Torchlight CZ - podívali jsme se na zoubek české verze

Víte, tato recenze by mohla být velmi krátká. Stačilo by říci, že hra je téměř stejná, jako oba Diabla a jen vyřknout verdikt a tečka. Tak by to ale asi nešlo a začnu od začátku, přestože je takových devadesát procent principů opravdu stejných, jako u zmiňovaných akčních RPG. Srovnávání s legendou se rozhodně nebudu vyhýbat.

Story v akčním RPG? Pchééé, nepotřebujeme!

Příběh Torchlight je jednoduchý, ale jako úvod do hry jistě neurazí. Vše ve hře se točí okolo suroviny Ember, jež je ceněná pro svou magickou moc, ale také umí být nebezpečná pro své uživatele. Zvláště pak ta v Loučovicích. To je osada, a také volný překlad „torchlightu“, která je také vaším výchozím táborem. Osadní důl je velmi nebezpečné místo, ze kterého častěji a častěji začínají vycházet monstra, která si to směrují do Loučovic a je jich více a více. Zde nastupujete vy jako hlavní hrdina, který má zkázu zastavit, přijít na kloub všemu, co se v dole děje a samozřejmě získat slávu a bohatství. V Loučovicích se seznámíte s postavami, které vám zadají vaše první úkoly v tajemném dole. Úkoly nejsou kdovíjak promyšlené a jedná se o prosté „zabij, seber a dones“. Na vaší pouti vám bude pomáhat čas od času pohledná bojovnice Syl.

Jsem hrdina, ale co umím?

K dispozici je na výběr udatný a statný ničitel, hbitá hubitelka a magií vládnoucí alchymista. Moc toho na výběr není, že? Nebojte se, zas tak hrozné a jednotvárné hraní to nebude. Zpočátku budete mít základní vybavení, které nestojí za nic a jeden bod v základním skillu, který vám na druhou stranu dokáže vydržet celkem dlouho, než se dočkáte lepší úrovně. Při výběru si také vybíráte vašeho psího nebo kočíčího společníka, jenž je stále s vámi, pokud neprchá z boje při nedostatku zdraví.

Základními atributy vašich postav je síla, ovlivňující poškození působené útoky zblízka typickými chladnými zbraněmi. Obratnost, která naopak ovlivňuje poškození klasických zbraní na dálku. Třetí položka je magie. Posiluje poškození magickými hůlkami (na dálku, ovlivněny také obratností), holí (zblízka, ovlivněny také sílou), a také poškození elementárního ražení, typicky enchanty. Poslední důležitou položkou je obrana. Stará se jednoduše o snížení poškození a je tak velmi důležitou pro váš postup ve hře.

Dvě postavy mají k dispozici celkem třicet skillů, alchymista je zvýhodněn výběrem z tři a třiceti. Vybírat můžete ze tří větví, každá se specializuje na něco jiného. Skilly můžete kombinovat samozřejmě i z různých větví. Narozdíl od Diabla zde není potřeba mít aktivované předchozí skilly pro dosažení vyšších. Můžete i tak hezky šetřit bodíky na pozdější silnější defenzivní a pasivní dovednosti. Množství skill pointů dostáváte s každým novým levelem, a také slávou, která se s tím úzce pojí.

Možná jste pochopili, že proti Diablu dostanete mnohem více bodů do vašich schopností a hra je svobodnější. Je navržena tak, abyste si mohli užít jakýkoliv styl se všemi postavami. Tak například, ačkoliv je alchymista stvořen ideálně pro boj na dálku pomocí silných kouzel, dokáže být dobrým bojovníkem i zblízka, zatímco mu asistují jeho summoni. Jen si tohle zkuste v Diablu II. Dostanou se k vám nepřátelé a máte po srandě. Za hubitelku na vás čeká sice velmi efektivní a docela pohodlná možnost odstřelování cílů na dálku, ale zabrouzdat můžete i do větve specializující se na zákeřný boj se dvěma zbraněmi nablízko s výpomocí pastiček z větve třetí. Vidíte i zde paralelu k postavám z Diabla? Toto je příklad mixu amazonky a assassinky. Autorům se tak povedl husarský kousek a vy si hru můžete vychutnat jak chcete a s kým chcete. Možností, jak efektivně hrát svou postavu, je více než spousta.

Doplněním schopností je i sbírání nebo kupování kouzelných svitků. Kromě vlastních skillů tak můžete i kouzlit. Jedná se o útočná, léčící a silná přivolávací kouzla např. kostlivců a zombií. Ve vlastním inventáři máte čtyři místa, váš mazlíček má u sebe dva a používá je náhodně, na rozdíl od vás.

Enchantuji, tedy jsem

Jedna ze služeb, kterou v Loučovicích můžete (a věřte, že budete) používat, je okouzlování vašich předmětů. Sice to nebude za málo zlatých, ale rozhodně se to vyplatí. Atributy enchantingu jsou náhodné. Může to být zvyšování poškození, přidání elementárního útoku, vysávání života na zásah a mnoho dalšího. Enchanting můžete provádět donekonečna, pokud máte peníze a pokud se vám proces nepřeruší. S každým dalším vylepšením se zvyšuje šance na jejich ztrátu. Hra je však velmi tolerantní a začínáte jen na nějakých dvou procentech. V úvahu samozřejmě člověk musí brát i hodnotu předmětu. Nebudu okouzlovat předmět, který si koupím za pár šupů od vendora. Své hračky (zbraně a brnění) také můžete vylepšit socketováním magickými kameny, které naleznete na své pouti. U NPC ve městě můžete tyto šutry kombinovat do lepších, nebo vám je jiná povedená dvojka pomůže ze zbraně dostat ven.

Co bude tvořit vaše vybavení na vaší pouti? Různá brnění. Rukavicemi či botami začínaje. Nárameníky, prsteny a amulety konče. Posledními dvěma typy můžete vybavit i vašeho zvířecího kamaráda. Zajímavý je výběr střelného arzenálu. Potěšila mě přítomnost jednorukých střelných zbraní. Můžete tak používat dvě s tím, že se za slabší přičítají elementární bonusy a modifikátory. Defenzivnější možností je mít ve druhé ruce štít. Za úvahu stojí nápad, kdy vlastníte v jedné ruce pistoli a v druhé silný meč nebo palcát pro případ, že se k vám někdo dostane hodně blízko. Hra tak sama začne používat jen onu zbraň nablízko. To se opravdu povedlo. Zbraní je na výběr ohromné množství a jistě si vyberete svou oblíbenou. Kvalita předmětů se také liší. Nejhorší jsou bílé, nenabízejí nic navíc. Zelené jsou mírně okouzlené, modré mají magických atributů ještě více. Unikátní jsou zlaté a najdete mezi nimi nejlepší kousky. Poslední kategorií jsou fialové sadové předměty. Bonusy za sety jsou často zajímavé, neznamená to však, že jsou zaručeně nejlepší. V případě, že najdete nějaký ten magický předmět, musíte jej nejprve identifikovat. K tomu si koupíte svitky či použijete kouzlo.

Byzniz je byzniz

Dostáváme se k obchodování. Je zde několik NPC, jež prodávají předměty podle zaměření. Je zde specialista na zbraně a zbroj, kouzelné předměty a kameny (mapy s dungeony, kouzly, kameny na socketing) a nakonec obchodník s lektvary na manu, zdraví, svitky pro vyvolání portálu do města a identifikační svitky. Předměty, které získáte na pouti při zabíjení nestvůr, jsou vykupovány za dost málo, ale na druhou stranu u obchodníku najdete i velmi kvalitní kousky (po novém příchodu do města se náhodně generuje nové zboží), které vám vydrží dlouho a ani nejsou drahé. Toto je velký rozdíl oproti Diablu, kde jste nekoupili zhola nic. Doplňující členy osady tvoří dříve zmiňovaní transmuter, enchanter a gambler u kterého zjistíte, co jste koupili tehdy, kdy to máte ve vašem inventáři a zaplacené. Opět tedy stejný princip, jako z Diabla. Své poklady si můžete ukládat do inventáře postavy, inventáře vašeho zvířete, truhly a sdílené truhly. Na své pouti můžete zvíře poslat i samotné do města, aby odevzdalo předměty, které nosí a vrátilo se zpět s nějakými těmi zlaťáky. Zajímavostí je sdílená truhla. Uchovává předměty, které si mohou brát všechny vámi vytvořené postavy. Je tedy možné mírně ulehčit hraní novým postavám. Toto oceníte, pokud si to rozehrajete později na vyšší obtížnost nebo dokonce hardcore mod. Zdůvodnění vidím v absenci multiplayeru a to je také největší slabina hry. Někteří nadšenci sice pracují na LAN módu a určitá funkční verze by měla existovat, nicméně se nám to s kamarádem nepodařilo dát do kupy ani za boha, jak se říká...

S prstem v nose i s nervy na dranc

Hra je svým způsobem dosti lehká i obtížná zároveň. V hardcore režimu pokud zemřete, vaše postava je nadobro pohřbená. Tento režim je zabiják zdravého rozumu. Pokud bude váš hrdina zabit za čtyřicet hodin herního času... No, hodně štěstí a dobrou svěrací kazajku. Za normálních okolností dostanete nabídky pro vaše znovuobjevení. Buď ve městě, na začátku patra dungeonu, nebo na místě skonání. Čím blíže je místo vašemu úmrtí, tím větší postih zaplatíte, ať už jsou to zkušenosti, sláva nebo zlato. Opět velmi podobné jako v Diablu. Obtížnosti máte na výběr hned všechny a jsou čtyři. Nejsnadnější ocení „casual“ hráči, kteří hrou projdou klidně s prstem v nose za tři hodiny. Na doporučenou normální se dá hra dojet za deset hodin. Kdo má rád výzvu si hru zahraje na těžkou obtížnost a délka se zhruba zdvojnásobí. Nejtěžší jsem ještě nedohrál a počítám, že se hrací doba prodlouží o nějakých deset hodin. Při vyšších obtížnost se hra trošku mění na drinkfest lektvarů pro život a manu, bez nichž jste mrtví klidně na dvě rány i méně. Stačí koukat jinam na půl vteřiny a je po vás. Po samotném dohrání hry (rozuměj zabití hlavního bosse) se vám otevře tzv. nekonečný dungeon, který můžete navštěvovat pro získání ultimátních předmětů či vyššího levelu. Na dokončení těžké obtížnosti mi stačil level třicet dva. Na nejtěžší si připočtěte něco přes deset úrovní navíc.

Spíše než inteligencí na vás budou útočit čísla. Hordy nepřátel se valí ze všech stran a na větší obtížnosti budete mít co dělat, abyste útoky ve zdraví odráželi. Nepřátelé využívají útoků jak zblízka, tak určité entity si po vás rádi vystřelí fireball, jedové koláčky či jiné elementární struktury. Není výjimečné, pokud se s nějakým minibossem či někým větším budete deset minut honit po půlce mapy. Na druhou stranu, pokud někteří nepřátelé vidí, že ztrácí převahu, raději prchají. Hra je tedy opravdu extrémně akční a je to jen dobře.

Velké množství nepřátel má však jednu výhodu. Obrovské množství pokladů, ze kterých si budete moci vybírat předměty, jež vám sednou. Zlato „lootujete“ automaticky, na ostatní předměty musíte kliknout. Automatiku bych uvítal i u sběru lektvarů, žel tato možnost chybí. Sbírat se vyplatí v podstatě vše, protože se zboží dá jednoduše prodat a budou ho tuny.

Struktura dungeonu je podobná, jako v Diablu. Jste v dole a postupujete hlouběji a hlouběji. Žádná extrémní výprava. Jak procházíte různá patra, design se mění stejně jako nepřátelé. Pořád to však bude podobné. Jít z bodu A do bodu B, zabíjet hordy nepřátel pro lepší výbavu, zlato a čas od času se zapotit ve společnosti silných bossů. Mobové se neobnovují hned po logoutu ze hry jako je tomu v Diablu, ale máte možnost si kupovat mapy s dungeony u prodejce.

Ovládací interface je velmi jednoduchý a využívá modelu z jiných her. Uprostřed vidíte orby s manou a životem. U levého a pravého okraje máte rychlé klávesy se skilly, svitky, lektvary. Vše si můžete nadefinovat podle vašich potřeb. Pohybujete se pomocí levého myšítka a jedno tlačítko slouží i pro nějakou vaši schopnost. Opět tedy klasika, kterou není nutno výrazněji měnit. Scrollovací kolečko slouží jako zoom. Řekl bych ale, že po drtivou většinu hraní je lepší mít vše oddáleno na maximální vzdálenost pro nejlepší přehlednost. Pro snadnější orientaci vám bude sloužit transparentní mapka, kterou si budete moci nastavit na střed obrazovky či horní rohy. Nevím, jestli to nebylo mým rozlišením, ale bubliny se soupisem vlastností po nakliknutí itemů byly příliš velké, překrývaly se a někdy byly nečitelné. Toto byl případ české i anglické verze. Český překlad si zaslouží pochvalu. S nějakými excesy jsem se za hraní snad nesetkal. Zamrzela jen horší přehlednost co se vašich summonů týče. Pokud jste v Diablu viděli ikony pod vaším avatarem s i počtem summonů, zde nevidíte vůbec nic. V bitevní vřavě tak ztrácíte přehled, je-li potřeba někoho vyvolat. A že toho někdy budete mít vyvoláno opravdu hodně.

Zahraju si to i já!

Grafické zpracování není vůbec špatné. Stereotypnost dungeonů na vás nijak zvlášť doléhat nebude a nepřátel i bossů také máte několik typů. Co si zaslouží pochvalu je ale komiksové zpracování všech objektů ve hře. Takovou grafiku vidím ve hrách rád, pokud si nehrají na extra vážnou záležitost. Moc se mi líbily efekty na vaší výbavě podle určitých magických atributů a enchantů. Animace postav není excelentní, ale to hře můžeme s klidným svědomím odpustit. Někoho možná nepotěší malá nabídka možnosti u nastavení grafiky. Rozlišení, antialiasing a pár dalších nastavení. To je vše. Jako neduh to však příliš nevnímám. Samozřejmě mi na mém Q6600 s 8GB RAM (hra si bere přibližně 500 MB) a HD4870 (1200x1024) jela hra stabilně na plné pecky rychlostí 80-110 fps. Je tu ale zajímavý netbook mód, který uzpůsobí grafiku hry pro vaše slabší kapesní prcky. I přes pěkný vzhled hra není náročná na hardware a bez problémů ji rozjedete na sedm let starém veteránovi.

Líbila se vám hudba v Diablu? Bude se vám líbit i zde. Asi budete i zaskočeni, protože některé melodie jakoby z oka vypadly slavné předloze, úplně. Alespoň se to dobře poslouchá a často budete jen tak stát ve městě a relaxovat nad líbivou melodií. Dabing se mi také velmi zamlouval a zvuky zbraní či všudepřítomných nepřátel rozhodně nejsou špatné. Cvakací mechanismy u pistolí jsou prostě bezvadné.

Prošel s vyznamenáním?

Jaký je tedy finální verdikt? Mírně ambivalentní. U hry jsem se královsky bavil. Stejně jako v Diablu, vážně. Jsem jen malinko zarmoucen, že chybí multiplayerový režim. Je-li to vina vydavatelů, aby hra byla rychleji venku, nevím. Je to jen obrovská škoda, že tu ona možnost chybí. Hratelnost by tak mohla být prodloužena na tisíce skvělých hodin. I přesto tuto hru doporučuji fandům všech akčnějších RPG. Kromě samurajského Throne of Darkness z roku 2001 či novějšího celkem povedeného Fate tu žádný jiný klon Diabla nebyl zpracován tak skvěle, jako právě Torchlight.