The Legend of Legacy – oldschoolové RPG s tváří pohádky

Boj, boj, boj, trocha průzkumu a další a další bitky s monstry. Tuto úvodní větu bych klidně mohl zopakovat a v kostce tak charakterizovat prakticky celé nové RPG jménem The Legend of Legacy. Možná se vám to bude zdát až moc urážlivé, ale ono zde prakticky o nic víc skutečně nejde. Za hrou The Legend of Legacy, určenou pro kapesní konzoli Nintendo 3DS, stojí staré známé studio FuRyu, mající za sebou několik známějších titulů jako To Love-Ru Trouble Darkness, Exstetra nebo Lost Dimension. V herní branži tak nejde o žádné nováčky, protože zde najdeme osazení, dříve pracující na hrách Chrono Trigger, Final Fantasy XIII nebo na sérii SaGa. Na první pohled se vám taky může zdá, že se tvůrci snažili vytvořit vyloženě old-schoolovou hru. A jestli se jim jejich snažení povedlo, zjistíte v naší recenzi.

Cesta vaší herní postavy začíná na ostrově Avalon. Jde o úplně novou zemi, na které se nachází stopy po ztracených bozích a na vás čeká spousta tajemství, které musíte odhalit. Úvod samotný je velmi prostý a na můj vkus i krátký a máloco vysvětlující. Ale ono to možná ani nevadí. Sami si vyberete jednoho z předdefinovaných sedmi dobrodruhů a vyrazíte prozkoumat ostrov. V nabídce hry jsou alchymistka Eloise, lovec pokladů Liber, líbezná, amnézií trpící Bianca, elementalista Meurs, loajální templářka Svatého řádu Garnet, žoldák Owen a žabí princezna Filmia. Každá postava má své vlastní důvody, proč chce prozkoumat Avalon a všichni vynikají v něčem trochu jiném.

Spolu s dalšími dvěma postavami nakonec vyrážíte prozkoumávat okolí a víceméně už po pár minutách hraní je vám jasné, že tím hlavním tahákem hry bude boj. O nějakém dalším uceleném vyprávění příběhu si totiž můžete nechat rovnou zdát. Hlavním hybatelem všeho jste vy a množství vámi objevených lokalit. Vyrážíte vždy z jednoho jediného místa, kterým je taky jedné město na ostrově jménem Initium. To slouží jako domovská základna a středobod všech lidí. Můžete si zde koupit novou výbavu, prodat zbytečné předměty, nasbírané poklady a pak hlavně informace, reprezentované mapami vámi objeveného a prozkoumaného území. Nachází se zde také hospoda a pak hlavně guilda dobrodruhů, fungující jako save point.

Pokud pak chcete více peněz, můžete si pronajmout některou z lodí v přístavu a vyslat ji na moře v naději, že najde další poklad. Časem se začnou ve městě objevovat další hrdinové, ale i když si můžete postupně vybrat ze všech, bude vaše skupina vždy řádně ořezána jen na 3 hrdiny. Příběh pak občas pokračuje formou krátkých dialogů a na vás je, abyste prozkoumávali pořád dokola okolí. Někdy objevíte průchod do nové lokality sami, jindy si můžete za peníze u obchodníka koupit mapu. Jde ale vlastně pouze o zpřístupnění lokality, protože dokončení mapy je opět na vás. Při putování občas narazíte na kameny zpívající písně a díky nim se dovíte zase něco víc o příběhovém pozadí.

Osobně mě hodně bavila samotná prezentace prostředí. Pokud vyrazíte do lesa, očekáváte stromy, kameny a další propriety. Ty hra ale zobrazuje až v těsné blízkosti vaší postavy a to tak, že vše jakoby náhle, a kouzelně, vyskakuje ze země. Nevíte tak dopředu přesně, co všechno můžete čekat, dokud si nezmapujete celé okolí, což probíhá nezávisle (automaticky) na vás na spodní obrazovce 3DSka. Stejně tak ale můžete narazit na nepřátele a právě souboje jsou to, co dělá The Legend of Legacy nadmíru zajímavým, a krapet těžkým, titulem.

Souboje samotné probíhají na kola, ale ta pravá výzva je ukryta někde jinde. Prakticky každý nepřítel vám může do budoucna pěkně zavařit a tak se často budete vracet, načerpat nové síly. Po každém souboji se sice vrací HP členů do původního stavu, ale SP se obnovují velmi, velmi pomalu nebo jen pomocí speciálních předmětů a na nich závisí prakticky cokoli. Pokud vám dojdou, už si neškrtnete a jen čekáte na obnovení. Po každém kole vám sice hra nabízí možnost utéci, ale po takovém zbabělém činu se objevujete na samotném začátku lokality, někdy i několik map zpět, což někdy není úplně nejvýhodnější pozice vzhledem k tomu, že se zde znovu automaticky obnovují nepřátelé. A pokud vám při boji umře nějaká z postav, můžete ji sice znovu oživit (navíc se ji zdraví po konci souboje zase obnoví), ale vždy bude penalizována a do plného počtu HP se dostane pouze spánkem. A asi vám již došlo, že spát můžete pouze v guildě anebo v několika jiných místech, které se ale objeví až po vašem kompletním průchodu danou lokalitou.

Pokud doufáte, že se vám bude plynule zvyšovat síla útoku s každým vyhraným soubojem, tak jste na omylu. Levelujete totiž v rámci vaší předem dané pozice ve skupině. Klíčem k úspěchu jsou totiž formace. Jedna je již předdefinovaná a dalších šest si pak můžete vytvořit sami. Zde má každý člen jasně danou úlohu, někdo je obránce, někdo útočník, jiný zase podpora. Vaše postavy pak levelují v těch vlastnostech, které jsou ji primárně určeny ve formaci a kromě toho se zlepšují v používání zbraní. Opakované používání ale vylepšuje útoky pouze této zbraně, po výměně jede zase od začátku. V závislosti s tímto systémem se odemykají i nové silnější útoky, ale zase spojené pouze s konkrétním typem zbraně. U obranářů se vylepšují třeba techniky obrany, u podpory např. možnosti regenerace SP.

Dalším vše komplikujícím prvkem soubojů je magie. Zapomeňte na to, že budete metat firebaly, léčit se jak chcete a doplňovat si zdraví hlava nehlava. Takto The Legend of Legacy prostě nefunguje. Magie se zde dělí na klasické 3 druhy (oheň, voda a vzduch) a čtvrtým jsou stíny. Po čase se vám podaří získat úlomky, díky kterým budete moci ovládat určitý druh magie. A dále střepy, způsobující určitý druh kouzel. Ale než je budete moci používat, musíte si nejdřív v každém souboji “vyvolat” smlouvu s určitým elementem. Jednotlivá kouzla pak může použít jen ten, kdo má u sebe konkrétní střepinu. Časem se je ale naučíte používat i bez něj, ale jak dlouho vám to bude trvat, dopředu nevíte. Pro podporu svých kouzel navíc můžete využít okolní prostředí, protože pokud se třeba nacházíte v oblasti plné ohňů, bude ohňová magie účinnější než třeba vodní. Pokud si nejste jisti, kterou magii můžete kde lépe využívat, pomůže vám to zjistit symbol v rohu obrazovky.

Dalším problém ale nastává, když váš nepřítel náhodou umí použít stejný druh magie jako vy. Příkladem může být základní vodní štít. Nejdříve vyvoláte kontrakt s vodním živlem. V dalším kole si vykouzlíte vodní bariéru a případně ji každým kolem opětovným vyvolání posilujete. Onen problém nastane, když narazíte třeba na sentinela, který umí používat stejnou magii. Pak vám prostě element sebere a vy nemůžete používat oblíbená kouzla, dokud si znovu neobnovíte smlouvu. Což je víc než nemilé a musíte s tím počítat.

Časem se naučíte, jak jednotlivé výhody využívat, kdy je lepší z boje utéct (což může být až nepříjemně často) a zregenerovat se na guildě a naučíte se, jak koho v boji využít. Hra vás pak dokáže velmi mile odměnit. Když získáte obranu, která dokáže útok nejen odvrátit, ale dokonce jej poslat zpět, budete najednou opravdu nadšeni. Stejně tak objevení nového útoku a nehledě na velmi pěkné animace jednotlivých silných útoků a spoustu oku lahodících efektů.

K celkovému pohádkovému vzhledu přispívá i hudba, za kterou stojí Masashi Hamauzu, tvůrce soundtracku pro SaGa Frontier 2, Unlimited Saga a třeba Final Fantasy XIII. Jediné, co mě po pár hodinách celkem otravovalo, byl hudební motiv u soubojů, který byl, no prostě otravný. Pochvalu ale zaslouží i všechny okolní zvuky, které jsou spolu s pestrou směsicí všech možných rytmů v kontrastu s naprosto tichými postavami. Je to trošku škoda, některé rozhovory by dabing snesly a tak hlas vypravěče zaslechnete jen tehdy, když objevíte novou lokalitu a hra vám ji poeticky představí.