Recenze Last Train Home – náročná cesta legionářů

Když jsem na začátku června seděl v brněnském kině Art a na novinářské předpremiéře sledoval první trailer na real-time strategii Last Train Home, nemohl jsem skrýt své nadšení. Osud československých legionářů v Rusku během občanské války je, minimálně pro mě, jedno z nejzajímavějších témat našich dějin, a přesto je značně přehlížené. Proto jsem neskutečně rád, že se ho stále relativně nově vzniklé studio Ashborne Games ujalo a přineslo titul, který celou pouť přes transsibiřskou magistrálu podává v podobě videohry.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 28. 11. 2023
• Vývojář: Ashborne Games
• Vydavatel: THQ Nordic
• Žánr: RTS, survival
• Česká lokalizace: Ano (dabing a titulky)
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 20 GB
• Herní doba: ~30 hodin
• Cena: 999 Kč (Steam)

Hráno na sestavě:

• Procesor: Intel Core i5-13600K
• RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s
• Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080
• Úložiště: Solidigm P44 Pro (1TB NVMe PCIe 4.0 SSD)

Uprostřed cizí války

Nemůžu začít jinde než u samotného zasazení a příběhu. Last Train Home kombinuje reálné události s fiktivními vojáky a jejich osudy. Ocitáme se v Rusku v období občanské války, kdy proti sobě stojí bolševici se svou Rudou armádou a názorově poněkud nesourodé Bílé hnutí, mezi něž patřili jak republikáni, tak monarchisté, kteří si přáli návrat cara. Na území se v té době ale nacházely také desítky tisíc československých legionářů, kteří zde původně měli pomoct v boji na východní frontě proti centrálním mocnostem.

Jenže po říjnovém převratu bolševiků Rusko vyjednalo mír a legionáři se ocitli sami na cizím území, kde už neměli co dělat, museli se proto vrátit domů. Cesta na západ však byla kvůli centrálním mocnostem nemožná, a tak zbývalo jediné – legie musely absolvovat v podstatě cestu kolem světa. Nejprve vlakem přes celou transsibiřskou magistrálu do Vladivostoku, kde se měli nalodit a plout do Evropy. Nejdelší železnici světa se legionářům dlouhou dobu dařilo držet a sehráli v občanské válce důležitou roli. Last Train Home sleduje osudy vojáků „posledního vlaku“, který do Vladivostoku vyráží.

Strastiplná cesta domů

Historickou stránku musím velmi pochválit a je vidět, že si na ní vývojáři dali záležet. Nikdo zde není vykreslen jako bezchybný a hra poukazuje na krutost Rudé i Bílé armády, ale celkově války jako takové a vůbec moralitu zabíjení. Pokud vás navíc zajímá příběhové pozadí, postupně se vám odemykají záznamy v encyklopedii, kde se dočtete zajímavé informace.

Samotný příběh je pak velmi silný a v mnoha momentech emotivní, hlavně má ale hned několik rovin. Ať už jde o samotné přežívání, vztah s vaším poradcem kapitánem Langerem, který vám zpočátku moc nedůvěřuje, vztahy s jednotlivými aktéry občanské války či (ne)poslouchání rozkazů prozatímní vlády ČSR. Po cestě na vás čeká spousta událostí a menších příběhů, které tvoří jeden fungující celek, jenž je díky tomu tak poutavý.

Dalším důvodem, proč je však příběh natolik silný, je samozřejmě dabing. Nejenomže Last Train Home nabízí český dabing, ale kombinuje ho také se slovenštinou a ruštinou, aby byla hra co nejvěrnější. Ať už je řeč o Karlu Dobrém v roli poradce Langera, tak i samotných legionářích, nepřátelských vojácích či civilistech, herecké výkony jsou skvělé a dotváří už tak silnou atmosféru. Texty jsou samozřejmě také přeloženy do češtiny (původně byly psány v angličtině), o skvělou lokalizaci se postaral známý překladatel Filip Ženíšek.

Plnou parou vpřed!

Asi je ale čas se konečně přesunout k hratelnosti. Last Train Home je strategie s dvěma hlavními součástmi: real-time bojem a putováním ve vlaku. Jde o kombinaci survivalu a strategie, která může v lecčem připomínat Frostpunk a myslím, že srovnání je docela na místě. Upřímně mě překvapilo, jak propracovaná část ve vlaku je, nejde jen o nějaký výplněk mezi misemi, to vůbec ne, strávíte tady opravdu hodně času.

Máte samotnou lokomotivu, různé vagony (zdravotnický, dělostřelecký, vagon pro vojáky…), které můžete vylepšovat či v případě potřeby opravovat. Na důležité pozice pak musíte přiřadit legionáře (ideálně na denní i noční směnu), aby vše fungovalo, jak má. Hlavně se však musíte starat o to, aby vám nedošly suroviny, které můžete získat jednak na misích, ale také při vyslání čety například do lesa či k jezeru. A můžu vás ujistit, že minimálně z počátku budete mít surovin nedostatek a jejich správné využití a šetření bude naprosto klíčové. To je ale jenom dobře, neboť je to pořádná výzva a hra vám nedá nic zadarmo. Ať už jde o palivo, jídlo, látku či dřevo, všechny suroviny pro vás budou nedostatkovým zbožím (tedy alespoň po většinu hry, v posledních hodinách jsem měl podle mě surovin až příliš), ale nejdůležitější jsou samozřejmě první dvě: potrava, aby vůbec vojáci přežili, a nezbytné palivo pro pohon lokomotivy.

Zůstat v pohybu je určitá záruka „bezpečí“, neboť čím déle stojíte na místě, tím větší je šance, že vás spatří a přepadne Rudá armáda. Později se do hry dostane také klesající teplota, které musíte přizpůsobit podmínky pro žití, ale také výpravy ven. Faktem zkrátka je, že správa vlaku je extrémně propracovaná a vlastně jsem si ji z celé hry užil asi zdaleka nejvíc. Zvlášť když na vás po cestě čekají již zmíněné menší příběhy a náhodné události, které mohou cestu trochu zkomplikovat, nebo vám někdo naopak pomůže.

Vojáci s životním příběhem

A to jsem ještě nezmínil to úplně nejlepší, samotné legionáře. Každý z nich je unikátní, má své příběhové pozadí, které si můžete přečíst, a specifické vlastnosti. Některé jsou pozitivní a pomohou vám například při sběru surovin, některé naopak negativní a mohou způsobit vojákovo zranění. Kromě toho pak mají vojáci svůj vlastní názor na politické dění, někteří jsou tak monarchisti, jiní komunisti (byť proti bolševikům), pro další je zase důležitá víra. Od toho se mohou trochu jinak odvíjet dialogy, případně z toho plynou specifické akce.

Hra vás ale hlavně velmi chytře nutí využívat prakticky všechny legionáře, které máte k dispozici, rozhodně se vám nestane, že byste nasazovali tu samou skupinku pořád dokola. Některé musíte mít v lokomotivě pro její ovládání a ti, které vyšlete na sběr surovin či bojovou misi, si budou muset odpočinout, případně se uzdravit po zranění.

Předností Last Train Home navíc je, že díky podstatě oné náročné cesty domů v posledním vlaku, při níž postupně potkáváte vlastní druhy, kteří mohou mít osudovou volbu přidat se k vám a vrátit se k rodinám, či zůstat a pomáhat místním, si dokážete ke každému vojákovi vybudovat velmi silný vztah. Jsou to totiž lidé, již se ocitli uprostřed války, kterou nechtějí bojovat. Bojují pouze o šanci na přežití a návrat domů. Pokud už vám tedy nějaký voják zemře, tak to rozhodně pocítíte, a to nejenom herně.

Rozmanité mise

Vojáci mají svou třídu (a to jak v boji, tak ve vlaku), přičemž každý jich může mít hned několik, což se rozhodně hodí. A když už jsme konečně u rolí, asi je čas se podívat na samotné mise a bojový systém. V zásadě asi nečekejte nic překvapivého, pokud už jste nějakou podobnou RTS hráli. Klíčové je především využití krytí či flankování nepřátel. Samozřejmě každá třída má unikátní schopnosti: medik může léčit, střelec má výpad s bajonetem, granátník logicky granát (který je naštěstí výrazně slabší než v demu z Game Accessu, kde byl až příliš silný) a kulometčík extrémně důležitý kulomet, jenž je dle mého názoru nejlepší zbraní ve hře. Ale i přestože si najdete své favority, stále jsou boje velmi vyvážené.

Samotná hratelnost je tedy v rámci žánru v podstatě standardní, ale Last Train Home vás možná překvapí v rozmanitosti misí. Jednou budete útočit, jindy zase bránit, někdy se budete muset plížit a zabíjet potichu (ano, ve hře je i stealth, který je možno uplatnit prakticky kdykoli). Do bitev pak promlouvají jak nepřátelští Rudí, tak Bílá armáda, která může být vaším spojencem, ale rozhodně to nebude jednoduché. Mise navíc nemají pouze hlavní cíle, ale také různé vedlejší, ať už jde o pomoc místním či zničení zásob nepřítele. Nikdy jsem neměl pocit, že bych hrál tu samou misi znova, ani vzdáleně, a to i přesto, že jich během hry projdete několik desítek.

Bugy a nedostatky

Na druhou stranu boj není bez chyb. Občas mi způsobovaly nepříjemnosti různé bugy, kdy se voják zasekl v objektu a musel jsem ho „ručně“ dostat pryč, nepřátelé se na hlídce chvílemi hýbou nepřirozeně a v podstatě bruslí. Někdy se mi nepovedlo jít do krytí a legionáři nedělali to, co jsem po nich chtěl, bylo potřeba několik kliknutí. A celkově můžete mít poněkud problém, když chcete naráz pohnout s větší skupinkou vojáků, větší přestřelky jsou dost chaotické a občas si nemusíte všimnout, že jeden z vojáků pomalu umírá. Narazil jsem také na nemožnost hlášení při průzkumu oblasti (takže nezískáte žádné suroviny) či třeba fakt, že vojáky, kteří mi během misí zemřeli, hra najednou ke konci začala vnímat jako živé (což bylo, nutno říct, docela děsivé). Někdy jde tedy o menší věci, jindy je to trochu horší a bugy mohou narušit hratelnost. Můžu jen doufat, že se většinu povede opravit co nejrychleji, třeba už na vydání.

To mě každopádně přivádí k dalšímu bodu a asi jednomu z hlavních nedostatků – ne úplně chytře udělaný manuální save. Celou hru jsem měl za to, že ji musíte odehrát v podstatě na ironman režim a jinou možnost nemáte, neboť hra se ukládá pouze automaticky při jízdě vlakem (na začátku dne), před každou misí a případně při vypnutí. Až po dohrání jsem přišel na to, že hra vám umožní jednotlivé pozice načíst, jen je zkrátka ukládání extrémně nepraktické. Abyste hru uložili, musíte odejít do hlavního menu (nebo hru vypnout), což se vám uprostřed mise asi nebude chtít dělat. Jednou se mi například stala dost bizarní situace, kdy jsem chtěl jednoho vojáka vyléčit pomocí medika, jenže jsem měl omylem nakliknutého granátníka, který tak hodil granát na všechny moje vojáky a ti umřeli… Misi jsem musel celou restartovat, což naštěstí možné je, ale můžete ztratit i několik desítek minut postupu, neboť mise bývají poměrně dlouhé.

Po pádu embarga jsem zjistil, že quicksave skutečně k dispozici je, na klávese F5 (což jsem bohužel ani nezkusil), takže by to nakonec neměl být problém. Pořád nicméně nerozumím tomu, proč hra nemá možnost klasického uložení v menu (bez odchodu do hlavního menu či úplného vypnutí).

Nádherný audiovizuál

Po troše negativních aspektů bych každopádně opět zmínil nějaké ty pozitivní. Jednak je to naprosto skvělý sound design. Ať už jde o zvuky lokomotivy či třeba zbraní, všechno je udělané velmi realisticky a dobře se to poslouchá. Ale nejde jenom o zvuky, velkou součástí je parádní soundtrack, jehož melodie mi opravdu utkvěly v paměti, a to jak klidnější skladby při jízdě vlakem, tak ty údernější v bojových misích, které dokážou ještě vylepšit už tak skvělou atmosféru.

Velkou roli v tom hraje také vizuál. Vypíchnout musím především nádherné artworky, které doprovází načítací obrazovky či všemožné události během hry, ale také znázorňují jednotlivé legionáře. I samotná grafika je však velmi pěkná, i když třeba modely vojáků nejsou nějak detailní. Zato prostředí ano a například koukat na váš vlak, jak projíždí krajinou, je ve spojení s hudbou a zvuky jedinečný zážitek. Jenom škoda, že to vše docela často kazí doskakování textur a objektů, což působí poměrně rušivě.

Co se týče optimalizace, neměl jsem žádný problém, pochválit musím i nepříliš dlouhé načítací časy. Hrál jsem ve 4K s DLSS Quality (upscale ze 1440p) na maximální detaily a snímková frekvence se držela na stabilní hodnotě 60. Nutno ale říct, že od stroje s RTX 4080 by se to asi dalo očekávat a nedokážu posoudit, zda by hra neběžela špatně v případě slabších komponent.

Za republiku!

Celkově vzato můžu říct, že Last Train Home nejenom splnila moje vysoká očekávání, ale v mnohém je hra i výrazně předčila. Jde o fantastické zpracování známé, ale dosud velmi nevyužité historické látky. To by samozřejmě nestačilo, ale zároveň jde i o výbornou hru, ať už z hlediska gameplaye, vizuálu, audia či neméně důležitého příběhu. Myslím, že tohle je jedna z těch strategií (a zde je opět na místě srovnání s Frostpunkem), jež je natolik povedená a unikátní, že by mohla oslavit i hráče, kteří tento žánr zrovna nevyhledávají. Napínavou cestu legionářů si totiž nebudete chtít nechat ujít.