Poctivá zombie řežba s hutnou atmosférou.
V nedávném preview jsme si představili brzy vycházející co-op akci Zombie Army 4: Dead War od britských Rebellion Developments. Pojďme se nyní podívat, jak to s bojem proti zástupům nemrtvých nacistů nakonec dopadlo.
- Vychází na: PS4 (testovaná verze), PC, Xbox One
- Datum vydání: 4. února
- Žánr: Kooperativní střílečka z pohledu třetí osoby
- Česká lokalizace: Ne
Boj s kníratým ďáblem, to je oč tu běží
Minulý článek nastínil děj příběhu, ve kterém se jako jeden ze čtyř aktuálně dostupných hrdinů postavíme proti hordám hnijících stoupenců Adolfa Hitlera, který i přesto, že byl zapuzen do pekelného vyhnanství, nadále osnuje své podlé a pro svět zničující plány. Evropa, přesněji Itálie, zdevastována druhou světovou válkou, zažívá další nezměrné útrapy, tentokrát v podobě neutuchajícího náporu ze strany nemrtvých sil Wehrmachtu. Jakožto člen nově zformovaného odboje, který si vytyčil nelehký úkol očistit okupované území od nelidských stvůr, se vydáváme napříč Itálií s jediným cílem, zlikvidovat všechny nepřátele, popírající samotné zákony života, a eliminovat nervově labilního hysterika s knírkem, který za tím vším stojí.
Cesta je to vskutku náročná, a i mnou zvolený hrdina Boris, bývalý ruský vězeň, jehož svalnaté ruce připomínají spíše medvědí tlapy, se pořádně zapotí. Jak by také ne, když je každým krokem blíže pekelnému trůnu. Zvolit si lze z dalších tří charakterů. V nabídce najdeme mimo Borise ještě hbitou Jun, odstřelovače Kárla a inženýrku Sholu. Během hry navštívíme různorodé lokace převážne napříč italským územím. Boj se zlem začíná roku 1946 v Miláně, podíváme se ale také například do Benátek ponořených v mlze a zápachu tlejícího masa, Janova, Říma či Neapole, dokonce i k samotnému opět se probouzejícímu Vesuvu, který ze svých útrob tentokrát místo lávy chrlí zástupy nemrtvých. Stát se to v době destrukce Pompeí, jejich obyvatelé by byli nejspíše dosti překvapeni. Užijeme si i pekelných prostor a krátkého výletu do blízkého Chorvatska.
Evropa, přesněji Itálie, zdevastována druhou světovou válkou, zažívá další nezměrné útrapy, tentokrát v podobě neutuchajícího náporu ze strany nemrtvých sil Wehrmachtu.
Během boje za zachování lidského pokolení se budeme snažit o zničení záhadných věží, které v podobě démonických rukou vyrůstají ze zemského povrchu a posilují už tak početné zástupy nemrtvých v ošuntělých uniformách a oslabit tak samotného Hitlera, mezitím pravděpodobně hrajícího mariáš se satanem. Příběh je klasickou iterací boje dobra se zlem, setkáme se s bratrstvím, hrdinstvím, a dokonce i se zradou. Na tento druh hry je děj servírován poměrně obstojně, žádný scénář podobný titulům ala Last of Us nicméně rozhodně nečekejte. Příjemně mne překvapila i herní doba, která se na nízkou obtížnost pohybuje okolo deseti až dvanácti hodin. V případě obtížností vyšších hodnota atakuje dojnásobnou hranici. Hra sebe sama nebere příliš vážně. Vtipné dodatky a hlášky postav u mě nejednou zapříčinily upřímné uchechtnutí.
Příběh je klasickou iterací boje dobra se zlem, setkáme se s bratrstvím, hrdinstvím, a dokonce i se zradou.
Vlk samotář, nebo drsná banda?
Celou hru lze projít buď sólo, případně až ve čtyřech hráčích. Ačkoliv jsem většinu misí prošel sám, pouze v kůži Borise, musím uznat, že těch několik herních seancí, kdy jsem s kolegou Martinem Zavřelem devastoval zombíky v kooperaci, bylo znatelně zábavnějších. Jednou se k nám přidal i náhodný polský žurnalista a v řadách plesnivců s výrazným tikem v pravačce zavládl chaos. Tím nechci říct, že by byl sólo průchod hrou nudnou záležitostí, s přáteli se nicméně zábava stupňuje, ostatně stejně je tomu tak i v reálném životě. Kooperativní mód mně také přišel jednodušší, a to díky vzájemné spolupráci. Méně se tak stávalo, že by na mne nečekaně vyskočil nepřítel a uštědřil mi smrtelnou ránu.
Herní náplň je tvořena postupným průchodem poměrně lineárními úrovněmi, při kterém je ale odměněna hráčova zvídavost. V polorozpadlých domech a skrytých tunelech můžeme totiž nalézt různé sběratelské předměty a vylepšení, nevyplácí se tedy nasadit příliš rychlé tempo. Co mne zhruba po polovině hry mírně zklamalo, byla repetitivní náplň misí. Hlavním úkolem je totiž většinou likvidace vln nepřátel při obraně konkrétního bodu, či čistě koridorová akce. V obou případech často zakončená soubojem se silnějším nepřítelem. Zde mohli tvůrci popustit uzdu své fantazii a přijít s něčím originálnějším. Zachraňuje to ovšem skvělá interakce s herním prostředím. Nejednou jsem unikl jisté smrti v podobě rozsápání podrážděnou zombie díky dobře mířené ráně do barelu s palivem, aktivací elektrického výboje či využitím kulometného hnízda. Za způsob, jakým se s interakcí tvůrci vypořádali, mají ode mne jednoznačnou pochvalu. Ve hře se setkáme se snahou o využití realistických prvků, a to například formou zpomaleného pohybu při pochodu s těžkou zbraní či obtížného průchodu vodou. Naštěstí se nejedná o rušivý element, koneckonců není to přeci zombie simulátor.
Nejednou jsem unikl jisté smrti v podobě rozsápání podrážděnou zombie díky dobře mířené ráně do barelu s palivem, aktivací elektrického výboje či využitím kulometného hnízda.
Nebojte, s klackem na ně nepůjdete
Co se týče rozsahu herního arzenálu, byl jsem mile překvapen. Výzbroj je dělena na primární, sekundární a záložní zbraně. Velkou úlohu také hrají různé gadgety , granáty nebo například protitankové miny. Přibližně v polovině hry jsem vyměnil oblíbenou MP 44 za americký samopal Thompson, jelikož původní zbraň oplývala, na můj vkus, přílš velkým zpětným rázem. Poškození udělené nepřátelům se sice snížilo, ale veskrze se mi hrálo lépe. Kromě zmíněných zbraní v nabídce nalezneme například brokovnici, pušku M1 Garand, ruskou odstřelovačku Mosin Nagant a další. Největší zábavu jsem si ale užil při užívání zbraní, které jsem s chutí odcizil silnějším nepřátelům. Ať už se jednalo o těžký kulomet, plamenoment, bazuku či mou nejoblíbenější motorovou pilu, uzmutou jakémusi nahnilému vojáku Švejkovi, který v tomto případě rozhodně není dobrý, a z otevřené rány na jeho břiše jsem usoudil, že byl pravděpodobně vyrušen při podstupované operaci povolávacím rozkazem pekelného císaře pána.
Kromě zmíněných zbraní v nabídce nalezneme například brokovnici, pušku M1 Garand, ruskou odstřelovačku Mosin Nagant a další.
Důležitý je taktéž systém speciálních abilit, ať už se jedná o "ukončováky" na blízko či zpomalení času při střelbě ze samopalu. Každá zbraň disponuje specifickou "ultimátkou", která se dobíjí v závislosti na získaném počtu bodů. Díky speciálnímu úderu při boji zblízka lze většinu nepřátel eliminovat prakticky okamžitě. Útok však nelze provádět neustále, hráč musí vyčkat na jeho dobití. Boris se při těchto "takedownech" v případě úspěchu navíc dokázal částečně vyléčit. Samotné lékarničky nalezneme převážně v záchytných stanicích a u sebe můžeme mít pouze jednu. Obezřetnost je tedy na místě.
Jedním ze základních stavebních kamenů hry jsou rozsáhlé možnosti úprav. A to jak zbraní, tak postavy samotné. Při průchodu misemi často narazíme na takzvané bezpečné domy, chcete-li - safe houses, ve kterých se nachází kromě beden pro doplnění munice a dalšího arzenálu také pracovní stanice, kde můžeme využít nasbírané moduly pro vylepšení a upravit si vše podle našeho gusta. Lze například rozšířit kapacitu zásobníku, zvětšit udělované poškození danou zbraní či aktivovat některý z mnoha charakterových perků. Časově omezené vylepšení pro zbraně je možné nacházet v bednách umístěných napříč úrovněmi. Na samopal lze například namontovat rozšíření, díky němuž bude dalších několik ran způsobovat zápalné či elektrické poškození. Vylepšení pro samotné postavy získáváme formou zvyšování jejich úrovně a zvolit si lze mezi ofensivními, defensivními a neutrálními perky. Dále je možno vybrat jeden ze čtyř speciálních útoků na blízko. Úpravy jsou dostupné také z herního menu před spuštěním samotné mise. K dispozici je také systém kosmetických vylepšení, která převážně získáte plněním achievementů a můžete si tak svého hrdinu upravit dle vlastního vkusu.
Na samopal lze například namontovat rozšíření, díky němuž bude dalších několik ran způsobovat zápalné či elektrické poškození.
Systém levelování vašeho hrdiny je postaven na arkádově laděném získávání bodů, které utržíte za zabíjení nepřátel. Čím efektivněji protivníky likvidujete, tím více bodů získáte. Vyplatí se tak využívat okolní prostředí, mít přesnou mušku a neplýtvat náboji. Munice je velmi cenným zbožím a i přesto, že je po úrovních rozmístěno nemálo beden se zásobami, často se mi stávalo, že jsem se prachsprostě ocitl na suchu a musel kvůli tomu zvolit taktičtější způsob postupu. Párkrát jsem se pořádně zapotil. Jestli je to pro titul plus či mínus, nechám na vás. Mně osobně občasná nutnost taktického ústupu vůbec nevadila.
Od šouravého nácka po démonické netvory
Byl jsem překvapen množstvím typů nepřátel, se kterými jsem se na cestě do horoucích pekel setkal. Zprvu se jednalo o obyčejné, pomalé nemrtvé. Takové jaké známe z klasických zombie snímků a her. Jejich tlupa byla záhy obohacena o masivnější a odolnější obrněnce, kterým je nejdříve nutno zničit zbroj, načež je lze eliminovat. Prvním tužším protivníkem byl obrněnec disponující plamenometem.
S každou další úrovní se objevovalo něco nového. Sebevražední a rychlí atentátníci mi nejednou pořádně zavařili. Život dokázali znepříjemnit i poťouchlí skrčci vrhající kyselinové nálože. Když už proti mně nepochodoval Hans s plamenometem, snažili se mě popálit jeho mladší sourozenci s malými letlampami. Výzvou byl již zmíněný Švejk s motorovou pilou, nedejbože když se na mě vrhli dva. To už jsem volil taktické pobíhání okolo a využíval jejich pomalého pohybu. Samostatnou kapitolou jsou agilní odstřelovači, ladně hopkající přes trouchnivějící střechy. V takových případech jsem byl rád, že mnou využívané hledí na pušce Mosin Nagant neutrpělo při pohybu v bahně žádné škody. Odměnou při přesné ráně byla krátká a efektivní scéna, při které se letící kulka zaryla ostrostřelci hluboko do nitra lebky. Tento typ kamery známe ze série Sniper Elite, kterou kromě toho pojí se Zombie Army 4: Dead War i to, že má stejné tvůrce.
Když už proti mně nepochodoval Hans s plamenometem, snažili se mě popálit jeho mladší sourozenci s malými letlampami.
Boloňské špagety si k hraní nedávejte
Krev. Střeva. Mozky a vzduchem letící končetiny. Brutalita čiší ze hry na každém kroku. Bez nadsázky. To vše podtržené satanistickou atmosférou a všudypřítomnými pentagramy. Pokud na vás z takových výjevů padají mdloby, nebude hra asi vhodnou volbou. Autoři se s tím opravdu nepárali a osobně jim to nemám vůbec za zlé. Pravdou je, že za více jak dvacet let hraní jsem v tomto směru poněkud otupěl. Být to má první akce, vnímal bych to pravděpodobně zcela jinak. Na démoničnosti hře přidávají i hororové panenky mluvící zkrze reproduktor v dualshocku, což se mi velmi líbilo. Nejednou jsem si odskočil od obrazovky, abych následně slyšel, jak mne volají zpátky. Nebudu lhát, poprvé jsem se docela lekl. Tím ale hororové aspekty hry končí a pro mne, jakožto strašpytla, nebyl problém hru dokončit. Hra je určena odrostlejšímu, ba spíše dospělému publiku. Dětem ji rozhodně nepouštějte. Tedy pokud s nimi nechcete následujících pár let navštěvovat psychologa.
Krev. Střeva. Mozky a vzduchem letící končetiny. Brutalita čiší ze hry na každém kroku.
Nejen kampaní je hrdina živ
Součástí Zombie Army 4: Dead War je kromě příběhové kampaně také horde mód a týdenní události. V horde módu se buď sami, nebo po boku až tří spoluhráčů, vrhneme na eliminaci postupně zesilujících vln nepřátel s cílem za každou cenu přežít. Mód přímo nabádá ke kooperativnímu hraní, a to z důvodu poměrně vysoké obtížnosti a několikanásobně větší zábavy. Když jsem se jej rozhodl vyzkoušet sám, brzy jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Setkáme se zde s mnoha z výše zmíněných typů nepřátel a pozdější vlny zatopí nejedné partě kamarádů či spoluhráčů.
Součástí Zombie Army 4: Dead War je kromě příběhové kampaně také horde mód a týdenní události.
Každý týden mají hráči možnost průchodu předem danou misí, při jejímž plnění jsou svázáni určitými pravidly. K dispozici dostaneme například neomezené množství munice do pušky a zvýšenou šanci na udělení kritického zásahu, ovšem za cenu nedostupnosti sekundární zbraně. Tvůrci se touto formou snaží o zvýšení faktoru znovuhratelnosti. Škoda jen, že se nejedná o něco více než o opětovné průchody známými misemi. Po úspěšném splnění úkolu bude hráč odměněn kosmetickými úpravami, a to například skiny pro zbraně či doplňky pro postavu. Autoři si pro nás také připravují řadu DLC v podobě rozšíření herní kampaně, nových typů nepřátel, zbraní, map pro horde mód či dalších hratelných postav.
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=e1NolPBGwdI[/embed]
Technická stránka hry
Jelikož jsem Zombie Army 4: Dead War hrál na základní verzi konzole PlayStation 4, nedostalo se mně nejvyššího možného vizuálu. Přesto hra grafickou stránkou rozhodně neurazí a jedná se o lepší průměr. Dokážu si lehce představit, že na kvalitní počítačové sestavě bude na hordy nemrtvých při maximálních detailech radost pohledět. Hra běží na třiceti snímcích za sekundu, což je pro tuto konzoli standardní hodnotou. V nastavení lze snímkovou frekvenci odemknout a dosáhnout tak plynulejšího, ale méně konzistentního chodu. Ze záhadného důvodu se mi ale tato možnost při každem spuštění hry resetovala. Chování zbraní se zpočátku jevilo poněkud krkolomné, ale časem jsem si zvyknul. Bohužel celkový gunplay nelze přirovnat například k tomu v Destiny 2, či lépe k loňskému The Division 2. Několikrát se dokonce stalo, že nepřátelé nezaregistrovali mnou vypálené výstřely, pevně ale věřím, že si s tímto typem chyb vývojáři v brzké době poradí. Za slabší také považuji hudební doprovod. Hra přímo vybízí k epickým skladbám, se kterými se tu bohužel nesetkáme.
Chování zbraní se zpočátku jevilo poněkud krkolomné, ale časem jsem si zvyknul.
Naopak opět musím pochválit interaktivní prostředí a fyziku. Co se týče kooperace, zamrzela mě absence možnosti split screenu (rozdělené obrazovky). Rád bych si pozval partu pár kamarádů, objednal pizzu, pohodlně se usadil na gauč a na velké obrazovce si s nimi užil decimaci nepřátel, jako například v Borderlands 2. Obtížnost je dávkována ve třech klasických možnostech nastavení. Při lehké obtížnosti nepřátelé méně vydrží, způsobují menší poškození a gravitace nemá vliv na trajektorii kulky. Střední obtížnost poté nabízí účinky gravitace na vypálenou munici a těžká varianta zajistí, že nepřátelé způsobují větší zranění, mají více životů, na náboje působí mimo gravitaci i směr větru a spoluhráči se mohou vzájemně zranit či eliminovat. Za zlatý střed osobně považuji volbu středně náročné varianty. Leckdo by mohl namítat, že se nejedná o tříáčkový titul. Ano, hra místy nese známky levnějšího zpracování, tomu také odpovídá nižší cena. Nejedná se ale o hru, co nalezneme na stojánku v Kauflandu či jiném obchodě, jaký si mnozí z vás určitě pamatují.
Rád bych si pozval partu pár kamarádů, objednal pizzu, pohodlně se usadil na gauč a na velké obrazovce si s nimi užil decimaci nepřátel, jako například v Borderlands 2.
Poctivá akce, která neurazí
Přesně tak na mne ve výsledku Zombie Army 4: Dead War působí. Za dobu strávenou se hrou jsem se nudil jen výjimečně, a to převážně v repetitivních pasážích při sólo hraní. Naopak při kooperativním hraní jsem se bavil náramně. Je tedy na vás, jak k titulu přistoupíte. Pokud dokážete dát dohromady partu čtyř spoluhráčů a následně se vrhnete na likvidaci pravicově laděných nemrtvých, neprohloupíte a klidně si k výslednému hodnocení jeden bodík přičtěte. Hra nejvíce těží z možnosti kooperace a méně náročné sólo hráče okouzlí svojí nekompromisní brutalitou a neustávající akcí. Osamělé vlky, kteří čekají strhující a výpravný příběh musím zklamat, bod naopak uberte a poohlédněte se jinde.
Zombie Army 4: Dead War vychází již 4. února 2020 na PC, PS4 a Xbox One. Hru můžete zakoupit na Xzone.
Verdikt
Kvalitní a zábavná akce, která těží především z možnosti propracované kooperace. Nebýt horšího pocitu ze střelby, průměrného příběhu a místy repetitivní herní náplně, nebál bych se hře udělit o bod vyšší hodnocení. S partou spoluhráčů se nicméně budete královsky bavit a Adolf Hitler na vás jen tak nezapomene.
