The Legend of Zelda: Wind Waker HD – poučení z minulosti

Původní Wind Waker už má, pravda, dost let na to, aby mohl vysedávat v parku na lavičce, krmit holuby a nadávat, že za komunistů bylo líp. To ale v žádném případě neznamená, že byste se měli ofrňovat nad jeho omlazovací kůrou, jež mu vcelku úspěšně z povrchu seškrabala všechny stařecké vrásky a jaterní skvrny. Vzezření totiž není to jediné, s čím se dají dělat zázraky. Obzvlášť v Japonsku, kde ne není odpověď a Legend of Zelda je tam něčím víc než jen oblíbenou herní sérií.

Má to ale jeden háček, který je spojen s faktem, že jde o remake populárního díla. Bez ohledu na to, jestli je to hra, kniha, nebo film, máme u věcí co nás nadchly tendenci nostalgicky vzpomínat na všechno to úžasné s čím konkrétní titul přišel, a upozaďovat tu závažnější, tu povrchnější vady na kráse. Kvalitní předělávka proto může vzniknout pouze ve chvíli, kdy jsou vývojáři ochotni ke svému interaktivnímu dítku přistoupit kriticky a opravit všechno to, co napoprvé tak úplně nezafungovalo. A v případě Wind Waker HD se to naštěstí povedlo.

Autoři udělali krok tím správným směrem, přičemž se jim toho povedlo změnit dost na to, aby opětovná investice měla smysl, ale současně neproběhlo nic natolik radikálního, díky čemuž by se novinka podobala originálu jen v hrubých obrysech. Jádro hry tak zůstává i po letech stále stejné, přičemž grafický kabátek se může těšit z textur o vysokém rozlišení a nového stínování. I přesto, nebo spíš právě proto, si ale gamesa zachovává pohádkovou atmosféru a na první pohled se může jevit jako blbůstka pro nejmenší. Jenže opak je pravdou.

Titul si stále zachovává vysokou obtížnost, z níž Nintendo slevilo jen tu a tam. Kupříkladu hned v první misi, obsahující stealth sekvenci, která fanoušky Linka dlouho budila ze spaní. Nově se tak můžete těšit na krátké upozornění těsně před tím než by byl hlavní hrdina odhalen, což je dostatečné pro to, abyste kvůli drobné chybce nemuseli neustále načítat uloženou pozici, ale současně to není nic natolik triviálního, kvůli čemu by se ze hry kompletně vytratila výzva. To samé, byť v menší míře, platí i o herním moři. Nebo už je to oceán?

V originále působil vcelku nudně a hlavně zdlouhavě, čemuž je ale tentokrát možné se vyvarovat díky rychlým posunům v čase. Wind Waker HD je tak ve své podstatě o úroveň lepší než originál, protože nabízí přesně to, na co jsme byli zvyklí, a současně eliminuje všechny ty neduhy, které si dělali dvorního šaška z naší příčetnosti. Naneštěstí to ale neznamená, že by byl remake kompletně bezchybný. Na to je ve hře příliš mnoho proměnných, které je v podstatě nemožné ukočírovat. Řada z nich přitom pramení z 3D zpracování.

Čas od času proto dokáže pozlobit kamera, úplně odladěné nejsou ani kontextuální příkazy, kdy se naprosto běžně stává, že místo interakce s prostředím se prostě odkutálíte libovolným směrem (to naštve dvojnásob, pokud se zrovna vyskytujete poblíž nějakého pěkného, vysokého útesu), a vyrovnané není ani tempo hry, které většinou narušují nejrůznější vedlejší úkoly a mnohdy povinné achievementy. Spoustě fanoušků, co jsem tak koukal, vadí i grafický odklon. Ne snad, že by byla audiovizuální proměna špatná, jen prý hře ubírá kouzlo, jímž se pyšnila nepřetržitě od roku 2002.

Za zmínku nicméně stojí i ovládání, jež je na Wii U gamepadu možná trochu moc přecitlivělé (Link krapet přehnaně reaguje na sebemenší záchvěv analogové páčky), a soubojový systém, který v dnešní době může působit lehce těžkopádně. Ve století tisíců checkpointů je na pováženu i už jednou zmiňované cestování po vodě. Jak jsem říkal, to je možné urychlit, avšak ne hned od začátku. Tzv. Swift Sail je třeba nejprve získat. Do té doby je ovšem každý výlet veskrze nepříjemnou událostí, jíž nezachrání ani příjemné tóny znějící v pozadí.

Trochu zbytečné mi navíc přišlo využití gyroskopu, jež však, s ohledem na platformu, jednoduše musel být součástí balení. Zaměřování za pomocí pohybu gamepadem je hrozně nudné a zdlouhavé a troufám si tvrdit, že řada hráčů všechny tyhle serepetičky navíc stejně krátce po spuštění vypne. Na druhou stranu, dotykový displej je tu vyloženě požehnáním, neboť vám umožní bryskně a jednoduše procházet inventářem, a ještě zvládne poskytovat informace o okolním světě díky detailní mapce.

Stejně tak fajn je i přidání několika regulérních novinek jako je sledování herního univerza z pohledu první osoby, Hero mód, či vzkazy v láhvích. Doopravdy! Pokud budete během hraní připojeni do Miiverse, můžete během plavby narazit na skleněné láhve se vzkazy od ostatních hráčů, případně nějaký sami přihodit. Na hratelnost jako takovou to samozřejmě nemá žádný vliv, ale je to vcelku příjemné zpestření jinak veskrze nudné činnosti, které se navíc stejně nelze vyhnout.

Wind Waker HD, obzvlášť pokud patříte mezi milovníky Zeldy, nejde jinak než doporučit. Ano, čas od času hra pozlobí a některé mechanismy mohou působit trochu archaicky, ale vzato kolem a kolem jde o parádní předělávku, která nedělá ostudu svému jménu. Naopak se jí ho daří ještě vylepšovat a ani pamětníci se nemusí bát ztráty, nebo poničení nostalgických vzpomínek. Tenhle titul se, navzdory chybkám, nepotřebuje prodávat v doprovodu růžových brýlí, aby nadchnul starou i novou generaci.