Star Wars: Battlefront 2 - další návštěva předaleké galaxie

Recenzovaná verze: PC

Slyšeli jste někdy o tragédii Star Wars: Battlefrontu z roku 2015? Ne? To chápu. Není to příběh pro běžného hráče. Je to fanouškovská legenda. Star Wars: Battlefront byl multiplayerový titul tak působivý a na pohled přesvědčivý, že vypadal jako splněný sen každého fanouška světa Star Wars. Jeho tvůrci znali Frostbite engine tak dokonale, že dokázali nabídnout takřka bezchybnou audiovizuální stránku. Battlefront se stal tak sledovaným titulem, že měli hráči strach jen z toho, že by nenabídnul dost obsahu a dostatečně hlubokou hratelnost, což se nakonec stalo. Naneštěstí byla většina dodatečného obsahu stejně povrchní a byla součástí předraženého Season Passu. A ten Season Pass hru pak zabil a nenávratně rozštěpil komunitu. Zvláštní, že? Dokázal obnovit lásku ke starým Battlefrontům od Pandemicu, ale k sobě ne. Změnilo se něco v případě napjatě očekávaného pokračování, nebo hra dopadla hůř než tahle snaha parafrázovat jisté vyprávění kancléře Palpatina?

Nečekali jsme speciální jednotky

Hráčům na předešlém Battlefrontu nevadil jen nedostatek obsahu a povrchní hratelnost, ale i absence singleplayerové kampaně. Tentokrát na ni konečně došlo, přičemž ji nemá na svědomí studio DICE, ale poměrně čerstvý tým z Motive Studios. Kampaň má přitom za cíl vyprávět příběh o elitní imperiální jednotce Inferno Squad a její velitelce jménem Iden Versio. Výsledkem je akční, zhruba pětihodinová příběhová jízda, která s překvapivě malým počtem postav rozehrává poutavý děj, který sleduje řádění Impéria v období po zničení druhé Hvězdy smrti a úmrtí císaře Palpatina. S Iden se tak podíváte třeba na měsíc Endor, navštívíte planety Sullust, Naboo nebo Bespin a zúčastníte se velkolepé bitvy o planetu Jakku. Ta slouží jako určité finále kampaně. Po této bitvě sice přijde ještě jedna pasáž, kterou bych zde nerad rozebíral, protože by měla být po všech směrech překvapení, ale alfou a omegou je zkrátka roční úsek mezi Endorem a Jakku.

Příběh rozhodně funguje tak, jak má. Iden i ostatní členové Inferno Squad jsou dostatečně zajímavé postavy, což se dá říct i o ostatních nových charakterech. Ti všichni dokážou hravě nést základní poselství kampaně, a to skutečnost, že v řadách Impéria nenajdeme pouze zmetky a válečné zločince, ale také relativně slušné lidi. Svůj prostor navíc dostávají i známé postavy světa Star Wars a samozřejmě nesmí chybět ani trocha humoru a odkazů na jiné Star Wars produkty, třeba na film Rogue One: Star Wars Story nebo animovaný seriál Rebels. Nějaké to pomrknutí čeká i na ty, kteří četli knižní prequel Battlefront 2: Inferno Squad, nicméně jeho znalost není v žádném případě podmínkou pro plné pochopení příběhu. Koneckonců se obejdete i bez znalosti jakéhokoliv jiného Star Wars produktu, pokud nepočítám filmovou ságu.

Spolupráce s Lucasfilmem se vývojářům očividně vyplatila a dokázali ji využít, jak jen to šlo, protože začlenění všech prvků Star Wars světa působí vždy nesmírně přirozeně a každá drobnost dává dokonalý smysl. Fanoušci se navíc při hraní mohou dozvědět nějaké ty nové detaily o různých událostech a postavách. Poutavosti příběhu dopomáhají i perfektně zpracované cut-scény, které mohou snadno vyvolat dojem, že sledujete plnohodnotný Star Wars film, jen vytvořený ve Frostbite enginu. Z hlediska zpracování postav, detailů, animací, kamery nebo využití originálního soundtracku a hudby Johna Williamse jsou cut-scény opravdové žrádlo.

Totéž se dá říct o grafice a ozvučení samotné hry. I na nízké grafické nastavení vás čeká fantastická podívaná doprovázená kvalitním ozvučením a dabingem (ano, občas dojde i na slavný Wilhelmův výkřik). Při stabilních 60 snímcích za sekundu lze přitom hru rozjet i s hodně starou sestavou, takže si nemohu stěžovat ani na optimalizaci. Jen škoda občas otravného efektu lens flares, který je podle mého názoru jedinou slabinou vizuální stránky nového Battlefrontu. Další vizuální berličky a efekty lze naštěstí vypnout.

„Perfektně zpracované cut-scény mohou snadno vyvolat dojem, že sledujete plnohodnotný Star Wars film, jen vytvořený ve Frostbite enginu.“

Opatrný musíš být, pokud budoucnost tušíš

Příběh však není bez chyb. V první řadě musím s politováním konstatovat, že došlo přesně na ten příběhový zvrat, který s ohledem na to, že sledujeme imperiální jednotku, musel snad každý očekávat. Nebudu ho příliš rozebírat, ale řeknu jen tolik, že překvapivé zvraty opravdu nečekejte. A také nečekejte definitivní konec. I když se dá bitva o Jakku brát jako velké finále, které uzavře hlavní dějový oblouk, zmíněná konečná pasáž zapříčiní, že vše skončí otevřeně. Naštěstí nejde o vztyčený prostředníček ve smyslu „počkejte si na Battlefront 3“, protože 13. prosince dojde na bezplatný přídavek, díky němuž bude kampaň pokračovat tam, kde skončila. I tak si ale myslím, že jde o naprosto zbytečný krok. Je to jako kdybych v prosinci šel do kina na film Poslední z Jediů, přičemž by jeho promítání chvíli před koncem skončilo s oznámením, že se za měsíc mám vrátit pro dokoukání konce. Sice bude vše zdarma, ale prostě musím absolvovat cestu do kina znovu a do té doby čekat.

Z hlediska hratelnosti je pak kampaň standardní, ale obvykle funkční koridorová střílečka. Zapomeňte na žánrovou revoluci nebo kdovíjak přelomové herní prvky. I když se díky mistrnému využití cut-scén a pojetí vyprávění převzatého z filmů může zdát, že absolvujete souvislou šňůru událostí, v jádru vás samozřejmě čeká jedna mise za druhou, průchod hezky zpracovaným, ale jasně nalajnovaným prostředím a častý kontakt s nepřáteli. Jak už dnes bývá zvykem, často máte na výběr mezi akčním stylem a plížením, stejně tak si u speciálních krabic můžete často vybírat aktuálně používanou zbraň, těžkou zbraň a sadu schopností, které se vám postupně odemykají hraním kampaně. Sem tam se také lze poohlédnout po sběratelských předmětech.

Po všech směrech jde opravdu o žánrovou klasiku, která ale funguje a dokáže snadno zabavit. Nejen díky všem prvkům Star Wars světa a množství detailů, ale i díky několika specialitám. Jednou z nich je možnost využívat levitujícího droida, který obvykle hnízdí na zádech Iden. S pomocí headshotů a tichých eliminací nepřátel plníte speciální ukazatel, po jehož naplnění můžete droida vyslat, aby paralyzoval určitého nepřítele. Něco takového se hodí během plížení i při střílení, navíc může být zábava čekat s použitím droida na vhodnou příležitost, protože si stačí vyhlédnout skupinku nepřátel a jakmile je v ní paralyzován jeden protivník, k zemi padnou i jeho blízko stojící kolegové. S trochou snahy lze tedy tento prvek využít i k poněkud taktičtějšímu přístupu.

Vždy jde o víc než jen o štěstí

Mnohem zajímavější jsou ale mise, v nichž si zahrajete za již zmíněné výrazné postavy světa Star Wars. Iden Versio je sice primární hratelná postava, ale občas se ujmete třeba Luka Skywalkera nebo Landa Calrissiana. Každý hrdina disponuje dost odlišnými schopnostmi a úrovně jsou navržené tak, abyste je mohli řádně využívat, takže je úloha hrdinů v kampani nejen smysluplná po příběhové stránce, ale také zábavná po hratelnostní stránce. Pasáž, v níž hrajete za Luka na překrásné planetě Pillio, může dokonce snadno připomenout časy strávené s hrou Jedi Knight: Jedi Outcast. Vše má navíc i vedlejší účinek, a to možnost vyzkoušet hrdiny dřív, než se s nimi pustíte do multiplayeru. Kampaň vás však může v souvislosti s online režimem naučit víc věcí. Nepřátelé jsou kupříkladu často rozděleni do tříd, s nimiž se setkáte i v multiplayeru. Během hraní kampaně si navíc můžete vyzkoušet vesmírné bitvy, při nichž jsem pozoroval překvapivě schopnou umělou inteligenci, která není úplně k zahození.

„Iden Versio je sice primární hratelná postava, ale občas se ujmete třeba Luka Skywalkera nebo Landa Calrissiana.“

Totéž se nedá říct o umělé inteligenci pěšáků, která je průměrná až podprůměrná. Zažil jsem případy, kdy jsem zaútočil na nic netušící skupinku vojáků, kteří chvíli stáli bez hnutí a až po chvíli si uvědomili, že na ně někdo útočí a že jejich kolega se asi nestřelil do hlavy sám. Když navíc dřepíte na místě, nepřátelé se vás nesnaží obejít nebo nahnat, prostě se někam uhnízdí a čekají. Ani při plížení nejsou kdovíjak všímaví, i když nutno podotknout, že když už se objevíte v jejich zorném poli, zaregistrují vás velmi rychle, takže vám stealth příliš neusnadní. Hru vám ale neusnadní ani kolegové, kteří netrefí ani vrata od stodoly, často se někde zasekávají a podobně jako řadoví nepřátelé disponují zhruba stejnou inteligencí jako snídaně Jabby Hutta. Celkově se však dá říct, že navzdory slabé umělé inteligenci není kampaň vyloženě jednoduchá a i na normální obtížnost vás pravděpodobně čeká nějaké to umírání.

V první řadě vás ale čeká překvapivě povedená kampaň, která by měla uspokojit kohokoliv, kdo dlouhá léta čekal na solidní singleplayerový Star Wars titul. Příběh navzdory velmi předvídatelným zvratům dokáže zabavit a hratelnost je sice poměrně standardní, ale dostatečně zábavná. Pak tu máme cut-scény, výtečnou audiovizuální stránku a naprostou věrnost světu Star Wars, která dělá z kampaně opravdu unikátní zážitek a splněný sen těch největších Star Wars fanatiků. Hraním kampaně navíc získáváte herní měnu a krabice s výbavou pro multiplayer, což se může hodit. Jen škoda otevřeného konce, slabé umělé inteligence a občasných bugů, třeba nepřátel procházejících zavřenými dveřmi. Na fatální problémy typu propadání podlahou, s nimiž se bylo možné setkat v té nechutné hroudě banthtího trusu jménem kampaň Battlefieldu 4, však nedojde.

Kdybych měl hodnotit jen kampaň, pravděpodobně bych jí dal číselné hodnocení 7/10. Rád bych také podotknul, že i když mě kampaň bavila, stále tu zůstává fakt, že vám její dohrání zabere zhruba 5 hodin. Rozhodně tedy nedoporučuji kupovat Star Wars: Battlefront 2 za plnou cenu jen kvůli singleplayeru, protože se to jednoduše nevyplatí. Součástí nového Battlefrontu je však samozřejmě i multiplayer.

Temná strana dostala se k moci

Multiplayer od DICE způsobil už před vydáním nejednu kontroverzi, která daleko přesahovala nějaké obavy z nedostatku obsahu a povrchní hratelnosti. Než se k nim ale dostanu, zaměřím se na to, co je na online režimu nového Battlefrontu správně. Překvapivě toho není málo. V první řadě se tentokrát nemusíte obávat toho, že by byl multiplayer chudý. Po obsahové stránce jde o nesmírně bohatý a nabitý titul, který se může pyšnit třeba velmi uspokojivým počtem map a hvězdných soustav, v nichž jsou zasazené. Prakticky jsem se nesetkal s mapou, která by mi přišla špatně navržená, a na všech se hraje velmi dobře. O to se stará nejen špičková grafika a ozvučení, ale i občasná změna denní doby, jež může s už tak parádní atmosférou dělat divy, a hratelnost, která ve srovnání s předešlým dílem provedla opravdu značný krok kupředu.

Konečně došlo na herní třídy, které čítají jinak zaměřené a vybavené role Assault, Heavy, Officer a Specialist. I zacházení s četnými zbraněmi je o poznání komplexnější, ale stále přístupné. To zajišťuje třeba šikovně vyřešený systém nabíjení. Ani tentokrát nepotřebujete munici, stačí zbraň občas chladit, ale chlazení nabízí hned několik různě použitelných režimů. Prospěšnou novinkou je i systém Battle Points. Snad za každou myslitelnou akci, která má nějaký dopad na celou válečnou mašinerii během zápasu (ano, i za umírání), získáváte body, díky nimž lze v několika módech použít vozidlo, speciální jednotku nebo hrdinu. Bitvy v Battlefrontu 2 tedy nejsou ani zdaleka jen o základních třídách vojáků. Vždy je skvělé být za řádné hraní odměněn možností ujmout se ovládání imperiálního AT-ST, separatistických stíhaček, Death Troopera z filmu Rogue One: Star Wars Story, plamenometčíka Prvního řádu (který je oproti otevřené betě konečně k něčemu) nebo nějaké významné postavy světa Star Wars. Jedná se například o Hana Sola, Yodu, Kyla Rena nebo Iden Versio ze singleplayerové kampaně.

To všechno dodává hratelnosti Battlefrontu 2 překvapivou pestrost a hloubku. Systém Battle Points je velmi dobře vyvážený a vymyšlený, takže zajišťuje, že jakákoliv snaha s jakoukoliv třídou, třeba i prosté bojování po boku těch, s nimiž jste absolvovali respawn, nezůstane bez odměny. Navíc má za následek, že máte i po desítkách odehraných hodin co zkoušet. Třeba hrdinové jsou dost odlišní a jejich používání nemusí být vždy jednoduché, takže se připravte na občasnou nutnost se s danou postavou trochu učit. To platí i o speciálních jednotkách. Death Trooper je možná po zuby ozbrojená, černě oděná bestie, která zní jak voják Combine z Half-Life 2, ale stačí trocha soustředěné palby nepřátel a máte po legraci. A Kylo Ren možná dokáže nepřátele dočasně znehybnit nebo přitáhnout k sobě, ale když se najde pár schopnějších řadových protivníků, udělají s ním krátký proces.

„Systém Battle Points je velmi dobře vyvážený a vymyšlený, takže zajišťuje, že jakákoliv snaha s jakoukoliv třídou, třeba i prosté bojování po boku těch, s nimiž jste absolvovali respawn, nezůstane bez odměny.“

Od založení Republiky k žádné velké válce nedošlo

Už jsem to sice několikrát naznačil, ale jednou z předností Battlefrontu 2 je zastoupení všech tří období světa Star Wars. Z hlediska obsahu a herní náplně má stále největší zastoupení éra původní filmové trilogie, ale solidní prostor dostávají i prequely, tedy Klonové války, a prvky nové filmové trilogie, která se nese ve znamení konfliktu Odboje a Prvního řádu. I to má příznivý vliv na pestrost celé hry. S Assaultem, jenž vypadá jako imperiální Stormtrooper, sice hrajete prakticky stejně jako s Assaultem, který má podobu bitevního droida Separatistů, ale atmosféra boje je vždy o poznání odlišná a zkrátka si přijdete na své, ať už preferujete jakékoliv období.

Tvůrci šli tak daleko, že podobu vojáků leckdy přizpůsobili dané mapě. Klonovaní vojáci tak na Kashyyyku a na Naboo nosí zbroj druhé generace, typickou hlavně pro film Pomsta Sithů, ale na Kaminu září ve zbrojích první generace, které jste mohli vidět třeba v druhé filmové epizodě. Na základně Hvězdovrah mohou zase bojovat jinak odění Stormtroopeři Prvního řádu než na Jakku. Jedná se o detail, ale právě takové detail dělají z celého Battlefrontu 2 nesmírně přesvědčivý produkt, který je opravdu věrný předloze. Snadno si lze všimnout i takových drobností, jako je bahno, písek a sníh ulpívající na zbrojích a oblečení.

V jednom směru však tak věrně působit nemusí, a to v oblasti hrdinů. Může se stát, že bojujete třeba na Hothu z původní trilogie a najednou se do boje vmísí Darth Maul nebo Rey, tedy postavy z odlišných období světa Star Wars. I zbraně tříd mohou občas překračovat období, v němž byly používány, ale ty nejsou ani zdaleka tak viditelné. Takzvaných cross-era prvků jsem se dlouho obával, ale musím říct, že nakonec nejsou tak hrozné. Zaprvé je poměrně snadné si na něco takového zvyknout, zadruhé i na tohle myslel kdokoliv, kdo vymýšlel systém Battle Points. Hrdinové, kteří patří do období, v němž se zrovna nacházíte, jsou totiž levnější než ti, kteří patří jinam.

Příkladem může být libovolná mapa z období nové trilogie, v níž jsou Rey, Chewbacca a Kylo Ren levnější než třeba Yoda nebo Darth Vader. Když jste opravdu dobří a absolvujete celý zápas, není problém nahromadit dost bodů i na ty dražší postavy, ale tohle všechno zajišťuje, že je všechno přeci jen o něco autentičtější. V konečném důsledku ale vždy záleží na vaší volbě. Můžete se vždy držet reálií světa Star Wars, v čemž vám hra napomůže nižší cenou vhodných hrdinů a automatickým výběrem zbraně, nebo se můžete snažit trochu víc a hru lehce přizpůsobit. Podle mého názoru jde o solidní kompromis.

Křídla do útočné polohy

S podobným systémem se setkáte i ve vesmírných bitvách. V předešlém díle jsme se jich dočkali až díky placeným DLC, tentokrát jsou součástí samotné hry. Často ale působí jako samostatný titul, za což možná může fakt, že letecké bitvy mělo na starosti studio Criterion. Hlavní ale je, že je válčení stíhaček vždy dost zábavné. Samotné stroje se ovládají velmi dobře a ani zde nechybí odlišné třídy a různě vybavené hrdinské lodě, které opět odemykáte získanými body. Rovněž platí, že i zde jsou zastoupeny všechny tři éry a k nim příslušné hrdinské lodě jsou vždy levnější, a tedy přístupnější. S různými letouny si tak zalétáte mezi troskami druhé Hvězdy smrti, kolem obřího Hvězdného destruktoru Prvního řádu, nad planetou Ryloth nebo v oblacích planety Kamino, přičemž vás vždy čekají dostatečně pestré bitvy, v nichž máte vždy co dělat a v nichž není o různé cíle nikdy nouze. Navíc se v nich může objevit Millennium Falcon Hana Sola, černý X-Wing Poea Damerona, Slave-1 Boby Fetta, Scimitar Dartha Maula nebo zcela nový TIE Silencer Kyla Rena z filmu Poslední z Jediů.

Právě na vesmírných bitvách je podle mého názoru nejlépe znát fantastické ozvučení celé hry. Boj o Kamino je díky bouřce a nádherným zvukům ARC-170 a droidích Tri-fighterů skutečná pastva pro uši a zvuk seismické nálože, kterou vypouští Slave-1, se prostě nikdy neomrzí. Jedinou zvukovou slabinou leteckých bitev, jakož i celého multiplayeru, může být snad jen dabing hrdinů. Někteří jsou zcela v pořádku, občas se očividně podařilo sehnat i herce, který se dané postavy zhostil ve filmech nebo v seriálech, ale jsou tu i postavy, jejichž dabing moc nevyšel. Krásným příkladem je tolikrát zmíněný Kylo Ren. Jakmile někde figuruje jeho hlas zkreslený maskou, nepoznáte, že nejde o herce Adama Drivera. Jakmile ale někde uslyšíte čistý hlas této postavy, je snadné určit, že je něco špatně. Kylo Ren bez masky, typický pro jeho TIE Silencer, totiž ani vzdáleně nezní jako Adam Driver. Přidejte k tomu občas tragikomické hlášky hrdinů a vyjde vám jediná kaňka na jinak dokonalém zvukovém plátně.

„Boj o Kamino je díky bouřce a nádherným zvukům ARC-170 a droidích Tri-fighterů skutečná pastva pro uši a zvuk seismické nálože, kterou vypouští Slave-1, se prostě nikdy neomrzí.“

S prupovídkami postav občas souvisí i kuriózní bug. Jakmile se na bojišti objeví nějaký hrdina, ozve se jeho hlas a v levém horním rohu obrazovky se objeví znázornění komlinku doplněné o podobiznu dané postavy. Občas se to ale může pomíchat, takže se stane, že při hraní na Kashyyyku uvidíte ikonu Dartha Maula, která hlasem Hana Sola prohlašuje, že to dělá jen pro peníze. Jedná se naštěstí jen o úsměvnou drobnost, která jako by odrážela minimální chybovost celé hry. Výjimečně se můžete někde zaseknout nebo naopak projít nehmotným skaliskem, při odchodu ze hry těsně po změně mapy se zase může objevit chybová hláška informující o ztrátě spojení, i když je zcela neškodná. Ale to je tak vše. Technických chyb a bugů je zkrátka málo a stěžovat si nemohu ani na celkovou stabilitu serverů či na výskyt cheaterů. Ti byli velkou zhoubou předešlého dílu, v Battlefrontu 2 jsem se ale dosud s žádnými podvádějícími hráči nesetkal.

Jsme slepí?

Zmíněné vesmírné bitvy jsou každopádně k vidění v jednom z pěti herních módů, který nese název Starfighter Assault. Doplňuje ho největší mód celé hry, Galactic Assault, v němž bojuje 40 hráčů za účasti speciálních jednotek, vozidel i hrdinů. A nutno podotknout, že každá strana má tentokrát všeho dostatek, takže Impérium už nemá nad Povstalci takovou technickou převahu. Následuje Blast, pěchotní obdoba Team Deatchmatche, dále Strike, v němž pěšáci a speciální jednotky bojují o splnění prostých úkolů, a Heroes vs. Villians. V něm bojují jen hrdinové, přičemž i v tomto případě došlo k příznivým změnám oproti předešlému dílu, třeba díky faktu, že už zde nefigurují pěšáci.

Na skladbu módů si přitom nemohu příliš stěžovat. Počet podporovaných hráčů je vždy ideální a každý režim si navíc dobře rozumí s každou mapou, i když je třeba podotknut, že občas se můžete v některých módech a na některých mapách setkat s poměrně nedotaženými respawny. Třeba při hraní Blastu na jinak zajímavé mapě města Mos Eisley na Tatooine se mi nejednou stalo, že jsem se někde objevil a hned jsem schytal headshot od nějaké povstalecké špíny na nedaleké střeše. Může se také zdát, že pět módů je málo, ale ve skutečnosti ta pětice aspoň prozatím stačí, už proto, že Galactic Assault a Strike v sobě skrývají prvky hned několika režimů z předešlého dílu a úkoly se mnohdy liší od mapy k mapě.

Jen mě mrzí, že matchmaking je až moc zjednodušený a nedovoluje vám vybrat nic jiného než herní mód. Možnost zvolit si preferované mapy by se rozhodně hodila, protože je někdy vážně těžké narazit na mapu, o níž máte zrovna zájem. Třeba snaha navštívit Kamino vyžadovala značnou trpělivost a leckdy se mi zdálo, že v Galactic Assaultu se točí prakticky jen Kashyyk, druhá Hvězda smrti a Jakku. Až jsem se podobně jako Finn musel ptát, proč se chtějí všichni vrátit na Jakku. Při hraní takřka libovolného módu jsem se navíc často setkával s nevídaným ignorantstvím hráčů. Nechci se nikoho dotknout, ale s tak bezohlednými hráči jsem se už dlouho nesetkal. Kolik já jen zažil případů, kdy v módu Strike bylo třeba deaktivovat nálož, kolem níž stáli třeba čtyři vojáci, ale všichni radši řešili, koho zabít, místo aby se obtěžovali s tou náloží něco dělat. I úkoly v Galactic Assaultu jsou leckdy očividně na obtíž, hlavní je přece zabít co nejvíc nepřátel.

Chápu, že Star Wars hry hrají staří i mladí, zkušení i nezkušení a někteří z nich nemusí umět dobře anglicky a chápat to, co se jim hra snaží sdělit. Vaše poslání v daném módu je ale vždy i bez znalosti jazyka a textu natolik zjevné, že mi vážně nejde do hlavy, jak může tak velké množství hráčů hrát tak sobecky a bezohledně. Z toho důvodu se může občas zdát, že je daný mód poněkud nevyvážený, ale z mého hraní a pozorování vyplývá, že za to nemůže vyváženost samotné hry, ale prosté ignorantství hráčů.

Když vás ale budou ostatní štvát, vždy můžete najít útočiště v Arcade módu. Kromě prostého tutoriálu vás tu čeká i série scénářů, v nichž musíte na multiplayerových mapách v roli vojáka či hrdiny zlikvidovat dostatek nepřátel. Postupně máte na výběr ze tří obtížností každého scénáře, přičemž se jedná o činnost, která neurazí, ale ani příliš nenadchne. Jde zkrátka jen o něco navíc. Mnohem zajímavější je sekce Custom Arcade, v níž si můžete podle libosti nastavit pravidla zápasu a hrát o samotě proti botům. Zapomeňte na možnost hrát proti botům vše, co nabízí standardní multiplayer, ale i tak jde o příjemné zpestření, v němž lze snadno trénovat a třeba se i učit strukturu map.

„Nechci se nikoho dotknout, ale s tak bezohlednými hráči jsem se už dlouho nesetkal.“

Tohle nedopadne tak, jak si myslíš

Ať už jsem dosud multiplayeru vytknul cokoliv, bledne to v porovnání s největší slabinou hry v podobě systému postupu. Vlastnosti a schopnosti tříd, hrdinů, stíhaček, vozidel i speciálních jednotek vylepšujete za pomocí karet, které ale nezískáváte standardním postupem po úrovních nebo plněním všelijakých výzev. Karty získáváte z krabic, které kupujete za kredity, jež získáte hraním hry. Dejme tomu, že si chcete vylepšit třídu Heavy. Stejně jako ostatní třídy má na výběr ze čtyř zbraní, které lze postupně zpřístupnit plněním výzev, jejichž prostřednictvím odemknete i příslušenství zlepšující jejich statistiky. Potud je vše v pořádku. Problém ale je, že Heavy má stejně jako ostatní třídy, hrdinové, vozidla a speciální jednotky k dispozici trojici schopností, které zlepšujete kartami. A abyste získali karty, musíte si kupovat a výjimečně plněním výzev odemykat několik typů krabic, z nichž získáte zcela náhodný obsah.

Člověk by si myslel, že když si koupí za těžce vydřené kredity krabici nazvanou Trooper Crate, budou v ní karty pro třídy. Velmi často se ale stane, že takto získáte hlavně karty pro stíhačky. Zprvu navíc můžete použít jen jednu kartu a další dva sloty si zpřístupníte dosažením vyšší úrovně třídy. Jenomže úroveň třídy nezvyšujete hraním za ni, nýbrž opět získáváním karet. Nezáleží na tom, jaké jsou, jednoduše platí, že čím více karet máte nebo čím lepší budou, tím vyšší úrovně dosáhnete.

Abych vše opět uvedl v praxi, po zhruba 10 hodinách hraní jsem si z Officera udělal dokonale podpůrnou postavu, která má schopnost zvyšující odolnost spoluhráčů, pasivní schopnost, která urychluje jejich obnovu zdraví, a zařízení pro dočasné zneškodnění zbraní nepřátel. Jenže abych tohohle všeho mohl dosáhnout, musel jsem nakoupit krabice, z nichž mi ale padly hlavně karty pro jiné třídy nebo pro stíhačky. Nezbylo tedy než si patřičné karty vyrobit pomocí craftovacích součástek, které také získáváte z krabic nebo plněním určitých výzev, ale těch není nikdy dost, takže se snadno stane, že kvůli snaze řízeným způsobem vylepšit jednu třídu okamžitě ztratíte možnost aspoň trochu vylepšit i něco jiného. Situaci neusnadňuje ani skutečnost, že výrobu karet omezuje nejen úroveň hráče, což je v pořádku, ale i úroveň třídy.

Nech lootboxy zemřít. Zabij je, jestli musíš

Výsledkem toho všeho je nepříjemná skutečnost, že nad postupem máte jen minimální kontrolu. Až příliš věcí závisí na náhodě a na kupování krabic s náhodně udíleným obsahem. Ve srovnání s předešlým dílem došlo k obrovskému kroku vzad, protože v něm jste hraním získávali kredity a postupem po úrovních získali právo si za ty kredity odemknout konkrétní věci. Tentokrát získáváte možnost koupit si krabice, u nichž se musíte modlit, abyste z nich získali něco, co se vám aspoň trochu hodí. A když se vám nezadaří, může se velmi snadno stát, že třída, stíhačka nebo postava, se kterou aktivně hrajete, je mnohem hůře vybavena než jakákoliv součást hry, kterou prakticky nevyužíváte.

Celý systém je tak nesmírně chaotický a závislý na štěstí. Nebo na nutnosti hrát hru moc dlouho, protože za kredity kupujete nejen krabice, ale i určité hrdiny. Celkově je hrdinů dostatek. Jisté ikony Star Wars světa sice citelně chybí, ale i tak je hrdinů už v základní hře víc než dost. Jenomže některé si musíte nejprve zpřístupnit, což je naprostý nesmysl, už proto, že zpřístupnění není navzdory nedávným změnám úplně nejlevnější a časově úsporná záležitost. Jestli chcete kupovat krabice, tedy vylepšovat třídy, hrdiny, stíhačky a vozidla, bez čehož se dost dobře neobejdete, a zároveň odemykat hrdiny, připravte se na nutnost hrát hru opravdu dlouho, abyste měli dost kreditů. Za dokončení zápasů a další činnosti jich totiž moc nezískáte, ať jste sebelepší.

Absurdní situaci nezlepšuje ani skutečnost, že mezi uzamčenými hrdiny jsou i postavy, které byly v předešlém díle přístupné od samého začátku. A aby toho nebylo málo, počet kreditů, jež získáváte za hraní Arcade, je omezený, takže denně můžete získat jen určitý obnos. Cenou za snahu vývojářů zamezit zneužívání Arcade pro snadné získávání kreditů je tudíž ubrání důvodů, proč se této složce hry vůbec věnovat.

„Nad postupem máte jen minimální kontrolu. Až příliš věcí závisí na náhodě a kupování krabic s náhodně udíleným obsahem.“

Je to opravdu škoda, protože jakmile jsem si zmíněného Officera vylepšil tak, jak jsem chtěl, hraní bylo rázem pestřejší a nesrovnatelně zábavnější. Ale tomuhle stavu předcházelo otravné otevírání krabic, které mi často daly něco, co nepotřebuji, šetření každého kreditu a každé craftovací součástky, nutnost odepřít si odemčení několika hrdinů a samozřejmě také hodiny a hodiny hraní a levelování, které však na to všechno měly jen minimální dopad. Alespoň že krabice momentálně nelze koupit za skutečné peníze, takže zmizel prvek pay-to-win. Nikdy jsem neměl pocit, že by karty měly příliš velký dopad, spíše platilo, že kupováním krabic za skutečné peníze jste mohli urychlit a obejít ten otravný a nahodilý systém postupu. Stále však platilo, že jste mohli za peníze získat něco, co má jistý vliv na hratelnost. A to je prostě špatně. Nemluvě o tom, že s ohledem na náhodný obsah krabic jste si ani po utracení značné částky nemohli být jistí, že dostanete to, co chcete.

Pozor, ať se neudávíte touhou po výdělku, EA

Po odstranění mikrotransakcí už tak multiplayer Battlefrontu 2 není pay-to-win záležitost, v níž byste díky utracení většího množství peněz měli převahu nad těmi, kteří si koupí jen základní hru. Výjimku tvoří jen možnost koupit si dražší Elite Trooper Deluxe edici, která vám kromě okamžitého přístupu k několika zbraním dá i několik karet nejvyšší kvality, jež vám oproti majitelům standardní verze hry mohou zpočátku poskytnout sice malou, ale stále citelnou výhodu. Zdlouhavý a nahodilý systém postupu je ale stále přítomen. A ten se musí změnit. Máme tu skvělou, obsahově nabitou hru, ale jestli má být dlouhodobě funkční, živá a skutečně zábavná, krabice s náhodně udíleným obsahem a samotné karty se musí odsunout na vedlejší kolej a nesmí být tím hlavním prostředkem pro postup ve hře.

Tvůrci už navíc oznámili, že mikrotransakce časem budou zpět, takže je třeba doufat, že se nevrátí v ještě horší podobě. Já chápu, že autoři musí nějak vydělávat na vývoj bezplatného dodatečného obsahu, stejně tak oceňuji jakoukoliv snahu odstranit Season Pass a zamezit štěpení komunity, ale to, co bylo v Battlefrontu 2 do vydání, není řešení. Přitom by stačilo překopat systém postupu a prodávat krabice s čistě kosmetickým obsahem, třeba po vzoru Overwatch od Blizzardu. Skiny, vítězné pózy, tanečky a prupovídky, to všechno ve hře už je, takže by bohatě stačilo jejich nabídku rozšířit a prodávat jen tohle. Jistým řešením by mohla být i možnost přetavit nepotřebné karty na součástky, abyste se vyhnuli tomu, že třída, kterou nepoužíváte, bude lépe vybavena než třída, za níž hrajete nejvíc.

Abych citoval ředitele Krennica: Měli jsme triumf na dosah, chybělo tak málo. Po stránce hratelnosti a obsahu je Battlefront 2 v nejlepším možném smyslu na hony vzdálený svému předchůdci. Mapy, módy, třídy, hrdinové, vesmírné bitvy, systém Battle Points, komplexnější herní prvky, to všechno dělá ze Star Wars: Battlefrontu 2 velmi kvalitní, zábavnou, bohatou a také svéráznou multiplayerovou střílečku, která mě jakožto velkého fanouška Star Wars nesmírně baví a v mnoha směrech splňuje to, na co jsem čekal dlouhá léta. Kéž by se to ale obešlo bez příšerného systému postupu, na němž je i po dočasném odstranění mikrotransakcí jasně vidět jejich vliv, a bez otravného odemykání hrdinů. Jedná se o naprosto zbytečné pokusy udržet vás u hry co nejdéle, protože i bez nich je v novém Battlefrontu stále dost věcí, které vás mohou přikovat k židli a ke světelnému meči na desítky hodin, během nichž se bude každý příznivec světa Star Wars cítit jako Gungan ve vodě.

Star Wars: Battlefront 2 vyšel 17. listopadu na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.