Trillion: God of Destruction - když je jeden bůh horší než celé peklo

Máte hry, kde kosíte kupu nepřátel a sem tam se vám před ostří meče, hroty šípů, laufy pušek nebo fúzních děl dostane nějaký ten boss. Po jeho překonání se kolečko opakuje a na konci hry vesměs stojí jeden finální zloduch. Pak jsou ale taky hry, kdy se postupně propracováváte strategicky k cíli a cestou posilujete svá vojska, generály a vylepšujte výbavu. Pak samozřejmě najdete i kombinace (permutace a n-té násobky) všech možných stylů. Vždy jde ale hlavně o zábavu, případně odreagování se, a někdy o vytříbení reflexů nebo posílení šedé kůry mozkové.

Trillion je jiný. Tato hra, celým názvem vlastně Trillion 1.000.000.000.000: God of Destruction, je prostě odlišná. Představte si, že na začátku máte jednoho protivníka a žádný jiný za celou dobu nepřibude. Představte si, že několik dní budujete statistiky, posilujete svou postavu a pak o všechno stejně přijdete. Představte si adventuru, ve které se spolu skloubil vizuální román, tahová strategie a RPG a kde není nic jisté a ještě vám mizí pevná půda pod nohama. Představte si, že ještě navíc přesně víte kdy, kde a čím váš protivník zaútočí. Představte si, že na vše máte jen omezený čas a možností je opravdu hodně. A nakonec si představte, že budete chtě nechtě několikrát začínat od samého začátku. To je Trillion.

Jak to vše začalo

Než se vrhneme na samotnou recenzi, trochu si dovolím uvést vás do obrazu, co je vlastně Trillion zač. Tato hra vyšla v Japonsku 23. července 2015 pod jménem Makai Shin Trillion jako součást značky Makai Ichiban Kan, kterou má pod palcem společnost Compile Heart. Tento projekt se skládá z několika nepropojených her, které byly vyvinuty nově vytvořeným vývojářským týmem. Režie se ujal Masahiro Yamamato, návrhy postav vytváří Kei Nanameda a hudbu skládá Tenpei Sato. Jen tak na okraj, druhou hrou je MeiQ no Chika ni Shisu (anglicky Death Under the Labyrinth).

Tak tím končím nudnou přednášku a posuneme se kousek dál. Trillion je ještě v něčem unikát. Hlavní postavou hry je vládce říše Underworld (tedy Podsvětí, můžeme možná zjednodušeně říkat, že Pekla), ale přitom ovládáte a vlastně hrajete za úplně jiné charaktery.

Takže jak je to možné? Podíváme se na příběh, a jak to tedy všechno začalo.

Více než tisíc let uplynulo od legendární bitvy proti nebi, Podsvětí vládne třetí vládce Zeabolos a démoni žijí svůj pohodlný a klidný zlý život v Podsvětí. A tak by to milé děti zůstalo až do konce jejich nemrtvých životů, kdyby se náhodou neobjevil Trillion, Bůh ničení a nesnažil se zkonzumovat, prostě a doslova sežrat, celý jejich svět. Jeho síla je tak obrovská, že po několika tutoriálních radách jak bojovat, prostě umřete (pardon, spoiler, ale ono je to možná jedno) a tak je i takový velký Vládce jako je Zeabolos, totálně poražen.

Nicméně na pokraji smrti uslyší tajemný hlas, který říká: "Je ještě příliš brzo, aby rod Velkých Vládců padl..." Zeabolos tak za pomoci mladého nekromanta jménem Faust opět ožívá. Zeabolos získává sílu grimoáru Duší a rozhoduje se od tohoto okamžiku bojovat proti Trillionovi všemi prostředky.

Jenže ono to bez pořádného těla nejde.

Kdo je kdo?

Vašim jediným úkolem v celé hře je porazit Trilliona. Sherlock Holmes by řekl “jak prosté,” ale není to pravda. Časem se dozvídáte, že nejde o Trillionův první útok na Podsvětí a také zjišťujete, proč vypadá Zeabolosova babička jako čerstvá dvacítka a proč je vlastně mrtvá. Což ji ale nebrání se potulovat po Podsvětí ve formě ducha a občas milého vnoučka pěkně zpražit. Abyste nedopadli stejně, je vaší jedinou možností cvičit další adepty na budoucí Vládce. Tedy vlastně adeptky, čímž se tato hra přibližuje k jednomu z klasických japonských klišé. Všechny důležité postavy jsou ženy. Tedy dokonce i Faust je vlastně Faustka a vám nezbývá než ony dívčiny trénovat až do roztrhání těla. Doslovně. Jsme přece v pekle.

Na výběr máte z šesti Overlordů, tedy Overlordek, ale mně se líbí více označení adeptky na vládkyni. Každá z nich je ztělesněním jednoho z hříchů. Fegor je lenost sama, Perpellina ráda jí a Mammon asi nemusím blíže specifikovat. Ona sama pak může za prolomení vstupní brány Trillionem, když byla “ve službě” hledat někde v horách poklady.

Pro poražení boha destrukce si musíte vybrat jednu z kandidátek, ale rovnou vám řeknu, že je to úplně jedno, kterou si zvolíte. Volte podle délky sukně, podle barvy vlasů, podle svého oblíbeného hříchu nebo podle velikosti prs… prstů jsem chtěl říct. Jestli je dívka vhodná, schopna Trilliona porazit nebo nikoli, záleží čistě na vás a na nikom jiném. Tedy trochu ještě na statistikách, plánování, vaši šikovnosti a na vašich strategických schopnostech, ale výchozí bod výběru je prakticky vždy totožný.

Alfa a omega všeho

Jak jsem již psal v úvodu, ve hře víte opravdu všechno dopředu. Na několik nepříjemných překvapení sice cestou narazíte, ale jde o jakési oživení děje. Sami přesně víte, kdy dojde k útoku Trilliona na podsvětí a jak dlouho bude po poslední razii odpočívat (vyvstává otázka, proč jej nenaporcujeme ve spánku, ale tady se na logiku nehraje). Vašim úkolem je zvolenou dívku náležitě připravit, vycvičit a oblíbit si ji. Respektive aby si ona oblíbila vás.

Svou adeptku musíte trénovat v několika různých vlastnostech označených Aur, Man, Spell, Rflx, Chrm a Taste. Asi není důležité moc vysvětlovat, co která položka znamená, důležitější je vysvětlit princip tréninku. Trillion vždy spí. Spí třeba 4x6 dní a každý jeden trénink jedné z vlastností trvá jeden den. Tréninky můžete zvládnout různým způsobem a získat různé množství zkušenostních bodů. Za ně pak posilujete své statistiky, kdy třeba zvýšení HP stojí 1 bod aury a 1 bod reflexu, ale třeba posílení útoku vás vyjde na 4 body aury, 2 charm body a 2 taste body. A čím silnější jste, tím víc bodů na posílení potřebujete.

Složité? Ještě nejsme u konce. Za stejné body totiž “nakupujete” i pasivní vlastnosti a aktivní kouzla a bonusy. Chcete plus 3% do útoku za každý pohyb? Prosím 200 bodů aury, 140 many, 140 spellu, 200 reflexu, 180 charm a 180 taste bodů. A to si tréninkem vyděláte nanejvýš nějakých 35 bodů. Že je podpůrných, útočných a obranných kouzel opravdu hodně a prakticky všechny se hodí, říkat asi ani nemusím. A to ještě nejsme u konce.

Za každý trénink zvládnutý na výbornou získáte mince a za 5 mincí jste vpuštěni do arény, kde můžete získat cenné zkušenosti a hlavně lepší výbavu a lektvary. Některé lze koupit v obchodě, ale nejsou tak dobré a hlavně zlato získáváte také hlavně z arény. A nebyla by to tato hra, kdyby vás něčím v aréně zvané Údolí mečů neomezovala. Na cokoli v aréně máte předepsaných 120 bodů akce. Pohyb o jeden čtverec dopředu, mínus jeden akční bod. Jeden útok na nepřítele, jeden bod dolů. Rozbít truhlu? Jeden bod dolů, sebrat věc z truhly, jeden bod dolů, a to se ještě musíte stihnout vrátit na návratový portál, jinak totiž o vše přijdete.

Nebudu zde vypisovat vše, ale hra nabízí opravdu hodně možností, namátkou získávání speciálních dárečků pro adeptky a jejich následné obdarovávání nebo cvičné souboje s loutkou Trilliona, a i když to zní velmi složitě, tak když přijdete na provázanost mezi jednotlivými složkami tréninku a jejich výslednými projevy v boji, získáte neskutečně dobrý pocit z dobře vymyšlené a provedené práce, obdarované následně účinným soubojem s Trillionem. Kvůli němu tohle vše podstupujete. Když totiž dojde čas, náš milý bůh se probudí, začne se hýbat a na vás je, abyste jej aspoň zpomalili. Zabít jej nemáte šanci, tak mu to musíte aspoň ztížit.

Jeden proti jednomu

Tento nadpis sice neodpovídá úplně pravdě, ale ve své podstatě vystihuje celou hru. V akční části, kdy stojíte proti Trillionovi, jde o to přežít a co nejvíc mu ubrat životů. Číslo jeho počátečních životů je 1 000 000 000 000 HP, což nyní vysvětluje jeho jméno a vlastně i název hry. A jak už bylo řečeno dříve, při souboji vždy přesně víte, kdy a čím zaútočí a tak musíte do ono monstrum mlátit, sesílat kouzla a následně utíkat do bezpečí. Taktika se mění podle vašich navolených vlastností a kouzel. Ale hra vždy není vůči vám úplně fér.

Možná to již tušíte a tím pádem nepůjde o úplný spoiler, ale vaše dívky nemají ani tu nejmenší šanci přežít. Posíláte je vlastně na jistou smrt, která sice přijde třeba až za tři spací cykly Trilliona, ale s jistotou přijde. Nedoporučuju vám tak moc přilnout k některým z adeptek, protože se s nimi pak budete neradi loučit. Na druhou stranu si je nelze neoblíbit, protože je titul protkaný velkým množstvím dialogů a různých vtipných scének (třeba s opilou Leviou nebo přežírající se Perpell).

Každá smrt je pro dotyčnou konečná, ale i tak lze ještě využít její duši. V nabídce je asi 7 možností, z nichž jedna je třeba ultimátní finální úder proti Trillionovi, nebo posílení zbraně další dívky duší mrtvé, nebo ji můžete přeměnit do spirit formy jako obránce nové adeptky. Naštěstí také nemusíte s novou dívkou začínat úplně od píky, ale do startu získáte nějaké množství předtím obdržených zkušeností. Přijdete ale o výbavu, kterou měla mrtvá s sebou.

Nicméně smrt je někdy lepší, než přežití. Trillion vždy sežere o to míň podsvětí, o kolik víc mu uberete HP. Čím víc ran dostane, tím míň postoupí a taky pak déle spí. Výhody asi nemusím popisovat, každého z vás napadnou, nicméně zde je ještě jedno velké překvapení. Trillion se umí transformovat. Pokud mu časem uberete dost HP bodů, promění se a pak najednou přestává fungovat už zajetá strategie, protože se náš milý bůh začne chovat jinak. Takže v době, kdy máte pocit, že je vítězství otázkou několika prospaných cyklů, vás klidně tohle monstrum sežere a už nevyplivne.

Ano nebo ne?

Všechno tohle vás ale příjemně udržuje ve střehu, tak proč tak nízké výsledné hodnocení hry? Protože jde časem o stereotyp, herní principy samotné se de facto velmi opakují a tak vlastně několikrát za sebou děláte stále jen jedno a to samé. Rozhovory jsou fajn, boj s Trillionem je výzva, ale nejvíc času vám stejně zabere trénink. Ten je po čase docela nudný a stejně si jím musíte projít.

Dokonce vám časem přestane vadit i to umírání dívek a také si asi oblíbíte jeden druh kouzel, vlastností a také magických pastí a pak už půjdete vždy stejnou cestou. Neříkám, že jde o špatnou hru, koncept je výborný, grafická stránka taky, hudební doprovod adekvátní. Jen některé zvuky v menu mi velice hodně připomínaly hru Monster Monpiece. Bohužel jde o samotnou délku hry, se kterou tento titul padá do vod šedého průměru. Kdyby byla hra o polovinu kratší, byla by zábavnější. To by ale byla dost krátká a prosté přidání životů hlavnímu a jedinému nepříteli by nebylo to správné řešení.