SOCOM 4: Speciální jednotky hadra

Od pokračování legendárního SOCOMu se čekalo hodně. Možná až moc. Studio Zipper Interactive stálo před nezáviděníhodnou situací, kdy muselo dostát odkazu legendární série a zároveň uspokojit dlouho pěstovanou touhu fanoušků. Upřímně, nesplnilo ani jedno a je to sakramentská škoda, protože ze screenů a trailerů vypadala hra skutečně lákavě.

Kdysi byl SOCOM průkopníkem ultra-realistické taktické akce, jež si získala srdce desetitisíců fanoušků po celém světě, jenže co čert nechtěl, na SOCOM 4 to nějak není poznat. Hra se oděla do pozlátka relativně povedeného audiovizuálního zpracování (pomineme-li katastrofální efekty a fyzikální engine) a v nových šatech, jako by se z ní stal někdo jiný. Rázem na vás zírá veskrze obyčejná third-person akce, která si na vojáčky jenom hraje.

Hra učinila významný krok směrem k arkádám a je to na ní sakramentsky poznat.

Ano, pořád tu jsou taktické povely pro vaše družstvo, ale jejich využití pokulhává a ve finále to vždy skončí úplně stejně. Vaše parťáky pošlete kupředu, aby se na ně soustředila palba, zatímco vy se staráte o likvidování nepřátel z uctivé vzdálenosti. Ono, ne, že by taktizovat nešlo, jde to … ale dře to. A hlavně, docela to ztrácí smysl. Hra učinila významný krok směrem k arkádám a je to na ní sakramentsky poznat.

Přichystanými čtrnácti singleplayerovými misemi se prokoušete relativně bez obtíží i strategického umu a v poklidu si budete moci užívat béčkového příběhu, v němž zlí pánové se zbraněmi dělají zlé věci a musí být zastaveni. Průměrná dějová linka je navíc okořeněna průměrnými dialogy a průměrnými postavami a celé to tak ve vás bohužel nezanechá hlubší dojem. Snaha se ovšem vývojářům upřít nedá. Celá vaše jednotka je relativně sympatická a dokonce se myslelo i na teenagery, kteří budou moci pnutím v kalhotách prokazovat obdiv jediné postavě ženského pohlaví.

Co je ovšem neodpustitelné je délka kampaně, kterou lze s trochou snahy proběhnout doslova za pár hodin. U normální akce nic výjimečného; doba je taková. U taktické akce docela problém. Všechno ostatní ovšem funguje na jedničku. Design lokací (ačkoliv jsou docela jednotvárné; džungle, město, vesnice, džungle, město, vesnice atd.), systém krytí … těžko něco vytýkat. Snad jen, kdyby si tvůrci hráče tolik nevodili za ručičku. Podstatně větší volnost by novému SOCOMu jistě prospěla.

Ne, singleplayer opravdu nenadchnul. Za to multiplayer, to je jiná. Horší. Člověk by po předchozích zkušenostech čekal, že konečně uvidí, do čeho vývojáři investovali veškerý čas a snahu, zvlášť když jsou zodpovědní za relativně inovativní online akci MAG, jenže ono to působí tak nějak nemastně neslaně. Zatímco v případě custom kampaně s pěti živými hráči proti AI nepřátelům to ještě nedopadlo nejhůř, opravdu se u toho dá občas pobavit, kompetitivní část je v rámci série ohromným krokem zpět.

Definitivně kupříkladu zmizely některé herní módy, jež se v předchozích dílech těšily nemalé popularitě, a celé se to posunulo směrem ke Call of Duty. V praxi to znamená spoustu blbůstek okolo, které jsou ve výsledku k ničemu a arkádové gulášoidní podání, v němž je občas docela problém se zorientovat. Žádná výraznější spolupráce mezi hráči a taktizování není vůbec potřeba a všechno se to řeže dle libosti.

Z šedého průměru se tak hru daří vytáhnout jediné věci – pohybovému ovládání. SOCOM 4 si vesele tyká s Move a podle reakcí kolegů jde o zatraceně povedenou záležitost (sám jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet na vlastní kůži). Hra je pro ovladač údajně dokonale optimalizovaná a nehrozí proto žádné kiksy a zádrhely, což je příjemným překvapením a zprávou pro ostatní, že to jde udělat hned napoprvé a pořádně. Na to, aby to titul katapultovalo mezi nadprůměrné kousky, je to ale bohužel zoufale málo. A i proto je hodnocení takové, jaké je.