StarCraft II: Legacy of the Void – kruh se uzavírá

Age of Empires, Command & Conquer a StarCraft patřily ve své době mezi jedny z nejvýraznějších strategických titulů. Možná by se dalo říct, že je až na výjimky nikdy nic nepřekonalo. Čas ale nešetří nikoho, zmíněné legendy rovněž nezůstaly bez úhony. Za posledního mohykána trojlístku by se dalo označit univerzum StarCraftu.

StarCraft je tu s námi prakticky již sedmnáct dlouhých let. V průběhu tohoto období nás neminul datadisk a dokonce jsme se dočkali i plnohodnotného následovníka. StarCraft II je rozdělen na tři části, které se zaobírají balancí a osudy jednotlivých ras. V tomto epochálním vesmírném dramatu dostali prostor jak Terrani, tak i Zergové. Posledním aktem nás provedou tajemní Protossové, jenž zakončují celou sérii. Jak efektivní v tom budou, se ještě uvidí.

Epický závěr?

Domovská planeta je vždy symbolem prosperity a síly. Pokud o ni náhodou přijdete, navždy ve vašem srdci zůstane prázdné místo, které se budete snažit vyplnit. Rasa Protossů svůj svět ztratila již před řadou let, přesto nikdy plně nevzdala svou touhu po návratu a znovudobytí rodné hroudy. Nyní nadešel jejich čas. Pod vedením hierarchy Artanise si vezmou zpět to, co jim po právu náleží.

Invaze na planetu Aiur je ale jen pouhým počátkem Artanisova dobrodružství. To se nese v podobném duchu jako v předchozích aktech StarCraftu 2. Při jeho průchodu na vás čeká řada překvapivých momentů. Ty jsou podobně jako v jiných hrách od Blizzardu prezentovány ve formě krátkých dechberoucích CGI videí. Špatný není ani dabing, který je též na hodně vysoké úrovni. Příběh jako takový je na tom podobně jako byl kupříkladu ve Wings of Liberty. Jeho nota je ale vážnější a temnější. Pranýřovat ho za to ale nebudeme, k rase vyspělých Protossů se takový styl totiž hodí.

Primární příběh a hlavně zakončení StarCraftu II se nedají považovat za velké terno. Každý fanoušek tohoto univerza již měl asi delší dobu jasno o tom, jak tento epos skončí. Po závěrečných titulcích se tábory rozdělí do dvou znesvářených frakcí. Jedna bude konec obhajovat, druhá spíše zatracovat. Osobně se stavím spíše někde mezi obě skupiny. Přestože StarCraft 2 nedosahuje kvalit prvního dílu, jedná se po této stránce o jeden z kvalitnějších strategických titulů, konkurence je na tom o poznání hůře.

Vcelku kvalitní dějovou linii krásně podtrhují variabilní mise. Těch nám kampaň StarCraft II: Legacy of the Void nabídne přesně 25. Každá z nich vám ve svém základu poskytne originální průběh a cíle. Celkem se mi líbí i odklon od na hrdinu zaměřeného konceptu, který přinesl Heart of the Swarm. Ten tu sice je, ale v daleko menším měřítku, spíše se setkáme se strategickou klasikou á la Wings of Liberty. Po této stránce jsem byl hodně příjemně překvapen.

„Řadou inovací prošel i čistý multiplayer. Změnu poznáte asi hned po zpuštění prvního zápasu. Celek se na rozdíl od přechozího datadisku přesunul na dynamičtější kolej.“

Nejvíce mě zaujala akce na jednom z terranských světů. V jeho útrobách se totiž nacházel artefakt, díky kterému byli lidé v určitých momentech plně vyřazeni ze hry. Problém byl v tom, že zástupci lidské rasy byli na obou stranách bojiště. Tím pádem jste si mohli vybrat mezi záchranou spojenců nebo útokem na akce neschopné nepřátele. Pokud jste si náhodou zvolili druhou možnost a plně se zaměřili na ofenzivu, čekalo vás na konci Pyrrhovo vítězství.

Zajímavým dojmem na mě při hraní kampaně působily jednotlivé obtížnosti. Když jsem si kupříkladu nastavil normál, byla hra nezáživná a pomalá. Po přechodu na další stupeň (hard) jsem naopak dostal studenou sprchu v podobě extrémního zrychlení tempa a náročnosti. Obě úrovně dělí až moc velká propast, skrz kterou by možná nebylo špatné dát ještě jeden stupeň obtížnosti. Ten by v praxi představoval přechod mezi normal a hard.

Loď hraje prim

Jak již bylo naznačeno, velkou část kampaně prožijete v kůži tajemných Protossů. Ti vám na vaší cestě dají k dispozici všechny dostupné zbraně a jednotky svého druhu. Těm, kterým by náhodou nestačil základní personál, jistě udělá radost přítomnost čtyř protosských frakcí, které vám umožní používat jejich variace vojáků. Každý válečník dostane tři možné typy vývoje, ty mají jak své silné, tak i slabé stránky.

Jako příklad bych uvedl základní střeleckou jednotku Stalker. Pokud vám náhodou nevyhovuje střelec s odolným štítem, můžete ho transformovat do Adepta, který se dokáže díky svým schopnostem dostat bez jediného škrábnutí skrz celou nepřátelskou linii a udeřit hned za ní. Jestli ale nepatříte mezi zastánce novot, můžete se vrátit ke starému dobrému Dragoonovi, jenž je velmi efektivní při zaměření na ofenzívu. Všechny změny je nutné dělat ještě před začátkem mise, v jejím průběhu už zaměření není možné měnit.

„Za jednu z nejvýraznějších novinek se dá označit kooperace.“

Různé variace si nemusíte navolit jen u jednotek, vaše mateřská loď Spear of Adun totiž též nabízí řadu možností, jak jí využít. Před tím než se tak ale stane, budete muset nasbírat velké zásoby Solaritu, který slouží k vylepšování a úpravám vesmírného kolosu. Vzácnou surovinu většinou získáte za plnění misí a vedlejších úkolů. Čím víc ho budete mít, tím zajímavější schopnosti si můžete otevřít.

Zpočátku budete mít k dispozici jen pár jednoduchých zlepšováků, postupem času se ale dostanete i k technologiím, které dokážou zničit celé zástupy nepřátel. Krom ofenzivních schopností máte také defenzivní a pomocné funkce. Dohromady je možné mít namontováno až šest aktivních vylepšení. Krom nich, jsou tu ještě pasivní funkce. Zainvestování do nich snižuje konstrukční čas, surovinovou náročnost a dobu potřebnou na obnovu štítů. Osobně beru aktivní zapojení lodi do bitev jako velmi kladný aspekt. Při vyšších obtížnostech je nutné zvažovat načasování a použití každého skillu. Plýtvání či zbrklost mohou mít doslova smrtící následky.

V jednotě je síla

Za jednu z nejvýraznějších novinek StarCraft II: Legacy of the Void se dá označit kooperace, po které velká část komunity prahla již delší dobu. Ta se rozděluje do dvou modů. První z nich je čistě kooperativní. Po jeho zapnutí si vyberete jednu z legendárních postav univerza StarCraftu. Každá frakce má v paletě hrdinů dva zástupce, kteří mají specificky zaměřené jednotky a vylepšení.

Terrany kupříkladu na bojišti zastupuje Raynor a Swann. První zmíněný se specializuje převážně na pěchotu a její využití. V jeho řadách je i technika, její přítomnost je ale řidší než u Swanna. Ten je naopak zaměřen na finančně náročnější stroje, o pěšáka u něj nezavadíte.

Po navolení jednoho z hrdinů vás hra pošle na bojiště. Na něm to bude probíhat podobně jako při misích pro jednoho hráče. Z počátku dostanete jeden úkol, kterému následně přibude ještě bonusový bratříček. Pokud se vám a vašemu spoluhráči podaří vše splnit, dostanete na konci akce zkušenosti. Ty vám zvyšují úroveň a dávají přístup k novým schopnostem.

První herní mód se po většinu času nese na klidnější notě, AI sice občas dokáže zavařit, ale není to nic strašného. O něco horší je to v druhém kooperačním režimu, jenž nese název Archon. V něm se totiž střetáváte i s ostatními hráči. Na rozdíl od čistého multiplayeru zde plně neovládáte celý frakční kolos. O jeho chod a správu se dělíte se svým spoluhráčem. Ideální situace nastává v okamžiku, kdy se jeden ze spoluvlastníků stará o chod a funkčnost základny. Druhý se naopak zaměří na kontrolu území a vojenské záležitosti. Sluchátka a mikrofon jsou nutností.

Nic pro pomalé

Řadou inovací prošel i čistý multiplayer. Změnu poznáte asi hned po zpuštění prvního zápasu. Celek se na rozdíl od přechozího datadisku přesunul na dynamičtější kolej. Těžba je rychlejší a efektivnější, problém je, že objem surovin není tak velký jako minule. Tím pádem musíte brzy expandovat do okolí. Nejvíce nová strategie asi sedne Zergům a jejich expanzivnímu stylu života, pro ostatní rasy nemusí být tento krok pozitivní.

„Jako celek se dá StarCraft II: Legacy of the Void označit za strategii v klasických barvách žánru. Nic v ní nepřebývá ani neschází. Pro hráče hledající kvalitní real-time zážitek je to jasná volba.“

Krom výrazného zrychlení dostala hra i nové jednotky. Každá z frakcí má dva čerstvé přírůstky. Řady Terranů rozšířil Liberator a Cyclone, Zergům přibyl Lurker a Ravanger, Protossy obohatil již zmíněný Adept a Disruptor. Vyváženost jednotlivých ras naštěstí nebyla nováčky narušena.

Hra pro více hráčů prošla v novém samostatném datadisku menším přerodem. Balance jednotlivých frakcí ale naštěstí zůstaly plně zachovány. Jediné, co celek výrazně mění, je rychlost. Ta dává hře zcela nový náboj, který v praxi nahrazuje hratelnost zažitou v předchozím přídavku. Čas želv a krtků je u konce, nový věk patří agresivní expanzi.

Strategie jak má být

Ukončit legendární sérii není nikdy lehké, StarCraft II: Legacy of the Void je toho důkazem. Příběhové zakončení se totiž moc nevyvedlo, kampaň jako takovou ale krásně drží originální mise a pestrá paleta jednotek. Zapomenout nesmíme ani na dabing a dechberoucí CGI videa. Příjemnou novinkou pro nás byla kooperace a pár menších změn v multiplayeru, nic výraznějšího se po této stránce asi čekat nedalo. Jako celek se dá StarCraft II: Legacy of the Void označit za strategii v klasických barvách žánru. Nic v ní nepřebývá ani neschází. Pro hráče hledající kvalitní real-time zážitek je to jasná volba.

Ke hraní není zapotřebí předchozí hry Starcraft II. Legacy of the Void koupíte v našem obchodě Xzone.cz.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.