Na trh sice dorazí čtvrté pokračování vražedné série až v úterý, ale to neznamená, že vám o něm nemůžu něco málo prozradit už nyní.
Na trh sice dorazí čtvrté pokračování vražedné série až v úterý, ale to neznamená, že vám o něm nemůžu něco málo prozradit už nyní.
Od 14. října je totiž nejspíš nejen z iTunes ke stažení oficiální soundtrack, jenž je neoddiskutovatelně jednou z největších předností pirátského Black Flag. Za jeho zkomponování je zodpovědný Brian Tyler, jehož jméno najdete i v závěrečných titulcích třetího Iron Mana, nového Thora či Call of Duty: Modern Warfare 3, a rozhodně tedy nejde o žádného podřadného skladatele. Podobné obavy ale asi ani nebyly na místě s ohledem na hudební doprovody předchozích dílů série, které se téměř vždy řadily k absolutní špičce v rámci herní branže.
A stejně jako v jejich případě, i tentokrát hraje prim orchestr. I když možná trochu jiný než jsme zvyklí. Hned Main Theme se totiž bez problému vyrovnává laťce nastavené Jesperem Kydem a současně jasně ukazuje, proč se Ubisoft rozhodl taktovku protentokrát svěřit někomu jinému. Byť má Tyler k dispozici pravděpodobně mnohohlavé hudební těleso, pracuje s ním úplně jinak, komorněji. Především díky tomu se mu vcelku úspěšně daří budovat krapet odlišný druh atmosféry něž jaký nám byl posledních pár let předkládán, což je sakra dobře. Tahle hra je totiž v tomhle směru hodně jiná.
Neznamená to nicméně, že by si Brian neuměl s orchestrem poradit! V podstatě celou stopáž má všechny aspekty pevně pod kontrolou, což jako by se snažil dokázat v rockově laděné The Ends of the Earth, kde se nebojí své posádce přikázat říznout do elektrických kytar a vyřádit se na bicích. Co mě ale trochu zamrzelo, jde doslova o kapku v moři, a i když má OST závratných 34 skladeb, další podobnou byste na něm hledali marně. Zbytek spoléhá v podstatě výhradně na poněkud klasičtější nástroje, mezi nimiž převládají, jak jste se asi dovtípili z nadpisu, housle, které jsou slyšet bez přehánění furt a všude.
Ovšem v dobrém slova smyslu! Přijde mi, že se jejich užitím Tyler přímo hlásí k odkazu filmových Pirátů z Karibiku, což je perfektně slyšet především v The High Seas, ale určitě bych mu to neměl za zlé. Klausi Badeltovi a později Hansi Zimmerovi se totiž podařilo ozvučením sparrowovské série vytvořit de facto precedent pro pirátskou tématiku sestávající z hodně houslí, tympán, trombónů a hlavně tub a lesních rohů, díky nimž je člověk po pár tónech perfektně naladěn na ty správné vlny. Jednoduché, ale účinné. Tyler je navíc natolik velký profík, že dokáže jednotlivými skladbami vyvolat vzpomínky, ale současně to nepůsobí jako jednoduchá kopírka.
Popravdě bych se to nebál označit za poctu kolegům. Budete-li se totiž snažit, najdete spoustu hudebních motivů a jemných narážek na práci ostatních, včetně Uncharted 2: Among Thieves od Grega Edmonsona, což mě obzvlášť příjemně potěšilo. Tady je opravdu třeba smeknout, protože všechny tyhle motivy a jemné nuance se Tylerovi podařilo seskládat s mistrnou přesností, díky čemuž soundtrack působí velmi kompaktním dojmem a nebál bych se ho doporučit ani milovníkům filmové hudby. Jeho opravdová síla ovšem tkví v propojení s hrou samotnou, protože když se orchestr pod jeho vedením rozezní během panoramatického přeletu nad krajinou, je to sakra silný zážitek.
