Jak vypadá kombinace bezhlavé rubačky s osvěžujícími a neuvěřitelně komplexními prvky v podání menšího studia?
Žánr "hack'n'slash" rubaček zažívá v poslední době opravdovou renesanci. Jak už to tak ale bývá, než se dostaneme k opravdu dobrým kouskům, je potřeba oddělit plév od zrna. To však často může být dost komplikované a prokousat se všemi těmi propadáky chce velkou míru sebezapření. Právě proto velice rádi představujeme jeden kousek z letošní E3, který rozhodně nevypadá nejhůře.
Jak již název napovídá, The Cursed Crusade je pěkně krvavá rubačka inspirující se skutečnými událostmi Čtvrté křížové výpravy a nutno podotknout, že vzhledem k jejímu osudu je to název vskutku trefný. My však ve hře nebudeme plenit Konstantinopol a vraždit jeho nebohé obyvatele, ale zaměříme se na mnohem kultivovanější vraždění početnějších nepřátelských vojáků, kteří to přeci jen zasluhují trochu více.
Interaktivní učebnice dějepisu?
Pokaždé, když vidíme podobný titul, který se hodlá inspirovat lidskými dějinami, zajásáme, co že se to zase nepřiučíme. V tomto případě to však bude trochu jiná káva. The Cursed Crusade totiž bude linku dějin sledovat jen částečně. Spíše než na reálných informacích založeného příběhu se dočkáme autentických zbrojí, zbraní či dokonce pohybů. Ostatně příběh tady ani zdaleka nebude důležitý. Vývojáři dokonce na E3 naznačili, že se nebojí špetky nadpřirozena, a tak to zatím vypadá na přinejmenším zajímavě pojatou hru. Přeci jen, dělat všechno podle reality se někdy pěkně vymstí a hra je pak jen přespříliš křečovitá a zbytečně odbíhá od primárního cíle pobavit.
Ve dvou se to lépe táhne
Jak jsme zmínili, příběh tady nehraje ani druhé housle a hlavní je hratelnost. Podobně jako u poměrně povedeného Hunted: The Demon's Forge sazí i Cursed Crusade na kooperativní hraní dvou hráčů. V podstatě se chopíme dvou drsných bijců Denze a Estebana a vyrazíme zachránit otce prvního jmenovaného, který může z našich hrdinů sejmout ničivé prokletí. A ano, právě tohle prokletí do hry vnese svěží vánek nadpřirozena.
Vlastně celý příběh, který sice na objemu moc nenabral, ale rozhodně poskytuje bezhlavé vyvražďovačce to, co má, a sice logické zdůvodnění herní náplně. Tou bude kromě nekonečné řady mrtvol i pár logických oříšků zaměřených především na otevírání bran a likvidaci všemožných překážek.
Pokud jste však spíše vlci samotáří, není problém si zahrát s AI. Něco nám ale neodbytně našeptává, že už to nebude takové terno. Ostatně se umělá inteligence nepředvedla na E3 zrovna v nejlepší světle, ale třeba to ještě autoři vyladí.
Krev, násilí a zase ta krev
Jestli se o něco hra opravdu snaží, tak pak je to vypadat drsně a špinavě. S brutalitou si autoři hlavu dvakrát nelámali a někdy to může být moc i na žaludky vycvičené Zaklínačem a dalšími. Co vám třeba dělá škvaření obličejů ohněm z pochodní? Na někoho to může působit hodně prvoplánově a autoři přiznávají, že opravdu chtěli šokovat. Zároveň ale dodávají, že ztvárnit hru z daného období jiným způsobem by již nebylo ono.
Kromě hektolitrů krve se ale sazí i na věrné ztvárnění historických kulis. Herní svět je tedy celý zašlý, rozbořený a tak trochu šedivý. Během cesty k vytouženému cíli bychom navíc měli potkávat i další postavy, jež budou především reprezentovat nelítostnou a úzkostlivou dobu, ve které se hra odehrává. Jestli nás ani tohle nevtáhne do děje, tak pak už opravdu nevíme, co.
Vlastně ještě mají v Atlusu uskladněný démonský mód, který na krátkou dobu promění postavy v běsnící monstra. Spolu s tím se nepřátelé promění v kostlivce a prostředí dostane jakýsi žlutý filtr plný ohně.
Nic není jen na oko
Pokud pomineme skvěle znějící kooperaci, musíme prostě vychválit reálné ztvárnění boje. Nejen, že všechny palcáty, meče, sekyry luky a kuše budou mít reálný model poškození a opotřebení, je také boj o něco komplikovanějšího, než je u podobných akcí zvykem.
Tedy klikat se bude, ale také bude velký rozdíl, kam úder dopadne. Zbroj je totiž na jednom místě děsně silná, ale jinde vám poskytne asi tolik ochrany, jako obyčejné šaty. Tady na scénu přichází aktivní krytí. Nestačí pouze držet klávesu pro krytí, ale je nutné zlořádův úder vykrýt přesně načasovaným kliknutím.
Velkým rozdílem je taktéž, zda hráč nese štít a meč, dva meče nebo třeba obouruční zbraň, která postavu logicky zpomalí. Celkem se dostaneme k 90ti rozličným kombům a až ke 130 kouskům historií inspirovaných zbraní. Může vůbec tohle někomu nestačit?
Naděje umírá poslední
Všechny sliby a vychytávky sice jsou lahodným balzámem pro oči i uši, ale pro jistotu si ponecháme jistou ostražitost a zdravou dávku skepse. Nejsme si totiž zcela jistí, zda tak malý vydavatel s docela chudým rozpočtem zvládne udělat z obyčejné rubačky klenot, inspirovaný historií a sympaticky pracující s osvěžujícím soubojovým systémem a dalšími zajímavými prvky. Uvidíme.
