Jak dopadl očekávaný remaster-remake původního NieRu?

Reklama

Původní NieR, který v roce 2010 zavítal na Západ a do Evropy, příliš velkého potlesku nesklidil. Titul sice obsahoval několik jedinečných a překvapivých nápadů, nicméně ty zůstaly ve stínu neohrabané hratelnosti a nepříliš pěkné grafiky z doby PlayStationu 3 a Xboxu 360. Pro upřesnění raději dodám, že v Japonsku vyšly dvě verze této hry. Ta pro PlayStation 3 nesla název NieR Replicant a prezentovala příběh mladšího protagonisty. Verze pro Xbox 360 byla známá pod jménem NieR Gestalt a hráč se zde ujal role otce.

Série NieR ale dostala druhou šanci a velmi dobře přijatá hra NieR: Automata si získala srdce mnoha hráčů. Vydavatelská společnost Square Enix by nepochybně úspěch Automaty ráda zopakovala, a tak přicházejí s hybridem mezi remasterem a remakem původního NieRu. Řeč je samozřejmě o NieR Replicant ver.1.22474487139 (přiznávám, ten název jsem si musel vyhledat).

Platforma: Xbox One (recenzováno), PlayStation 4, PC

Datum vydání: 23. 4. 2021

Výrobce: Toylogic (Japonsko)

Žánr: Akční RPG

Česká lokalizace: Ne

Herní doba: 20+ hodin

Přístupnost: 18+

Prodejní verze: krabicová i digitální

Cena: 1599 Kč (Xzone)

Opravdu pomalý začátek

Lidstvo se ocitá v troskách. Po světě se šíří smrtící choroba a vražedné příšery známé jako Stíny (Shades) pomalu vytlačují lidskou civilizaci. Vy se ujímáte role mladého chlapce, který si dá za slib zachránit svou nemocnou mladší sestru. Za doprovodu svých tří přátel se hrdina vydává vstříc hledání pravdy. Všichni dohromady tvoří poměrně zajímavé uskupení. Máme tu rebelku Kainé, která nechodí ke sprostým výrazům příliš daleko, magickou knihu Weisse, jež má vždycky co říct, a mladého, avšak mocného chlapce Emila.

Samotný úvod slouží jako seznámení se světem a s postavami. To samo o sobě problém není. Bohužel se tento úvod odehrává v rozmezí nudných 10-12 hodin, kdy v podstatě běháte z jedné části mapy do druhé a sbíráte předměty pro někoho z vesnice, přičemž skoro každou následující akci hlavní dějové linky musíte probrat s místní hlavou vaší vesnice. Obzvlášť otravné je, pokud musíte někoho následovat. Zatímco rychlost hlavního hrdiny by se dala lehce porovnat s rychlostí geparda, váš společník postupuje krajinou opravdu pomalu. Každé předběhnutí potom znamená okamžité zastavení a upozornění na to, že se má hráč držet vzadu a pouze následovat. Vedlejší úkoly jsou ve většině případů bohužel nezajímavé, a tak jsem většinu místních obyvatel navštěvoval pouze k prodání a nakupování předmětů.

Svět sice působí místy zajímavě a díky bledé paletě barev i pochmurně, ale jistým způsobem také prázdně. Ze začátku tak máte větší šanci narazit na stádo ovcí než nepřátelských stínů. Mapa je rozdělená na jednotlivé části a při přechodu mezi nimi čeká vždy načítací obrazovka. Nemalý počet těchto částí jsou přitom jenom koridory, v lepším případě ohraničené skálou či jinou zábranou, v tom horším případě neviditelnou zdí, která působí hloupě. Ano, nakonec narazíte i na nějaký ten boss fight, jenže ty jsou v úvodu natolik jednoduché, že pravděpodobně během těch prvních 10-12 hodin neumřete ani jednou.

Druhý dech

Ovšem potom, jakoby jste překročili nějakou magickou hranici a NieR získá úplně jiný nádech. Jak se choroba šíří dále světem, šíří se také stínová monstra. Příběh najednou získává víc a víc na důležitosti, přičemž si vaši pozornost udrží skvělými zvraty. Jak postupujete v příběhu, narážíte na stále početnější a obtížnější nepřátele. Z nudných soubojů, a to nejen během boss fightu, se najednou stane zběsilá akce, kdy se snažíte vyhnout enormnímu množství červených kulovitých projektilů, zanecháváte za sebou stříkance krve a rozsekáváte stínová monstra širokou škálou zbraní. To vše za doprovodu famózní hudby od skladatele Keiichi Okabe.

Soubojový systém, přenesený z NieR: Automata, je tedy rychlý, jednoduchý a zábavný. Kombinace útočných magických střel vašeho společníka, Weisse, spolu se zběsilým mácháním meče a občasných úhybů, dává hráči skutečně uspokojivý pocit. Tento uspokojivý pocit ovšem přestává ve chvíli, kdy během souboje například seberete nějaký předmět. V tom okamžiku se celý souboj zastaví, vyskočí na vás informační okénko a pro pokračování v řezničině ho musíte odkliknout. To je obzvláště deprimující, pokud se vám to stane během 10minutového souboje šestkrát.

Naopak musím opravdu pochválit práci s kamerou, díky které se do Replicantu promítají různé herní žánry, což hráči dodává pocit něčeho nového. V jednu chvíli hrajete third person RPG, poté se přesunete na 3D plošinovku a nakonec zavítáte izometrickým pohledem do podoby RPG ve stylu Diabla. Úsměvná je také jedna pasáž, která až nápadně připomíná první Resident Evil. A nakonec se hráč dostane i k textové adventuře. Těch bylo na můj vkus trochu příliš, ovšem pro správné pochopení příběhu bych doporučoval je nepřeskakovat.

Jeden konec nestačí

Ti z vás, kteří jste hráli NieR: Automata, určitě víte, o čem mluvím. Ano, i zde je pro správné pochopení příběhu nutné dohrát hru vícekrát, a to podle mě minimálně dvakrát. Celkově může Nier: Replicant nabídnout 5 konců. Další dohrání přidává chybějící střípky příběhu, a především vám ukáže druhý pohled na celý příběh. Ten tedy získá na úplnosti jen opakovaným dohráním, a to co se vám předtím zdálo očividné, se ve světle nového pohledu může nakonec jevit složitěji. Replicant vzbuzuje zajímavé filozofické otázky, nad kterými bude hráč ještě nějakou tu dobu přemýšlet. Zároveň se nebojí přijít s přímou myšlenkou a poukázat na to, že neexistuje vysloveně dobro a zlo, ale každý si hájí své vlastní zájmy.

Nicméně pokud s dalším rozehráním budete očekávat nějakou soubojovou výzvu, budete pravděpodobně zklamáni. Obtížnost nepřátel zůstává stejná, zatímco vaše úroveň je značně větší než při prvním hraní. Jinými slovy, zatímco při prvním hraní jste v boss fightu strávili 15 minut, při tom druhém ho zvládnete pokořit pod minutu. Pořád je zde ovšem možnost pomocí deníku ve svém domě zavítat do speciálních úrovní s vizuálem postaveným na původním NieRu, a ve zběsilé akci tak masakrovat hordy stínových monster. Ani zde ale nečekejte nic náročnějšího.

Verdikt

I přes některé nedostatky je NieR: Replicant povedenou záležitostí na pomezí remaster-remake. Replicant především exceluje dojemným příběhem, skvělou hudbou a zábavným soubojovým systémem. Hru si tak nepochybně užijí nejen fanoušci NieR: Autamata, ale také nováčci v sérii.