Recenze Pathfinder: Kingmaker - černý kůň RPG žánru

„Herní bůh nechť požehná Kickstarteru,“ mohl by si pomyslet fanoušek klasických izometrických RPG, jež s jistotou vytrvalce nabírají druhý dech. Vyjmenovat jen ty nejdůležitější za poslední dobu by byla nadlidská práce, tak si připomeňme alespoň dva díly Divinity: Original Sin, Pillars of Eternity, Wasteland nebo Torment: Tides of Numenera. Nejnovější tituly se často opírají o slavnou historii značky, nebo ikonického tvůrce, který za projektem stojí. A právě druhý případ platí pro dnes recenzované dílo Pathfinder: Kingmaker od Chrise Avellona, který se na řadě výše jmenovaných kousků podílel. Svůj spisovatelský um spojil s malým studiem Owlcat Games a dali světu možná RPG letošního roku.

• Vychází na: PC, Mac, Linux
• Datum vydání: 25. září 2018
• Žánr: Izometrické RPG
• Česká lokalizace: Ne

Krušné začátky dobrodruha

Pathfinder: Kingmaker je mamutí projekt. Pocit monumentality se na vás řítí z každého rozhovoru, z rozměrů herní mapy, ze správy baronství a samozřejmě z tvorby postavy. Ani u Divinity: Original Sin 2 jsem se nezasekl se šlechtěním vlastního hrdiny tak dlouho jako v dnes recenzovaném díle. V podstatě se nemůže stát, abyste měli s kamarádem stejně nadefinovaného avatara, i když budete sedět vedle sebe. Počet voleb od rasy, specializací, kouzel, preferencí zbraní, atributů a konečných vlastností je neuvěřitelný. Celý komplexní systém táhne k dokonalosti fakt, že každé rozhodnutí se okamžitě prováže s předchozími výběry do perfektně vybroušeného celku.

„Tvůrci chtěli svým věrným příznivcům připravit ucelený zážitek, takže vám dokonce nabídnou vymyšlení vlastní výzvy, v níž si nadefinujete úroveň nepřátel, jejich sílu, možnosti resuscitace postavy i další faktory ovlivňující především soubojovou složku hratelnosti.“

Samozřejmě se můžete spolehnout na nadefinované hrdiny, které pro vás připravili autoři. Rozhodně neuděláte chybu, protože předpřipravené postavy mají svůj punc osobitosti, ale nevytvoříte si k nim takový vztah jako k vlastnímu výtvoru. Na druhou stranu se přiznám, že během hraní jsem se věnoval pouze vlastnímu hraničáři z lesů a své společníky jsem nechal vyvíjet svobodně na základě voleb umělé inteligence. Absolutně netuším, jak se autorům podařilo vyladit systém dotvářející kumpány podle vašich potřeb, ale dojem živoucích hrdinů s vlastními tužbami a příběhovými zvraty byl během prvního hraní úžasný. Klobouk dolů.

Obtížnost ušitá na míru

Po příjemném trápení s tvorbou postavy se konečně dostanete k prvním úkolům ve hře. První hodina padne na učení základních mechanismů hry v rámci přepadení sídla Mistryně meče Jamandi Aldori. Již zde poznáte, že volba obtížnosti na začátku není jen tak do počtu. S opatrností, kterou mě naučil Baldur’s Gate, jsem vkročil do své odysey s lehkou obtížností, abych ji během několika minut vyměnil za vyšší level představující o poznání vyšší výzvu. Masochisti a zažranci se ovšem bez obav pustí do nejvyšší úrovně (a pak budou plakat v koutě a neříkejte, že jsem vás nevaroval).

Tvůrci chtěli svým věrným příznivcům připravit ucelený zážitek, takže vám dokonce nabídnou vymyšlení vlastní výzvy, v níž si nadefinujete úroveň nepřátel, jejich sílu, možnosti resuscitace postavy i další faktory ovlivňující především soubojovou složku hratelnosti. Fanouškovské nadšení tvůrců z Owlcat Games je zkrátka cítit na každém kroku a vůle dostát všem slibům z nadmíru úspěšné kickstarterové kampaně je chvályhodná.

Nechť chřestí kostky

Dost bylo teoretizování, hurá přímo do akce. Jak se tedy Pathfinder: Kingmaker vlastně hraje? Představte si klasickou pen & paper deskovku s její dvacetistěnnou kostkou, trošku moderního koření příběhových stolních her, záludného pána jeskyně, větvený scénář s prvky gamebooků, soubojový systém původních izometrických tahovek a nakonec to zasypejte zjednodušenou správou území věnovaného za zásluhy. Teď vezměte mixér, pečlivě hlídejte konzistenci a podávejte na vaše disky počítačů. Chutnat to bude báječně, to vám můžu zaručit.

„V některých momentech převezme otěže vypravěčka Linzi, jež o vás píše knihu, a na hranici interaktivního gamebooku popisuje dobrodružství, která skupina podstupuje.“

V rozsáhlých rozhovorech, jež budou po hráči vyžadovat velmi dobrou znalost angličtiny a vůli číst obrovské kvantum textů, se budou střídat vaše rozhodnutí s činy. V odpovědích byste měli brát ohled na zvolenou orientaci ve zmatku po pádu prvního světa. Budete správňákem hájícím právo, neutrálním příznivcem zla nebo nepředvídatelným šílencem? Váš morální kodex bude značně ovlivňovat, jaké vyústění budou jednotlivé situace mít. Stejně tak bude záležet na vašich znalostech světa, přírody, náboženství, diplomacii a přesvědčování. Jejich úroveň bude určovat úspěch ve směřování dialogů kýženým směrem.

K vrcholům vypravěčské práce patří dotvoření atmosféry. Detailní gesta a výrazy obličeje vám pomohou odhadnout, jakou pozici v různých situacích zastávat. Vystrašeného obchodníka, který zažil blízký kontakt s trollem, můžete konejšit nebo seřvat. Důsledky vašich voleb se neprojeví hned, ale klidně po několika hodinách hraní, takže musíte být se svou reakcí opravdu ztotožněni a nesmíte hledět jen na okamžitý prospěch. V některých momentech převezme otěže vypravěčka Linzi, jež o vás píše knihu, a na hranici interaktivního gamebooku popisuje dobrodružství, která skupina podstupuje. Prostě paráda.

Ze všeho se nevykecáš

Jak jsme u povídacích RPG zvyklí, hodně situací lze vyřešit mrštným jazykem. Výřečnost a obratnost v rozhovorech dokáže odvrátit zbytečná krveprolití, stejně jako probudit v mírumilovném tvorovi jeho temnou stránku. Soubojová složka Pathfinder: Kingmaker ovšem rozhodně nezůstává pozadu za diplomatickou částí. Stratégové se budou tetelit blahem, už když budou vytvářet vlastní formace svého šestičlenného týmu, v nichž musí brát ohled na silné a slabé stránky jedinců, možné přepady ze zálohy a jiné léčky. Složit kvalitní družinu nebude jen tak, protože nabízených NPC postav najdete opravdu hodně a nejraději byste ve své skvadře měli všechny.

Já nejčastěji do hlubokých lesů, na rozsáhlé planiny a do smrdutých kobek vyrážel v doprovodu rytíře-štítonoše, zběsilé barbarky, elfské kouzelnice, hobití bardky a mrzoutského trpaslíka či naštvaného Orka (dle potřeby). Doma na hradě jsem tak nechával healera nebo nemrtvou inkvizitorku s kosou. V bitvách jsem kryl své střelce z kuše a luku a podnikal odvážné výpady proti nepřátelům, které jsem musel hodně dobře odhadnout. Nefunguje totiž taktika „hurá na ně“. Každý tvor má své slabiny, jichž je nutné bez milosti využívat.

„Jednotlivé úrovně nabízejí řadu míst k prozkoumání, tajné úkryty pečlivě schované před zvědavci a nápadité hádankové puzzly otevírající schránky plné lákavých pokladů. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na pasti, které buď obejdete, nebo deaktivujete.“

Šarvátky využívají kolového efektu. Každý útok má svou časovou náročnost na přípravu a provedení. S jednoručními zbraněmi tnete na vyšších levelech i dvakrát, za to těžké zbraně se svou ničivou silou dopadnou pouze jednou. Kouzelníci si budou muset dobře promyslet, jaké zaklínadlo uteče z jejich úst, protože mnohdy půjde o cenné vteřinky. Naštěstí lze probíhající akci kdykoliv zapauzovat a přehodnotit připravenou taktiku.

Souboje prostě nabízejí klasickou zábavu jako za starých časů, což znamená širokou škálu útočných a obranných dovedností. Mnohým zamotá hlavu kostkový princip, jenž se nevytratil ani odsud. Počkejte, jak se budete vztekat, když váš nejdrsnější válečník třikrát promáchne svou čepelí jen vzduch, zatímco spolubojovníci budou padat pod nátlakem hydry. Být připraven totiž neznamená mít štěstí v boji. Dovolím si tedy doporučit velmi často ukládat pozice, aby nebylo později u klávesnice smutno. Pamětníci asi tuší, k čemu je klávesa F5.

Stín nahrávací obrazovky

K čemu by byly dobře napsané dialogy a obsáhlý soubojový systém, kdyby se na to špatně dívalo. Pathfinder: Kingmaker rozhodně není textovou adventurou. Nabízí velmi kvalitně navržené lokace, z nichž se opakují pouze ty, na nichž vás během cestování přepadnou bláhoví bandité (opravdu netuším, proč se vůbec pokouší postavit ve třech precizně vybavené skupině mého hrdiny), divoká zvěř nebo monstra z úsvitu věků. Jednotlivé úrovně nabízejí řadu míst k prozkoumání, tajné úkryty pečlivě schované před zvědavci a nápadité hádankové puzzly otevírající schránky plné lákavých pokladů. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na pasti, které buď obejdete, nebo deaktivujete. V opačném případě se pravděpodobně rozloučíte s některými členy party.

„Svým druhům rozdáte příslušné úřady, aby ve vašem jméně vedli ekonomiku, obranu či náboženství. Budete reagovat na problémy místních obyvatel, snažit se co nejvíce vytěžit z příležitostí a rozšiřovat svůj politický i obchodní vliv.“

Jednotlivé lokace ovšem nejsou propojeny do celku, každou z nich musí paměť vašeho stroje poctivě načíst. Dnes recenzovaný titul sice rozjedete i na slabších strojích (grafika je však více než slušná), ale daň za to je opravdu vysoká. Nahrávací obrazovky budou zdobit váš monitor déle, než by bylo zdrávo. Především při pohybu v hlavním sále vašeho sídla, kde budete přepínat do taktického módu správy říše, budete dost trpět. Jakákoliv audience bude doprovázena dlouhým povzdechem.

Mimo tuto výtku může některé hráče zdržovat také pohyb po mapě Stolen Lands, jak se místní krajina nazývá. Pomalé posouvání a táboření sice dodává dobrodružným výpravám atmosféru, ale mimo přepadů se při nich moc neděje. O něco lépe dopadla z tohoto pohledu již zmíněná starost o baronské léno. Svým druhům rozdáte příslušné úřady, aby ve vašem jméně vedli ekonomiku, obranu či náboženství. Budete reagovat na problémy místních obyvatel, snažit se co nejvíce vytěžit z příležitostí a rozšiřovat svůj politický i obchodní vliv.

Za utržené body z hospodářské sféry budete stavět budovy produkující další profit. Nečekejte nic do hloubky propracovaného, ale záležitostem říše se budete muset jednou za čtrnáct dní věnovat, jinak hrozí povstání lidu. Jestliže vám budovatelský aspekt začne lézt na nervy, můžete jej kdykoliv zautomatizovat a věnovat se pouze dobrodružným výpravám. Záleží na hráči samotném. Mě přišla starost o vzestup panství jako příjemné osvěžení, které však postupně trpklo na jazyku.

Kde to drhne?

Určitě se divíte, že se blížíme ke konci a nikde se neobjevil nijak rozepsaný příběh. S ním je to složitější, každý hráč si jej utváří sám. Základní premisou je zisk území a jeho bránění proti všem nadpřirozeným vlivům (nemoc, trollové) a lidské touze po bohatství (pro zisk titulu jste museli svrhnout místního tyrana a budete se hodně snažit, abyste nebyli stejní). V těchto mantinelech se v rámci hlavního příběhu posunujete dost kupředu, i když jsou chvíle, kdy si musíte vyloženě vyčekat další pokračování ústřední linky, třeba vládnutím nad svou zemí.

„Celkově se hraní opusu Chrise Avellona chová k dnešnímu zhýčkanému hráči docela nepřívětivě. Za to my, veteráni zocelení Baldur’s Gate či Icewind Dale, vrníme blahem.“

Druhou možností je pustit se do prozkoumávání okolní krajiny a čistit lokace od neřádstva lidského, zvířecího i démonického. Každý, byť nenápadný kousek říše, nabízí alespoň malý vedlejší úkol. Problém je, že někdy prostě nejde dokončit kvůli tomu, že jste se někam dostali dříve, než jste měli. V tak rozsáhlém světě, jaký Pathfinder: Kingmaker nabízí, se to stát může. Však autoři soustavně pracují na updatech a malé chybky postupně odstraňují.

Ač jsem výše chválil grafiku a nyní stejnou poctou oblažím také modely postav, občas se nevyhnete glitchům a bugům. Někde se zasekne postava či projde nějakou překážkou, jindy nejste schopni vyzvednout kořist z pobitých nepřátel, tu zase vaše družina ztratí cestu (což je u hry jménem Pathfinder docela průšvih, ne?). V poměru k obřímu obsahu, který titul nabízí, jsou to sice malichernosti, ale je třeba na ně upozornit.

Celkově se hraní opusu Chrise Avellona chová k dnešnímu zhýčkanému hráči docela nepřívětivě. Za to my, veteráni zocelení Baldur’s Gate či Icewind Dale, vrníme blahem. Celkové hodnocení je podpořeno jistou dávkou nostalgie a faktem, že izometrických RPG není před dlouhými zimními nocemi nikdy dost. Nezkušení pařani by proto měli přistupovat k dílu Owlcat Games s opatrností, aby je nesemlelo. Možná by bylo vhodné získat ostruhy třeba u Divinity: Original Sin 2 v kompletní edici, než se uvolíte k výletu do Stolen Lands.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.