Druhé setkání bubnujícího boha s chodícími očíčky ve velkém formátu.
Slyšíte ten rytmus? Pata, pata, pata, pon! Pon, pon, pata, pon! To božský bubínek tluče do kroku malému, ale dost šikovnému a nebezpečnému kmenu fanatických Pataponů, roztodivných černočerných kouliček s jedním velkým okem a čupřinou nad ním, kteří jsou podobně jako Lemmingové ve svých hrách hlavními hrdiny své trilogie Patapon. Tyto ovládáním triviální, ale na ovládnutí náročné rytmické 2D strategie pochází z Japonska a již od začátku byly vytvořeny na míru konzoli PSP.
Díky svému stylovému pojetí s převládající tmavou paletou a k ní doplňujícími výraznými barvami ve 2D obrysové grafice mají všechny patapony pro hraní na cestách několik velkých výhod. Jednak se velmi jednoduše ovládají vesměs rytmickou kombinací kvarteta geometrických tlačítek a jednak šetří baterii svojí střídmou grafikou i nízkým vytížením procesoru malé konzolky.
- Platforma: PSP, PS4 (recenzována)
- Datum vydání: 6. 3. 2009 (PSP), 30. 1. 2020 (PS4)
- Výrobce: SIE Japan Studio (Japonsko)
- Žánr: rytmická strategie
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, až pro 4 (PSP), ne (PS4)
- Dat ke stažení: 0,3 GB (PSP),1,9 GB (PS4)
- Herní doba: ∅ 25 hodin
- Přístupnost: 7+
- Prodejní verze: digitální
- Cena: 219,- (PSP), 409,- (PS4) na PS Store
Pět domorodých výprav
První dobrodružství kmene Pataponů, jehož název je odvozen z japonských slov pro pochod (pata) a bubnování (pon), vyšlo na PSP už v roce 2008. O rok později příběhem volně navázalo druhé dějství Patapon 2 a také drobná herní odbočka do prohlížeče Patapon: Band Camp. Patapon 2: Art of War byla druhá flashová hříčka z roku 2009 a o dva roky později celou sérii zakončilo třetí PSP dobrodružství Patapon 3.
Nejlepší z trilogie je samozřejmě úvodní díl, protože ty dva následující jsou sice vždy delší, ale již nepřinesly nic tak zajímavého, jako první Patapon, který se zařadil mezi nejlepší kapesní rytmické hry své doby. Pokud ještě jako já máte PSP, stále si lze stáhnout demoverze všech tří titulů a také si je zakoupit. A pokud nemáte, jednička se v roce 2017 dočkala své obrazově vylepšené reinkarnace i na PS4, kde nyní na našem PlayStation Store stojí 409,-.
Cestu prvního dějství aktuálně následuje i Patapon 2, který si nově můžete v digitální verzi Patapon 2 Remaster pro PS4 za stejnou cenu také zakoupit. První Patapon se mezigeneračně takřka nezměnil, pouze mu v japonském studiu Sony upravili kabátek tak, aby vypadal k světu i ve 4K rozlišení. Naprosto to samé platí i o novém remasteru dvojky, který je svému kapesnímu originálu jednovaječným dvojčetem, protože se opět pouze upravila grafika do vysokého rozlišení až 4K. Jinak je hra z 99 % totožná jako její stará předloha, jež do dneška nijak nezestárla a na PSP se hraje stejně dobře jako před těmi jedenácti lety.
Jelikož na sebe všechny tři díly volně navazují, tak pro lepší prožití a pochopení vašich pataponů je dobré znát skutky z prvního dějství. Tudíž nováčkům do série doporučím nejdříve zahrání prvního Pataponu (jenž je navíc z řady nejpovedenější a s nejzajímavějšími úrovněmi, byť nejkratší) a až potom se vrhněte na tento díl druhý. Trilogie těží na poměry pojetím spíše jednodušší rytmiky kupodivu z velmi propracovaného světa s bohatými dějinami, na což si ostatně Japonci rádi potrpí.
Cesta na světa konec
Kompletní historie Pataponů by skoro dala na malou knížku, ale ve stručnosti osvětlím, že Pataponi jsou kmenem udatných a nepřemožitelných válečníků, kteří ve svém rozumu zcela závisí na bubnování jejich boha Všemohoucího (tím jste vy). Kmen se vydal na dalekou cestu na konec světa Earthend, v němž má být uschován velký poklad zvaný IT, což byl první kus života, který jejich bůh kdysi stvořil. Pataponi doufají, že jen na tomto konci svého putování naleznou svůj klid a očistu. Nicméně druhý nepřátelský kmen Zigotonů zase věří, že bájný poklad IT nesmí být nikým získán a tak proti Pataponům bojuje, aby jim v cestě zabránil.
Tolik ve stručnosti pataponský dějepis, který je takto zhruba podán v prvním díle, v němž se náš kmen střetává se Zigotony. Dvojka na konec prvního dílu přímo navazuje, když pokračuje v pouti na konec světa. Opět tu máme nikoli jen jeden, ale rovnou dva nepřátelské klany Akumaponů a Karmenů, které „našim” hází klacky (a oštěpy) pod tyčky, a navíc ke všemu musí pataponi ještě zachránit svoji princeznu. Příběh, podávaný vesměs textovými úryvky, je správně japonsky ujetý, ale k nevážnému, žvatlavému a veselému pojetí hry se skvěle hodí. Jakkoli se dvojka hraje vlastně úplně stejně jako předchůdce, celé putování obohacuje několika čerstvými prvky.
K dispozici máte kvarteto nových a silných kmenových hrdinů, na začátku vás hra seznámí se schopnostmi vašich bulv na tyčkách pomocí jinak pojatých výukových úrovní, drobností jsou noví bossové, jiná hudba a velmi praktičtí jsou divocí Komuponi, jakožto volně žijící NPC pataponi, kteří vám na cestě pomáhají jako staří známí. Největší novinkou u PSP originálu dvojky byl kooperativní multiplayer až pro 4 bohy přes propojené konzole, ten ale v novém vydání opravdu trestuhodně chybí!
O multiplayerové úrovně sice nepřijdete, protože ve hře zůstaly, jenže s živými spolubůžky hrát již nemůžete, pouze se k vám místo nich přifaří kolegové řízení umělou inteligencí. Což je sice stále hratelné, ale už to není vůbec taková zábava, jako když jste si navzájem počítali rytmus v opravdovém multiplayeru. Společného hraní je velká škoda, protože PS4 je na něj v pohodě připravena, a tak toto opomenutí (nebo lenost vývojářů, kteří se s ním nechtěli znovu patlat?) řadím jako největší chybu nové reinkarnace. Ta je navíc skoro třikrát dražší než současné cenovky bazarových PSP krabiček s Pataponem 2 a dvakrát dražší než PSP digitálka z PlayStation Store.
Malé na pohled, velké na hraní
I když to podle obrázků svádí k tomu si myslet, že jsou patapony malé a krátké hry, nemohli byste se více mýlit! Jednička je nejkratší, ale dobře na 20 hodin hraní, přičemž každý další díl je ještě výrazně delší. Dvojka mi zabrala skoro 25 hodin, a když budete vyzobávat všechno co se dá a plnit všechny vedlejší i nepovinné úkoly, snadno se v ní dostanete k nějakým 50 hodinám, což jsou na poměry cestovních titulů neskutečná čísla!
K tomu ve dvojce projdete 33 různých lokací a světů, do nichž je umístěno 37 hlavních misí, 11 vedlejších a další obří porce 45 volitelných úkolů, které nejsou pro dokončení hry nutné, ale pro 100% dohrání je nechat ladem nemůžete. Použitá grafika je u PSP originálu stále docela pohledná, rychlá a barevná, ale co si budeme povídat, na standardní PS4 je i v menším nativním FHD rozlišení 1080p daleko hezčí, krásně sytá a oku více lahodící. To je asi nejlepší věc na nové edici, protože ten rozdíl mezi velkou televizí a maličkým displejem PSP s mizerným kontrastem a nízkým jasem je doslova propastný. Na PSP hra běží v rozlišení 480 x 272 bodů.
U jakéhokoli Pataponu je velmi důležité také solidní nazvučení, protože Patapon je hra, která je naprosto závislá od zvukového prožitku. Dá rozum, že se staženou hlasitostí neuslyšíte hudební přednes, podle něhož tu rytmicky bubnujete do kroku a bitev. Bez poslechu se žádný Patapon nedá vůbec hrát. Drobnou pomůckou jsou blikající okraje obrazovky, ale všechny patapony jsou tituly, u nichž je dobré hlasitost krapet vyhulit, nebo si alespoň nasadit solidní sluchátka, takže budete simulovat hraní na cestách s PSP.
Počítejte také s tím, že jestli si s udržováním rytmu moc nefandíte (bubeníci mají ve hře menší výhodu), budete se s patapony dost trápit, protože hra vás nechá opakovat jednu pasáž klidně do aleluja, pokud se přesně několikrát netrefíte v požadované kombinaci tlačítek do rytmu a prostě na cestě vaši pataponi zakysnou a není žádná šance se dostat dál. Opruz je také první tutoriálová úroveň, kdy vám hra neustále opakuje jednu střihovou scénu jak se to má dělat a i když už všechno víte, jen se prostě nedokážete přesně trefit, stále musíte čučet na video, jež nelze přeskočit. Hodně lidí, kterým jsem podstrčil na otestování PSP originál a kteří patapony neznali, to od dalšího hraní odradilo.
Zábava na tři tlačítka
Ovládání je přitom naprosto triviální. Do rytmu udávaného zvuky a blikajícím rámečkem mačkáte několik málo kombinací tlačítek. Jedno kombo je na pochod, druhé na útok, třetí na obranu, přičemž pro mistrovské ovládnutí hry musíte různá komba v neutuchajícím rytmu ideálně navazovat a řetězit bez chyby, čímž se vaši pataponi např. dostanou do bojového rauše a nenáviděným Karmenům pak dají ještě větší čočku. To je pohoda, po několika zlostných opakovačkách tutoriálu a dvacátém zhlédnutí instruktážního videa to dá každý.
Jde ovšem o to, co se děje na pravé straně obrazovky, kam si tak spořádaně mašírujete, aby váš kmen na druhý herní pokus konečně našel bájný Earthend. Každou chvíli dochází k různým nebezpečenstvím a bitkám nejen s nepřátelskými kmeny, ale také s místními netvory a když včas přesně nevybubnujete správné pokyny pro obranu, vaše kyklopské ovečky snadno přijdou k úhoně a vy pak musíte pasáž znovu opakovat. Vaši domorodci Pataponi totiž do puntíku vždy plní každý přesně vytlačítkovaný rozkaz. Např. □ □ □ ○ (to je to pata, pata, pata, pon), je základní pochod, přičemž na tento pokyn družina jako jeden muž příkaz zopakuje a vydá se na chvilkový pochod.
Potřebujete dále? Počkejte, než se zastaví, protože jinak je brzo naťukaným pokynem vyplašíte, a vyťukejte pochod znovu. A znovu a znovu. Docela praktická je možnost posunout si kameru více doprava, abyste měli dřívější náhled na to, co vás na cestě čeká. A tak se aspoň můžete připravit na boj, prezentovaný zase trochu jinou čtyřtlačítkovou kombinací. Těchto čtyřznakových komb je ve hře jen 8. Jakkoli se druhý Patapon na cestě od jedničky prakticky nijak nezměnil a hraje se úplně stejně (když tedy nepočítám ty na začátku zmíněné nové úrovně, hudbu a bossy), mnohem podrobněji se věnuje řízení a přizpůsobení vašich jednotek v lehkém RPG duchu.
Více tabulek než u předchůdce
Mimo vlastní cestu si ve své vesničce docela široce budujete svůj stále větší klan, protože na začátku pataponi ztroskotají na moři a vy najdete na břehu jen hrstku poddaných. Klan si posléze také vylepšujete skrze evoluční strom, nově si přímo vybíráte z několika pochodových a bojových sestav a k tomu každému členovi klanu můžete rozdávat a aktivovat různé specializace a bonusy. V prvních hodinách hraní to není tolik citelné, ale později už se musíte do vesničky vracet daleko častěji, protože větší klan si vyžaduje mnohem více času na jeho úpravy, řízení a přizpůsobení, až mi přišlo, že té omáčky kolem je až zbytečně moc.
Pokud neumíte rychle anglicky číst, budete tu mít potíže zpracovat příběhový text, protože všechny textové vsuvky jsou velmi krátké a rychle skončí, přičemž si je nemůžete nijak zastavit. A z originálu si remaster nese pro někoho až zbytečně širokou černou lištu vespod obrazovky, na níž je neustále náhled na funkce tlačítek. Ošklivé jsou střihové scény, které na rozdíl od grafiky úrovní, jež byla nově překreslená, jsou pouze upscalovány a tak působí zastřeně o rozmazaně.
Asi by mi dávalo více smyslu předělat celou sérii Patapon na mobilní platformy než na domácí PS4, protože Patapon je původně na míru cestování vytvořená série, byť to lze dnes zařídit přes mobilní PSP emulátory. Hra na PS4 ale stejně jako starší první restaurovaný Patapon mezigeneračně výrazně zkrásněla, ale té absence multiplayeru je vzhledem k té vysoké cenovce za více než desetiletí starou hříčku velká škoda.
Verdikt
Logické pokračování vylepšeného prvního Pataponu vypadá na PS4 opět daleko lépe než cestovní originál, ale přišlo o zásadní funkci multiplayeru a některým částem hry se nevěnovala taková pozornost, jakou by si zasloužily. I přes dvojnásobně vyšší cenu od původní PSP hry si ale Patapon 2 své rytmické půvaby stále zachoval.
