Povedené RPG s Mariem, z něhož se ale dalo vytěžit víc.
Měsíce plynou, a přestože se už oznámení nové konzole od Nintenda zdálo být na spadnutí, pořád o ní oficiálně nic nevíme. Zato se japonská společnost stále činí na poli her pro Switch, a tou poslední velkou pro letošní rok je Mario & Luigi: Brothership, po delší době nový díl z této série RPG. Původně ji mělo na starosti studio AlphaDream, které ale v roce 2019 zkrachovalo. Pro novinku tak Nintendo navázalo zajímavou spolupráci se studiem Acquire, jež stojí za hitem Octopath Traveler a jeho pokračováním. Povedl se ale japonským vývojářům i nový příběh bratrů instalatérů?
- Platforma: Nintendo Switch
- Datum vydání: 7. 11. 2024
- Vývojář: Acquire, Nintendo
- Vydavatel: Nintendo
- Žánr: RPG s tahovými souboji
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Velikost souborů: 10 GB
- Herní doba: ~35 hodin
- Cena: 1 349 Kč (Alza)
Příběh nepřekvapí
Ačkoli ústřední dvojice je jasná, zasazení je tentokrát poměrně unikátní. Místo Houbového království se Mario a Luigi dostali do země zvané Concordia. Kdysi propojeném území plném různorodých vesnic a měst, které se ale ze záhadných důvodů rozpojilo na malé ostrůvky a uvěznilo tak veškeré obyvatele. Náš úkol je tedy jasný, pomoct znovu Concordii spojit a následně se úspěšně vrátit do domoviny.
Jak už u Nintenda bývá zvykem, z hlediska příběhu nečekejte nic převratného. Tady mi to ale přišla obzvlášť velká škoda vzhledem k herní době a množství postav, které se ve hře objeví. Je to jen pár měsíců, co nám Nintendo přineslo remake 20 let starého RPG Paper Mario: The Thousand-Year Door, které v některých tématech dokázalo zajít až překvapivě hluboko. Mario & Luigi jen klouže po povrchu a kvůli stereotypním postavám, ke kterým si nedokážete vybudovat silnější vztah, trpí i celý příběh s poměrně banální strukturou a bez větších zvratů.
Je tu ale jedna výjimka, a to je dvojice protagonistů. Už název hry napovídá, že bratrství zde bude hrát ústřední roli, a to se potvrdilo. Jestli něco Brothership dokáže skvěle vykreslit, tak je to právě vztah Maria a Luigiho a jejich vzájemná spolupráce, na níž je hra postavená. Vše je přitom vykresleno jen skrz pohyby a italskou hatmatilku, která ale zní naprosto skvěle a ve výsledku výrazně pozvedává jinak průměrné dialogy.
Audiovizuál opět nezklamal
Kde musím bezmezně chválit, je ale výtvarná stránka. Přestože jsem měl z oznamovacího traileru ohledně zvolené stylizace rozporuplné pocity, během samotného hraní jsem si na ni velmi rychle zvykl a hodně se mi zalíbila. K pestrému zasazení se perfektně hodí, vývojáři tak dokázali zachytit tropické ostrovy, menší vesnice, velká města či třeba mrznoucí hory.
Různorodost lokací je zde opravdu velká, tvůrci se ale také docela vyřádili na designu postav a monster, které tak trochu vynahrazují jejich charakterizaci. Vše navíc doplňují plynulé, propracované animace a občas až překvapivě hektické cutscény.
Co by to bylo za hru od Nintenda, aby chyběl kvalitní soundtrack. I hudba se v Brothership mimořádně povedla, a byť možná není natolik rozmanitá, jako v již zmíněném Paper Mariovi, jednotlivé skladby jsou extrémně chytlavé a pouštím si je do pozadí i při psaní této recenze.
Pestrá hratelnost…
Mario & Luigi nicméně stojí hlavně na hratelnosti, a ta má rozhodně své silné a slabé stránky. Celková struktura je docela zajímavá, protože z hlavního ostrova, jenž zároveň funguje jako loď, se postupně vydáváte na průzkum větších i menších ostrovů. A přestože cíl je vždycky stejný – najít maják a znovu ostrov propojit – jak se k němu dostanete, se ostrov od ostrova velmi liší. Kromě těch klasičtějších pojetí tak na vás čeká třeba průchod bludištěm, návštěva velkého korporátu nebo třeba vyšetřování krádeže.
Hratelnost tak dokáže být velmi pestrá, a to hlavně při spolupráci Maria a Luigiho, jejichž speciální schopnosti se dají používat několika různými způsoby. K postupu vpřed budete muset občas vyřešit menší i větší hádanky, které dokážou být i náročnější, než by člověk čekal. Nechybí ani stealth pasáže či vtipné minihry, jako třeba tančení do rytmu.
Také souboje dokážou být velmi zábavné. Mario & Luigi spojuje klasický tahový systém s interaktivními prvky v podobě QTE, podobně jako Paper Mario, a funguje to velmi dobře. Souboje jsou díky tomu taktické, ale stále dokážou být dostatečně dynamické. I když zrovna nejste na tahu, je důležité být ve střehu a být připraven se bránit, či udělat protiútok. A to obzvlášť při soubojích s bossy, které dokážou být až překvapivě dlouhé a poměrně náročné. Většina klasických soubojů je přitom naopak až příliš jednoduchá, a to je docela škoda.
…která ale má své nedostatky
Přišlo mi, že pokud se soubojům vyloženě nevyhýbáte, dokážete nepřátele rychle přelevelovat a ze zábavných, taktických bitev tak občas byly spíš otravné zádrhely na cestě za cílem. Samotný soubojový systém je přitom až překvapivě komplexní, kromě klasických a speciálních útoků nabízí zajímavý systém elektrických zásuvek a konektorů, které vám dokážou dočasně zesílit útoky, přidat na obraně či jinak pomoct v boji. Počet použití je ale omezený a následně se musí konektor nabít, čímž vás hra nutí s bonusy a jejich kombinacemi experimentovat.
Ani to ale bohužel nedokáže zabránit určité repetitivnosti, která vyplývá nejenom z nepřátel, kterých je sice designově spousta, ale některé typy se chovají hodně podobně, ale hlavně z toho, že hrajete po desítky hodin pouze za dvě postavy. V klasickém RPG už byste měli dávno pestrou partu a možnost ji různě obměňovat, což tady úplně chybí, a základní útoky, které budete používat nejčastěji, se tak docela ohrají.
Zase ten Unreal Engine
Zmínit musím ještě jednu nepříjemnost, a to je technická stránka, respektive optimalizace. Rozlišení je naprosto v pořádku, a dokonce ani množství aliasingu nebylo na poměry Nintenda nijak šílené, už od prvních momentů je ale zřejmé, že jde o titul běžící na UE4.
Že hra míří na 30 snímků za sekundu, by mi vůbec nevadilo, bohužel je ale nedrží stabilně a často jste svědky nepříjemných propadů a záseků. K tomu navíc musíte přičíst velmi dlouhé načítací časy, které nastávají až příliš často a vytrhávají vás ze zážitku.
Najdou se lepší
Celkově jsem si přitom Mario & Luigi: Brothership užil. Jde o zábavnou hru plnou zajímavých nápadů a pestrých lokací s parádním audiovizuálem a v základu zábavným soubojovým systémem. Z konceptu se nicméně dalo vytěžit víc a po určité době může hra působit repetitivně a natahovaně. Kdybych vám měl doporučit jedno letošní RPG s Mariem, Brothership to nebude. To ale samozřejmě neznamená, že jde o špatnou hru. Pokud vás z popisu zaujala, věřím, se ji i přes určité nedostatky užijete.
Verdikt
Mario & Luigi Brothership skvěle ukazuje sílu spolupráce a z hlediska hratelnosti přináší řadu zajímavých nápadů, to vše v líbivém audiovizuálním podání. Zpočátku zábavané souboje se však po čase stanou repetitivními a příběh není dostatečným hnacím motorem. Času stráveného hraním určitě litovat nebudete, ale jen za letošní rok na Switchi přistálo jiné, ve většině ohledů povedenější RPG s Mariem, které by bylo mým doporučením číslo jedna.
