Recenze void tRrLM(); //Void Terrarium

Pokud bych měl shrnout důvody, proč lidé hrají hry, určitě by na prvním místě byla zábava a odreagování se od všedního stereotypu. Pak nesmíme zapomenout na možnost prožít něco nevšedního a s tím se vždy úzce pojí příběhová stránka, svět dobře a uvěřitelně zpracovaný svět a rozhodně nesmíme zapomenout na stránku vizuální a hudební. Proto miluji hry od studia Nippon Ichi Software. Kombinace velmi charakteristického malovaného vzhledu a nějakým způsobem melanchonlicky laděného příběhu jsou pro mne dokonalou zárukou zábavy. Přesně takovou zkušenost nabízí hned jedna z prvních her, která vyšla i na západě, tedy htoL#NiQ: The Firefly Diary a stejně na vás zapůsobí hororová série Yomawari, logická skákačka A Rose in the Twillight nebo pohádka o lesní stvůře a slepém princi The Liar Princess and the Blind Prince.

Void Terrarium tedy padlo do mého zaměřovače hned po prvním uveřejněném traileru. Jak už to ale bývá, ani v Japonsku není jméno tvůrců zárukou (což ze západních studií známe velmi často). Takže prvotní nadšení z nové hry může klidně vystřídat velké zklamání. Ono totiž nelze dělat hry stále stejně a je občas potřeba se někam posunout.

• Platforma: Switch (recenzovaná verze) a PlayStaion 4
• Datum vydání: 14. 7. 2020
• Výrobce: Nippon Ichi Software, Inc
• Distribuce: NIS America, Inc
• Žánr: roguelike RPG
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 785 MB
• Herní doba: 30+ hodin
• Přístupnost: 7+
• Prodejní verze: Krabicová i digitální
• Cena: 629 Kč

I když se void tRrLM(); //Void Terrarium honosí žánrovým zařazením do klasických roguelike RPG, není to až tak doslovně pravda. Když totiž hlavní hrdina v podobě malého robůtka najde podivnou takřka mrtvou věc, zjistí, že jde o poslední žijící lidskou bytost. Jen že celá civilizace je už v troskách a našemu robotovi nezbývá než se o dívku postarat. Při tvorbě hry pak lze tento příběhový koncept uchopit různými způsoby. Nippon Ichi nám ale představili postapokalyptické Void Terrarium, která dokáže hráče velmi příjemným způsobem, i možná trochu naivním, vtáhnout do nádherného a melancholického světa, který vás postaví tváří v tvář brutálně náročnému gameplayi.

Nippon Ichi nám představili postapokalyptické Void Terrarium, která dokáže hráče velmi příjemně naivním způsobem vtáhnout do nádherného a melancholického světa.

Hvězda Void Terraria je již výše zmíněný robot jménem Robbie. Ten se na začátku hry probudí v troskách podzemního města a prakticky netuší kde je a co se kolem něj děje (prostě taková ta klasická japonská startovní amnézie, jen v podání robota). Narazí ale na velmi schopnou umělou inteligenci v podobě CRT monitoru (docela hodně podobnému Planktově manželce Karen ze SpongeBoba, podobnost ale jistě čistě náhodná). Tato UI se mu stane každodenním společníkem a vysvětlí mu, že se lidstvo přesunulo do podzemních prostor, aby uniklo jedovatým splodinám. Ty mají na svědomí prakticky vyhlazení většiny populace žijící na povrchu, jenže to zakrtkování se moc nepomo a podzemní kolonie byla nakonec také zničena a naživu zůstala pouze jedna jediná dívka.

Abychom se v tom umělé bytosti neztratily, začali dívce říkat Toriko. Sama totiž neuměla mluvit a nedokázala se tak svým zachráncům představit. Jenže k záchraně žijící bytosti potřebujete trochu víc, než jen plnou baterii a olej na promazání převodů a tak se Robbie vydává prozkoumávat zpustlou kolonii aby našel pro Toriko jídlo, léky a taky ji zařídil bezpečné přístřeší. To ale není vůbec snadný úkol. Za prvé se to všude hemží roboty lačnících po boji a zmutovanými zvířaty a za druhé tady máme tvůrce hry, kteří na to vše šli tak nějak nestandardně.

Samotná hra se totiž od předchozích titulů Nippon Ichi hodně odlišuje. Vždy totiž šlo o side scrolling skákačku nebo hororové či příběhové puzzle. Void Terrarium je ale naopak rozděleno do dvou různorodých segmentů - stavba základny a starání se o přeživšího a pak na průzkum náhodně generovaných dungeonů.

Váš hlavní cíl je jednoduchý a jasný, udržet Toriko naživu v obrovském skleněném “teráriu”. Sháníte pro ni jídlo, pokud možno co nejméně hnijící, staráte se o její zdravotní stránku, vyrábíte nábytek a také vyvíjíte upgrady pro Robbieho. Dungeon crawling pak ve Void Terrariu prezentuje naprosto standardní roguelike průzkum. Robbie prozkoumává procedurálně generované dungeony, ve kterých zároveň bojuje prostřednictvím tahového, velmi zjednodušeného, soubojového systému s nepřáteli.

Průzkum vám nenabízí nic moc nového a v roguelike žánru nejde o nějaký převrat.

Průzkum vám tedy nenabízí nic moc nového a v roguelike žánru nejde o nějaký převrat. Svou jednoduchostí by se právě proto dalo Void Terrarium doporučit nováčkům, kdyby neměl jednu podstatnou chybu. A tou je obrovské množství dočasných upgradů, které mají různé stavové efekty. Pokud byste věděli, že při průchodu získáte určité kvantum vylepšení, šlo by se s tím nějak porvat, ale tvůrci Void Terraria se patrně zamilovali do vytváření naprosto nekonečného množství možností. Což by svým způsobem taky nevadilo, ale někdy prostě dostanete upgrady a výbavu, se kterými projedete 6 pater dungeonu jako nůž máslem. Jenže jindy za celou dobu nenajdete jedinou smysluplnou a použitelnou věc. Průzkum je tak něco jako hraní rulety, buď máte štěstí nebo ne. Jenže na hazard si člověk tak nějak při hraní zvykat nechce.

A do toho počítejte ještě s neviditelnými pastmi. Je velmi jednoduché vstoupit do nějaké místnosti a zůstat ochromený, zmatený nebo zpomalený, čímž se hráč stává velmi nedobrovolně snadnou kořistí. A možná by ani to všechno nevadilo, ale některé questy po vás vyloženě vyžadují sestoupení na určité patro a bez jakýchkoliv záchytných bodů jde o stereotypní umírání, trvající až neskutečně dlouho. Jenže když po “pár hodinách” najdete hledaný blueprint nebo součástky na filtraci vzduchu, je zadostiučinění dokonalé. To by samo o sobě stačit nemělo, ale hra má ještě několik es v rukávu.

Vrcholem Void Terraria je totiž jeho vizuální prezentace a hudební doprovod. Podzemí i “domov” Robbieho a Toriko jsou jednoznačně ve své jednoduchosti nádherné a dokonale ladí s celkovým ponurým tónem hry. Pořád se snažíte něco dokázat, ale vlastně nic o živých lidech nevíte. Robbie se svými přáteli navíc vypadá vůči okolnímu světu jako nepodstatný mravenec, stojící proti celé armádě deratizérů, prostě jako smítko prachu, bojující proti obrovskému světu, který se vás ještě snaží na každém kroku zničit.

Vrcholem Void Terraria je totiž jeho vizuální prezentace a hudební doprovod.

Další příjemnou věcí je soundtrack, zase odpovídající temnému tónu hry. Všichni hlavní protagonisté navíc nejsou schopni komunikovat klsickým způsobem, Toriko je němá, Robbie toho taky moc nenakecá, takže vývojáři museli pocity postav zobrazovat prostřednictvím různých pohybů, změn výrazu a akcí. A to je v minimalistické grafice zvládnuto dokonale. Void Terrarium totiž hraje na city a odměňuje vás za snahu udržet Toriko naživu a v bezpečí vašimi vlastními pocity. A ty jsou tím nejlepším impulsem k pokračování v průzkumu dungeonů a v samotném hraní. A tak pokud jste z textu výše nabyli pocit, že jde o špatnou hru, tak opak je pravdou a titul s velmi podivně znějícím názvem void tRrLM(); //Void Terrarium vřele doporučuji.