Britský novinář nešetří chválou.
Sam White je britský novinář, který publikoval v mnoha respektovaných herních magazínech (například Edge, PC Gamer nebo IGN) a v roce 2017 začal pracovat na článku o pozadí vývoje The Last Of Us Part II... který dokončil tento týden. Během té doby se scházel s tvůrci hry, navštívil studio Naughty Dog a kromě jiného odehrál finální verzi hry po boku s jejím tvůrcem, Neilem Druckmannem. Nyní se zdá, že svoji reportáž o vývoji, ale hlavně také shrnující dojmy ze hry, zveřejnil trochu dříve, než by měl. Kromě jiného zmiňuje praktické informace, jako třeba délku hry (25 až 30 hodin) nebo počet vývojářů, kteří se na ní podíleli (350). A jak ji konkrétně zhodnotil?
"O tom zážitku by se dala napsat kniha, ale zkráceně: Part II je ještě lepší než originál, vyhýbá se předvídatelnosti, zvedá laťku pro herní scénáře. Je to triumf navzdory odporu (vůči pestřejším příběhům a vůči Naughty Dog) a je nejlepší Playstation hrou této generace."
Samotná reportáž je nazvaná "Jak Naughty Dog vytvořili klasiku uprostřed katastrofy".
Řadu věcí v ní by ale šlo považovat za silné spoilery.
Proto nedoporučujeme její čtení v plném rozsahu, pokud si nechcete zkazit klíčové části hry.
Na úkor příběhu Sam White napsal:
"Je to příběh pomsty o rozsahu dvou her spojených dohromady. Širší spektrum osobností. Pečlivější sbírka lokací. Unikátní, propletená příběhová struktura, jakou jsem ve hrách ještě neviděl. Celou dobu zůstává nepředvídatelná, vyhýbá se klišé a nikdy se nepoddá očekáváním tím, že by nabízela jednoduchou úlitbu fanouškům ("fan service"). Druckmann napsal příběh, který posiluje originál (první díl) a zároveň reflektuje jeho tón a poselství."
A na téma hratelnosti:
"Jakmile vezmete ovladač do ruky, úsilí Naughty Dog je okamžitě zřejmé. Vypadá to nádherně: zpracování zatopeného Seattlu a dalších rozpadlých amerických měst ždímá z téměř 7 let staré Playstation 4 výkon do poslední kapky. Hra je také velmi atmosférická, od klidných momentů míru po drtivé násilí. Souboje jsou úderné, brutální a analogový stealth systém působí pružně a dynamicky, jako třeba v Metal Gear Solid V."
Mezi zajímavé a "neškodné" pasáže článku lze zařadit třeba popis frustrace týmu v místnosti, kde padalo rozhodnutí o odložení původně plánovaného data vydání (hra byla dohromady odložena třikrát). Sam White zde trefně popisuje, jak rozbitě, nudně a hloupě může rozpracovaný titul působit, když jej hrajete bez hudby, doladěných animací či s rozpracovanou grafikou... než hra spadne úplně. Všichni vývojáři vám potvrdí, že poté, co vidí hru tak dlouho v podobném stavu, je náročné udržet si víru, že výsledek bude parádní. Pokud jste neodolali nedávným únikům z TLOU2, nejspíš víte, o čem je řeč - i na nich bylo místy hodně poznat, že hra není hotová.
Reportáž je plná skvělých citátů, mezi které patří i tento výrok spisovatelky Halley Gross, kterou si po její práci na první sérii TV seriálu Westworld Neil Druckmenn přizval na pomoc se scénářem pro TLOU. Halley nadšeně přijala, ale když srovnává práci na televizním seriálu s prací na hře, říká:
"Psát pro TV je jako hrát Call of Duty.Podílet se na vývoji hry je jako jít do války."
Cituje samozřejmě také Neila Druckmanna a jeho roky trvající pochyby o tom, jak druhý díl pojmout a zda se do něj vůbec pouštět:
"První hra byla tak uctívaná. Její závěr je tak uctívaný. Lidé vždycky říkali, abychom udělali další díl, ale soustředili se na nové postavy, nebo abychom jej zasadili do Evropy. Nebo Japonska. Prostě abychom udělali něco jiného. Odloučit se od příběhu Joela a Ellie mi ale připadlo jako zbabělé řešení. V takovém případě bychom mohli rovnou udělat nové IP. Místo toho jsme řekli: ne, naopak, odhalíme přesně, co ten konec znamenal. Vezmeme některé z těch věcí, které jsou tak uctívané... a rozebereme je."
Samovi se povedlo také sehnat vyjádření tvůrce seriálu Černobyl, Craiga Mazina (který aktuálně připravuje seriálovou verzi The Last of Us pro HBO), proč jej tolik zaujala první hra ze série:
"Hra ve mě probudila city vůči Joelovi a Ellie. Dojala mne. Je ironické, že v médiu kde se technologie zlepšuje tak rychle a nezastavitelně, mnohé příběhy působí stále 8-bitově. Není to proto, že by neměly zápletku. Videohry mají skvělé zápletky už mnoho let. Problém byl vždy nedostatek přesvědčivých postav. Neil přinesl emocionální komplexitu, ale hlavně - což je mnohem důležitější - přinesl důvěru. Důvěru, že příběh a postavy je něco, kvůli čemu stojí za to se zastavit."
Naše dojmy z hraní plné verze hry si můžete přečíst zde.
Naši recenzi si budete moct přečíst v pátek 12. června v 09:01 našeho času.
