Vraťte se silnější.
"A já nyní slyšel jeho hlas, jak se zvedá, roste, hřmí v planoucím světle, a jak jsem padal, ta zář stoupala a stoupala, až se převalila přese mě v ohnivých vlnách. Klesal jsem do hlubin a slyšel Krále ve žlutém, jak šeptá mé duši: Je strašné padnout do rukou živému bohu!”
Robert W. Chambers, Král ve žlutém
Saros na první pohled může vypadat jako běžná akční hra, ale hned na ten druhý si nevyhnutelně všimnete unikátního designu projektilů nepřátel, který vypadá naprosto absurdně a nezapře arkádové “bullet hell” kořeny studia. Na třetí pohled si ale všimnete ještě něčeho mnohem zajímavějšího: tahle hra, stejně jako minulý titul tvůrců Returnal, opírá svůj příběh o něco hlubšího, než pouhé sci-fi dobrodružství. Pod povrchem se skrývá sofistikované psychologické drama, které ještě navíc těží z děsivé klasické knihy Král ve žlutém. Právě tohle odhalování nečekaných a originálních vrstev hry dělá ze Sarosu něco mnohem silnějšího a zajímavějšího, než jen výpravnou střílečku.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 30. 4. 2026
- Výrobce: Housemarque (Finsko)
- Žánr: Roguelite Bullet Ballet
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 83 GB
- Herní doba: 17+ hodin
- Cena: 1990 Kč
Returnal 2.0 nebo něco víc?
Před pěti lety nám finští vývojáři zamotali hlavu Returnalem. Ten své hráče naprosto uhranul hloubkou a originalitou příběhu, který s každým svým aktem měnil žánr celého vyprávění a neustále rostl do něčeho mnohem silnějšího, než se mohlo zdát ze začátku. Příběh to byl natolik mimořádný a využíval natolik experimentální vyprávěcí metody, že jsme se mu věnovali také v detailním rozboru jeho významu. Podobně sofistikovaná byla ale také samotná hratelnost, která nejen že kombinovala žánry naprosto novým (od té doby často napodovaným) způsobem, ale vyžadovala také unikátní přístup hráče. Možná i proto byly tak úspěšné naše streamy, kde jsme hráčům ukazovali a radili, jak ke hře přistoupit.
Nuže, Saros velmi očividně navazuje na vzor Returnalu, dokonce do té míry, že někteří fanoušci vyslovili obavy, aby hra nebyla až příliš stejná. Domnívám se ale, že tvůrci, kteří nám nabídli v minulosti něco tak mimořádného, si automaticky zaslouží o něco větší důvěru. Není náhoda, že se hra jmenuje jinak, dýchá jinou barevnou paletou a vypráví příběh z odlišným těžištěm. Také hratelnost prošla zásadní proměnou, kterou nevyhnutelně pocítíte, jakmile budete mít ovladač v rukou. Přítomnost štítu zde není jen jedním nástrojem navíc, ale radikálním rozšířením hratelnosti, vedoucím hned k několika novým mechanikám, v čele s technikou “chytni střelu nepřítele a následně ji vrhni zpátky na něj”.
Tito tvůrci si zaslouží vaši důvěru.
Hra je také díky odkoupení studia PlayStationem výrazně pestřejší a výpravnější, než Returnal. Celkem určitě byla i mnohem dražší, takže v zájmu návratnosti zároveň jde na ruku masovějšímu hráčskému publiku citelným uvolněním obtížnosti, pokud se jej hráči rozhodnou využit. Určitého usnadnění se dočkal i samotný příběh, který sice opět disponuje několika postupně odhalovanými vrstvami a důrazem na psychologii postav i samotnou podstatu lidské existence, ale přesto je proti Returnalu poněkud přímočařejší, čitelnější a jednodušší. Zkrátka a dobře: hra sice nese DNA Returnalu, ale je dostatečně jiná a v některých ohledech ho překonává, zatímco v jiných nikoliv.
Po stopách ztracené expedice
V nedaleké budoucnosti objeví nadnárodní korporace Soltari na vzdálené planetě Carcosa unikátní surovinu jménem Lucenite, s obrovskou potenciální hodnotou. Na místo jsou tedy postupně vypraveny tři expedice: průzkumná, kolonizační a podpůrná. Těžba nové suroviny i kolonizace planety zprvu probíhá slibně, navzdory přítomnosti podezřele zachovalých ruin mimozemské civilizace a unikátního jevu, kdy během pravidelného zatmění místního slunce dochází k přeskupování určitých částí povrchu planety. Pak se ale kolonie zcela odmlčí. Jste Arjun, voják bezpečnostních jednotek Soltari a člen čtvrté expedice, která se na místo vydává nalézt a zachránit ztracené kolonisty. Vaše motivace ale zdaleka není jen profesní: mezi kolonisty totiž byla také vaše životní láska.
Během zatmění slunce dochází k přeskupování povrchu planety.
Hlavním rozdílem proti příběhu a atmosféře Returnalu je (kromě nové planety s novými záhadami) především skutečnost, že zde nejste sami. Jste součástí týmu, s jehož členy se setkáváte při každém návratu na základnu, kde můžete sledovat jejich debaty a interakce mezi sebou a také se do nich zapojit. Kromě lidské posádky na základně působí také centrální počítač s umělou inteligencí jménem “Primary”, který má za určitých okolností rozhodovací pravomoc nad všemi členy lidské posádky. Hned od začátku jsem také podezíral jednoho člena posádky, že ve skutečnosti není člověk. Zkrátka a dobře, fanoušci žánrových klasik, jako třeba film Vetřelec, si zde přijdou na své.
Příběh má opět řadu vrstev a jednou z nejzábavnějších věcí ve hře je odkrývání každé z nich. Díky tomu budete s nadšením studovat každý nově nalezený textový nebo zvukový záznam, napjatě naslouchat debatám členů vaší výpravy a studovat symboliku tajemných soch v mimozemských ruinách. Přestože je ale příběh zajímavě vystavěn i vyprávěn, nejde do takové hloubky ani tak radikálních žánrových zvratů jako Returnal. To nepochybně může lépe fungovat pro masovější publikum, ale zároveň to může trochu zklamat náročnější fanoušky předchozí hry. Pro ně ale dodám, že minimálně (úplné) finále příběhu mne příjemně překvapilo a docela odvážně narušilo zdánlivě předvídatelné směrování příběhu.
Bullet Ballet: nový rytmus
Pokud začnete hrát Saros stejným způsobem, jako kdybyste hráli Returnal, tak nejpozději u prvního bosse pořádně narazíte. Zažitá metoda uskakování mezi střelbou zde totiž nestačí a musíte se tedy opřít o zbrusu novou mechaniku, využívající energetický štít, schopný zachytit střely nepřátel. Všimněte si, že jsem napsal zachytit, nikoliv jen zastavit. Naprosto zásadní vlastností této mechaniky totiž je, že zachycená energie následně dobíjí vaši sekundární, energetickou zbraň. Tato často představuje stejně silnou nebo i silnější část vašeho arzenálu, než primární střelná zbraň ve vašich rukou. V praxi tak štítem zachytáváte střely nepřátel, abyste následně tuto energii vrhli zpět jejich směrem a udělili jim tak extra poškození. V průběhu hry se tyto nové mechaniky dále rozvíjejí a nabalují, takže budete muset začít rozlišovat typy střel nebo dokonce “parry” odrážet určité z nich správným načasováním zvednutí vašeho štítu.
Střely nepřátel chcete zachytit, nikoliv jen zastavit.
Tahle inovace zabere nějakou dobu, než vám přejde do krve. Po jejím zvládnutí se navíc můžete poněkud trápit s tím, jak náročná je na vaše ruce: během souboje s některými bossy jsem se přistihl, že musím hru opakovaně pauznout, abych si ruce promnul, jak mne začínaly bolet usazující se křečí. Může za to skutečnost, že v těchto extra hektických soubojích musíte prakticky nonstop mačkat všechny čtyři shift/trigger tlačítka (L1, L2, R1, R2), samozřejmě pohromadě s oběma páčkami a také face tlačítky. Nemohu se tedy ubránit dojmu, že herní mechaniky a jejich ovládání jsou poněkud překombinované a zasloužily by lépe vybalancovat, ať už samotným ovládáním, nebo třeba designem bossů jako takových: mohli by například mít méně fází, aby ta nutnost urputně mačkat všechna tlačítka a triggery netrvala tak dlouho. Na druhou stranu, tohle všechno lze naprosto drasticky přebít následující vlastností hry.
Absurdně nastavitelná obtížnost
Žánr roguelite her je relativně pověstný svojí obtížnosti, tyto hry víceméně potřebují, abyste umírali a opakovali svoje pokusy o průchod hrou od začátku. Returnal v tomto ohledu nebyl výjimkou a nepochybně odradil část hráčů svojí pověstnou obtížností. Tento problém se tvůrci rozhodli v Sarosu řešit hned dvěma způsoby. Po prvních několika smrtích (nebo po dostatečném postupu příběhem) se vám odemknou ingame modifikátory, které si můžete nastavit ve vaší základně před každou výpravou. Modifikátory spadají do pozitivní nebo negativní kategorie a můžete si tedy jejich nastavením udělat následující průchod těžší nebo lehčí. Hra vás samozřejmě odmění extra výdělkem (herní měny a zdrojů), pokud si ji nastavíte těžší.
Tento problém Saros řeší hned dvěma způsoby.
Každopádně ale musíte vybalancovat vybrané modifikátory tak, aby nebyly příliš nakloněné na jednu stranu… pokud tedy nevstoupíte do nastavení hry v menu, kde je možné tuto rovnováhu zcela vypnout. S takovým nastavením pak můžete nasadit jen pozitivní/usnadňující modifikátory a hra vás víceméně nechá třeba jen tak stát na místě během souboje s bossem, aniž byste umřeli. Jinými slovy, pokud budete chtít, můžete si hru usnadnit (nebo ztížit) v naprosto absurdní míře. Až jsem si říkal, zda vůbec hra musela být roguelite, protože s těmito nastaveními to klidně mohla být klasická příběhová procházečka ve stylu ostatních slavných příběhových her PlayStation Studios. Každopádně já jsem poprvé celou hrou prošel s “vybalancovaným” nastavením modifikátorů, což mi zabralo 17 hodin a 10 smrtí (hra vám ukazuje detailní statistiku vašeho profilu).
Ohromující výprava
Saros od začátku vypadá velmi působivě, atmosféra majestátných mimozemských staveb pod zhasínajícím sluncem je mimořádná. Nicméně s každou další lokací ve hře mi přišlo, že je architektura bohatší a zajímavější, od majestátných chrámů na povrchu až po obří biomechanické stroje pod povrchem. V posledních lokacích hry mne pak naprosto ohromila estetika i technické provedení, které zkrátka patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ve hrách viděl. Záměrně z těchto pasáží na konci hry nebudu dávat k dobru žádný screenshot, protože by bylo kruté vás ochudit o to překvapení, ale vězte, že uvidíte naprosto nevídané výjevy. Velmi rozsáhlé titulky na konci hry potvrzují, že s vývojem kromě jiného pomáhala extra porce firem, zaměřených na koncepty a vizuální design.
Hra si důsledně hlídá skálopevně stabilní plynulost 60fps na základní PS5 i na PS5 Pro. Vyšší model konzole nabízí díky většímu výkonu a PSSR vyšší rozlišení, ale také třeba propracovanější ray tracing. Obě varianty konzole ovšem podporují skvělý haptický feedback ovladače, stejně jako naprosto parádní 3D ozvučení, které nejlépe oceníte se sluchátky. Navzdory výše zmíněné “přehnané” komplexnosti a intenzitě některých pasáží nelze hře upřít, že se většinu času hraje naprosto skvěle a ponoří vás tak do adrenalinové akce způsobem, srovnatelným třeba s novou trilogií Doom her. Těm se místy blíží i akčním soundtrackem, který mi ale bohužel nesednul k mysteriózní a oduševnělé atmosféře hry tak dobře, jako soundtrack Returnalu. Tak nebo onak se ale jedná o strhující jízdu, která vám opět připomene, co znamená termín “PlayStation blockbuster”.
Cestu Carcosou jen tak nezapomenete
Z výše napsaného by měla být dostatečně zřejmé, že Saros je opět mimořádně kreativní a osobitou hrou, kterou by si neuměli nechat ujít žádní fanoušci sofistikovaných příběhů ani výpravných videoher. Zároveň by ale také mělo být zřejmé, že jako skalního fanouška Returnalu mne hra v pár ohledech mírně zklamala, protože je zkrátka poněkud přímočařejší a vstřícnější k masovému publiku, a to jak hratelností, tak vyprávěním. Přesto ale obsahuje onen nezaměnitelný rukopis tvůrců a některé lokace před koncem i úplné finále příběhu mne opravdu příjemně překvapily, takže výsledné dojmy jsou velmi pozitivní. Některé hráče by možná mohlo zajímat, že hra obsahuje relativně okaté zastoupení rasových i sexuálních minorit, což mohl být záměr tvůrců, podmínka vydavatele nebo třeba úlitba nějakému finskému či evropskému grantu. To důležité ale je, že hra nabízí zcela nový mimozemský svět k prozkoumání, výbušně adrenalinovou hratelnost obohacenou novými nápady a emotivní, psychologicky propracovaný příběh hledání ztracené lásky, který ve vás zanechá hluboký dojem.
Verdikt
Saros nabízí zcela nový mimozemský svět k prozkoumání, výbušně adrenalinovou hratelnost obohacenou novými nápady a psychologicky propracovaný příběh hledání ztracené lásky, který po dohrání zanechá silný dojem. V některých ohledech silnější než Returnal, v některých slabší, ale celkově stále velmi působivé, osobité a pohlcující dílo, které by neměli vynechat žádní fanoušci výpravných her ani náročných, dospělých příběhů. Do tohoto slunce byste se měli podívat.
