Rodina nade vše.

Reklama

Minulý týden 2K oznámilo, že se můžeme těšit na plnohodnotný remake jedné z největších českých herních klasik – Mafie. První díl ale není sám. Předchází ho remastery druhého a třetího dílu, které by mohly nedočkavým hráčům pomoci ukrátit čekání.

Platforma: PC (recenzováno), PS4, X1

Datum vydání: 19. 5. 2020

Výrobce: 2K Czech, remasterováno D3T

Vydavatel: 2K

Žánr: akční adventura

Česká lokalizace: ano

Multiplayer: ne

Dat ke stažení: 45 GB (PC)

Herní doba: 20+ hodin

Přístupnost: 18+

Prodejní verze: digitální (Steam)

Cena: 830 Kč (Steam), 1.799 Kč (Xzone, jako součást trilogie)

Omlazení pro každého

Mafia II se tedy vrací v definitivní edici, která kromě základní hry obsahuje i trojici DLC. To vše nabízí za stejnou cenu, jakou měla samotná Mafia II bez DLC před vydáním remasteru. Jako velice vstřícný krok považuji prohlášení, že by remaster měli obdržet všichni stávající majitelé Mafia II zdarma.

Remaster samotný, o který se postarali D3T, se pak točí samozřejmě kolem grafického vylepšení. K dispozici je sbírka grafických nastavení, která se pochopitelně nemůže úplně rovnat s řadou současných titulů, ale jejich přítomnost přesto potěší.

Kromě zcela zjevných záležitostí jako jsou textury ve vyšším rozlišení (já hrála na rozlišení 3400x1440 a nenarazila jsem na žádný problém) bych ráda zmínila kvalitu lidských obličejů, která je oproti původnímu vydání opravdu někde jinde. Ty tam jsou vyžehlené a tak trochu gumové tváře. Větší detaily kromě věrohodnosti výrazně vylepšily schopnost postav vykazovat nějaké emoce, což je u tak těžce příběhově laděné hry vždycky plus.

Ty tam jsou vyžehlené a tak trochu gumové tváře.

Přiznám se, že mě remaster několikrát překvapil, jak dobře vypadá. Jistě, s řadou nových her se to srovnat nedá, to by nicméně nebylo ani fér. Když jedete ve svém kupé přes majestátní most při západu slunce, dokáže Mafia II vyčarovat opravdu pěkné momenty. Stejně tak noc po dešti spolu s dobovými auty i rádiem hře vdechne život, a vy si skutečně připadáte jako v gangsterce.

Vítej do rodiny

Mafia II trochu klame tělem, když hráče vhodí do precizně vyvedeného otevřeného města se spoustou detailů. Člověk tak nějak očekává, že tady pravděpodobně stráví spoustu hodin plněním nejrůznějších úkolů a objevováním různých aktivit, po vzoru her typu GTA.

Opak je ale pravdou, Mafia II je lineární příběhovou hrou, která vám sice umožní si vybrat, jakou trasou ke svému cíli dojedete, ale tam svoboda končí. Zda to je nebo není dost, záleží čistě na vašich očekáváních, ale je třeba říct, že z příběhového hlediska není moc co vytýkat.

Z příběhového hlediska není moc co vytýkat.

Začátek je pozvolnější, některé mise (třeba ježdění po městě s náklaďákem a prodej cigaret) nejsou zrovna etalonem zábavnosti, ale všechno je součástí vyprávění. To se děje z velké části skrze filmečky, kterých Mafia II nemá málo. Právě v nich také vynikají kvality remasteru, protože obsahují hodně detailních záběrů na tváře. Mafiánské GTA ze 40. a 50. let tedy nedostanete, ale solidně napsaný příběh, ve kterém si zvlášť fanoušci Kmotra přijdou na své, určitě ano.

Tommy gun? Raději gamepad.

Přes polovinu hry jsem odehrála s klávesnicí a myší, ale Mafia II se podstatně lépe ovládá na gamepadu. Ten bych doporučila zvlášť kvůli řízení aut, které tvoří poměrně velkou část hry. Nejednou budete potřebovat někoho pronásledovat, nebo se naopak chovat nenápadně. Kromě toho, že vám gamepad dost usnadní práci, tak s ním vynikne ve skutečnosti dost solidní jízdní model, který je trochu jiný pro každý typ vozidla, a dokonce do jisté míry respektuje i jízdní podmínky jako je déšť nebo náledí. Na klávesnici se nevyhnutelně budete prát s tuhým a nepřesným zatáčením i absencí postupného brždění nebo přidávání plynu.

Jak si hra na gamepadu poradila s přestřelkami? Překvapivě snadno. Hrála jsem na střední, tedy doporučenou obtížnost, a neměla jsem v daných pasážích větší problémy. I těch několik smrtí bylo způsobeno spíše nezvykem na systém krytí než samotnou střelbou.

Jak si hra na gamepadu poradila s přestřelkami? Překvapivě snadno.

V dobových recenzích bylo právě krytí hojně chváleno. Stále se jedná o funkční prvek, i když třeba nutnost zmáčknout dedikovanou klávesu/tlačítko nejen k využití, ale i k opuštění krytu mě trochu vytrhávala z napětí. Nejde o nic, co by se hře nedalo odpustit, ale kromě zvyku je to jedna z věcí, které vám budou připomínat, že se jedná o deset let starý titul.

Příjemné bonusy

Definitivní edice zahrnuje všechna tři vydaná DLC, tedy dva arkádově laděné přídavky Zrada Jimmyho a Jimmyho vendeta, o nájemném „pomocníkovi“ , a jedno příběhové, ve kterém zjistíme, co dělal Joe, zatímco byl Vito indisponován. Zvláště příběhové DLC stojí za pozornost, a úvodní stealth mise byla zábavná a dobře navržená. Skoro to ovšem vypadá, že DLC vznikla na popud kritiky základní hry, která nezřídka zmiňovala absenci vedlejších misí, a prázdnost otevřeného světa. Pokud tedy toužíte dělat více špinavé práce pro mafii, jsou DLC přesně pro vás. Dokonce je můžete hrát i zcela nezávisle na hlavní hře, i když tedy Joeova dobrodružství určitě před dohráním nezapínejte.

Zvláště příběhové DLC stojí za pozornost, a úvodní stealth mise byla zábavná a dobře navržená.

Všechny tři přídavky se dají dohrát za pár hodin, ale dohromady bez problému zdvojnásobí celkovou délku hry, pokud by vám 10-12 hodin dlouhý hlavní příběh přišel málo.

Nemůžu také opomenout českou lokalizaci. Stejně jako první díl, i dvojka má český dabing. Pokud angličtinou opravdu nevládnete, tak samozřejmě není o čem, lokalizace svou práci odvede. Zároveň je ale třeba zmínit, že dialogy občas působí hodně „čteným“ dojmem, a překlad, snad vinou nezkušenosti tehdejších překladatelů, je mnohdy šroubovaný a otrocky převádí anglické idiomy a fráze do češtiny bez většího citu pro jazyk.

Nabídka, která se neodmítá

Mafia II se v době svého vydání dočkala vřelého přijetí, a ani dnes, o deset let později, není těžké chválu chápat. Přesto se na hře samozřejmě podepsal zub času, který remaster trochu zahladil, úplně vymazat ho ovšem nedokáže. Zvlášť ovládání klávesnicí a myší by si zasloužilo trochu péče.

Příběh za zahrání určitě stojí, i když místy plyne zvolna, náplň jednotlivých misí je dostatečně různorodá, a spolu s dobře napsanými postavami dokáže vtáhnout do děje. Přijde mi jen trochu škoda, že celé velké, otevřené a překvapivými detaily naplněné město zůstává v hlavní hře jen němou kulisou ve stínu lineárnosti.

Příběh za zahrání určitě stojí, i když místy plyne zvolna

Pokud jste ale natěšení na remake prvního dílu a chcete si ukrátit čekání, nebo jste (třeba jako já), u první Mafie skončili, a dvojku nikdy nehráli, tak definitivní edici klidně šanci dejte. Atmosférou se jí vyrovná snad jen L. A. Noire, což ovšem nezafunguje, pokud chcete stát na té špatné straně zákona.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.

Hru si můžete objednat pohromadě se zbytkem trilogie v Xzone.

Verdikt

Po deseti letech se druhý díl české herní klasiky vrací v remasterované podobě a s kolekcí obsahující všechna tři vydaná DLC. Pokud vás druhá Mafie ve své době minula, ale svět mafiánských rodin v Americe 40. a 50. let je vaše parketa, nebojte se po Mafia II: Definitive Edition sáhnout. Není nejdelší, není bez chyb, ale stále má co říci.