Legenda se vrací. Mělo by vás to ale zajímat?

Reklama

Psal se rok 2014, kdy jsem s velkým zpožděním poprvé usedal k povedené tahovce King’s Bounty: The Legend, v té době ještě nevědomky toho, že se ve skutečnosti jedná o parádní a dlouhotrvající záležitost, jejíž předchůdce kdysi pomohl zrodu další mé oblíbené značky, jíž je Heroes of Might and Magic. Roky následně plynuly, já vyzkoušel i další pokračování s podtituly Armored Princess a Dark Side, které se příliš od The Legend nelišily, což mě na jednu stranu mrzelo, avšak na druhou zase vlastně ani ne.

Nicméně roky plynuly a vítězoslavně došlo k oznámení nového plnohodnotného dílu s číslovkou dvě, u něhož bylo rozhodnuto, že v něm dost systémů projde obrovskými změnami, které mají sérii posunout zase o nějaký ten krok dále. Nyní je ale už hra pár dnů dostupná na pultech kamenných i digitálních obchodů a vy můžete prostudovat tuto recenzi, jenž vám prozradí, jak se tyto plány vývojářům povedly naplnit.

Platforma: PC, PlayStation 4 (recenzovaná verze), Xbox One a Nintendo Switch

Datum vydání: 24. 08. 2021

Výrobce: 1C Entertainment

Žánr: Taktické RPG

Česká lokalizace: Ano (titulky)

Multiplayer: Ne

Dat ke stažení: 12 GB (PS4)

Herní doba: Zhruba 45 hodin

Přístupnost: 16+

Prodejní verze: Krabicová i digitální

Cena: 1 299 - 1 699 Kč (Xzone)

Běhám tam a zpět

Jak už jste si mohli přečíst z různých článků (jako jsou třeba naše první dojmy), tak autoři skutečně udělali velké změny. To v praxi znamená, že se přesouváme do ještě hlubších RPG vod, tedy postavu ovládáme přímo v třetí osobě, díky čemuž máme ještě blíže zdejšímu světu. Ten je následně krásně barevný a detailně vymodelovaný (i přes své grafické stáří), přičemž je díky faktu, že není nikterak velký, zahuštěn různými důležitými lokacemi, v nichž budete plnit hromadu větších či menších úkolů, jenž vám zadají místní obyvatelé. Při průzkumu mapy pak budete nacházet různé obchodníky s výbavou, skrýše s poklady, oltáře zvyšující statistiky a opravdu velice triviální hádanky.

RPG část sráží hru na kolena.

Nicméně právě tato část hru nejvíce sráží na kolena. Ačkoliv je svět esteticky pohledný, tak na vás bude působit velice staticky. To se projevuje tak, že budete neustále poslouchat ty stejné věty kolemjdoucích, kteří nemají žádný denní cyklus, jenž by vytvářel alespoň malou iluzi živého prostředí (a ani se tu nestřídá den s nocí). Tvůrci vás navíc velice často nutí k tomu, abyste se vraceli do již prozkoumaných lokací, což díky únavně pomalému pohybu vaší postavy dokáže v druhé polovině hry neskutečně otrávit. K ruce sice máte k dispozici svého věrného oře, jeho používání je ale bohužel velice neintuitivní, přičemž designérské rozhodnutí toho, že na něm nelze jezdit v poklusu ve městech, považuji za velice nešťastné.

Útok vždy s rozvahou

Každopádně během vašeho bloumání zdejším královstvím za několik momentů chtě nechtě narazíte na skupinku nepřátel, s níž se budete muset pustit do křížku. V tu chvíli se z pohledu třetí osoby přesuneme kamerou nahoru a před námi se rozprostře bitevním pole složené z hexových políček (arény jsou zasazené přímo na mapu, což nabízí možnosti pro taktizování a hledání nejlepší startovní pozice) a na vás bude čekat tahový souboj, tedy jednoznačně nejzábavnější a nejlepší část hry. V těchto soubojích se utká vaše armáda, složená z pěti čet různých jednotek (případně ještě nějakých posil), proti armádě nepřátelské, které navíc může velet nějaká důležitá postava. Potyčka následně probíhá v poměrně klasickém duchu, kdy jednotky mají body pro pohyb i akci, přičemž k tomu lze využívat různých aktivních schopností. Kromě toho svou roli také sehrají různé pasivní bonusy, terén či kouzla hrdinů.

Souboje fungují jako hnací motor.

A ačkoliv zde autoři nedělají nic moc jinak než konkurence, tak je to jednoduše pořád velice chytlavá zábava, která bude fungovat jako největší hnací motor. Každý souboj navíc funguje jako svůj vlastní samostatný puzzle. To znamená, že často budete zkoušet různé taktiky a nejednou u toho selžete, což přináší příjemnou výzvu (i když by se slušelo ještě trochu zapracovat na vybalancovanosti). Ve hře je sice občas nutno tzv. grindovat (peníze jsou vše), avšak pokud budete s rozvahou plnit postupně i vedlejší úkoly, tak byste až na pár výjimek neměli mít žádný větší problém. Celé situaci také pomáhá i poměrně bohatá nabídka různých jednotek, které jsou rozděleny do jednoho ze čtyř vyznání (Řád, Moc, Moudrost a Anarchie), kdy míchání bojovníků různých vyznání ovlivní morálku, což zase ovlivňuje šanci na dodatečný tah, tudíž je třeba si dobře rozmyslet skladbu vašich svěřenců (nebo investovat body do speciálních vlastností).

Zase nám chtějí zničit říši

S těmito vyznáními jsou posléze spojeny i volby, které uděláte během jednotlivých úkolů. Čím více bodů budete mít v jednotlivém přesvědčení, tak tím více dovedností z něho můžete získat. Tyto volby jsou většinou binární, kdy některé z nich pouze ovlivní morálku vaší postavy, zatímco další mají vliv i přímo na hlavní příběh (změny se točí hlavně kolem toho, za koho chcete kopat). Po získání velkého počtu bodů v jednom vyznání se posléze může stát, že postava odmítne druhé řešení úkolu, jelikož je proti jeho přesvědčení. Systém to je možná transparentní a jednoduchý, ale určitě lepší než nic. Navíc zaručuje i poměrně příjemnou dávku znovuhratelnosti (stejně jako výběr hrdiny).

Volby a rozdílní hrdinové zajišťují příjemnou dávku znovuhratelnosti.

Žel, většina voleb vám bude spíše jedno, jelikož zdejší příběh je vyloženě generickou fantasy báchorkou, které chybí v podstatě jakákoliv gradace a výpravnost. Celou hru budete mít pocit, že ve skutečnosti o nic moc nejde a jede se tak trochu na volnoběh, kdy navíc většina vedlejších úkolů vypráví zajímavější osobní příběhy než linie hlavní. Ostatně na volnoběh se jede i u dabingu postav, které většinu času působí nesmírně otráveně, přičemž doručují nesmyslně poslepované a nechtěně vtipné dialogy, jenž u vás nejednou vyvolají úder rukou do čela. O "konci" pak raději ani nemluvím. A příliš sympatií si nezískají ani zdejší hlavní hrdinové. Zatímco čarodějnice Katharine je až moc velká kr*va (omlouvám se, ale diplomatičtěji to říct nelze), tak paladinka Elisa vás spolehlivě ubije jejím přehnaným „správňáctvím“ a naivitou. Jediný mužský hrdina, Aivar, pak sice oplývá dabingem Douga Cocklea, tedy anglickým hlasem Geralta, avšak pro jistotu neprojevuje emoce žádné a celou dobu je otráven (tedy vlastně trochu ve stylu Geralta, avšak bez náznaku nějaké osobnosti).

Zmatečné a toporné

Pochválit příliš nemohu ani uživatelské rozhraní, s nimž jsem měl problém už v preview verzi. To dokáže být opravdu těžkotonážní a prohrabávat se zdejším seznamem úkolů či inventářem vám nějaký ten čas zabere. Z celé jeho podoby je navíc opravdu cítit zaměření na ovládání s gamepadem, který rozhodně doporučuji využít. Toporností se kromě jiného také vyznačují zdejší animace, lipsync či téměř neexistující mimika.

Uživatelské rozhraní je těžkotonážní.

Hru jsem primárně odehrál na PlayStationu 5, na němž díky zpětné kompatibilitě lze hrát verzi pro PlayStation 4, avšak žádné výraznější bonusy z většího výkonu jsem nezaznamenal. To znamená, že tato verze nabízí nepříliš ostrý vizuál při 30 FPS, jejichž stabilita někdy drhne. Jestli tedy máte možnost, tak z tohoto pohledu rozhodně doporučuji PC verzi, případně počkat na nějaký next-gen upgrade. Zapomenout nesmíme ani na českou lokalizaci v podobě titulků, kdy jsem rád, že se povedlo vymýtit většinu vyložených nesmyslů z preview verze. Stále se občas najde nějaký ten nešvar či nepřesnost, ale nezaznamenal jsem nic, co by vyloženě trhalo žíly.

Eurojank jak vyšitý

Jak už jste tedy asi z textu pochopili, tak King’s Bounty II vám v podstatě na každém kroku bude připomínat, že patří do kategorie tzv. eurojank her. RPG část hry působí poněkud neobratně, svět je na oko sice hezky barevný, avšak poněkud statický, a příběh nabízí obyčejnou výpravu s občas vyloženě stupidními dialogy. Můžeme tak děkovat bohu za povedené potyčky, které fungují jako hnací motor a zdroj té největší zábavy ze hry. Jestliže je ale tato série pro vás srdeční záležitostí, tak vám pravděpodobně neublíží, když existenci tohoto dílu budete ignorovat.

Verdikt

Typický zástupce tzv. eurojank her, jenž měl nejspíše daleko větší ambice, než jaké mohli autoři naplnit. Díky chytlavým soubojům a relativně nekompromisní obtížnosti se sice nejspíše nudit nebudete, avšak RPG část hry zanechá hořkou pachuť. Pokud ale patříte k vyloženým fanouškům série, tak se hře vyhněte a raději si dejte některý ze starších dílů.