete představit jako takovou obdobu sezón, skrze něž před nás autoři kladou stále nové výzvy a udržují zážitek čerstvý. Doufejme, že jim takto nastavený systém vydrží a budou nás neustále obohacovat novým obsahem. Ale trochu se bojím, že nás dříve či později čeká repetice.
S každým Rundownem se mění i nabízené expedice.
Nicméně změnám se nevyhnete ani v expedicích v rámci jednoho Rundownu. Mapa sice stále zůstává stejná, ostatně jako samotné cíle, avšak s každou novou výpravou se mění rozmístění zdrojů i nepřátel, což nabízí takový lehký roguelike prvek. Můžete se tedy naučit sekvence a rozmístění místností, avšak pokaždé se může najít něco, co vás jednoduše překvapí a vy proto bezpečně zemřete i na několikrát proběhlé mapě. Průchod si nicméně můžete ulehčit za pomoci dvou věcí. Tou první jsou boosty, jenž získáváte z nalezených artefaktů a nabízí výrazné zlepšení různých statistik (někdy i za cenu zhoršení ostatních). Nicméně většinu z nich lze využít pouze na jednu expedici, tudíž je dobré s nimi nakládat s rozmyslem. Tím druhým „zlehčovadlem“ je nově přidaný systém záchytných bodů. Ten si zkušení harcovníci mohou bez problémů vypnout, ale pro nováčky se jedná o berličku, bez které by pravděpodobně hru v podstatě okamžitě odinstalovali. Navíc se rozhodně hodí zmínit, že checkpointy nejsou žádnou vyloženou spásou, jelikož jejich rozmístění je opravdu sporadické. A navíc, jestli jste do checkpointu došli už ve špatném stavu, tak stejně většinou budete nuceni do restartu, jelikož se do konce lokace stejně spíše neprostřílíte.
Já už dál nechci!
A tím se dostáváme pravděpodobně k největšímu problému hry, kterým je skutečnost, že hráče neumí příliš motivovat k tomu, aby se po misi plné nepříjemných zážitků pustil do dalšího hraní, jelikož mu není nabízena dostatečná forma zadostiučinění. Autoři sice s verzí 1.0 přinesli možnosti úprav vzhledu vašeho svěřence, avšak získávání nových kosmetických doplňků vám příliš velkou radost neudělá, jelikož se většinou jedná o vyloženě ošklivé kusy. Proto se dost možná přistihnete v situacích, kdy si jednoduše řeknete, že to vaše trápení za to nestojí a ze hry odejdete v podstatě jen zničeni. A ve výsledku ani nebudete mít radost z toho, že jste expedici konečně dokončili. Spíše si odfrknete a řeknete si, že to máte konečně za sebou. Proto bych rozhodně doporučoval titul dávkovat s rozvahou a v menších dílech (osobně jsem kvůli této recenzi byl nucen odehrát velké množství času za málo dní, kdy aktuálně titul na nějaký čas zase nechci ani vidět). Ale rozhodně je třeba ocenit, že si autoři jdou svojí nastavenou cestou a příliš z ní slevovat nehodlají. Jestli vám to vyhovuje či nikoliv, to už se musíte rozhodnout sami.
Titul neumí hráče příliš motivovat do dalšího hraní.
Z pohledu technického, a hlavně optimalizace, se hra následně dá vlastně docela pochválit. Vizuál je dostatečně detailní, hrátky se světlem skvělé a využití volumetrické mlhy taktéž. Titul se navíc většinu času hýbe bez větších záseků. Jediný výrazný problém z pohledu plynulosti nastává ve chvílích, kdy se dostanete mimo vězeňský komplex, jelikož v těchto lokacích snímkovací frekvence poměrně výrazně spadne. Pokud ale splňujete doporučené požadavky, příliš velký problém by to představovat nemělo. Trochu horší už to dokáže být z pohledu bugů, kdy se nejednou stalo, že se třeba bot zasekl na žebříku a k odseknutí došlo až po jeho smrti. Kromě toho mají nepřátelé tendence procházet i útočit texturami a třeba souboje na schodech jsou nevypočitatelné, jelikož monstra se na nich častokrát různě zasekávají či přímo teleportují. A to ve hře, která je založena na precizním postupu, není úplně ideální. No a ideální není ani inteligence spolubojovníků řízených počítačem. Ti se sice snaží imitovat vaše snahy a docela zdárně poslouchají rozkazy, avšak také mají tendence zkazit váš kradmý postup, což může vést i k odsouzení průchodu. Proto si ke hraní rozhodně přizvěte vaše kamarády. Můžete se sice pokusit nalézt hru s cizími lidmi, kteří hraní překvapivě většinou berou dost vážně (ono to u této hry ani jinak moc nejde), ale stejně budete mít zážitek spíše poloviční.
Beznaděj, slzy a bezmoc
Jestli si tedy myslíte, že dnešní hry zbytečně "vyměkly" a chcete si naordinovat pořádnou dávku skutečně hardcore zážitku, který vám nedá vůbec nic zadarmo, a navíc vás odmění opravdu velkým pocitem bezmoci, nelze GTFO nic jiného než doporučit. Jen je tedy trochu škoda, že autoři do hry nezakomponovali nějakou výraznější formu odměn za vaše těžce vydřené úspěchy, což může vyústit tím, že do dalšího hraní budete spíše demotivováni. Ale naprosto jedinečná atmosféra i zážitek vám to zdárně vynahradí. Rozhodně ale musíte mít sehranou partu kamarádů.
Druhý názor Dominika Tománka
O GTFO jsem upřímně ještě před nedávnem nevěděl, a to i přestože jsem v obou dílech PayDay nechal nezdravé množství času. Možnost si hru vyzkoušet jsem tedy bral všemi deseti. Po odehrání bych si však spíš nechal všech deset prstů uřezat pilníkem. Nechápejte mě špatně, ta hra rozhodně není špatná, naopak. Hutná atmosféra sci-fi neznámého prostředí v podzemí na vás dokáže opravdu zapůsobit. Jedna z prvních věcí, která na vás „dýchne“ je jistojistě vetřelčí pocit. Kromě speciálních gadgetů a prostředí to dokážou evokovat i mimozemsko/zombíčtí nepřátelé, které však budete ze srdce nenávidět. Hra totiž opravdu vyžaduje silnou a sehranou kooperaci. Tady se na žádné "sólíčkování" nehraje. Každý člen týmu má zásadní roli a každý živý hráč (boti tu jsou spíše překážkou) dokáže hru zásadně otočit. Ostatně jak napovídá samotný slogan hry: „Pracujte společně, nebo umřete společně“. A že budete umírat opravdu často.
Po odehrání bych si spíš nechal všech deset prstů uřezat pilníkem.
Je to opravdu forma masochismu, nutno však říct, že poměrně spravedlivého masochismu. Za většinu chyb si totiž můžete vy sami (popřípadě některý z vašich spoluhráčů). Párkrát se sice stalo, že se objeví nějaká chyba, která vám průchod zkazí, ale takových případů bylo minimum. Velkou roli však také hraje RNG, předměty v lokacích jsou totiž náhodně generované, takže se může stát, že se vám při průchodu objeví naprosté minimum nábojů, životů a dalších životně důležitých zásob. „Životně důležitých“ v tomto případě dvakrát podtrhávám, protože každý život a náboj se počítá, všeho je stále nedostatek. Trochu mě mrzí, že zde (alespoň u mě) chybí ten příjemný pocit po dokončení, který znám ze souls her. Chybí mi zde i lepší forma odměny za splnění mise, čekají vás totiž nepříliš hezké kosmetické předměty.
Je však fér zmínit, že postupným opakováním kroků se hra stává přehlednější a průchodnější, protože už alespoň částečně tušíte, jak se v různých místnostech chovat. Často se však také stane, že s vámi pěkně vypeče a vaše předpoklady rozmetá na cucky.
Tahle hra se s vámi vůbec nemazlí, ale je to vlastně dobře. V dnešní době, kdy se vývojáři často snaží hry dělat až příliš jednoduché, GTFO přichází s čerstvým vánkem obtížnosti a jedná se o rozhodně kvalitní hru. Doporučuji však mít partu sehraných kamarádů, na sólo hraní rovnou zapomeňte.
Třetí názor Daniela Jarockého
Pod návalem nespočtu různých titulů by se dalo snadno říct, že nás vývojáři na poli žánru kooperativních akcí už nemohou ničím překvapit. Autoři ze studia 10 Chambers to přesto dokázali. V případě titulu GTFO nám naservírovali zajímavou a do určité míry unikátní kombinaci Alien: Isolation, Left 4 Dead a Dark Souls. Z Vetřelce si hra bere temnou hororovou atmosféru, ve které dominuje všudypřítomná mlha a časté používání baterky. Z pohledu hratelnosti dostanete v zásadě standardní kooperativní akci po vzoru zmíněného Left 4 Dead. S tím rozdílem, že GTFO daleko víc sází na stealth a pevně rozdělené role jednotlivých členů týmu. Za oním Dark Souls aspektem poté nehledejte nic jiného než neúprosnou obtížnost.
Společně s hutnou atmosférou mohu pochválit dostatek různorodých zbraní a časté střídání akčních a stealth pasáží. Naopak se mi nelíbí poměrně jednotvárná skladba nepřátel a v některých momentech značně přepálená obtížnost, kterou mnohdy reprezentuje pouhý nedostatek ukládacích bodů. Ještě větší problém však představuje absence jakékoli výraznější odměny, kterou by si každý člen týmu po mnohdy nervydrásajících a frustrujících pasážích bezesporu zasloužil.
Verdikt
GTFO je střílečka, která vám okamžitě vysvětlí, kdo je tady pánem. Pokud si tedy libujete v masochismu či máte rádi opravdu hutné atmosférické akce, v nichž se bojíte otevřít další dveře, rozhodně dlouho nepřemýšlejte a titul si pořiďte. Nicméně podmínkou je mít několik dalších stejně smýšlejících přátel, jelikož parťáci řízeni umělou inteligencí příliš bystrosti nepobrali. A zároveň se připravte na to, že odměnou za hraní bude jen další bolest. Jestli vám to nevyhovuje, hru směle vynechte.
