Stylová kovbojka říznutá rituálními prvky.
Německou společnost Crytek zná nejspíše většina z nás jako autory herního enginu CryEngine, jenž nám již pěknou řádku let vyráží dech tím, jaké překrásné hry se v něm dají udělat. Počáteční jím poháněnou videoherní vlaštovkou byl první díl dnes již proslulé série Far Cry, jenž vyšel v roce 2004 pod záštitou Ubisoftu (který posléze získal v roce 2006 i veškerá práva na značku). Tuzemské videoherní publikum si tuto hru pravděpodobně pamatuje především díky legendárnímu českému dabingu, avšak už zde jsme si mohli všimnout na svou dobu pokročilé vizuální stránky.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4 a Xbox One
- Datum vydání: 27. srpna 2019 pro PC, 19. září 2019 pro Xbox One a 18. února 2020 pro PlayStation 4
- Výrobce: Crytek
- Žánr: Multiplayerová střílečka
- Česká lokalizace: Ne
Ta největší bomba ovšem měla přijít až v roce 2007 společně s prvním dílem Crysis. Ten využíval vylepšenou verzi tohoto enginu s prostým označením CryEngine 2 a snad každý, kdo se alespoň trochu orientuje v digitálních hrách, ví, že právě tento titul patří mezi nejkrásnější hry, které jsme si kdy mohli zahrát. Hra měla dokonce natolik bezprecedentní požadavky na hardware, že ještě pár let dozadu měly moderní počítače problém tuto hru rozpohybovat v nějaké rozumné míře na maximální nastavení (o čem svědčí i internetové meme „But Can It Run Crysis?").
Následoval rok 2011, kdy vyšlo pokračování v podobě Crysis 2. To běželo na CryEnginu 3 a opět posunulo grafickou stránku hry o valný kus dopředu. Hra se ovšem dočkala poměrně vlažnějšího přijetí, především kvůli horší hratelnosti. Rok 2013 byl posléze rokem Crysis 3, které bylo první indikací toho, že společnost začíná z videoherního hlediska trochu přešlapovat na místě. V tomto dojmu jsme následně byli utvrzeni jen o pár měsíců později, kdy od této firmy vyšel launch titul pro konzoli Xbox One – Ryse: Son of Rome. Hra opět běžela na novější verzi jejich enginu, což znamenalo, že vypadala opravdu skvěle, avšak její hratelnost byla příliš strohá a obyčejná, díky čemuž se nesetkala s přílišným úspěchem.
Vznik hry
Tímto odstartovaly finanční problémy studia, ke kterým taktéž přispělo i to, že čím dál méně externích vývojářských týmů používalo jejich engine pro tvorbu hry a raději sáhnuli po konkurenčním Unreal Enginu či Unity (údajně i kvůli tomu, že se s CryEnginem příliš dobře nepracuje). Crytek však i přesto neustále expandoval a v roce 2014 oznámil free-to-play kooperační střílečku Hunt: Horrors of the Gilded Age, která se měla stát první hrou nového studia Crytek USA, jemuž šéfoval David Adams – bývalý vedoucí Vigil Games (Darksiders 1 a 2). Neutuchající problémy společnosti a zpožděné výplaty ale zapříčinily to, že z týmu odešla velká část zaměstnanců (včetně Adamse). Crytek byl následně nucen zavřít další své studio (Crytek UK) a problémy se jen prohloubily, díky čemuž se firma začala potácet na hranici bankrotu.
Neutuchající problémy společnosti a zpožděné výplaty ale zapříčinily to, že z týmu odešla velká část zaměstnanců.
V roce 2015 však dorazil „princ na bílém koni“ v podobě společnosti Amazon, která díky licenční smlouvě do Cryteku vlila tolik potřebnou finanční injekci ve výši 50-70 miliónů dolarů. Práce na hře tedy mohly pokračovat a v roce 2017 jsme se dočkali první ukázky, představujíc kromě nového konceptu v podobě buy-to-play kompetetivní PvPvE akce i zcela nové jméno, jímž bylo Hunt: Showdown. V roce 2018 jsme se následně dočkali i první hratelné ukázky v podobě uzavřené alfy a následně v srpnu roku 2019 i plného vydání na PC. O měsíc později pak následovalo vydání na Xboxu One a před pár dny došlo i na PlayStation 4 verzi. A my si teď po tomto vyčerpávajícím výletu do historie řekneme, jestli tato prozatím poslední velká hra od Cryteku stála za to čekání.
Atmosféra tak hutná, že by se ani nožem nedala krájet
Ihned, jakmile se vám titul načte do úvodního menu, uvítá vás naprosto fenomenální písní, jejíž tóny jasně naznačují, že tohle nebude úplně běžný zážitek, na nějž jste zvyklí z ostatních multiplayerových her. A tuto domněnku následně potvrdí i úvodní tutoriálové mise. Hra je totiž zasazena ke konci 19. století, do starého amerického západu, kdy se zde ještě proháněli kovbojové a indiáni. A ačkoliv by tohle samo vystačilo k vytvoření skvělé atmosféry (ukázkou buď Red Dead Redemption 2), tak tvůrci jdou ještě o kousek dál a tento již drsný svět dělají ještě ostřejší tím, že ho propojují s rituálně hororovými prvky.
Ihned, jakmile se vám titul načte do úvodního menu, uvítá vás naprosto fenomenální písní, jejíž tóny jasně naznačují, že tohle nebude úplně běžný zážitek, na nějž jste zvyklí z ostatních multiplayerových her.
Ve hře tak kromě ostatních hráčů budete potkávat různá velmi vkusně nadesignovaná monstra, jakými jsou třeba klasické zombie (ve hře jako Grunti), nebezpeční Meatheadi (bezhlavá masivní chodící stvoření) z nichž vypadávají krvežíznivé pijavice či lidské včelí královny (Hive). Jednoduše slast pro každého fanouška hororu. Na každém kroku na vás k tomu číhají různé pasti v podobě hlučných vran, umírajících koní či rozbitého skla, jejichž primární funkcí je upozornit na vaši pozici, avšak více fungují jako jump scary, které vás kolikrát vylekají až k smrti.
V jednom, ve dvou či ve třech, zábava se dostaví určitě
Hra nabízí jen dva hlavní módy. Bounty Hunt a Quickplay. V prvně jmenovaném se buď v sólu, ve dvou či nově i ve třech hráčích vydáte na jednu ze dvou map (hře by opět opravdu sedlo větší množství), kde máte prostý úkol. Nalézt a zlikvidovat jednoho ze tří dostupných bossů (opravdu nechutný a ohyzdný Pavouk, Řezník a Zabiják), jehož mrtvolu následně musíte vyhostit pomocí magie ze světa živých, díky čemuž z něho získáte speciální žeton odměny (v jednom momentu můžete u sebe mít pouze jeden od každého dostupného bosse), s kterým musíte úspěšně utéct skrze jeden ze tří extrakčních bodů, nalézajících se na krajích mapy. V tom se vám samozřejmě budou snažit zabránit ostatní hráči (na jedné mapě jich může být maximálně 12), jelikož počet žetonů je velmi omezený a odměna za ně vysoká.
Hra nabízí jen dva hlavní módy. Bounty Hunt a Quickplay.
Vtip ale přichází v tom, že jakmile je vaše postava zabita, přijdete o ní permanentně (to se ovšem stává až po dosažení 11 úrovně, do té doby o nic nepřicházíte), stejně tak jako o vybavení, které měla u sebe. Kvůli tomu si vždy veškeré své počínání musíte velmi dobře promyslet. Budete hrát agresivně a rychle, abyste stihli z mapy vítězně zmizet ještě předtím, než se ostatní hráči vzpamatují, nebo raději zvolíte pomalý a kradmý postup? To už je jen na vás, avšak každý neuvážlivý krok může být nemile potrestán. A věřte mi, pokud přijdete o postavu na maximální úrovni (každý jednotlivý charakter je levelován a můžete do něj investovat i nasbírané dovedností body pro lehké upgrady) rozhodně vás to zamrzí. Tím spíše pokud u sebe měl ještě nějaké vzácné vybavení. Tato hrozba číhající smrti na každém rohu tedy velmi přispívá už tak nepříjemné atmosféře, a to je rozhodně dobře!
Battle Royale s následky
Quickplay je posléze jistou variací na nám známý režim Battle Royale, kde oproti Bounty Huntu kolo začínáte pouze s jednou ze základních zbraní a veškeré lepší vybavení nalézáte různě poházené po mapě. Po objevení na mapě se poté v roli náhodného zatraceného snažíte získat nazpět svou duši sbíráním jejích fragmentů u speciálních portálů. O to samé se ale samozřejmě snaží i ostatní hráči a přežít může jen jeden. Pokud ovšem přežijete, můžete si tohoto přeživšího najmout z nabídky dostupných lovců, včetně jeho vybavení, s kterým jste tento mód úspěšně dokončili. Taktéž se zde velmi liší herní doba jednoho kola, kdy Bounty Hunt může trvat klidně až hodinu, zatímco Quickplay máte sfouknutý nejdéle za patnáct minut. Zamrzí ovšem absence hardcore verze módů, kde by se člověku například zcela vypnulo uživatelské rozhraní. To by potom byla ta správná švanda.
Pokud ovšem (Quickplay) přežijete, můžete si tohoto přeživšího najmout z nabídky dostupných lovců, včetně jeho vybavení...
Každopádně ať už vaše jednotlivé hony za získáním duše či odměny za vybrané monstrum skončí úspěšně či nikoliv, pokaždé získáte odpovídající hodnotu zkušeností a peněz, kdy množství obojího se odvíjí od toho, co jste za dané kolo stihli udělat. Čím více zkušeností tedy nasbíráte, tím rychleji zvyšujete vaši globální úroveň (kromě již zmiňované úrovně postavy), díky čemuž si odemykáte novější a lepší vybavení, mezi které patří poměrně rozsáhlá plejáda různých pušek, brokovnic, pistolí, chladných zbraní, kuší, všemožných typů granátů a tak dále. Na výběr je toho skutečně mnoho a najde se tu něco pro každý styl hraní. Každá ze zbraní se při používání taktéž chová trochu odlišně, což zajišťuje příjemnou povinnost si na každou z nich zvykat. Co bych ovšem chtěl možná trochu pokárat, je detekce zásahů, která čas od času udělá nějakou tu neplechu. Neděje se to ovšem nijak zvlášť často, tedy to ani není nijak zvlášť výrazný problém.
Audiovizuální žně
Po audiovizuální stránce následně člověk hře nemá co vytknout, za což zajisté může i fakt, že hru pohání nejnovější verze CryEnginu. Detaily zbraní či prostředí jsou nádherně detailní a působí tím správným špinavým, avšak zvráceně krásným dojmem. Stejná písnička to je i ze strany ozvučení, které je vyloženě vynikající a samozřejmě velmi esenciální pro samotnou hratelnost. Zvuky vzdálené střelby, kroků a různých bolestivých skřeků se vám jednoduše rychle zaryjí pod kůži a jakmile přejdete do nějaké hry, kde jsou zpracovány výrazným způsobem hůře, velice rychle to pocítíte.
Po audiovizuální stránce následně člověk hře nemá co vytknout...
Překvapením byla následně i hezky odladěná optimalizace. Během hry jsem neměl na sestavě Ryzen 3600, 16 GB RAM a RX 580 8GB VRAM problém udržet si stabilní snímkovací frekvenci nad hranicí 60 FPS na vysoké nastavení (s vypnutím některých věcí, které si klasicky vypínám). Po oněch zkazkách, jenž jsem slyšel od lidí, co hru hráli ještě v předběžném přístupu, musím říct, že autoři v tomto směru evidentně ušli vskutku velkou cestu k lepšímu.
Opakovačka, co střílí ostrými
Všeobecně lze tedy říci, že jsem Huntem velmi mile překvapen. Příjemná hratelnost, která je doplněna o výsostně mrazivou atmosféru a zabalená do povedeného audiovizuálního kabátku stíhá bavit a děsit zároveň. Největší Achillova pata tak tkví v momentální přílišné strohosti herní náplně, kdy jsou dvě středně velké mapy, dva módy a tři bossové přeci jen příliš málo na to, aby se časem nedostavila lehká únava z nabízeného materiálu. Pokud si ovšem tuto recenzi budete číst v době, kdy do hry tvůrci implementovali větší množství obsahu, můžete si směle přidat jeden bodík k celkovému hodnocení navíc. Avšak i bez toho se tato neotřelá multiplayerovka nedá nic jiného než jen doporučit.
Dojmy z konzolové verze
(Hru na PS4 Pro vyzkoušel a tuto část recenze doplnil Martin Zavřel)
Hunt jsem díky přátelům poměrně nedávno "objevil" na PC, kde jsem si ho opravdu zamiloval. Od začátku jsem ho tam navíc hrál s ovladačem, který PC verze podporuje stejně jako tradiční klávesnici a myš. Jednou z věcí, díky kterým mne hra tak chytla, je rozhodně grafika - troufám si říct, že nejen po estetické stránce, ale také po té technické se Hunt opravdu blíží hyperrealistickému, parádně detailnímu vizuálu Red Dead Redemption 2. Při zkoušení konzolové verze jsem se tedy obával hlavně toho, jak utrpí grafika a hlavně: co s parádně vybroušenou hratelností udělá nižší framerate.
S radostí ale mohu potvrdit, že Hunt na konzoli dá hrát velmi dobře a vypadá pořád skvěle. Přesto nelze popřít, že 30 fps (na PS4 Pro i Xbox One X) je cítit, stejně jako občasné drobné prodlevy při přepnutí do speciálního módu vidění, ve kterém hra musí spočítat a zobrazit pozici nápověd, bosse nebo nepřátelských hráčů napříč celou mapou. Některé speciální efekty oproti PC verzi byly samozřejmě utlumeny. Přesto jsem ale celkově neměl problém si užít lovení monster i dalších hráčů na Playstationu. Kdybych do konzolové verze neskočil doslova minuty po hraní PC verze, nejspíš by mi ten zážitek připadal ještě o hodně lepší.
Konzolové verze Hunt: Showdown zakoupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk za 999 Kč (34,99 eur).
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Tato PvP multiplayerovka s velkou porcí PvE prvků těží především ze svého nevšedního zasazení, skvělé atmosféry, zábavné hratelnosti a povedeného audiovizuálu. Jakmile autoři do hry vloží další mapy, monstra či herní režimy, bude se jednat o téměř perfektní záležitost, kterou by si neměl ujít žádný z fanoušků her podobného ražení.
