The Elder Scrolls: Legends - Return to Clockwork City

Když se začnou řešit karetní hry, které vychází z nějakého populárního herního světa, většina hráčů si pravděpodobně vybaví Gwent: The Witcher Card Game nebo Hearthstone. Tak trochu v jejich stínu pak stojí The Elder Scrolls: Legends. Tahle hra se ale od svých dvou konkurentů liší minimálně v jednom podstatném ohledu. Zatímco Gwent a Hearthstone pravidelně balancují mezi zaměřením na singleplayer a multiplayer, Legends kladou mnohem větší důraz na hru jednoho hráče. O tom svědčí nejen rozsáhlá kampaň původní hry a režim Solo Arena, ale i první expanze s názvem Fall of the Dark Brotherhood. A teď tu máme další singleplayerové rozšíření, jemuž se nyní podíváme na ozubená kola.

Dobře známé město

Jak už napovídá název expanze, Return to Clockwork City se zaměřuje na město Clockwork City, které můžete znát už z datadisku Tribunal pro The Elder Scrolls III: Morrowind. V této lokalitě se odehrává i nedávno vydané DLC pro The Elder Scrolls Online, ale zatímco přídavek pro MMORPG ukazuje Clockwork City v éře jeho rozkvětu, tedy dávno před událostmi Tribunalu, expanze Legends využívá město v období stovky let po konci datadisku Morrowindu a po smrti postavy známé pod jménem Sotha Sil. Return to Clockwork City tak vypráví příběh ztraceného města, do něhož míří chtiví hledači pokladů. Po rozehrání expanze tam v doprovodu několika spojenců zamíří i Zapomenutý hrdina, tedy vaše postava, a jak už to tak bývá, v útrobách města čeká nejedno překvapení a celá řada výzev, nástrah a nepřátel.

Ve srovnání s Fall of the Dark Brotherhood je příběh Return to Clockwork City tradičnější, v zásadě se jedná o klasické dobrodružství, ale i tak dokáže rozhodně zaujmout a sem tam i překvapit. O to se stará především povaha samotných zápasů. Opět je vše rozděleno do tří aktů, potažmo šesti epizod, v nichž máte vždy k dispozici mapu dané lokality. Na ní se nachází přístupové body k jednotlivým zápasům, jejichž absolvování posouvá příběh expanze kupředu. Postupně tedy musíte vyhrávat velmi pestré bitvy, v nichž jsou základní pravidla hry zajímavými a chytrými způsoby měněna a upravována. Často se liší i sestava nepřátel, takže nečekejte, že budete bojovat jen proti mechanickým tvorům, kteří jsou pro Clockwork City typičtí a které můžete do určité míry znát i z dwemerských ruin ve Skyrimu.

Díky tomu všemu jsem se při hraní ani jednou nenudil a téměř žádný boj mi nepřipadal stejný. Někdy vedou pozměněná pravidla a odlišné podmínky k větší výzvě nebo k nutnosti změnit taktiku, jindy mohou docela dobře pobavit tím, s jak absurdní situací se zrovna musíte vypořádat. Při využívání mapy vás navíc čeká nějaké to rozhodnutí, jehož následky se mohou do nadcházejícího boje a do postupu příběhem citelně promítnout. Nezřídka si můžete vyslechnout i povětšinou dobře nadabované a dobře napsané dialogy.

Více či méně klasické bitvy ale nejsou všechno. Možnosti hry jsou v Return to Clockwork City využívány i pro tvorbu a představení krátkých, ale zajímavých a občas docela náročných hádanek. Ty bych se nebál přirovnat k hádankám, které vytváří CD Projekt RED pro časově omezené akce v Gwentu, i zde je tedy nutné pečlivě číst popisky přítomných karet a vymyslet řádný postup. Rozhodně se jedná o příjemné zpestření, které má příznivý dopad na délku a obtížnost celé expanze. Obecně platí, že je Return to Clockwork City delší, ale jednodušší než Fall of the Dark Brotherhood, při jehož hraní jsem se nezřídka opravdu nepříjemně zapotil. Přesto nečekejte, že je tentokrát všechno až moc jednoduché.

I tentokrát jsem musel nejeden zápas opakovat, ať už kvůli jeho vyšší obtížnosti nebo mé blbosti a nepozornosti. Pak je tu skutečnost, že ať máte sestavený sebelepší balíček karet, nebude vám vždy oporou. Někdy vám hra dá do ruky zcela odlišné karty, kterým se musíte přizpůsobit, jindy je zase moudré přizpůsobit sestavu balíčku podmínkám zápasu. Tohle všechno se postaralo o skutečnost, že mi dohrání Return to Clockwork City zabralo rovných 9 hodin, což je víc než vyhovující doba, během níž jsem se vážně skvěle bavil a ztrácel pojem o čase. Tenhle stav kazila snad jen místy nevyvážená obtížnost a nejasný či matoucí popis určitých podmínek zápasu, i když oba neduhy jsou dost vzácné. A kdyby vám náhodou čas nutný pro základní dohrání expanze nestačil, vždy ji můžete absolvovat znovu na obtížnost Master, což nejen prodlouží už tak skvělou herní dobu, ale navíc nabídne nějakou tu odměnu navíc.

Nová sestava

Odměny vás však čekají i při hraní na normální obtížnost. Return to Clockwork City samozřejmě není jen o sledování příběhu a absolvování nesmírně pestrých zápasů, ale také o hromadění nových karet. Těch je tentokrát téměř 60, přičemž je opravdu těžké vypíchnout nějaké konkrétní kousky. Řeknu tedy jen tolik, že na jejich zpracování, využití nebo sílu si rozhodně nemohu stěžovat, na své si zkrátka přijdou příznivci snad všech typů balíčků. Absolvování zápasů a důležitých příběhových momentů vám postupně nadělí skvělé karty, které můžete využívat nejen v multiplayeru, ale i v dalších bitvách v rámci Return to Clockwork City. Něco takového rozhodně doporučuji. Většinu expanze jsem sice absolvoval s jedním dle mého názoru solidním a osvědčeným balíčkem, ale nezřídka jsem ho rozšiřoval o vhodné karty, které jsem během hraní dostával. To mělo za následek ještě pestřejší hratelnost a postup a občas také snadnější překonání některých náročnějších výzev.

Některé nové karty samozřejmě nepřináší pouze jiné statistiky a jako vždy povedené kresby. Return to Clockwork City uvádí i pár nových mechanik. Jednak tu máme Treaser Hunt. Karty vybavené touto mechanikou doprovází po jejich vynesení seznam činností, které je třeba plnit vynášením dalších karet. Jakmile vše splníte, dočkáte se povětšinou přínosného a šikovného bonusu. Alternativou je Assemble pro karty znázorňující různá mechanická stvoření, po jejichž vynesení si musíte vybrat, jak se jednotka a všechny její kopie vylepší. Možnosti tohoto atributu se samozřejmě liší v závislosti na dané kartě, ale musím říct, že Assemble je prostá, ale šikovná záležitost, která mi nejednou pomohla. Nápomocná mohou být i stvoření označená jako Fabricants, která disponují zajímavými a vcelku pestrými vlastnostmi.

I kdyby vás tedy sledování příběhu příliš nezajímalo, kvůli novým kartám se absolvování Return to Clockwork City rozhodně vyplatí, už proto, že za dohrání expanze dostanete úplně všechny. Nemusíte se tudíž spoléhat na otevírání balíčků nebo na výrobu, což mě rozhodně těší, protože jednoduše řečeno platí, že dostanete všechno, za co si zaplatíte. A je jedno, jestli si rozšíření koupíte za peníze (19,99 euro za všechny tři akty či 7,99 euro za jednotlivé akty) nebo za těžce vydřenou herní měnu (1000 zlatých za každý akt). Jen tak mimochodem, během hraní můžete za určitých podmínek získat i nějaké ty nové tituly, i když jde samozřejmě jako vždy jen o kosmetickou záležitost.

Poklady nejsou všechno

Return to Clockwork City je zkrátka a dobře velmi povedená expanze, která mi dokázala, že v tuto chvíli nemá studio Dire Wolf Digital na poli počítačových karetních her moc velkou konkurenci a že i v tomto žánru je pro vyprávění příběhů prostor. Máme tu totiž kvalitní a překvapivě rozsáhlé singleplayerové rozšíření, které nabízí tradiční, ale poutavý příběh s občasnými volbami, jež mají rozhodně vliv, a navíc nálož pestrých a zábavných zápasů, výzev a hádanek. Samozřejmostí je pak značné množství nových a za všech okolností snadno využitelných karet.

Když pominu zmíněné nedostatky v podobě občas nevyvážené obtížnosti a místy nejasných a matoucích popisků, nemám si opravdu na co stěžovat, za což může i fakt, že cena expanze dokonale odpovídá jejímu obsahu, který vám může vydržet dost dlouhou dobu. Jestli je základní The Elder Scrolls: Legends chutný hlavní chod, Return to Clockwork City je lákavý, bohatě zdobený a trvanlivý dezert, jenž nabízí parádní gastronomický zážitek každému, koho v oblasti karetních her nezajímají pouze multiplayerová klání.