Ubisoft se nebojí snít taky v malém měřítku

Valiant Hearts, Child of Light, EndWar Online… francouzský vydavatelský dům dělá, zdá se, všechno proto, aby neskončil jako Activision.

Pravda, nemá sice pod palcem veleúspěšný World of Warcraft, za který je stále ochotno pravidelně platit víc jak sedm milionů hráčů po celém světě, ani Call of Duty, které každoročně přepisuje prodejní rekordy. Pane mu ovšem říká taková hodně populární série o vraždícím fanatikovi, a o kapesné u něj škemrá i jedna z nejočekávanějších her aktuálního kalendářního roku – Watch Dogs. Do jeho stáje samozřejmě patří celá spousta dalších méně či více rentabilních projektů, díky nimž se z téhle ještě před pár lety relativně malé firmičky stal jeden z leaderů trhu, kterému se navíc daří držet fanoušky dobře naladěné navzdory několika nešťastným kiksům (pravidelné odklady PC verzí, nešťastná always-on DRM ochrana atd.).

Na rozdíl od výše zmíněného konkurenta mi ovšem přijde, že vedení neusíná na vavřínech a stále se snaží na trh přinášet spoustu zajímavých titulů, což je třeba ocenit. Ostatně, když zaměstnáváte víc jak 7 tisíc vývojářů v 26 studiích po celém světě, dá se očekávat, že věty jako „na to nemáme čas ani sílu“ nepadnou zrovna na úrodnou půdu. Přesto ale překvapí, že se zodpovědní lidé nepouští hned do dalších megalomanských produkcí, ale dávají šanci i menším projektům, které ovšem nezní o nic méně zajímavěji!

Mým osobním favoritem je nádherná, snad i ručně kreslená, 2D logická hříčka Valiant Hearts, jež se odehrává za první světové války, a sleduje osudy pěti postav a jednoho psa. „Her mapujících tento konflikt na trhu moc není,“ nechal se v jednom z rozhovorů slyšet zvukový ředitel Yoan Fanise. „Naším cílem bylo, udělat hru, která má smysl. Která má co říct a není jen pro pobavení. Chceme, aby v hráčích vyvolala stejné emoce jako skutečný život. Od smutku až po neskrývanou radost.“ Tvůrci (studio Ubisoft Montpellier) přitom z velké části vychází ze zážitků svých blízkých a titul je pro ně tedy bez přehánění srdcovou záležitostí. Dost možná i proto se na trhu objeví přesně sto let od vypuknutí Velké války.

Neméně zajímavě se však jeví taky Child of Light. Pohádková variace na klasická JRPG, jež v současné době vzniká pod taktovkou Ubisoft Montreal, které současně stojí v čele vývoje čtvrtého Assassin’s Creed, na němž ale ve skutečnosti pracuje rovnou osm studií (na předchozím dílu jich dělalo sedm). Péči má tahle novinka vskutku prvotřídní, neboť součástí tvůrčího týmu je i kreativní ředitel vývoje Far Cry 3 Patrick Plourde a hlavní scénárista FC3 a AC: Brotherhood Jeffrey Yohalem. „V říjnu za mnou Pat Plourde přišel s tím, že by rád vytvořil JRPG, které bude mít pohádkovou atmosféru, ne nepodobnou kresbám Artura Rackhama,“ prozradil Yohalem redaktorům Destructoidu. „Taky mi přehrál několik melodií z Final Fantasy, které se mu líbili. Na základě toho všeho jsme pak dali dohromady svět, postavy a vůbec celý příběh.“

Zatímco doposud jmenované hry jsou novými, originálními zářezy, EndWar Online je vlastně návratem marnotratného syna. Původně se sice počítalo s celou strategickou sérií, ale ve finále zůstalo jen u jednoho dílu, který vyšel v roce 2008. Na pokračování se sice pracovalo, avšak v roce 2010 ho vedení Ubisoftu odpískalo. Vyžadovalo by to totiž velkou investici, o jejíž návratnosti panovaly oprávněné obavy. V Šanghaji aktuálně připravovaná free-to-play jednohubka pro naše internetové prohlížeče proto zní podstatně rozumněji. „Snažili jsme se vymyslet způsob, jak dostat EndWar zpátky k fanouškům a online mutace z toho vyšla nejlépe,“ vysvětlil Thomas Paincon. „Věříme, že když bude možné gamesu spustit přímo v prohlížeči, spousta starých, stejně jako nových, fanoušků v ní nalezne zalíbení.“

A to samé se nejspíš očekává i od Assassin’s Creed: Liberation HD, které po povinném kolečku na handheldu Playstation Vita konečně zamíří na stolní počítače, Xbox 360 a PS3. Byť pouze v digitální formě. To je dost možná kousek, na nějž se těší většina hráčů, ale já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že tímto krokem zarazil Ubisoft další hřebíček do rakve PSV. Sebral mu totiž jednu z důležitých áčkových exkluzivit, kterou nebude snadné nahradit. Ale to je téma na jiný článek. Pro nás je aktuálně podstatné, že prý nepůjde o prachsprostý port. „V případě Liberation HD máme jednoduchý cíl – vylepšit stávající hru, aby byly jednotlivé mise i celková hratelnost co možná nejzábavnější,“ prozradil v oficiálním Q&A producent hry Momchil Valentinov. „Na základě zpětné vazby od fandů jsme přepracovali nejen střety s nepřáteli, mise samotné a jejich cíle, ale taky jsme notně vylepšili všechno naskriptované a hlavně odstranily potíže s padajícím frameratem.“

Všechno se to poslouchá vážně dobře a člověka to až nutí k zamyšlení, jak by asi herní průmysl vypadal, kdyby obdobně fungovali všechny velké i malé vydavatelské domy. Pokud totiž nechceme hrát stále to samé dokola, bylo by potřeba, aby zodpovědní lidé nechali svoje kreativní týmy čas od času upustit páru, vyřádit se klidně na něčem menším, zkusit nové postupy, nové nápady. Jinak si totiž bude muset celý slavný průmysl dřív, nebo později poradit s reálně hrozící devolucí.