Wargame: AirLand Battle - na zemi i ve vzduchu

Letošní rok strategiím a obzvláště těm realtimovým opravdu přeje. Dočkali jsme se StarCraftu, na Kickstarteru se vysloužilým herním dinosaurům daří tak jako nikdy, vyšlo druhé Company of Heroes a není to tak dávno, co se pravověrní generálové a příznivci těch nejhardcorovějších RTS mohli pustit do Wargame: AirLand Battle. Tedy do nástupce, nebo chcete-li pokračovatele poměrně slušné Wargame: European Escalation.

Dvakrát do stejné řeky...

A rovnou takhle na začátek mohu předeslat, že moc změn hra nedoznala. Opět se tak můžete těšit na naprosto nekompromisní záležitost, která nepromíjí a ti co neprošli vojenským výcvikem nebo nemají prostudovány dějiny válečnictví i pozpátku si dává k večeři. Po vzoru kluků z Paradox Interactive vytvořili v Eugen Systems i napodruhé krystalicky čistou válečnou strategii, ve které přežijí jen ti nejsilnější. Naneštěstí však tak trošku zaspali dobu a po zhruba roce nám servírují prakticky totožnou hru.

Opět se tak podíváte do reálných kulis studené války, kdy proti sobě stojí vojska Nato a Varšavské smlouvy. Politická mapa světa a zcela reálný základ jsou však tím jediným, co pojí AirLand Battle s naší historií. Oproti svému předchůdci nově hra úplně rezignuje na jakékoli ucelené vyprávění a všechno sází pouze na jedinou kartu, a sice hratelnost. Sázka to sice není vůbec špatná, ale rozhodně ne tak dokonalá, jak by si asi tvůrci přáli.

Celý zážitek stojí na dynamické kampani, která dává hráči dostatek prostoru a v duchu svého předchůdce klade až maniakální důraz na co nejvíce možností. Kromě posouvání jednotek po mapě světa a plánování co nejlepších střetnutí se tak musíte starat také o geopolitickou situaci v jednotlivých regionech a určitě není překvapením, že do dění promluví také hrozba nekonvenčního válčení.

Strategické orgie

Tahle variace na tahovou strategii je zajímavým zpestřením a určitě si autoři zaslouží pochvalu za snahu. Do celkové koncepce titulu ale moc nezapadá a nemůžeme se zbavit pocitu, že se jedná pouze o přívěsek, který byl do hry dodělán na poslední chvíli. Obzvláště ve světle samotných bitev totiž působí doslova jakožto chudý příbuzný.

Jednou z hlavních předností European Escalation byly masivní střety vojenské techniky, které patřily mezi to nejlepší, na co lze v žánru momentálně narazit. AirLand Battle jde ještě trošku dál a asi nás nenapadá prvek, na který se při vývoji zapomnělo. Čeká na vás 800 naprosto maniakálně do detailu vymodelovaných jednotek čítajících pěchotu, tanky, zásobovací vozidla a jak už vyplývá z názvu, tak i letadla. Ty jsou ostatně asi hlavní novinkou hry a jedná se o novinku veskrze povedenou. Tvrzení, že do rukou dostanete téměř dokonalý simulátor války, platilo s pár výhradami již před rokem. Přidání vzdušných bitev však posunulo sérii na zcela novou úroveň a jednotlivé střety jsou ještě komplexnější než předtím. Pokud se tak opravdu odvážíte pasovat se do role generála, čekají vás nekonečné žabomyší války o informace, pečlivé plánovaní zásobovacích kolon a především nervy drásající střety tanků, helikoptér, letadel a bůhví čeho ještě.

Jako celek hra přidáním zcela nového bojiště a pár nových možností také získala na dynamice a zatímco před rokem se až příliš často na mapě nic nedělo, tentokrát je pořád co dělat. Tam musíte zařídit pokrytí radary, jinde jsou potřeba posily a v rohu na minimapce pořád blikají výstražné vykřičníky. Zkrátka jedna velká válka. Opět ale platí, že se válčí bez základny, posily si jednoduše povoláváte a naprosto všechno je zaměřeno pouze na soubojovou část hry.

Podobně jako u konkurence funguje i tady všechno na principu kámen, nůžky, papír, ale vzhledem k ohromnému počtu vojenské techniky a do detailu navrženým statistikám se zapotíte mnohem více, než je u podobných her běžné. O to více zamrzí absence opravdu obstojného tutoriálu nebo pozvolného zvyšování obtížnosti. V tomhle ohledu se s vámi bohužel nikdo nemazlí a i přes chabé náznaky prachbídného vedení jste doslova hozeni do vody, aniž byste uměli plavat. S tím pak souvisí i propracovaná AI, která opět dokáže zatopit i na nejlehčí obtížnost.

V tom se zkrátka autoři od minula moc nepoučili. Kde hra naopak doznala pokroku je audiovizuální zpracování. Grafika konečně nedělá ostudu, textury jsou povětšinou pěkně ostré a na lepších strojích se dočkáte i povedených efektů kouře a hry světla a stínů. Celé té podívané pak samozřejmě vévodí dokonalé modely vojenské techniky, které nezklamou v žádném ohledu.

Stejně tak nezklame ani multiplayer. Ten si bere všechna pozitiva propracovaných singleplayerových bitev a už tak dost komplexní zážitek rozšiřuje o prvek lidských protivníků a samozřejmě i spoluhráčů. Otevírají se vám tak nové možnosti k taktizování a s kamarády je Wargame: AirLand Battle zdaleka tou největší zábavou. Trošku nelogická je jen absence plné integrace Steamu, kterou supluje vlastní systém matchmakingu a profilů přímo od autorů, který ergonomií zrovna dvakrát nehýří.

Evoluce

Uběhl rok a vývojáři z Eugen Systems nám rozhodně servírují daleko dospělejší hru, než předtím. Hratelnost získala na atraktivitě, grafika konečně vypadá koukatelně a propracované možnosti vedení války ještě nabobtnaly. Spolu s tím ale také trošku posílila náročnost hry. Pokud patříte mezi víkendové stratégy, ruce pryč! Wargame: AirLand Battle jsou totiž jednou z nejvíce hardcore záležitostí posledních let a vzhledem k absenci obstojného tutoriálu a opravdu vysoko nastavené laťky obtížnosti se do tohohle strategického cvičení jen tak nedostanete.

Pokud se vám však podobné hry líbí a máte ještě navíc partu podobně smýšlejících kamarádů, budete vrnět blahem. Trošku slabší singl. vás lehce zasvětí do fungovaní herního systému a u multiplayeru poté prosedíte desítky až stovky hodin.