Království za samopal!
Když v roce 2013 Gearbox napadlo zkombinovat svou skvělou sci-fi střílečku s žánrem klasické hrdinské fantasy po vzoru Dungeons&Dragons, znělo to jako hodně ujetá vize. Jenže Tiny Tina’s Assault on Dragon Keep byla překvapivě podařeným počinem, který nabídl neotřelé nápady, nálož specifického ale fanoušky oblíbeného humoru, a dokonce i nějakou tu vážnost.
Může se zdát zvláštní ptát se, zda plnohodnotný spin-off překonal DLC, ale Assault on Dragon Keep rozhodně nasadil laťku dost vysoko, aby byl podobný dotaz na místě.
- Vyšlo na: Xbox One/One X, Xbox Series S, Xbox Series X, PlayStation 4, PlayStation 5, PC (Epic) - Recenzovaná verze
- Datum vydání: 25. března 2022
- Žánr: FPS, looter-shooter
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, 4 hráči
- Dat ke stažení: cca 75 GB
- Herní doba: 10-15 hodin
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1 699 Kč (Xzone)
Samostříly, hůlky a kladiva
Borderlands je žánrem looter shooter, a tak se sluší začít právě u této stěžejní části hry. Na rozdíl od Assault on Dragon Keep, kde palné zbraně byly stále palné zbraně, jen s fantasy názvy, ve Wonderlands došlo k podstatně výraznější změně. Na moderně vypadající „hračky“ pořád narazíte, ale je tu spousta variací na různé samostříly, kuše a podobné alternativy více vyhovující zasazení.
Netřeba se těchto změn bát, hratelně jsou totožné s Boderlands a dokonce je tu i klasické moderní rozdělení na kategorie jako jsou pistole, SMG, automatické pušky nebo raketomety. Výraznější změnu prodělaly granáty. Místo nich teď máte k dispozici různá kouzla, často s velmi překvapivými vlastnostmi a použitím. Granáty v Borderlands nikdy nebyly zrovna nudné, ale Wonderlands přímo vybízí k častému obměňování a zkoušení čehokoliv, co najdete.
Toho nalézání ostatně bude hodně, jak už je zvykem u Borderlands a teď i Wonderlands. Na každém rohu je nějaká truhla (a pozor na mimiky!), z nepřátel pravidelně vypadne celá sprška nového vybavení a kdyby vám přeci jen nebylo po chuti nic z toho, co se válí po zemi, opět si můžete v automatu za herní měnu nakoupit nějaké zajímavější kousky.
Wonderlands přímo vybízí k častému obměňování a zkoušení čehokoliv, co najdete.
Občas mi přišlo, že by si tedy generátor čísel konkrétně u zbraní mohl trochu slitovat. O zajímavá kouzla nouze není, ale několikrát se mi stalo, že ani z bosse nevypadla žádná dobrá zbraň, což už trochu zamrzí. Rád bych tu měnil výzbroj jako ponožky a zkoušel další a další podivné kombinace. Místo toho ani po hodině nenacházím nic, co by trumflo můj teoreticky úplně obyčejný samopal střílející dávky ledových projektilů.
Z dálky i zblízka
Oproti Borderlands nabízí Wonderlands podstatně větší výběr z různých tříd a zjevně vychází z archetypů v Dungeons&Dragons. Je tu tedy ekvivalent kouzelníka, hraničáře, barbara, nekromanta a dalších, byť, samozřejmě, vhodně přejmenovaných.
Příjemným překvapením je rozvoj soubojů na blízko. Už tu není generická rána pěstí, ale můžete si vybrat z různých mečů, kladiv, seker, dýk, palcátů a dalších precizních nástrojů na otevírání lebek nepřátel. Nejedná se sice o žádný Mortal Kombat, ale s přihlédnutím k Borderlands jde o výrazný posun, zejména u postav, které mají své zvláštní schopnosti navázané právě na souboj na blízko. Jako Clawbringer můžete třeba skočit doprostřed chumlu nepřátel a praštit do země svým kladivem, čímž protivníky nejen zraníte vlastním útokem, ale ještě zapálíte.
Pokud by vám náhodou ale přišla jedna bohatá sada schopností k odemykání málo, jen pár hodin po začátku hry se vám odemkne možnost si přidat druhou třídu. Můžete tak vytvořit až nesmyslně přepálené kombinace, ale o to právě jde. Dodává to celé hře na chaotičnosti, což vede k větší zábavnosti. Nemusíte se nutně vyznat v situaci na obrazovce, důležité je, že se budete smát absurdnímu násilí, které se na ní děje, i pokud v daný okamžik sestává ze záplavy čísel, statusů a barev.
Můžete vytvořit až nesmyslně přepálené kombinace.
Zábavu samozřejmě znásobí přítomnost vašich kamarádů. Stejně jako Borderlands, i ve Wonderlands lze hrát celou kampaň v kooperaci s až třemi dalšími hráči. Jedna jediná nevýhoda je poněkud nevybalancovaná obtížnost. Už ve dvou hráčích jsou i bossové spíš jen delší zastávkou než nějakým epickým soubojem a v drtivé většině je porazíte na první pokus.
Střílečka v říši divů
Borderlands si už od jedničky jedou ve své stylizaci, ale hlavně specifickém humoru, nejinak je tomu zde. Humor je mnohdy pubertální a místy až infantilní, což není myšleno nijak pejorativně, ale jako holý fakt. Pokud vám přijde směšný pohled na holohlavého ranaře s vílími křídly a navlečeného v tutu, tak se vám tu bude líbit. Na rozdíl od minulých dílů ale lze najít až překvapivě nosný scénář. Třeba v jedné z vedlejších misí, kde máte gobliní revolucionářce pomoci s osvobozením dělnické třídy od útlaku. Obecně vedlejší mise jsou ve Wonderlands docela úkaz, protože u spousty z nich není vůbec jasné, že jsou opravdu vedlejší a nepovinné. Vývojáři si s nimi zkrátka dali tolik práce, aby působily stejně důležitě a dobře, jako hlavní příběhová linka.
Ne že by tu tedy nebyly i nějaké ty staré dobré úkoly typu „najdi a přines“. S těmi se setkáte hlavně v rozhraní Overworld, které nápadně připomíná Pokémon hry. Slouží jako herní plán, respektive takové lepidlo mezi jednotlivými herními oblastmi, a kromě samotného přesunu v něm můžete právě potkat řadu NPC s povětšinou snadnými úkoly. Je ovšem zcela na vás, zda je budete plnit. Pokud se chcete jen probít zhruba dvanáctihodinovou kampaní, hra vám nebude házet moc klacků pod nohy. Příběh začne hlavně v druhé polovině opravdu pěkně odsýpat, čemuž pomáhá i sice trochu generický ale pořád dost slušně napsaný záporák Dragonlord. Po dvojčatech Calypso ze třetích Borderlands, která u mě většinu hry stála na té špatné straně dělící čáry mezi vtipností a trapností, beru Dragonlorda všemi deseti.
Pokud se chcete jen probít zhruba dvanáctihodinovou kampaní, hra vám nebude házet moc klacků pod nohy.
Scénář je ve Wonderlands po Borderlands 3 vůbec docela div. Skoro jako kdyby se vývojáři vymanili ze syndromu vyhoření a našli múzy, které jim pomáhaly psát v minulosti. Těžko říci, do jaké míry má na konečné podobě hry podíl Ashly Burch (dabérka Tiny), která je sama velkou fanynkou a hráčkou Dungeons&Dragons, ale ve Wonderlands se humor vrátil k podstatně univerzálnějším a méně časově specifickým tématům. Ať už narazíte na parodii znělky Vesmírné odysey, zavzpomínáte na souboj urážek z Tajemství opičího ostrova, nebo si zopakujete pár pamětihodných revolučních hesel v podání již zmíněného Gobliního odboje se zkratkou G.T.F.O., jde o vtípky podstatně promyšlenější a funkčnější, než jaké nám Gearbox poslední dobou servíroval.
Není všechno zlato, co se třpytí
Wonderlands ale bohužel nejsou jen o těch skvělých věcech a mají i nějaké problémy, které bychom neměli přehlížet. V roce 2012 byla Borderlands 2 velmi solidní střílečkou. V té době se Gearboxu povedlo vytvořit takový pocit ze střelby, jakému se mohlo rovnat jen málo her podobného žánru. Jenže teď je o deset let později a já mám při hraní Wonderlands dost nepříjemný pocit déjà vu. Ne že by se Wonderlands hrála špatně, jenže i slavné pořekadlo „když to není rozbité, tak na to nesahej,“ má své hranice. Nakonec, experimenty jsou sice rizikové, ale stagnace hrám rozhodně nesvědčí. Právě tahle váhavost je důvod, proč je Wonderlands hrou velice dobrou, ale ne opravdu skvělou.
I slavné pořekadlo „když to není rozbité, tak na to nesahej,“ má své hranice.
Po třech velkých hrách a spoustě DLC bych se také vyslovil pro důstojný pohřeb některých postav. Jednou či dvakrát bylo jejich kameo pěkné, ale minimálně některá NPC už jsou příliš opakovaným vtipem pro veterány a zároveň neznámou referencí pro nováčky. Není to ale bohužel ani jediná, ani nejzávažnější výtka, jakou ke hře mám.
Wonderlands na PC totiž nejsou zrovna dobře odladěný produkt. Upřímně, dlouho jsem se ve hře nesetkal s takovým množstvím chyb. Od nepříjemných ale celkem nevinných jako jsou problikávající popisky statistik u postavy, až po pády aplikace, nenačítající se quest log nebo nemilosrdné propady FPS o desítky, až pod hranici plynulosti. Podobné problémy se také objevovaly u spoluhráče, tedy mohu vyloučit prostou smůlu a náhodu.
Dle informací od kolegů z redakce se tyto chyby neobjevují na konzolích, což je dobrá zpráva a můžeme doufat, že Gearbox zapracuje i na PC verzi, nicméně v době psaní recenze ta situace úplně růžová nebyla, což nelze přehlížet.
Kouzlo (staro)nového
Tiny Tina’s Wonderlands hrozilo, že se stane jen prázdným tahákem, spin-offem slavné značky. Naštěstí se tak nestalo a musím říct, že pro mě Wonderlands bez problému překonala i Borderlands 3, na které nepochybně padlo mnohem více prostředků i času.
Před lety jsem měl Borderlands 2 na samém vrcholu žebříčku oblíbených her a nikoliv Borderlands 3, ale právě Wonderlands na ni, dle mého, důstojně navazují nápady i scénářem. Koncept Wonderlands určitě je kam posouvat, zejména co do hratelnosti a technické stránky, přesto jde o hru dostatečně dobrou, abych hůl, kterou jsem nad Gearboxem skoro zlomil, ještě v klidu odložil.
Verdikt
Přepálený kříženec střílečky a fantasy, který funguje, i když by neměl. Tiny Tina's Wonderlands vrací do univerza Borderlands originalitu i humor, který nezastará týden po vydání. Nad to nabízí osvědčenou kooperativní kampaň, která spolehlivě zabaví. Díky tomu všemu lze přivřít oko nad technickými nedostatky i poněkud okoukanou hratelností.
