Snaha o reparát dopadla poněkud nešťastně.
Má fascinace nejrůznějšími simulátory počala již u Microsoft Flight Simulatoru 2002 (ke kterému jsem se ale dostal nějaký ten rok poté), jenž mě udivoval detailností zpracování jednotlivých letadel a obřím světem, ve kterém jsem se mohl vyblbnout. Tato láska se pak přenesla na mnohokrát proklamovaný Euro Truck Simulator 2 (ta hra si to ale samozřejmě zaslouží), různé tycoony či vynikající simulaci vesmírného programu Kerbal Space Program.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch
- Datum vydání: 30. června 2020 pro konzole, PC verze 16. července, Switch se dočká nejspíše v září
- Výrobce: Neopica
- Žánr: Lovecký simulátor
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 15,2 GB
- Herní doba: Prakticky neomezená
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: Fyzická a digitální
- Cena: Fyzická od 949 Kč do 1 299 Kč; Digitální - 1 599 Kč v Day One edici a 1 899 Kč za Bear Hunter edici pro PS4; 1 719 Kč a 1 999 Kč pro Xbox One
Během této poutě za dalšími (a kolikrát čím dál více podivnějšími) simulátory jsem pak časem zabředl i do titulů, zabývajících se lovem jako sportem (což je samozřejmě morálně pochybná zábava), ke kterému mám v reálném životě sice odpor, ale ve světě virtuálním jsem mu v několika titulech propadl, ačkoliv bych více uvítal simulátor myslivosti. Má cesta s těmito hrami začala u série Hunting Unlimited, která nabízela ve své době lovecký sandbox, nabízející poměrně mnoho možností a efektivní zabití ve slow-mo kameře. Má fascinace těmito hrami následně zašla dokonce tak daleko, že jsem si v roce 2012 zakoupil Cabela’s Big Game Hunter 2012 na Xbox 360, oplývající speciální plastovou zbraní, připomínající časy klasických automatovek (ačkoliv to fungovalo podobně, jako prkno u Tony Hawk’s Ride, tedy nic moc).
Z pozdějších titulů mě pak oslovil theHunter: Call of the Wild od Expansive Worlds, který se zcela jistě řadí k tomu nejlepšímu (možná se jedná i přímo o to nejlepší), co si v tomto subžánru můžete zahrát. Ve stejném roce jako tento zmiňovaný titul pak vznikla i hra Hunting Simulator od belgického studia Neopica. Ta nebyla úplně špatná, avšak oproti své konkurenci nabízela příliš arkádovou hratelnost. Nyní se tito stejní autoři pokouší o reparát se svým novým dílem, s kterým se snaží vylepšit většinu aspektů z hry původní. To se jim ovšem příliš nedaří a my si v této recenzi řekneme proč.
Tohle je můj rajón, šerife
Kampaň pro jednoho hráče byla ve druhém díle značně upravena, kdy jsme se kompletně zbavili jednotlivých misí, jejichž úspěšné plnění odemykalo novou výbavu, která zas nabízela zcela nové možnosti lovu. To zde v žádné podobě nenajdete, jelikož ihned po odehrání výcvikové mise (která je pro začátečníky velice skoupá na vysvětlování základních mechanik, takže si laik musí na většinu přijít sám) jste hozeni do svého loveckého sídla, po němž se můžete zcela volně procházet a interagovat s různými prvky, kdy můžete na gramofonu vyměnit doprovodnou hudbu (v nabídce jsou tři skladby), pokochat se vašimi trofejemi a vybavením, navštívit soukromou střelnici a především interagovat s notebookem, skrze nějž nakupujete veškerou potřebnou výbavu.
Tou nejdůležitější jsou přirozeně střelné zbraně, jenž jsou zde rozděleny do čtyř kategorií (kulovnice, brokovnice, poloautomatické pušky a luky/kuše), přičemž bychom zde měli podle autorů najít kolem 160 oficiálně licencovaných kousků, avšak toto číslo v sobě obsahuje i stejné zbraně, jen s jinou ráží, takže reálně zde operujeme s kusy asi padesáti, což je ale přirozeně zcela dostačující. K ostatní výbavě pak patří různé vábničky, pachové spreje, dalekohledy či batohy, umožňující nosit více věcí a zbraní najednou. Nabídka je tedy poměrně pestrá a každý si jistě vybere své favority.
...hned po odehrání výcvikové mise jste hozeni do svého loveckého sídla, po němž se můžete zcela volně procházet a interagovat s různými prvky...
Přes laptop pak kupujete i potřebné povolenky (takže vaše hraní je omezeno pouze dostupnými finančními prostředky, které získáváte prodejem ulovených kusů, což je opravdu fajn), které vám umožňují lov na jedné ze šesti map, kdy dvě z nich jsou zasazené do Evropy (Harghita v Rumunsku a mokřady v České republice), přičemž zbylé čtyři jsou inspirované lokacemi v USA (Pawnee National Grassland a Roosevelt Nation Forest v Coloradu + Bandera County a Chihuahua v Texasu). Tyto lokace ve mně zanechaly poměrně rozporuplné pocity, jelikož je to s jejich kvalitou tak půl na půl. Zatímco obě evropské mapy a Rooseveltův národní les nabízí hezké vrstevnaté prostředí, tak zbylé tři působí příliš jednotvárně, kdy v nich to lovení jednoduše není příliš zábavné (to platí hlavně pro Pawnee National Grassland, což je jedna velká nudná placka). Jejich rozloha ale určitě problém není, kdy jsem si až kolikrát řekl, že by se hodil nějaký dopravní prostředek, místo toho, abych všude musel chodit pěšky (alespoň, že lze užívat rychlé cestování u speciálních stanů). Taktéž jsem měl problém, že dost posedů či hnízd bylo umístěno na podivná místa, z kterých kolikrát byl špatný výhled. Možnost stavění takových konstrukcí by tento problém vyřešila, avšak ta tu přirozeně taktéž chybí.
Šel vlk, los a kachna do baru…
Každá ze zmíněných povolenek se pak vztahuje na jednotlivé druhy zvěřiny, kterých je ve hře přesně 33, což pokrývá nabídku od různých spárkatých kusů jako los či jelen, přes šelmy v podobě medvěda nebo vlka, až po pernaté zástupce, jakými jsou bažanti či kachny. Pro každý z těchto druhů je pak nutné povolenku zakoupit zvlášť a po dosáhnutí určeného počtu ulovených kusů vám vyprší, takže vyžaduje opětovné zakoupení. Je posléze příjemné, že hra se vaše chování snaží alespoň na nějaké elementární úrovni limitovat, kdy jste penalizováni v podobě finanční pokuty (finance jsou jedinou důležitou komoditou hry) za každou zbytečně brutální akci, jako je střelba do drobnější zvěře příliš silnou ráží, vraždění samiček, příliš mnoho střel do jednoho kusu či zabití zvířete bez povolenky. Bohužel vám ale před většinou těchto prohřešků bude svítit velký červený nápis, který vám jasně řekne, že se chystáte udělat něco špatně, což je zbytečně zjednodušující a arkádové.
...hra se vaše chování snaží alespoň na nějaké elementární úrovni limitovat, kdy jste penalizováni v podobě finanční pokuty za každou zbytečně brutální akci...
A právě v oné arkádovosti vidím největší problém titulu. U hry, která má slovíčko „simulátor“ přímo v názvu, bych totiž čekal, že alespoň minimálně bude tíhnout k reálnému životu. Jenomže toho se dočkáme jen v rámci toho, že lovná uteče, když vás uvidí či ucítí. Tím v podstatě jakýkoliv realismus končí, jelikož stopování zvířat zůstalo zcela triviální, pocit ze střelby při nejlepším průměrný (nejlépe na tom jsou asi luky) a chování živočichů strojové, kdy třeba predátoři na vás ani neutočí. Z tohoto pohledu jsme se tedy žádného posunu nedočkali, ba bych možná i řekl, že se jedná i o jistý krok zpět. Na pár hodin to sice jakžtakž zabaví, ale přílišná plochost veškerých mechanik vás jednoduše déle neudrží.
Kamarád mi schází čím dál víc
Krokem zpět je i odebrání multiplayerového režimu, díky kterému jste byli schopni u prvního dílu strávit více času. Z nějakého záhadného důvodu se však autoři rozhodli, že ho již do pokračování nezakomponují, což považuji za skutečně nesmyslné, jelikož právě společný lov s kamarádem by titulu mohl propůjčit onen další prvek zábavy, nabízející nějakou tu přidanou hodnotu navíc.
Krokem zpět je i odebrání multiplayerového režimu, díky kterému jste byli schopni u prvního dílu strávit více času.
Absenci možnosti lidského kamaráda se pak snaží nahradit přidáním čtyřnohého parťáka v podobě psa ovládaného umělou inteligencí. Můžete si tak vybrat ze tří ras, kdy každá z nich má své vlastní zaměření, kde bígl je profesionální stopař, labrador vám přináší úspěšně zasáhnuté drobné cíle a ohař zarputile pronásleduje svůj cíl. Nebudu rozhodně zastírat, že patřím k nekonečným řadám pejskařů, tudíž jejich přítomnost ve hře mě rozhodně potěšila a možnost se s nimi pomazlit dvojnásob, avšak z herního hlediska se jejich efektivní využití zužuje pouze na labradora, protože se velice brzy naučíte zvířata stopovat sami a daleko rychleji. Jejich přítomnost je ovšem i přesto vítána.
Louky, pole, lán
Abych ale recenzi nekončil v příliš negativním duchu, rozhodně musím pochválit poměrně pěkný vizuál, který je v rámci tohoto subžánru skutečně nadprůměrem. Příjemný je i vcelku bezproblémový běh, kdy jsem během hraní nenarazil na žádné velké bugy, pouze na několik grafických glitchů, které však byly spíše úsměvné než cokoliv jiného. Na animacích by se sice mohlo přeci jen ještě zapracovat, avšak v rámci možností „druholigového“ týmu rozhodně plní svůj účel.
...musím pochválit poměrně pěkný vizuál, který je v rámci tohoto subžánru skutečně nadprůměrem.
Všeobecně se dá ale říci, že se studiu Neopica reparát příliš nepovedl, ba jsme se dokonce v několika směrech dočkali spíše kroku dozadu, kdy třeba taková absence hry pro více hráčů mi skutečně nedává smysl ani trochu. A ačkoliv se opět podařilo doručit nadstandardní vizuál a správnou nohou se vykročilo i v rámci svobody v samotné kampani, tak to jednoduše nestačí k tomu, aby se titul dočkal svého doporučení. Snad jen pro lidi, kteří hledají příležitostné zastřílení a nevadí jim přílišná arkádovost. Ostatní se na šoulačku raději vydejte do zmiňovaného theHunter: Call of the Wild.
Titul si můžete zakoupit v obchodech Xzone a GameExpres.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.
Verdikt
Belgický tvůrčí tým nazvaný Neopica se po třech letech vrací s druhým dílem ze své série, která nám má zprostředkovat věrný zážitek z lovu zvířat. To se jim však příliš nedaří, jelikož hratelnost je stále příliš arkádová, pocit ze střelby průměrný a zvířata se chovají strojově. Veškeré pozitivní změny udělané v rámci hraní jednoho hráče jsou pak negovány odebráním možnosti kooperace s ostatními lidmi, přičemž to vše z dvojky dělá v některých ohledech i o něco horší hru, než jakou byl její předchůdce.
