Recenze Soulstice – když se dvě sestry rvou jako jedna

Jedna je nabručená, nosí na zádech obrovský meč a nerada spoléhá na ostatní. Druhá je plná naivity, poletuje v éteru jako duch a pro svou starší sestru by udělala první poslední. Jedna rozdává rány, druhá jim zabraňuje. Briar a Lute, ústřední dvojice akční hry Soulstice, bojují jako jedna bytost a vaším úkolem je nejen s nimi zastavit rozpínání nebezpečné trhliny v oblacích, ale sžít se s jejich pohyby a taky zjistit, co se jim vlastně stalo.

• Platforma: PC (Steam), PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox Series X/S
• Datum vydání: 20. září 2022
• Vývojář: Reply Game Studios
• Vydavatel: Modus Games
• Žánr: Akční, Hack and slash
• Česká lokalizace: Ano
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 21,1 GB
• Herní doba: 20 hodin
• Cena: 1 049,- v PS Store, 1 199,- krabičková Deluxe edice

Právě v téhle rovině funguje Soulstice nejlépe. Na začátku se dozvíme, že sestry mají vyřešit nepříjemnou situaci ve městě Ilden, kde se otevřela trhlina a z ní proudí do světa živých neklidné duše. Zní to jako klasický příběh “dvě obyčejné dívky mají zachránit svět”. Jenže celkem rychle se ukáže, že dívky rozhodně obyčejné nejsou.

Briar a Lute jsou jednou z několika chimér. Bojovníků, kteří pracují ve dvojicích - jeden je vždy živý a druhý mrtvý, nicméně ve formě ducha, který se ještě nedočkal věčného odpočinku. Právě chiméry pomáhají zbavit svět zkažených monster, protože jsou silnější, odolnější a hbitější než běžní válečníci. Jenže… Briar má v sobě taky trochu téhle “zkaženosti”.

Nejprve třímáte v rukou masivní meč, ale postupně se Briar dostane i k dalším zbraním jako luku nebo velice stylovému biči. Nějakou dobu klidně můžete její menší sestru ignorovat, ale postupem času se ukáže, že bez ní nepřežijete. Když se na vás vrhne sedm nepřátel najednou, úskoky doprava a doleva začnou být nedostačující. Lute ale umí blokovat. Když jí ve správnou chvíli dáte povel, pozastaví útok nepřítele pomocí svých schopností, a časem se dokonce naučí posílat sérii třpytivých výbuchů nebo vytvářet bariéru.

Každé seknutí a combo provedené Briar a každý správně načasovaný protiútok Lute pak zvyšuje něco, co se jmenuje Jednota. V podstatě ukazatel toho, jak moc se vám daří “tančit” na bitevním poli a skloubit obě sestry. Dostala se vaše Jednota na maximum? Gratulujeme, můžete aktivovat extrémně silný útok, který položí i odolné nepřátele.

Zkoumání města i vlastních vzpomínek

Briar a Lute jsou zcela správně ve středu celé hry, ať už se to týká příběhu, jejich designu nebo schopností a stylu boje. Pokud je na Soulstice něco povedené, jsou to právě tyhle dvě dívky. Obě mimochodem dabuje Stefanie Joosten, známá coby mlčenlivá odstřelovačka Quiet v Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Její hlas jim propůjčuje odlišný charakter a emoce, ale zároveň trochu zastiňuje dabéry vedlejších postav, kterým se už tolik nedaří.

Dívky v průběhu hry prozkoumávají nejen netvory zamořený Ilden, ale i své vzpomínky pomocí menších puzzlů. V interakcích mezi Briar a Lute a ve scénách z jejich minulosti pak leží silné momenty, které člověka mohou překvapit svou citlivostí.

Problémem nebyli nabušení bossové, ale ve vzduchu visící platformy.

I když by to podle názvu mohlo vypadat, že je před vámi už x-tá variace na soulslike hry po vzoru studia FromSoftware, podobnost se skrývá maximálně v temné atmosféře světa plného krvežíznivých potvor. Soulstice je ve skutečnosti klasická rubačka, která v lecčems připomíná tituly jako Devil May Cry nebo Bayonetta. V posledních letech nejde o úplně častý žánr, a tak i když hra obsahuje několik vad, fanoušek nad lecčím přimhouří oko.

Příkladem těchto vad je často fixní kamera, která vám brání v tom, abyste se třeba rozhlédli po jinak vydařené scenérii. Sestrám tak občas koukáte na záda, ale při vstupu do místnosti je najednou sledujete shora nebo případně z dálky a jakoby “dvourozměrně”. Poměrně dlouho se s tím sžívá, ale samo o sobě by to ještě nevadilo. Jenže pak přijdou platformy, na které máte vyskočit a… Řekněme, že v posledních úrovních pro mě nebyli problémem nabušení bossové, ale ve vzduchu visící kameny, ze kterých jsem padala a do nichž jsem při pokusu o výskok opakovaně narážela hlavou.

V samotných soubojích se pak kamera uvolní a můžete kolem nepřátel kroužit dle libosti. Výsledkem ale je, že pro řadu hráčů se některé bitky stanou nepřehledné - a lockování na nepřátele tomu moc nepomáhá.

Obzvlášť, když se Lute časem naučí ovládat dvě pole: modré a červené. Ta pak musí střídavě aktivovat ve chvíli, kdy se sestrou bojuje s nepřítelem posetým modrými, nebo červenými krystaly - jinak je Briařin meč ani neškrábne. Pole ale nevydrží věčně, a pokud se ho snažíte udržet příliš dlouho aktivní, přebije se a Lute dočasně zmizí. Osobně mě tahle mechanika bavila, ale uznávám, že pro někoho může jít o zbytečný chaos. Ze souboje, který byl ještě před chvíli efektní a plný perfektních úhybů, se najednou stane maglajz.

Soulstice je ale naštěstí hra otevřená experimentování. Lute se dá například nastavit tak, že její “bubliny” se sice často přebíjejí, ale vyvolávají mocný výbuch. Přerozdělování speciální měny do jejích schopností je navíc bez postihu, a tak si bodíky můžete přesouvat dle libosti. Každá kapitola se dá zopakovat a lze si vyzkoušet i různé přístupy.

Tempo ke konci hapruje

Jenže… Proč byste to dělali? Souboje s bossy jsou poměrně nápadité a vyžadují různý přístup i použití zbraní. To se však nedá říct o designu jednotlivých úrovní. Zhruba ve chvíli, kdy se láme druhá a třetí třetina, pocítíte, že tempo nějak hapruje. Prostředí se opakuje, typy běžných nepřátel také a nálada uvadá.

Hrdinky a jejich kumpáni občas zopakují to, co jsme se dozvěděli už dříve.

Soulstice vám zabere zhruba 20 hodin, pokud nehrajete na vyšší obtížnosti a neřešíte každou nepovinnou výzvu. Je to ale příliš a hra rozhodně obsahuje kapitoly, které by se daly prostříhat či úplně vynechat.

To samé některé dialogy, ve kterých hrdinky a jejich kumpáni občas zopakují to, co jsme se dozvěděli už dříve. Jindy vedlejší postavy jednají přehnaně dramaticky, až směšně. Třeba když se dozvíte, že klášter se rozpadá a tajemný mnich teď nemá čas se s vámi vybavovat… Ale zároveň po rozhovoru dál stojí na místě a mlčenlivě čeká, až dokončíte level.

V těchto momentech se projeví, že jde přece jen o menší hru s menším rozpočtem a menším vývojářským týmem italského studia Reply Game. Přesto v režimu Performance, kdy klade důraz na framerate, běží solidně. Navíc se nekouše a až na jeden případ mi hra nespadla.

Oproti jiným, “dražším” titulům se taky může pochlubit českou lokalizací včetně povedených titulků. Zakoupit jde i v krabičkové deluxe edici, kde získáte digitální artbook nebo soundtrack.

Soulstice je typickým zástupcem levnějších, chcete-li AA her, které mají nápady a u nichž vidíte snahu omezeného počtu vývojářů. Řada věcí ale stále není dotažená. Nicméně pokud jste příznivci žánru a líbí se vám pomrkávání po starších titulech, Soulstice leccos prominete, včetně fixní kamery. Briar a Lute jsou sympatická dvojice hrdinek a soubojový systém, který má za cíl sladit jejich pohyby, je příjemným ozvláštněním.

Varování: Pokud zakoupíte digitální verzi na PlayStation, dejte si pozor, jaká velikost hry se stáhla. Pokud jen okolo 8 GB, pravděpodobně se vám stane, že vás hra nepustí do druhé kapitoly. Pomoci může několik triků: nejprve zkontrolujte, jestli se vám stáhly úplně všechny jazykové verze - pokud ne, ručně je dostahujte. Pomoci může i naopak odebrání češtiny z doplňků a následný restart hry.