Recenze kampaně Call of Duty: Black Ops Cold War

Domnívám se, že akční FPS sérii Call of Duty, není nutno zevrubněji představovat. Od vydání prvního dílu uběhlo již neuvěřitelných 17 let. Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem u něj jako školák, proseděl mnoho dní a večerů. Ostatně spolu s datadiskem United Offensive a Call of Duty 2, se stále jedná o mé nejoblíbenější díly. Za téměř dvě dekády si značka dokázala získat srdce milionů fanoušků po celém světě. A to právem. Takovou akční jízdu hned tak jinde nezažijete. Loňské Modern Warfare mě velmi mile překvapilo. Uvítal jsem taktičtější gameplay, kampaň jsem zhltnul na jeden zátah a do multiplayeru jsem investoval nezdravý počet hodin. Laťka tak byla nasazena vysoko.

Přiznám se, že když bylo oznámeno Call of Duty: Black Ops Cold War - přímý sequel prvních (a velmi vydařených) Black Ops, byl jsem poněkud skeptický. Bál jsem se, že po Modern Warfare bude další díl ušit horkou jehlou. Na druhou stranu mne ihned zaujalo zasazení do období studené války - neustálé nukleární hrozby, všudypřítomné nejistoty, nedůvěry a politických machinací. Do doby, kdy byl svět drásán přemi mezi rudým komunismem a západním kapitalismem. Právě díky lákavému historickému období, jsem se na Black Ops Cold War nakonec začal těšit. A jak to dopadlo? Podařilo se překonat loňský úspěch kampaně Modern Warfare? To se dozvíte v dnešní recenzi, která si bere na paškál singleplayerový aspekt nejmladšího dítka Call of Duty. Multiplayerové složce hry a Zombie módu se budeme věnovat v dohledné době.

• Platforma: PC, PS4 (recenzovaná verze), PS5, X1, XSX/S
• Datum vydání: 13. 11. 2020
• Výrobce: Treyarch, Raven Software
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano (klasický + Zombie)
• Dat ke stažení: cca 90 GB (PS4 verze)
• Herní doba: 4 až 6 hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1.799,- Kč až 1.999,-Kč (dle platformy, Xzone)

Krycí jméno Bell

Ano, hádáte správně. Přesně tak se jmenuje agent, v jehož kůži navštívíte lokace po celém světě. První věcí, která mne mile překvapila, byla možnost přizpůsobit si vašeho operátora. A to stylově - formou vyplňování utajeného dokumentu. Zvolit si můžete příslušnost k jedné z tajných služeb, které se ve hře nacházejí (CIA, KGB či MI6), pohlaví, barvu pleti a co je nejdůležitější, dva z patnácti nabízených psychologických profilů (perků), které vás budou doprovázet celým příběhem. Jmenovitě se jedná například o Reliable (jeden zásobník navíc), Survivor (+25% života), Relentless (+25% kadence palby) či Aggressive Behavior (+25% rychlost přebíjení). Zvolené perky nelze po potvrzení již měnit. Hráči, kteří nemají zájem o žádné z těchto zvýhodnění, mohou zvolit možnost Classified. Osobně tuto změnu vítám a myslím si, že se ze strany tvůrců jedná o inovativní krok jiným směrem. Vzhled hlavního hrdiny měnit nelze, což ale u singleplayeru FPS titulu nevidím jako žádný problém.

Neutuchající válečná hrozba

Příběh Call of Duty: Black Ops Cold War přímo navazuje na první Black Ops. Setkáme se tak se starými známými tvářemi, jakými jsou Alex Mason, Frank Woods či Jason Hudson. Hra využívá reálné historické záběry z období studené války, z nichž některé jsou velice zajímavé a dokáží vás díky tomu více vtáhnout do děje. Samozřejmostí jsou také věrně ztvárněné postavy vládních činitelů, např. dobového amerického prezidenta Ronalda Raegana či bývalého prezidenta SSSR - Michaila Sergejeviče Gorbačova.

Hlavní premisou příběhu je pátrání po nebezpečném ruském agentu Perseovi, který začal po dlouhých letech opět vytahovat drápky. A když se tak stane, svět se má na co těšit. Tedy, spíše čeho bát. Jak je již u Call of Duty zvykem, nevyhneme se klišé. Vůbec mi to ale nevadí, jelikož nejdůležitější je pořádně si servírovanou akci užít. Troufám si říct, že jedním z hlavních lákadel je již zmíněné období, během kterého se kampaň odehrává. Symbolem studené války jsou špioni, zbrojení, hrozba odpálení mezikontinentálních nukleárních hlavic a ano, v pozdějších fázích také rock n roll, kožené bundy, prapodivné účesy a velké nažloutlé brýle. A přesně v takové fázi se drtivá většina hry odehrává. Je to tak, mluvím o 80. letech, době, kdy Berlínská zeď ještě stojí a analogová sledovací zařízení jsou stále hojně využívána.

Právě Západní Berlín patřil k nejlepším lokacím celé kampaně. Okamžitě jsem si vzpomněl na filmy Bridge of Spies či Red Sparrow. Špionážní atmosféra by se dala krájet nožem, ukrytým v podrážce boty. Nepřeháním. Mimo Berlín se podíváme do Amsterdamu, Turecka, Zakarpatské Ukrajiny, Uralu a také na Kubu či do velitelství samotného KGB. Důležitou roli plní také Vietnam. V něm se mise odehrávají retrospetivně, přesněji v roce 1968 a mají velký význam pro celý příběh. Leckdo by mohl namítat, že stokrát omílané téma zápolení USA s Ruskem je už ohrané a nudné, ale dějiny tomu tak chtěly a zde to rozhodně není na škodu.

Důležitou roli plní také Vietnam.

Mise mají spád, jsou dostatečně rozdílné a lokace se často mění. Nestane se tak, že by vás např. Vietnam začal nudit. Navíc, když při přeletu nad Mekongem uslyšíte klasické dobové rock n rollové šlágry, hrozí, že si začnete podupávat nohou. Ano, zase klišé, ale řekněme si na rovinu, komu to vadí? Příběh Black Ops Cold War není tak seriózní jako v předchozím Modern Warfare. Neoperuje s korektností a místy se přiklání k béčkovému pojetí. Najde se i pár opravdu vtipných pasáží, u kterých jsem se nahlas zasmál. Nebudu vám je prozrazovat, pouze zmíním dvě slova: figurína a kšiltovka. Prostě takový standard série. Jsem spokojen. Ale co když vám řeknu, že příběh nemá pouze jeden možný konec? Nevěříte? Věřte.

Inovace v Call of Duty? Je to tak!

Když na mne během první mise, odehrávající se v Amsterdamu, vyskočilo dialogové okno s možností volby, nevěřil jsem vlastním očím. "Co to sakra dělá v CoDku?" honilo se mi hlavou. Je to ale realita. Ve hře se můžete rozhodovat. A co víc, na vašich rozhodnutích záleží. Přesně jak to máme rádi v RPG titulech. Navíc to nepůsobí rušivým dojmem, akce si užijete až až. Nemusíte se bát, že budete u dialogů trávit dlouhé minuty. Takovou inovaci jsem opravdu nečekal a tvůrcům z Treyarchu a Raven Sofware tleskám. A to není vše. Mezi misemi využíváte svoji tajnou základnu. Jednak pro strohou komunikaci se členy svého týmu, ale hlavně se zde nachází interaktivní tabule s celým plánem operace. V jednotlivých misích sbíráte důkazy a vodítka, které si pak na tabuli můžete pročítat či je zkoušet luštit a díky tomu se dozvědět zase něco více o příběhu a jeho důležitých protagonistech.

Vůbec poprvé se v Call of Duty setkáváme s vedlejšími úkoly. Popravdě jsou tu pouze dva, ale k jejich splnění je potřeba pracovat s již zmíněnými dokumenty a tabulí. Další plus pro vývojáře. Místy se opravdu cítíte jako tajný agent ve službách Jejího Veličenstva, případně jako Hercule Poirot. Díky tomu, že na vašich volbách záleží, má hra několik možných konců. Nechci chrlit superlativy, ale tohle je prostě paráda. Nevadí, že kampaň projdete za čtyři až šest hodin, protože pokud chcete plný příběhový zážitek, doba se minimálně zdvojnásobí. Při jednom zakončení mi dokonce přeběhl mráz po zádech, což se mi u her stává velmi zřídka. Na krátkou herní dobu u singleplayerové části Call of Duty jsem si již dávno zvykl a preferuji svižný a akční scénář, ale zde se díky volbám dostáváme na novou úroveň a já doufám, že si tento prvek hráči zamilují stejně jako já a budeme jej v sérii vídat standardně.

Při jednom zakončení mi dokonce přeběhl mráz po zádech.

Jako velké plus vidím důraz kladený na stealth postup v některých misích. Zde si hra vypůjčuje mechaniky ze série Hitman, což je patrné hned na první pohled. Ale proč nevyužít něco, co funguje a je léty prověřeno. Těla nepřátel tak po likvidaci můžete schovat například do skříně. Jistě, tyto mechaniky nedosahují hloubky Hitmanovských titulů, ale je to vítané zpestření. Právě stealth pasáže mě bavily snad z celé kampaně nejvíce. Bude to asi tím kořením v podobě období, ve kterém se hra odehrává a celkové atmosféře, protože jinak stealth hry opravdu nevyhledávám.

Arzenál a gunplay, aneb jak se to vlastně hraje

Za poslední rok s Modern Warfare, jsem si zvykl na tzv. "mountování" (opírání) zbraní o podklady. K mé nelibosti tato funkce v Black Ops Cold War chybí, a tak se mi hlavně v prvních dvou misích stávalo, že jsem místo opření zbraně o zeď, pouze uhodil pažbou do cihel. Pro někoho je to naopak vítaná změna, ale mně se bude po této možnosti stýskat. Zacházení se zbraněmi nedělá mimo tuto skutečnost sérii ostudu a opět dostáváme zažitý standard. AK-47 prostě kope, ale to jsem zjistil i na střelnici. Efektivní je nicméně možnost, jakou je protivníka možné využít. Lze jej uchopit a použít jako lidský štít, což se hodí zejména v situacích, kdy se není kam schovat před neúprosnou palbou nepřátel. Likvidace nic netušícího protivníka za pomoci nože je také, jak už je zvykem, velmi účinná.

Arzenál čítá průměrné množství zbraní, z jehož nabídky si vybere opravdu každý. Najdeme zde např. klasiku v podobě útočných pušek XM4, AK-47(u), Krig 6, samopalů MP5, Milano 821 (UZI), pušku DMR 14, kulomety RPD a Type 63 (Stoner), brokovnice Heuer 77 a SA 12 a v neposlední řadě odstřelovací pušky LW3, Pelington a granátomet M79. Osobně jsem si nejvíce oblíbil XM4, M16, RPD a DMR 14. Zadržení dechu při odstřelování je doplněno zpomaleným časem, během kterého je ale zpomaleno i přebíjení. Zbraně tedy neurazí ani nenadchnou. Rád bych viděl i nějaké další speciály a prototypy, protože ačkoliv se hra na oko díky historickým záběrům tváři realisticky, stále jde o staré známé Call of Duty.

Ach ta umělá inteligence...

Hodnotit technickou stránku mezigeneračního titulu je ošemetné. Je zcela jisté, že hra poběží a bude vypadat daleko lépe na PlayStationu 5 než na jeho starším sourozenci. Black Ops Cold War jsem hrál na Slim verzi PlayStationu 4, na kterém se snímková frekvence snaží udržet na šedesátce zuby nehty. Což o to, daří se jí to relativně dobře, ale ani tak se nevyhneme občasným propadům snímků, a to obzvláště když se na scéně děje opravdu hodně. Občas to dojde tak daleko, že konzole opět startuje své proudové motory a chystá se pravděpodobně odlétnout do země křemíkové. Naštěstí se to během kampaně stalo maximálně pětkrát, takže nemusíte mít obavu, že by vám PS4 neustále hučelo. Bohužel dochází k občasnému doskakování a načítání textur a očekávejte i delší loadingy. Jak je to na verzi PRO netuším, ale hádám, že bude situace lepší. No, už aby tu byla sms s výzvou k vyzvednutí PlayStationu 5.

Umělá inteligence moc rozumu opět nepobrala. Několikrát se mi stalo, že jsem se jako myška plížil ve stínech, aby mě soudruh Ivan neodhalil a když jsem udělal chybu, Váňovi trvalo dobré dvě až tři vteřiny, než si mě všiml. A to na mě přímo zíral. No povím vám, že za tím budou buď nedostatky při programování, nebo Váňa minulou noc strávil promrzlý na stráži, a to ve společnosti flašky vodky. Sázím spíše na možnost první. Otázkou zůstává, co vlastně užitý engine Infinity Ward 5 dokáže a co ne. Technicky nedoladěné mi přišlo také páčení zámků. Buď jsem naprostá lopata, nebo je to prostě a jednoduše krkolomné.

Umělá inteligence moc rozumu opět nepobrala.

Co se týče grafické stránky titulu, tak zde jsem na rozpacích. Některé scenérie vyráží dech, zatímco jiné místy vypadají jako x let stará hra. Na PC a next gen konzolích vypadá a běží Black Ops Cold War samozřejmě lépe, což mi potvrdil i náš šéfredaktor Martin Zavřel, který si hru užívá na PlayStationu 5. Na základním PlayStationu 4 se ale nejedná o žádné terno, ze kterého by hráči chrochtali blahem. Z konzole lze vytáhnou pravděpodobně více, jak jsme již viděli u jiných her (The Last of Us 2, God of War atd.). Opět to přisuzuji hernímu enginu. Hra ale za žádnou cenu není ošklivá. Tyto technické nedostatky nové Call of Duty poněkud sráží, ale jak jsem již zmínil, jedná se o mezigenerační titul, který je recenzován na základním PlayStationu 4. Pokud již hrajete na nové konzoli či dostatečně výkonném PC, nemusíte se tím tolik trápit.

Milé překvapení

Od Call of Duty: Black Ops Cold War jsem toho po výtečném loňském Modern Warfare příliš nečekal. Byl jsem ale mile překvapen. Kampaň odsýpá a má styl. Příběh je v rámci série standardem. Skvělé je ale dobové zasazení, atmosféra a již tradiční adrenalinové tempo. Klišé se sice nevyhneme, ale na pár kvalitních zvratů také dojde. Tvůrci se letos nebáli a přišli s několika zásadními inovacemi. Přidání možnosti voleb a jejich dopadu na vývoj příběhu je dle mého názoru krok správným směrem. Mírné RPG prvky nejsou rušící a interaktivní tabule v základně, ve vás dokáže probudit skrytého špiona a detektiva. Herní doba je sice kratší než u loňského dílu, což ale vynahrazuje několika možnými konci.

Klišé se nevyhneme.

Kolem a kolem se jedná o parádní akční jízdu, která sérii Call of Duty rozhodně ostudu nedělá. Nakonec jsem spokojen, ale překonat kampaň loňského dílu se Black Ops Cold War nepodařilo. Tedy alespoň ne v mých očích. Výsledný dojem kazí jen horší umělá inteligence a slabší technický stav na základním PlayStationu 4, který se nyní nachází na sklonku života. Svoji cestu napříč studenou válkou jsem si užil a určitě se ke kampani ještě vrátím. Vyzkoušet všechny příběhové možnosti totiž nějaký čas zabere. Ale teď jdu zvyšovat svůj rank v multiplayerové složce hry a těším se na to, jak to o víkendu pořádně natřu zombíkům.

Druhý názor, PS5 verze (Martin Zavřel)

Ačkoliv mám Black Ops kampaně rád, vždycky mi přišly poněkud méně propracované a jakoby více arkádové, než díly série, na kterých dělalo studio Infinity Ward. Kromě jiného se v nich často nepřátelé spawnují hodně nesmyslným způsobem a tak nějak postávají jako kachny na střelnici. Přesto ale mají Black Ops příběhy dobrý spád, kromě jiného i díky tomu, že se nebojí skákat v čase a nabízet exotické lokace. Podobně jako každá Call of Duty, také ta letošní vám bude v mnoha momentech příběhové kampaně připomínat scény z ikonických Hollywoodských filmů, ať už je to Apocalypse Now (pasáž ve Vietnamu) nebo třeba Most špiónů (pasáž u Berlínské zdi). Do toho si užijete dobový arzenál a relativně zábavný příběh.

Na PS5 hra samozřejmě běží velmi hladce (4K 60 fps s raytracingem, nebo dokonce 120 fps bez rytracingu). Raytracing mi zde připadal natolik málo využitý (a když už se objevil, odlesky odrážely jen budovy, ale nikoliv postavy apod.), že ani nestojí příliš za řeč (navíc mi dojem kazil rádoby "dobový/filmový" hnědý obrazový filtr, který bránil hře dosáhnout opravdu kontrastních barev a nepřišel jsem na to, jak jej v nastavení hry vypnout). V obou případech si ale užijete plynulou akci, jak jsme u COD série zvyklí. Na PS5 vám k tomu přibydou rozklepané prsty, protože adaptivní spouště na DualSense ovladači zde při střelbě opravdu hodně kopou. Jelikož je ale tento zážitek pro mne nový, stejně jsem si tuto funkci nechal zapnutou a řekl bych, že mě docela vtáhla do akce.