Xenoblade Chronicles X – dobyvatelem cizího světa

Xenoblade Chronicles X dokáže vyrazit dech. Opakovaně. Největším kladem tohoto rozmáchlého japonského RPG je naprosto strhující herní svět. Hra vás vrhne na cizí planetu, která působí exoticky, ale přesto uvěřitelně. Skalní formace pozoruhodných tvarů se ční k nebi, nad kterými v noci svítí měsíc velký jako kolo sýra. Po prérii se prohání malá ještěrkovitá stvoření, zatímco z jezera o kus dál se napájí dinosauří kolos, jenž by vás zašlápl a ani si toho nevšiml. Mira, jak se planeta jmenuje, je prostě fascinující místo, které budete s chutí prozkoumávat do těch nezapadlejších koutů. Ostatně objevitelská práce představuje i středobod zábavy a pohříchu občas i frustrace. Ale nepředbíhejme.

Zkáza Země je jen začátek

Xenoblade Chronicles X sice sdílí jméno s takřka pět let starým kultovním JRPG pro Wii, nicméně nejde o pokračování, ale spíše duchovního nástupce. Hry pojí mnohé herní mechaniky, nicméně svět, příběh i postavy jsou zcela jiné. Tou hlavní jste vy, respektive vámi vytvořený avatar. Poté, co byla v roce 2054 Země zničena během konfliktu dvou mimozemských ras, jste společně s dalšími přeživšími lidmi ztroskotali na planetě Mira, ze které se snažíte si udělat nový domov.

Zajímavá příběhová premise bohužel nebyla úplně vytěžena a v porovnání s předchozími Chronicles rozhodně nedokáže dějová linka tolik zaujmout a vtáhnout. Jistě, pár zajímavých příběhových zvratů zažijete, nicméně ve vzpomínkách vám toho moc nezůstane. Do určité míry za to může nemluvný hrdina, stejně jako typické klišé postavy (drsná hrdinka, uječený maskot…snad si to dokážete představit) a rozmělněnost příběhu – dějových misí je pouze dvanáct, ovšem odemykají se po splnění různých podmínek, jako dokončení specifických vedlejších úkolů nebo prozkoumání určité části mapy, což může znamenat, že na další příběhový nášup si pěkných pár hodin počkáte. Naštěstí samotné prozkoumávání a boje představují takovou slast, že se budete dál potulovat zapadlými kouty planety, i když byste už dávno mohli pokračovat v dějové lince.

Co je asi támhle za kopcem?

Jen si to představte: stali jste se jedním z prvních průzkumníků naprosto cizího světa. Co je támhle za tím kopcem? Můžete se jít přesvědčit. Sežere mě tahle hladově se zubící stvůra? Nejspíš jo, takže radši se ji vyhnout. Prozatím. A támhleto vzadu za obzorem, nevypadá to jako podivná mimozemská konstrukce? Určitě se tam časem dostanete a zjistíte to. Mira je prostě uchvacující místo, jež nabízí prostor pro takřka nekonečné dobrodružství.

Zdejší otevřený svět se dělí na pět různých odlišných částí (poušť, džungle a podobně), přičemž jako srdce vašeho dobrodružství funguje nové útočiště lidí – město New Los Angeles (které se samo člení na několik čtvrtí). Mapa každé oblasti se následně fragmentuje na hexy a každý něco symbolizuje: vedlejší úkol, skrytý artefakt, mocnou příšeru, či třeba místo pro zaražení sondy. Postupně se tak prokousáváte hex za hexem a odhalujete další místa světa, přičemž stále se musíte mít na pozoru.

Nic pro slečinky

Hra vás rozhodně nepovede za ručičku, což si uvědomíte v okamžiku, kdy vaší skupinu na pateticky nízké úrovni jedním úderem rozmetá pětimetrová stvůra, jež se nečekaně vynoří ze země. Jiné RPG hry mají lokace a monstra odstupňovaná podle lokací. Tady to neplatí a klidně se vedle malých chlupatých králíčků 5. úrovně zubí monstrum na levelu 45, jenž po vás vystartuje, sotva vás uvidí. Zpočátku vás to bude frustrovat, stejně jako zdánlivě nedostupná místa s artefakty, ale postupně přistoupíte na pravidla hry. Xenoblade vám rozhodně nedá nic zadarmo, a pokud něco nejde hned, prostě se k tomu musíte vrátit, jakmile budete silnější a zkušenější.

Ideálním případem je obří bojový robot, kterého sice uvidíte už na úvodní obrazovce hry, ale do jeho kokpitu usednete až zhruba po 30 hodinách hraní a splnění série zdlouhavých úkolů. Dalších zhruba 10 hodin potrvá, než s ním budete moci i létat a dostávat se na předtím nedostupná místa. Ale jakmile se to stane, celá hra dostane najednou zcela nový náboj.

Meče a pistole

Příklad s robotem je jen jedním z příkladů určité obskurnosti hry. Ostatně chvíli vám i potrvá, než se dostanete do samotného soubojového systému. Tedy pokud nejste ostřílenými veterány Xenoblade Chronicles, protože je mu velmi podobný. Stále probíhá v reálném čase, přičemž postavy automaticky útočí a vy používáte dovednosti, jakmile jsou nabité. Důležitý je i směr, ze kterého útočíte, a útoky se dají i řetězit. Dosud nic nového. Chronicles X ovšem přidávají i možnost měnit v průběhu boje mezi zbraněmi na dálku a nablízko (typ záleží podle povolání) a systém výkřiků – v podstatě musíte reagovat na své spolubojovníky správně zvoleným typem skillu.

No, není to úplně jednoduché na pochopení a nepomáhá ani fakt, že hra nedisponuje úplně propracovaným systémem nápovědy. Navíc v průběhu hry se vám zpřístupňují další mechaniky. Pochopitelně nechybí systém vyrábění vybavení a zbraní, plus zde funguje systém frakcí a další věci. Je toho prostě spousta a asi nemá smysl vše popisovat. Nicméně jakmile do tajů hry proniknete, pochopíte, jak mají tvůrci vše výtečně promyšlené a bohaté. Zajímavý je například i multiplayerový systém, kdy speciální questy můžete plnit s kamarády, ale mimo to si do party lze najímat i avatary cizích hráčů.

Chce to trpělivost

Možná by hře prospělo, kdyby občas toho nabízela méně – rozhodně se to dá říct o vedlejších questech, které představují takřka nekonečnou variaci na témata: zabij X kusů stvůry Y a posbírej Z kousků čehosi. Přičemž často ani nevíte, kde to hledat. Nicméně pokud se řadíte mezi trpělivé hráče a grindování vám nevadí, užijete si v Xenoblade Chronicles X desítky a desítky hodin skvělé hry. Těžko říct, kdy byl ve hře k vidění tak fascinující svět, jako je Mira. Asi v původním Xenoblade Chronicles, nicméně osobně více preferuji zdejší více sci-fi variantu.

Stejně jako mě více uchvátil soundtrack z Chronicles X, který kombinuje monumentální skladby s rockovými a elektro písničkami (k likvidaci silných monster například hraje tohle). Sice doporučuji moc neposlouchat texty, nicméně jde o hodně chytlavé songy, které se mi neoposlouchaly ani po desítkách hodin hraní. Méně polarizující než hudba však bezesporu je grafika, která ždímá ze slabého hardwaru Wii U maximum. Sice agresivní doskakování objektů nepřehlédnete, ale dohlednost je strhující a hlavně pochvalu zaslouží tvůrci za brilantní práci s barvami.

Monolith Soft opět dokázali přivést na svět skvělé RPG, které svojí otevřeností nastavuje laťku hodně vysoko. A kdo ví, pro dost lidí by to mohl být i důvod, proč si pořídit Wii U.