Na prvním srazu našich obchodů jsme si zahráli paintball.
V sobotu se v Lounech za Prahou uskutečnil první teambuilding našich obchodů Xzone.cz, GameExpres.cz a GameExpres.sk. Hlavních úkolem srazu bylo se nejen vzájemně poznat, ale především se uvolnit, pobavit a nabít energii na blížící se podzim a zimu, kdy vyjde spousta žádaných her.
Určitě si dovedete představit situaci, kdy jedete na naprosto neznámé místo, kde se setkáte se spoustou neznámých lidí. Řeknu vám, že jsem z toho byl dost nervózní. Naštěstí nervozita opadla hned po příjezdu do Loun. Nastoupili jsme totiž do autobusu, který nás odvezl na další neznámé místo. V areálu s opuštěnými rozpadajícími se budovami na nás čekala výzva. Výzva, kterou si každý hráč užije. Co to bylo? Měli jsme možnost si zahrát paintball.
V maskáčové kombinéze, helmě a v rukavicích jsem vzal zbraň, nabil zásobník kulačkami a bitva mohla začít. I když ne tak docela, jedna bitva se totiž odehrávala v mém těle ještě předtím, než všechno začalo. Při instruktáži a bezpečnostních pokynech od instruktora se mi v hlavě začaly honit myšlenky a já v sobě pociťoval nával adrenalinu a nervozity.
Pocity dávaly o sobě vědět víc a víc každou další vteřinou. Když odstartovala bitva (začali jsme klasickým módem, který nechybí snad v žádné multiplayerové hře - team deathmatchem), bylo to ještě horší. Začal můj první boj o život, respektive o čistou kombinézu, helmu, rukavice a boty. S kolegy ve zbrani jsem se vrhnul po hlavě do akce, brzy jsem ale zjistil, že takto nemám žádnou šanci. Soupeři hráli více týmově a my jsme si museli vzpomenout na ty hodiny prosezených u stříleček typu Call of Duty, Battlefield, Gears of War, Far Cry, Star Wars nebo Crysis. Zkušenosti z her totiž v paintballu využijete na maximální možné úrovni. Musíte se vzájemně krýt, takticky přemýšlet a postupovat opatrně.
Z celkových šesti bitev mi v hlavě nejvíce utkvělo několik momentů. Ten první byl na začátku, kdy můj tým byl značně oslaben a protivník nás začal svírat a tlačit. Byl jsem schován za jednou z budov a snažil jsem se zjistit, kde nepřítel je. Opatrně jsem vykoukl zpoza rohu, v ten moment nad mou hlavou začaly lítat barevné kuličky, které se postaraly o sklizeň listí u nedalekého stromu. Zásahy do listí a stromu byly slyšet opravdu hodně. Rychle jsem se schoval a zkoušel jsem štěstí se střelbou naslepo, kdy druhý tým mohl zasáhnout maximálně mou zbraň. Hádáte správně, nemělo to žádný smysl. Raději jsem zvolil druhou stranu budovy, kde to bylo klidnější. Alespoň jsem si to myslel… Ale nebylo tomu tak. Místo klidu a možnosti se schovat jsem musel rychle tasit svou zbraň a vystřelit na nepřítele, jenž se kryl u nedaleké překážky. Měl jsem štěstí, zasáhl jsem ho na první ránu, ale tím mé snažení skončilo. Za okamžik jsem měl barvu na rameni a musel opustit bojiště. Byla to vážně rána; zanechala na mém rameni pořádnou modřinu.
Druhá vzpomínka je z bitvy o několik desítek minut později. Přesunuli jsme se do rozsáhlé budovy, kde na každé straně stál jeden tým. Mezi námi byly různé kryty, mj. z palet. Na 22 lidí to byl dost stísněný prostor. Neváhal jsem a po odstartování jsem se vydal kupředu. Dostal jsem se zhruba do poloviny bitevní vřavy, kdy z obou stran lítaly kuličky – od instruktora jsem se dozvěděl, že po výstřelu kulička letí zhruba 300 km/h, což není rozhodně málo. S kolegou jsme se snažili odrazit postup nepřítele, opatrné vykukování plnilo svůj účel. Trefil jsem jednoho nebo dva. Už to nebylo tak dramatické, chtěl jsem prozkoumat situaci, tak jsem si lehl a vykoukl. To jsem neměl dělat, okamžitě jsem dostal zásah. K mému překvapení to ale nebylo zepředu, ale od mého týmu. Bohužel jsem vystrčil hlavu přímo do střelby spolubojovníka, který nešťastnou náhodou zasáhl mou hlavu vedle ucha. Helma se postarala o samotnou kuličku, cítil jsem tak pouze menší štípanec.
To už se přesouváme k třetímu momentu. Už jsme nehráli team deathmatch, ale capture the flag. Boj o vlajku byl jiný. Na otevřeném prostranství s kryty jsme se brzy dostali do stavu, kdy ani jeden tým nechtěl riskovat zbytečnou ztrátu života. Vlajka byla sice blízko, ale všude byly namířené zbraně s dostatkem kuliček. Jakmile někdo vykoukl, okamžitě na něj začali ostatní střílet. Nezbývalo tak nic jiného než vyčkávat a systematicky se přibližovat k vlajce. Už jsme byli téměř na dosah, když se na nás nepřítel vrhl a zasypal nás salvou kuliček. Stáhli jsme se, ale to jsme neměli dělat. Protivník využil situace a doběhl si pro vlajku, kterou bez větších problémů stihl donést do své základny.
Nebudu vám lhát, nevedl jsem si zrovna nejlépe, ale to neovlivnilo můj celkový zážitek z paintballu. Opravdu jsem si bitvy užil a doufám, že si je budu moci brzy zopakovat, i přesto, že mám na těle několik modřin a natažené svaly na nohou. Ale to čas napraví a já brzy budu opět běhat jak kamzík.
Po šesti bitvách a zhruba čtyřech hodinách ve válečné zóně s průběžným občerstvením jsme se autobusem vrátili zpět do hotelu v Lounech, kde na nás čekala sprcha a poté dobrá večeře. Po ni každý zaměstnanec Xzone/GameExpres obdržel tričko: "Svět nepotřebuje spekulanty, svět potřebuje znalce!" s vlastním jménem a vtipně napsanou funkcí na zadní straně. Já mám na tričku: "Press center - no comment."
No a na samotný závěr na nás čekala zábava do brzkých ranních hodin. Jak by řekl Barney Stinson, bylo to LEGEN(počkej si)DÁRNÍ!
