Saints Row: The Third – když fantazie nestačí

Recenze z hraní PC a Xbox 360 verze hry

Už je to opravdu dlouho, kdy jsme naposledy narazili na hru, která byla vyvíjena striktně pro zábavu. Dnes přece všechno musí být hyper realistické, správně udělané a tak seriózní. Dokonce i GTA sklouzlo k více realistickému a vážnému pojetí. Naštěstí tu máme sérii Saints Row a trojka v tom hodlá zdárně pokračovat. Motto je jednoduché: více nadávek, více parodie, více ujetosti.

Kromě hlavních misí se můžete pobavit a vydělat si peníze i ve vedlejších, včetně pojistných podvodů, tankové masakry, bláznivé show profesora Gankih, kšeftování, krádeže aut či atentáty.

Vítejte ve Steelportu

Příjemné městečko Stillwater z předchozích dvou dílů už strádalo pod náporem bláznů dostatečně, a tak nebylo od věci přestěhovat se do více moderních krajů. Z prostých pouličních zločinců Saints jsou nyní králové podsvětí. Jejich impérium nezná hranic, každý kluk chce být jako oni, každá holka chce být s nimi. Je ale jen otázkou času, než se na podobnou úroveň dostane i konkurence a ten nejvyšší padne. Zlotřilá organizace Syndicate to totiž s našimi hrdiny myslí smrtelně vážně a nehodlá si nechat zaclánět. Hned zkraje je nám tedy představena business nabídka, kterou jednoduše odvracíme kopancem do zadnice. Jsme příliš hrdí, abychom si nechali poroučet.

Bohužel takhle jednoduše to ve světě nefunguje a výsledkem je pořádně tvrdý dopad zpět na zem. Impérium se rozpadá, konkurenční gangy v čele s prohnilým Belgičanem, zápasníky Luchadores a počítačovými blázny Deckers vládnou městu a jediným rozumným řešením je vrátit si své území hrubou silou. A to čím možná nejvíce akčním, brutálním a zatraceně cool stylem, jak to umí jen Saints.

S tygrem v kufru

Ač je to k nevíře, samotný příběh není základním kamenem hry. Tím je především možnost volby a nesrovnatelný humor plný nadsázky, který paroduje všechno a všechny. Scénář musel psát génius, protože i přes obrovskou klišovitost a příšernou jednoduchost herních mechanismů jsou dialogy dokonale promyšleny, nepostrádají říz a jiskru a v zásadě se nikdy nenudíte. Ano, všechny věty musí většinou znít frajersky a hustě, Saints Row ale nikdy nesmíte brát vážně. Protože teprve poté, až se totálně uvolníte a necháte do uší proudit hlášky a absurditu ze hry, pochopíte, proč je Saints tak vynikají.

Potkáme se s oblíbenci série včetně Gata, Shaundi a Pierce.

Nenajdete tu jedinou misi, která by něčím nevybočovala z klasické řady „dojeď-postřílej-odjeď“. Ať už je to hlídání svých kolegů ve vojenské helikoptéře, vození živého tygra po městě, utíkání od zombíků, závody ve virtuální realitě nebo snaha o pojistný podvod, různorodost není slabou stránkou hry. Během příběhu, který vám může klidně zabrat i 16 hodin čistého času, si osaháte všechny možné i nemožné druhy misí. Pozitivním faktorem je, že jsou téměř všechny k dispozici po městě i jako nepovinné úkoly. V případě, že se vám tedy nějaká mise zalíbí, je velká pravděpodobnost, že na její odrůdu narazíte někde v uličce. K tomu připočítejte šílenou smrtící soutěž profesora Genkiho, závody ve městě, sebevražedné kličkování v husté dopravě a máte pěkně dlouhý seznam činností. A to se vyplatí.

Především proto, že každá byť sebemenší akce zde generuje respekt. Ten vám pro změnu odemyká tuny nových schopností a vlastností, rychlejším sprintem počínaje a lepšími zbraněmi pro kolegy z gangu konče. Možností je nespočet a ze začátku možná ani nebudete stíhat šilhat očima do stran. Chce to rozhodně čas, vydobýt si Steelport zpět a k tomu dopomůže i skupování nemovitostí. Ty vám pro změnu do kasičky přispějí penězma a v případě obchodů i nabídnou lákavé slevy. Všechno je tu spojené se vším, a abyste měli jedno, musíte postupovat příběhem a sbírat peníze i respekt. Bez toho to zkrátka nepůjde.

Kráska nebo zvíře?

Jak už jsem zmínil, Saints Row vám dá velké možnosti, jak naložit s městem a svým časem. Hned ze začátku si budete moci splácat vlastní postavu podle chuti, která pak navíc bude figurovat ve všech filmečcích a vůbec celém příběhu, za což vývojářům tleskám. Pokud náhodou se svou vizáží nebudete spokojeni, můžete navštívit obchody s oblečením, tetovací salóny či plastického chirurga k přetvoření svého milého obličeje k nepoznání. Fantazii se meze nekladou a tak se nemusíte divit, když před monitorem uvidíte modelku, modrého klučinu z filmu Avatar nebo obtloustlého zombíka (který má dokonce vlastní zvukovou stopu).

Stejně úspěšně si můžete upgradovat i zbraně, jejichž sortiment se rozrostl od klasických zabijáků až ke speciálním kouskům, jak je kobercové bombardování, autíčko na dálkové ovládání či dron. Trochu mě zklamalo kolečko pro výběr zbraní, které není úplně pohodlné a především během zběsilé akce nenabízí dostatečně komfortní výměnu inventáře. Co naopak musím pochválit je mobilní telefon, což je takový herní přístup k uživatelskému prostředí. Máme tu mapu s chytrou GPS navigací, přístup k úkolům, vlastního hudebního DJe, strom schopností, cheaty a také vaši věrnou posádku, kterou si kdykoliv můžete povolat na pomoc. A věřte, že ji budete potřebovat.

Sám doma?

I když je nezkrotná zábava v ulicích Sleelportu rozhodně dostačující i pro jednoho, potěší přítomnost kooperativního režimu, kde s kamarádem plníte jednotlivé mise, uzdravujete se a vyměňujete si názory ohledně toho, kdo si vezme baseballku s robertkem. Pokud vás omrzí i to, není problém zavítat do módu, který je až nebezpečně podobný Hordě z Gears of War 3, co je přítomná snad v každé druhé akční hře současné doby. Stejně jako v originálu i zde vzdorujete vlnám nepřátel, kde ale není důležitá ani tak vaše výdrž, jako umění šíleným způsobem odpravit větší počet protivníků najednou. Robertek opět pomůže.

Hra má i přes svou lineárnost několik těžkých rozhodnutí, jež mění průběh příběhu.

Mimo oficiální dodatky ke hře lze na internetu nalézt i vskutku lákavé cheaty, které prakticky promění celou hru. Jedním takovým je i možnost proměnit všechny obyvatele města na zombíky, které půjdou po všem živém. Takový zážitek ve městě je zcela nevšední, a pokud by jej tvůrci o něco více promysleli a nechali v ulicích více živých lidí, než jen párek policistů, jednalo by se prakticky o zcela novou hru. Takhle se jedná jen o příjemné hororové zpestření, když máte chuť bezhlavě postřílet zástupy nemrtvých.

Neříkej hop

Třetí Saints Row jsou veskrze pěknou hrou, i když hopů je zde opravdu hodně. Mám na mysli především aktivně naskakující textury, jejichž nahrávání občas jednoduše nelze přehlédnout (jak u PC, tak u Xbox 360 verzeú. Stromy, keře a menší objekty vám často naskakují do cesty i deset metrů před vámi a rozhodně to není hezký pohled. Naštěstí to není nic, co by výrazně kazilo výsledný zážitek a občasné bugy dokonce do parodické atmosféry zapadají. Přejete si tančící autobus?

Naštěstí ústředním postavám nechybí originalita a pro tvrdou hlášku nejdou daleko. Skvělé dialogy jsou podpořeny licencovanou hudbou, která vás v rádiu zahřeje a naladí na tu správnou vlnu. Saints Row nesmíte brát jako mezník v grafických orgiích. Grafická stránka je tu čistě účelná a praktická a svůj úkol plní. Naopak animace oku lahodí a aktivně podporují šílenosti na ulicích. Jen kdyby to ovládání vozidel nebylo tak příšerně arkádové.

Finito

Saints Row: The Third splnil všechno, co se od něj čekalo. Nabídl nezávaznou zápletku, bláznivou hratelnost, dokonalou parodii na všechno známé a ujetou zábavu na dlouhé hodiny. Srovnání s GTA postrádá jakýkoliv smysl, jedná se o dvě nesmírně rozdílné hry se stejným základem. Saints se ale nebojí zacházet do absurdity a pokud umíte popustit uzdu fantazii, výlet do Steelportu si náramně užijete.