Resistance: Burning Skies - utrpení zabalené do střílečky

Chiméra opět útočí a tak musíme my hráči znovu zachraňovat svět! Tentokráte však neleží tíha na PS3 hráčích, nýbrž na majitelů PlayStation Vita. Sony konečně pochopila, že bez exkluzivit to nejde a tak se po Uncharted snaží prorazit s Resistance: Burning Skies.

Otázkou ovšem je, zda vůbec vzbudí pouze lehce nadprůměrná značka tolik potřebný zájem. Smutným faktem totiž je, že Resistance je značka bez vlastního stylu a jakékoli zajímavější featury a tento neduh si naneštěstí přenáší z velkých konzolí i na Vitu.

Mučeníčko

Když to řeknu vyloženě po lopatě, tak je Burning Skies totálně hloupou hrou, která nezvládá to hlavní, a sice zaujmout hráče. Příběh je až nepříjemně prostinký a s přehledem aspiruje na cenu za klišé roku. Vžijete se totiž do role neohroženého, téměř nesmrtelného a také všestranně nadaného hasiče Toma Reillyho, jehož rutinní výjezd z něj jednoho krásného a slunného (pro nebohého hráče spíše hnusného a traumatizujícího) dne udělá bojovníka za lidské přežití.

Příběh, kde je hasič větší bijec než všichni mariňáci dohromady je přímo k smíchu a doporučuji ho rovnou přeskočit.

Scénář je prostě tragicky nudný, ale zdaleka nejhůře na tom je jeho podání. Autoři z Nihilistic Software potvrdili, že jsou naprosto průměrní a jejich hry nudí. Snaží se totiž s výše popsanou hloupoučkou zápletkou vykouzlit něco zcela epického a dech vyrážejícího. Pořád sice někde něco bouchá a padá z nebes, ale příběhové in-game předěly a jakési komiksově laděné vložky jakoukoli snahu zaručeně zabíjejí. Tyto prvky totiž zcela nezvládají svůj účel a pokus o budování napětí a dokonce citového vzplanutí, je spíše k smíchu. Dialogy pak úplně chybí, nebo jsou tak hrozně blbé, že budete proklínat scénáristu i toho masochistu, co tohle schválil.

Zašedlá krabice

Ale přeci jen se bavíme v první řadě o arkádové střílečce, takže příběh by se dal ještě pominout, kdyby to celé alespoň nějak přijatelně vypadalo. Ovšem jak jsem psal výše, jedná se o dílko, které je zcela bez výrazu. Lokace vypadají jedna jako druhá a výraznější místo nebo moment byste hledali jen těžko. Doky, rádoby tajemné laboratoře nebo třeba dlouhý visutý most ve vás nezanechávají žádný dojem a mnohdy je za sebe prostě nechtěně zaměníte.

Kromě nápadu tady pak bohužel chybí i pořádná řemeslná zručnost a zašedlé textury spolu s lehce krabicoidními modely působí na schopnosti Vity poměrně špatně. Když k tomu nakonec přidám i téměř chybějící muziku a nesmírně pochybné zvuky zbraní, je Burning Skies po audiovizuální stránce skutečná bída.

Poslední záchrana

Skoro se mi chce říct, že Resistance na Vitu je naprostá tragédie, ale naštěstí musím přiznat, že alespoň střílení je standardně zábavné a nedělá hře úplnou ostudu. Jelikož má singleplayerová kampaň pouze 6 hodin, nestihne vás repetetivní mačkání spouště unudit. Počet zbraní je slušný a překvapivě jsou některé i poměrně nápadité. Střílení je tak ve své nejsurovější podstatě asi tím největším lákadlem Burnign Skies. Krycí systém je v mezích funkčnosti a nechybí ani slušné bossfighty.

Zajímavé a motivující je kromě trofejí také možnost vylepšovat zbraně, včetně kuše, sniperky, karabiny nebo raketometu, skrze jednoduchý a účelný strom schopností. Zajímavou featurkou pak je možnost sekundární střelby. Ta se aktivuje hlazením dotykového displeje a mnohdy se jedná o zajímavé frajeřinky. Co říkáte na skladný štít, granátomet nebo třeba na útočného drona? Ve zcela nejzákladnějším principu je prostě tohle Resistance poměrně v pořádku, ale to je bohužel všechno.

Děs a hrůza

Sotva se totiž hra začne tvářit alespoň trošku použitelně, ba dokonce zábavně, vystrčí růžky takové základy jako AI nebo ovládání, které opět citelně zaostávají. Ovládání je velice podobné tomu z Unit 13. Obě hry používají horní spouště, analogové páčky a také osudné dotykové ovládání. Zatímco Unit 13 ale umí s dotykovým displejem skvěle pracovat, Resistance se v tolika možností vyloženě topí.

Hrozné ovládání, špatná AI a nepřesvědčivá prezentace celý titul stahují neskutečným způsobem ke dnu.

Mnohdy je potřeba zároveň střílet pomocí klasických tlačítek a navíc používat nějakou tu speciální schopnost dotykem, což je docela nepraktické a mnohdy i nemožné. V souvislosti se slušnou obtížností tak mnohdy nastávají nepříjemné situace, za které však v drtivé většině případů může právě špatně navržené ovládání. Ještě, že soupeři většinou pouze postávají na místě a AI celkově vypadá jako dílo nadějného programátora ze střední školy.

Někdo si asi právě říká, že to stejně co nejdříve zalomí u multiplayeru, takže je umělá inteligence podružná. Musím přiznat, že tato myšlenka skutečně není úplně scestná a leč hra nabízí pouze tři zcela klasické herní módy, stále těží maximum ze slušného hratelnostního základu. Pořád to sice vypadá stejně hnusně, ale tentokráte se to alespoň slušně hraje. Bohužel pochybuji, že zůstanou hráči multiplayeru vzhledem k celkovým kvalitám hry moc dlouho věrni.

Ach ten potenciál

Každý vystřelený náboj a každá potvora v Resistance: Burning Skies doslova trpí nevyužitým potencionálem. Dobře tady vážně funguje pouze střílení. Jinak totiž hra vypadá hnusně, nabídne špatně odvyprávěný a zcela plytký příběh a také podivně navržené ovládání, které mnohdy aspiruje na vykloubení prstů.

Tohle jednoduše Sony nezvládlo a takovéhto exkluzivity, ať si pro příště raději nechá. Dát za 6 hodin hraní siglu a jeden den v multiplayeru 1000 Kč je dle mého holá šílenost. Resistance je letos prozatím největší zklamání na PSV a před naprostým fiaskem ho zachraňuje pouze stále ještě chybějící konkurence.